Elektromagnetické pole: Porovnání verzí
Verze 13465860 uživatele 89.102.184.155 (diskuse) zrušena; náboj je veličina, nemůže mít tedy rychlost. Rychlost má částice. |
už jsi spokojen ty pako značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 7: | Řádek 7: | ||
== V klasické fyzice == |
== V klasické fyzice == |
||
Projevem elektromagnetického pole na hmotu je [[Lorentzova síla]] |
Projevem elektromagnetického pole na hmotu je [[Lorentzova síla]] |
||
<math>\mathbf{F}=q \left(\mathbf{E} + \mathbf{v} \times \mathbf{B}\right)</math>, kde <math>q</math> je [[elektrický náboj|náboj]] a <math>\mathbf{v}</math> je rychlost částice. (Křížek značí [[vektorový součin]].) |
<math>\mathbf{F}=q \left(\mathbf{E} + \mathbf{v} \times \mathbf{B}\right)</math>, kde <math>q</math> je [[elektrický náboj|náboj]] a <math>\mathbf{v}</math> je rychlost částice o náboji q. (Křížek značí [[vektorový součin]].) |
||
Naopak chování a vývoj elektromagnetického pole a jeho ovlivnění [[elektrický náboj|náboji]] a [[proud|proudy]] je přesně popsáno pomocí [[Maxwellovy rovnice|Maxwellových rovnic]]. Z nich například plyne, že elektromagnetické pole je samo o sobě vlastním přenašečem [[elektrická energie|elektrické energie]] (elektrický proud a elektrické napětí jsou jen vnější projevy tohoto pole, nikoliv přenašeče el. energie). |
Naopak chování a vývoj elektromagnetického pole a jeho ovlivnění [[elektrický náboj|náboji]] a [[proud|proudy]] je přesně popsáno pomocí [[Maxwellovy rovnice|Maxwellových rovnic]]. Z nich například plyne, že elektromagnetické pole je samo o sobě vlastním přenašečem [[elektrická energie|elektrické energie]] (elektrický proud a elektrické napětí jsou jen vnější projevy tohoto pole, nikoliv přenašeče el. energie). |
||
Verze z 28. 3. 2016, 06:28
Elektromagnetické pole je fyzikální pole, které odpovídá míře působení elektrické a magnetické síly v prostoru. Skládá se tedy ze dvou fyzikálně propojených polí, elektrického pole a magnetického pole . Přesné vysvětlení tohoto "propojení" obou polí pak přináší speciální teorie relativity, která obě části popisuje pomocí jednoho čtyřrozměrného antisymetrického tenzoru elektromagnetického pole . V obou případech je elektromagnetické pole popsáno šesti číselnými hodnotami v každém bodě.
Speciálními typy elektromagnetického pole jsou napřílad pole elektrostatické, vznikající v blízkosti nehybných nábojů, a především elektromagnetické vlny.
V klasické fyzice
Projevem elektromagnetického pole na hmotu je Lorentzova síla , kde je náboj a je rychlost částice o náboji q. (Křížek značí vektorový součin.)
Naopak chování a vývoj elektromagnetického pole a jeho ovlivnění náboji a proudy je přesně popsáno pomocí Maxwellových rovnic. Z nich například plyne, že elektromagnetické pole je samo o sobě vlastním přenašečem elektrické energie (elektrický proud a elektrické napětí jsou jen vnější projevy tohoto pole, nikoliv přenašeče el. energie).
V kvantové fyzice
Nejpřesnější známý popis elektromagnetického pole včetně jeho chování v mikrosvětě popisuje kvantová elektrodynamika.
Vzájemná interakce elementárních částic jako důsledek působení jejich elektromagnetických polí nese označení elektromagnetická interakce.
Elektromagnetická interakce představuje jednu ze základní interakcí přírody.
Elektromagnetická interakce je interakcí dalekého dosahu. Částicí zprostředkující elektromagnetickou interakci je foton.
V biologii
Zkoumáme elektromagnetické pole rostlin a organismů včetně člověka, ale třeba také lidských tělesných orgánů, zejména srdce. Mapa elektromagnetického pole srdce slouží k jeho diagnostice. Různé druhy elektromagnetického působení slouží k léčbě v humánní i veterinární medicíně a alternativní medicíně.
Literatura
- Myslík Jiří: Elektromagnetické pole - základy teorie, BEN - technická literatura, 2002, ISBN 80-86056-43-0
