Táboření: Porovnání verzí
kauza |
dopl |
||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
* likvidace odpadků |
* likvidace odpadků |
||
== Regulace táboření v Česku == |
|||
| ⚫ | |||
V Česku je táboření v [[les]]ích mimo vyhrazená místa zakázáno [[lesní zákon|lesním zákonem]].<ref>§ 20 odst. 1 písm. k) zákona č. 289/1995 Sb., lesní zákon</ref> [[Zákon o ochraně přírody a krajiny]] obecně zakazuje táboření mimo vyhrazená místa v [[národní park|národních parcích]] (§ 16), v [[chráněná krajinná oblast|chráněných krajinných oblastech]] (§ 26) a v [[národní přírodní rezervace|národních přírodních rezervacích]] (§ 29). V ostatních typech zvláště chráněných území stanoví bližší ochranné podmínky orgán ochrany přírody při vyhlášení takových území. |
|||
| ⚫ | Obvykle se přespání „pod širákem“ za táboření nepovažuje. Za znaky táboření se považuje například rozdělávání ohně, aktivity spojené se stavěním přístřešku nebo vícedenní setrvání na jednom místě. Pokud je v některém chráněném území zakázáno i pouhé přespání, obvykle je to uvedeno jako zákaz [[nocování]] nebo formou časově omezené přístupnosti daného území, což je účelné například v některých chráněných ptačích oblastech. Ale například národní park [[České Švýcarsko]] byl vyhlášen vlastním zákonem, který obsahuje zákaz „nocovat“ ve volné přírodě mimo místa vyhrazená správou NP. Proto je kromě [[tábořiště|tábořišť]] možné vyhradit i pouhá [[nocoviště]], série 6 nouzových nocovišť vybavených chemickými záchody byla zřízena například podél hlavní šumavské pěší trasy.<ref name="nevadí">Zdeňka Vítková: [http://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/spani-pod-sirakem-zakonum-a-ochrancum-prirody-nevadi?sel_ids=1&ids%5Bx1113250865bedd376a2de80deb981148%5D=1 Spaní pod širákem zákonům a ochráncům přírody nevadí], Ekolist.cz, 28. 4. 2011</ref> |
||
Na podzim 2007, když orgánem kompetentním k vydávání výjimek ze zákona na ochranu přírody a krajiny byla vláda, podal místopředseda [[Děti Země|Dětí Země]] Martin Hyťha demonstrativní žádost o výjimku, aby mohl legálně bivakovat v chráněných územích. Vláda žádost usnesením zamítla, Hyťha podal správní žalobu a v létě 2010 soud usnesení vlády zrušil pro nepřezkoumatelnost, protože nebylo nijak odůvodněné. Na podzim 2010, po novele zákona o ochraně přírody a krajiny, ministerstvo postoupilo žádost správám chráněných krajinných oblastí a národních parků a vydalo usnesení, podle kterého spaní pod širákem není tábořením ve smyslu zákona, pro které by bylo potřeba požádat o výjimku.<ref name="nevadí" /> |
Na podzim 2007, když orgánem kompetentním k vydávání výjimek ze zákona na ochranu přírody a krajiny byla vláda, podal místopředseda [[Děti Země|Dětí Země]] Martin Hyťha demonstrativní žádost o výjimku, aby mohl legálně bivakovat v chráněných územích. Vláda žádost usnesením zamítla, Hyťha podal správní žalobu a v létě 2010 soud usnesení vlády zrušil pro nepřezkoumatelnost, protože nebylo nijak odůvodněné. Na podzim 2010, po novele zákona o ochraně přírody a krajiny, ministerstvo postoupilo žádost správám chráněných krajinných oblastí a národních parků a vydalo usnesení, podle kterého spaní pod širákem není tábořením ve smyslu zákona, pro které by bylo potřeba požádat o výjimku.<ref name="nevadí" /> |
||
Verze z 23. 3. 2016, 13:54
Táboření je souhrn činností, které umožňují pobyt ve volné přírodě spojený s možností přenocování. V dnešní době je to nejčastěji jedna z forem rekreace. Táboření je obvykle spojeno s jinými aktivitami, např. turistika nebo rybaření.
Jedná se především o
- postavení stanu nebo jiného přístřešku
- příprava stravy (rozdělání ohně)
- hygiena, z čehož nejproblematičtější je defekace
- likvidace odpadků
Regulace táboření v Česku
V Česku je táboření v lesích mimo vyhrazená místa zakázáno lesním zákonem.[1] Zákon o ochraně přírody a krajiny obecně zakazuje táboření mimo vyhrazená místa v národních parcích (§ 16), v chráněných krajinných oblastech (§ 26) a v národních přírodních rezervacích (§ 29). V ostatních typech zvláště chráněných území stanoví bližší ochranné podmínky orgán ochrany přírody při vyhlášení takových území.
Obvykle se přespání „pod širákem“ za táboření nepovažuje. Za znaky táboření se považuje například rozdělávání ohně, aktivity spojené se stavěním přístřešku nebo vícedenní setrvání na jednom místě. Pokud je v některém chráněném území zakázáno i pouhé přespání, obvykle je to uvedeno jako zákaz nocování nebo formou časově omezené přístupnosti daného území, což je účelné například v některých chráněných ptačích oblastech. Ale například národní park České Švýcarsko byl vyhlášen vlastním zákonem, který obsahuje zákaz „nocovat“ ve volné přírodě mimo místa vyhrazená správou NP. Proto je kromě tábořišť možné vyhradit i pouhá nocoviště, série 6 nouzových nocovišť vybavených chemickými záchody byla zřízena například podél hlavní šumavské pěší trasy.[2]
Na podzim 2007, když orgánem kompetentním k vydávání výjimek ze zákona na ochranu přírody a krajiny byla vláda, podal místopředseda Dětí Země Martin Hyťha demonstrativní žádost o výjimku, aby mohl legálně bivakovat v chráněných územích. Vláda žádost usnesením zamítla, Hyťha podal správní žalobu a v létě 2010 soud usnesení vlády zrušil pro nepřezkoumatelnost, protože nebylo nijak odůvodněné. Na podzim 2010, po novele zákona o ochraně přírody a krajiny, ministerstvo postoupilo žádost správám chráněných krajinných oblastí a národních parků a vydalo usnesení, podle kterého spaní pod širákem není tábořením ve smyslu zákona, pro které by bylo potřeba požádat o výjimku.[2]
Související články
Reference
- ↑ § 20 odst. 1 písm. k) zákona č. 289/1995 Sb., lesní zákon
- ↑ a b Zdeňka Vítková: Spaní pod širákem zákonům a ochráncům přírody nevadí, Ekolist.cz, 28. 4. 2011