Tchaj-cu (Sung): Porovnání verzí
m Sjednocení infoboxu (zatím bez obrázků a manželek/partnerek/královen); kosmetické úpravy |
m Sjednocení obrázků |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| jméno =Tchaj-cu |
| jméno =Tchaj-cu |
||
| titul =[[Čínský císař|císař]] [[říše Sung]] |
| titul =[[Čínský císař|císař]] [[říše Sung]] |
||
| obrázek = |
| obrázek = Song Taizu.jpg |
||
| popisek = alt=Tchaj-cu |
|||
| popisek = |
| popisek = |
||
| vláda =[[4. únor]]a [[960]] – [[14. listopad]]u [[976]] |
| vláda =[[4. únor]]a [[960]] – [[14. listopad]]u [[976]] |
||
Verze z 31. 3. 2016, 13:30
| Tchaj-cu | |
|---|---|
| císař říše Sung | |
 | |
| Doba vlády | 4. února 960 – 14. listopadu 976 |
| Éra vlády | Ťien-lung (建隆, 960–963) Čchien-te (乾德, 963–968) Kchaj-pao (開寶, 968–976) |
| Úplné jméno | Čao Kchuang-jin (趙匡胤) |
| Chrámové jméno | Tchaj-cu (太祖) |
| Posmrtné jméno | Čchi-jün li-ťi-wu žuej-wen šen-te šeng-kung č'-ming ta-siao chuang-ti (啓運立極英武睿文神德聖功至明大孝皇帝) |
| Narození | 21. březen 927 |
| Úmrtí | 14. listopad 976 |
| Pohřben | Kung-i a Yongchang Mausoleum |
| Nástupce | Tchaj-cung |
| Potomci | Čao Te-siou, kníže z Tcheng Čao Te-čao, kníže I z Jen Čao Te-lin, kníže ze Šu Čao Te-fang, kníže Kchang-chuej z Čchin a tři dcery |
| Rod | Čao |
| Dynastie | Sung |
| Otec | Čao Chung-jin (趙弘殷) |
| Matka | paní Tu (杜) |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tchaj-cu (čínsky pchin-jinem Tàizǔ, znaky 太祖; 21. března 927 – 14. listopadu 976), vlastním jménem Čao Kchuang-jin (čínsky pchin-jinem Zhào Kuāngyìn, znaky zjednodušené 赵匡胤, tradiční 趙匡胤) byl čínský generál a státník, zakladatel říše Sung a v letech 960–976 první sungský císař.
Předkové, mládí, generál
Předkové Čao Kchuang-jina patřili v druhé polovině 9. století k úředníkům střední úrovně. Čao Tching (828–874) byl úředníkem v Čuo-čou v dnešním Che-peji, u kterého žila i jeho rodina. jeho synové Čao Ting (851–928) a Zhao Ťing (872–933) také sloužili na úřednických postech v Che-peji. Čao Ťingův syn Čao Chung-jin (趙弘殷, 899–956) odmítl civilní kariéru a stal se důstojníkem v armádě císaře Čuang-cunga říše Pozdní Tchang.
Čao Chung-jin svým synům dal vojenskou výchovu, Čao Kchuang-jin při ní údajně vynikal. V jednadvaceti letech se Čao Kchuang-jin osamostatnil a dva roky se pohyboval po zemi, přičemž poznal život různých vrstev společnosti. Poté nastoupil v armádě Kuo Weje, generála říše Pozdní Chan. Roku 951 Kuo Wej povstal proti chanskému císaři, porazil ho a založil říši Pozdní Čou. V bojích Čao Kchuang-jin vynikl a byl rychle povyšován. Během několika let se stal velitelem palácové gardy a mimořádně vlivným čouským generálem.
Roku 960 byl v čele čouské armády vyslán do pole proti útoku říší Liao a Severní Chan. Po odchodu z hlavního města ho jeho vojáci prohlásili císařem. Svůj stát nazval říše Sung, podle prefektury, kterou armáda kontrolovala. U dvora zpráva o vzpouře vyvolala chaos, nakonec se většina úředníků rozhodla neklást odpor a přijmout nového panovníka. Dosavadní dětský císař Kung-ti (953–973, formálně vládl 959–960) byl s matkou poslán do Luo-jangu.
Vláda
Po roce 960 císař v řadě tažení sjednotil většinu Číny pod svou vládu. Připojil většinu jižní Číny – roku 963 dobyl Ťing-nan, malý stát na středním toku Jang-c’-ťiang a roku 965 Pozdní Šu v S’-čchuanu. Pokus o dobytí státu Severní Chan v Šan-si, podpořeného říší Liao, roku 968 se nezdařil a tak se sungské armády opět obrátily na jih. Roku 971 dobyly říši Jižní Chan v Kuang-tungu a konečně roku 975 připojily Jižní Tchang, uznávající vazalskou závislost už od roku 961. Mimo říši Sung zůstal pouze stát Wu-jüe na jihovýchodním pobřeží, připojený k říši Sung roku 978, a Severní Chan v Šan-si dobytý roku 979. Poté mimo sungskou vládu zůstalo pouze 16 krajů na severovýchodě držených říší Liao.
Tchaj-cu konsolidoval říši. Zlomil moc vojenských guvernérů ťie-tu-š' a armádu pevně podřídil kontrole centrální vlády. Státní správu zaplnil civilními úředníky vybíranými v úřednických zkouškách. Vznikla řada akademií, které přispěly k volnosti diskuzí a myšlení, což podpořilo technický pokrok a hospodářský rozvoj stejně jako literární a umělecké výkony.
Nástupnictví
Císař vládl sedmnáct let, zemřel roku 976 v devětačtyřiceti letech. jeho nástupcem se stal mladší bratr Čao Kchuang-i, přestože žili dva dospělí synové zemřelého císaře – Čao Te-čao, kníže z Jen (951–979) a Čao Te-fang, kníže z Čchin (959–981). Při zdůvodnění nástupnictví kladou tradiční historické záznamy důraz na přání matky obou císařů, která ho měla prosadit krátce po nastolení dynastie (kolem roku 961). Nástupnictví Čao Kchuang-iho bylo tedy podle oficiální historie naplánováno a všeobecně akceptováno dlouho před smrtí císaře.
V lidovém folklóru se udržoval populární příběh „Stíny svíček a zvuk sekyry“, podle kterého nedočkavý Čao Kchuang-i bratra zavraždil, aby se mohl stát císařem.
Rodina
Otec Čao Chung-jin (趙弘殷, 899–956) posmrtně jmenoval císařem Süan-cu (宣祖), matka příjmením Tu (杜) obdržela posmrtné jméno „císařovna vdova Čao-sien“ (昭憲太后).
Hodnost císařovny obdržely tři z Tchaj-cuových manželek. Jeho první manželka, paní Che (賀, 929–958) se císařovnou Siao-chuej (孝惠皇后) stala posmrtně. Po nástupu na trůn obdržela hodnost císařovny paní Wang (942–963), jako císařovna Siao-ming (孝明皇后), a po její smrti se paní Sung (952–995) stala císařovnou Siao-čang (孝章皇后).
| Příjmení (titul) matky | # | Jméno | Narození – úmrtí | Posmrtné jméno | Titul | Udělení titulu |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | Čao Te-siou (趙德秀) | zemřel v dětství | kníže z Tcheng | |||
| císařovna Che | 2. | Čao Te-čao (趙德昭) | 951–979 | I | kníže z Jen | |
| 3. | Čao Te-lin (趙德林) | zemřel v dětství | kníže ze Šu | |||
| 4. | Čao Te-fang (朱瞻埈) | 959–981 | Kchang-chuej | kníže z Čchin |
| Příjmení (titul) matky | # | Titul | Narození – úmrtí | Sňatek | Manžel |
|---|---|---|---|---|---|
| císařovna Che | 1. | princezna Wej (魏國大長公主) | generál Wang Čcheng-jen | ||
| 2. | princezna Lu (魏國大長公主) | generál Tan Pao-ťi | |||
| 3. | princezna Čchen (陳國大長公主) |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Taizu of Song na anglické Wikipedii.
Literatura
- TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov. The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Sung China and Its Precursors, 907-1279 AD. 1. vyd. Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi: Cambridge University Press, 2009. 1128 s. ISBN 0521812488, 978-0521812481. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tchaj-cu na Wikimedia Commons
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
- Lokální odkaz: Emperor Taizu
- Wikidata: Emperor Taizu of Song
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
- THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. [cit. 2012-09-23]. Kapitola Chinese History - Song Dynasty 明朝 (1368-1644) event history. Dostupné online. (anglicky)
- Encyclopædia Britannica. Taizu [online]. Encyclopædia Britannica, Inc., 1994–2013 [cit. 2013-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
