Doktor filozofie: Porovnání verzí
zpřesnění |
reference, doplnění |
||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
== Historie == |
== Historie == |
||
Doktorát filozofie bylo původně možné v [[Habsburská monarchie|Rakousku]] získat po absolvování tří rigorózních zkoušek, které byly pevně dány a které pokrývaly základní obory tehdejších studií na [[Filozofická fakulta|filosofických fakultách]] (filosofie; matematika a fyzika; všeobecné dějiny). Po [[Lev Thun-Hohenstein|Thunových]] školských reformách byl roku 1872 vydán nový rigorózní řád, který pro získání titulu PhDr. zavedl nutnost vypracování a obhájení [[disertační práce]], jenž mohla být sepsána podle konkrétní fakulty německy, česky nebo také latinsky. Zároveň ovšem snížil počet zkoušek na dvě, přičemž kratší první byla |
Doktorát filozofie bylo původně možné v [[Habsburská monarchie|Rakousku]] získat po absolvování tří rigorózních zkoušek, které byly pevně dány a které pokrývaly základní obory tehdejších studií na [[Filozofická fakulta|filosofických fakultách]] (filosofie; matematika a fyzika; všeobecné dějiny). Po [[Lev Thun-Hohenstein|Thunových]] školských reformách byl roku 1872 vydán nový rigorózní řád, který pro získání titulu PhDr. zavedl nutnost vypracování a obhájení [[disertační práce]], jenž mohla být sepsána podle konkrétní fakulty německy, česky nebo také latinsky. Zároveň ovšem snížil počet zkoušek na dvě, přičemž kratší první byla opět z [[filosofie]], ale déletrvající druhá už byla zaměřena na vědecký obor podle výběru kandidáta (dějiny a latina nebo řečtina; klasická filologie a starověké dějiny; dvojkombinace z matematiky, fyziky, chemie či jednoho z přírodovědeckých oborů – botaniky, zoologie nebo mineralogie). Taková podoba získání doktorátu, přes pozdější obměny volitelných předmětů, existovala v podstatě až do roku 1950 i v [[Československo|Československu]], v oblasti přírodních věd byl ale udělován titul [[doktor přírodních věd]].<ref>{{Citace monografie |
||
| příjmení = Petráň |
| příjmení = Petráň |
||
| jméno = Josef |
| jméno = Josef |
||
| Řádek 20: | Řádek 20: | ||
| strany = 176–178 |
| strany = 176–178 |
||
| isbn = 80-7184-320-2 |
| isbn = 80-7184-320-2 |
||
}}</ref><ref>{{Citace sborníku |
|||
| ⚫ | }} |
||
| příjmení = Durdík |
|||
| jméno = Petr |
|||
| titul = Doktor |
|||
| sborník = Ottův slovník naučný |
|||
| odkaz na sborník = Ottův slovník naučný |
|||
| vydavatel = J. Otto |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok vydání = 1893 |
|||
| url = http://archive.org/stream/ottvslovnknauni11ottogoog#page/n820/mode/2up |
|||
| strany = 773–775 |
|||
| ⚫ | }}</ref><ref>Nařízení č. 57/1872 ř. z., kterýmž se universitám království a zemí v radě říšské zastoupených vydávají nová ustanovení, jak lze nabýt doktorství na fakultách světských. [http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=rbo&datum=1872&page=171 Dostupné online]. Později ve znění nařízení č. 56/1899 ř. z., jímž mění se rigorosní řád pro filosofické fakulty universit království a zemí na říšské radě zastoupených. [http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=rbo&datum=1899&page=129 Dostupné online.]</ref> Až do roku 1953 používali studenti filosofických fakult, kteří již složili alespoň jednu státní zkoušku, neoficiální kandidátský titul '''PhC.''' (''philosophiae candidatus''). |
||
Po reformě vysokoškolského studia z roku 1950 už nebyly od roku [[1953]]<ref>§ 36 zákona č. 58/1950 Sb., o vysokých školách, a vládní nařízení č. 60/1953 Sb., o vědeckých hodnostech a o označení absolventů vysokých škol.</ref> akademické tituly udělovány a návrat titulu doktora filosofie tak znamenal až další zákon o vysokých školách z roku [[1966]]. Tehdy už ale nešlo o nejvyšší akademicko-vědecké ocenění, protože již byly zavedeny po [[Sovětský svaz|sovětském]] vzoru tzv. vědecké hodnosti ([[Kandidát věd|CSc.]] a [[Doktor věd|DrSc.]]). Titul PhDr. nicméně opět nebyl automaticky udělován po absolvování vysoké školy, ale mohl být udělen pouze pokud absolvent opět obhájil písemnou práci a úspěšně složil [[rigorózní zkouška|rigorózní zkoušku]] ze zvoleného oboru a z jeho širšího vědního základu.<ref>§ 14 odst. 2 zákona č. 19/1966 Sb., o vysokých školách.</ref> Nové zrušení titulu doktora filozofie znamenal rok [[1990]]<ref>§ 21 a § 22 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách.</ref> a další návrat až rok [[1998]].<ref name="dnes"/> |
Po reformě vysokoškolského studia z roku 1950 už nebyly od roku [[1953]]<ref>§ 36 zákona č. 58/1950 Sb., o vysokých školách, a vládní nařízení č. 60/1953 Sb., o vědeckých hodnostech a o označení absolventů vysokých škol.</ref> akademické tituly udělovány a návrat titulu doktora filosofie tak znamenal až další zákon o vysokých školách z roku [[1966]]. Tehdy už ale nešlo o nejvyšší akademicko-vědecké ocenění, protože již byly zavedeny po [[Sovětský svaz|sovětském]] vzoru tzv. vědecké hodnosti ([[Kandidát věd|CSc.]] a [[Doktor věd|DrSc.]]). Titul PhDr. nicméně opět nebyl automaticky udělován po absolvování vysoké školy, ale mohl být udělen pouze pokud absolvent opět obhájil písemnou práci a úspěšně složil [[rigorózní zkouška|rigorózní zkoušku]] ze zvoleného oboru a z jeho širšího vědního základu.<ref>§ 14 odst. 2 zákona č. 19/1966 Sb., o vysokých školách.</ref> Nové zrušení titulu doktora filozofie znamenal rok [[1990]]<ref>§ 21 a § 22 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách.</ref> a další návrat až rok [[1998]].<ref name="dnes"/> |
||
Verze z 18. 3. 2016, 11:02
Doktor filozofie (philosophiae doctor, ve zkratce PhDr. psané před jménem) je akademický titul, který je udělován v oblasti humanitních, společenských a (od zrušení udělování titulu PaedDr.) i pedagogických věd na příslušných fakultách. Podmínkou k jeho získání je ukončené magisterské vysokoškolské vzdělání, sepsání rigorózní práce a složení státní rigorózní zkoušky.[1]
Hovorově se tituly získané rigorózním řízením obecně označují jako „malé doktoráty“, přičemž doktor filozofie je také původní význam zkratky Ph.D. (zkratka z latinského philosophiae doctor), tzv. „velkého doktorátu“.[2][3]
Historie
Doktorát filozofie bylo původně možné v Rakousku získat po absolvování tří rigorózních zkoušek, které byly pevně dány a které pokrývaly základní obory tehdejších studií na filosofických fakultách (filosofie; matematika a fyzika; všeobecné dějiny). Po Thunových školských reformách byl roku 1872 vydán nový rigorózní řád, který pro získání titulu PhDr. zavedl nutnost vypracování a obhájení disertační práce, jenž mohla být sepsána podle konkrétní fakulty německy, česky nebo také latinsky. Zároveň ovšem snížil počet zkoušek na dvě, přičemž kratší první byla opět z filosofie, ale déletrvající druhá už byla zaměřena na vědecký obor podle výběru kandidáta (dějiny a latina nebo řečtina; klasická filologie a starověké dějiny; dvojkombinace z matematiky, fyziky, chemie či jednoho z přírodovědeckých oborů – botaniky, zoologie nebo mineralogie). Taková podoba získání doktorátu, přes pozdější obměny volitelných předmětů, existovala v podstatě až do roku 1950 i v Československu, v oblasti přírodních věd byl ale udělován titul doktor přírodních věd.[4][5][6] Až do roku 1953 používali studenti filosofických fakult, kteří již složili alespoň jednu státní zkoušku, neoficiální kandidátský titul PhC. (philosophiae candidatus).
Po reformě vysokoškolského studia z roku 1950 už nebyly od roku 1953[7] akademické tituly udělovány a návrat titulu doktora filosofie tak znamenal až další zákon o vysokých školách z roku 1966. Tehdy už ale nešlo o nejvyšší akademicko-vědecké ocenění, protože již byly zavedeny po sovětském vzoru tzv. vědecké hodnosti (CSc. a DrSc.). Titul PhDr. nicméně opět nebyl automaticky udělován po absolvování vysoké školy, ale mohl být udělen pouze pokud absolvent opět obhájil písemnou práci a úspěšně složil rigorózní zkoušku ze zvoleného oboru a z jeho širšího vědního základu.[8] Nové zrušení titulu doktora filozofie znamenal rok 1990[9] a další návrat až rok 1998.[1]
Reference
- ↑ a b § 46 odst. 5 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).
- ↑ Marek Skovajsa: Velkovýroba malodoktorů v Česku, Lidové noviny, 24. října 2009.
- ↑ Internetová jazyková příručka: Pořadí titulů [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky [cit. 2016-03-18]. Dostupné online.
- ↑ PETRÁŇ, Josef, a kol. Dějiny Univerzity Karlovy III. Praha: Univerzita Karlova, 1997. ISBN 80-7184-320-2. S. 176–178.
- ↑ DURDÍK, Petr. Doktor. In: Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1893. Dostupné online. S. 773–775.
- ↑ Nařízení č. 57/1872 ř. z., kterýmž se universitám království a zemí v radě říšské zastoupených vydávají nová ustanovení, jak lze nabýt doktorství na fakultách světských. Dostupné online. Později ve znění nařízení č. 56/1899 ř. z., jímž mění se rigorosní řád pro filosofické fakulty universit království a zemí na říšské radě zastoupených. Dostupné online.
- ↑ § 36 zákona č. 58/1950 Sb., o vysokých školách, a vládní nařízení č. 60/1953 Sb., o vědeckých hodnostech a o označení absolventů vysokých škol.
- ↑ § 14 odst. 2 zákona č. 19/1966 Sb., o vysokých školách.
- ↑ § 21 a § 22 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách.
Externí odkazy
Slovníkové heslo PhDr. ve Wikislovníku
