Marie Terezie Savojská: Porovnání verzí

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
napřímení odkazů, fix předložek, drobné opravy a doplnění, členění hesla
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba}}
{{Infobox - osoba
[[Soubor:Undated portrait of the Countess of Soissons (born Princess Maria Theresia of Liechtenstein) by an unknown artist.jpg|thumb|Marie Terezie Savojská]]
| obrázek = Undated portrait of the Countess of Soissons (born Princess Maria Theresia of Liechtenstein) by an unknown artist.jpg
| popisek = Marie Terezie Savojská, hraběnka ze Soissons (portrét od neznámého autora)
}}
{{Příbuzenstvo| příbuzenstvo =
{{Příbuzenstvo| příbuzenstvo =
{{Příbuzný| otec| [[Jan Adam I. z Lichtenštejna]]}}
{{Příbuzný| otec| [[Jan Adam I. z Lichtenštejna]]}}
Řádek 7: Řádek 9:
{{Příbuzný| syn| [[Evžen Jan František Savojský ze Soissons]]}}
{{Příbuzný| syn| [[Evžen Jan František Savojský ze Soissons]]}}
}}
}}
'''Marie Terezie Anna Felicitas vévodkyně Savojská, hraběnka z Carignana''' kněžna [[Lichtenštejnové|z Lichtenštejna]] (''Marie Terezie Anna vévodkyně de Savoy-Carignan, kněžna z Lichtenštejna''; * [[1694]] – [[20. únor]]a [[1772]], [[Vídeň]]) byla česká šlechtična, byla pravnučka [[kníže]]te [[Karel I. z Lichtenštejna|Karla I. z Lichtenštejna]] a majitelka panství [[Kostelec nad Černými lesy]], [[Škvorec]], [[Uhříněves]], [[Rataje nad Sázavou]] a [[Kounice]].
'''Marie Terezie Anna Felicitas vévodkyně Savojská, hraběnka z Carignana''', kněžna [[Lichtenštejnové|z Lichtenštejna]] (''Marie Terezie Anna vévodkyně de Savoy-Carignan, kněžna z Lichtenštejna'', [[11. květen|11. května]] [[1694]] – [[20. únor]]a [[1772]], [[Vídeň]]) byla česká šlechtična, byla pravnučka [[kníže]]te [[Karel I. z Lichtenštejna|Karla I. z Lichtenštejna]] a majitelka panství [[Kostelec nad Černými lesy]], [[Škvorec]], [[Uhříněves]], [[Rataje nad Sázavou]] a [[Kounice]].


== Život ==
== Život ==
=== Rodina a původ ===
Narodila se roku [[1694]] jako čtvrtá dcera a sedmé dítě ze dvanácti potomků knížete [[Hans Adam I. z Lichtenštejna|Jana Adama I. z Lichtenštejna]] a jeho manželky, hraběnky [[Edmunda z Ditrichštejna|Edmundy z Ditrichštejna]]. Po předčasné smrti jejích dvou bratrů se její otec rozhodl svých pět dcer, které se dožily dospělosti, zajistit, protože se nesnášel se svým synovcem a nástupcem [[Antonín Florián z Lichtenštejna|Antonínem Floriánem]]. V roce [[1712]] se tak v osmnácti letech ujala [[panství Černý Kostelec]] ([[Kostelec nad Černými lesy]]), [[Škvorec]], [[Uhříněves]], [[Plaňany]] a [[Čechy pod Kosířem]]. Antonín Florián se však panství nechtěl vzdát a podařilo se mu vysoudit Plaňany, které ovšem jeho syn [[Josef Jan Adam z Lichtenštejna|Josef Jan Adam]] po nějaké době prodal vévodkyni zpět. V roce [[1760]] Marie Terezie přikoupila [[Kounice]] a roku [[1764]] [[Rataje nad Sázavou]].
Narodila se roku [[1694]] jako čtvrtá dcera a sedmé dítě ze dvanácti potomků knížete [[Jan Adam I. z Lichtenštejna|Jana Adama I. z Lichtenštejna]], sjednotitele [[Lichtenštejnsko|Lichtenštejnského knížectví]] a jeho manželky, hraběnky [[Edmunda z Ditrichštejna|Edmundy z Ditrichštejna]]. Po předčasné smrti jejích dvou bratrů se její otec rozhodl svých pět dcer, které se dožily dospělosti, zajistit, neboť se svým synovcem a nástupcem [[Antonín Florián z Lichtenštejna|Antonínem Floriánem]] neměl dobré vztahy. V roce [[1712]] se tak jako osmnáctiletá ujala [[panství Černý Kostelec]] ([[Kostelec nad Černými lesy]]), [[Škvorec]], [[Uhříněves]], [[Plaňany]] a [[Čechy pod Kosířem]]. Antonín Florián se však panství nechtěl vzdát a s Marií se soudil. Nakonec vysoudil alespoň panství Plaňany, které ovšem jeho syn [[Josef Jan Adam z Lichtenštejna|Josef Jan Adam]] po nějaké době prodal zpět vévodkyni. V roce [[1760]] Marie Terezie přikoupila [[Kounice]] a roku [[1764]] [[Rataje nad Sázavou]].


=== Sňatek a manželství ===
Do organizace jejího sňatku se zapojil její strýc [[Josef Václav z Lichtenštejna]], rakouský diplomat a reformátor [[Armáda Rakouska|císařského dělostřelectva]]. Ten měl dobré styky s maršálem [[Evžen Savojský|Evženem Savojským]]. Nakonec se Mariíným ženichem stal Evženův synovec a nositel [[Řád zlatého rouna|řádu Zlatého rouna]], vévoda [[Tomáš Emanuel Savojsko-Carignanský]], kníže [[piemont]]ský, markrabě ze [[Saluzzo|Saluzza]], hrabě ze [[Soissons]] (''Tommaso Emanuele vévoda de Savoy-Carignan, princ z Piemontu, markrabě de Saluzzo, hrabě de Soissons''). Do příprav se zapojil také samotný princ Evžen, který jednal s kněžnou Edmundou, matkou Marie Terezie, a také ručil majetkem v [[Uhersko|Uhrách]] za [[vdovský podíl]] nevěsty. Svatba se odehrála na [[Kostelec nad Černými lesy (zámek)|zámku]] v [[Kostelec nad Černými lesy|Černém Kostelci]], kam v září [[1713]] přitáhl vévodův [[Kyrysník|kyrysnický]] pluk. Zde již byl očekáván nejen svou snoubenkou, ale také obyvateli města a panství. Obřad se konal dne [[24. říjen|24. října]] [[1713]] na zámku v [[Zámecká kaple svatého Vojtěcha (Kostelec nad Černými lesy)|kapli svatého Vojtěcha]]. Necelý rok po svatbě se jim narodil syn, vévoda [[Evžen Jan František Savojský ze Soissons]] (''Eugen Jean Francois vévoda de Soissons''). Manželé střídavě pobývali v Čechách a ve Vídni, a to až do roku [[1729]], kdy se vévoda během honu v oboře [[Koloděje (zámek)|zámku]] v [[Koloděje|Kolodějích]] nakazil neštovicemi a brzy poté zemřel. Pohřben byl v [[Savojská kaple (Katedrála svatého Štěpána)|Savojské kapli]] v [[Katedrála svatého Štěpána (Vídeň)|dómu svatého Štěpána]] ve Vídni.
Do organizování jejího sňatku se zapojil její strýc, kníže [[Josef Václav z Lichtenštejna]], rakouský diplomat a reformátor [[Armáda Rakouska|císařského dělostřelectva]]. Ten měl dobré styky s maršálem [[Evžen Savojský|Evženem Savojským]]. Nakonec se Mariíným ženichem stal Evženův synovec, nositel [[Řád zlatého rouna|řádu zlatého rouna]], vévoda [[Tomáš Emanuel Savojsko-Carignanský]], kníže [[piemont]]ský, markrabě ze [[Saluzzo|Saluzza]], hrabě ze [[Soissons]] (''Tommaso Emanuele vévoda de Savoy-Carignan, princ z Piemontu, markrabě de Saluzzo, hrabě de Soissons''). Do příprav se zapojil také samotný princ Evžen, který jednal s kněžnou Edmundou, matkou Marie Terezie, a také ručil majetkem v [[Uhersko|Uhrách]] za [[vdovský podíl]] nevěsty. Svatba se odehrála na [[Kostelec nad Černými lesy (zámek)|zámku]] v [[Kostelec nad Černými lesy|Černém Kostelci]], kam v září [[1713]] přitáhl vévodův [[Kyrysník|kyrysnický]] pluk. Zde již byl očekáván nejen svou snoubenkou, ale také obyvateli města a panství. Obřad se konal dne [[24. říjen|24. října]] [[1713]] na zámku v [[Zámecká kaple svatého Vojtěcha (Kostelec nad Černými lesy)|kapli svatého Vojtěcha]]. Manželé střídavě pobývali v Čechách a ve Vídni, a to až do roku [[1729]], kdy se vévoda během honu v oboře [[Koloděje (zámek)|zámku]] v [[Koloděje|Kolodějích]] nakazil neštovicemi a brzy poté zemřel. Pohřben byl v [[Savojská kaple (Katedrála svatého Štěpána)|Savojské kapli]] v [[Katedrála svatého Štěpána (Vídeň)|dómu svatého Štěpána]] ve Vídni.


==== Syn ====
Se svým manželem měla jediného syna, Evžena Jana, jenž se narodil v roce [[1714]], od roku [[1729]] byl [[Opavský vévoda|vévodou opavským]] a od roku [[1731]], kdy mu bylo pouhých 17 let, nositelem řádu Zlatého rouna. V armádě dosáhl hodnosti [[Nejvyšší polní strážmistr|nejvyššího polního strážmistra]]. Jeho manželkou se měla stát vévodkyně [[Marie Tereza z Massy]], kněžna z [[Carrara|Carrary]] (''Maria Teresa vévodkyně di Massa, princezna di Carrara''; [[1725]]-[[1790]]), se kterou byl v zastoupení oddán dne [[10. listopad]]u [[1734]]. K právnímu naplnění, tedy k řádnému obřadu, však nikdy nedošlo, neboť Evžen Jan zemřel na zimnici [[24. listopad]]u [[1734]] u [[Mannheim]]u.
Se svým manželem měla jediného syna, [[Evžen Jan František Savojský ze Soissons|Evžena Jana]] (''Eugen Jean Francois vévoda de Soissons''). Narodil se novomanželům v roce [[1714]], necelý rok po svatbě. Ten se roku [[1729]] stal [[Opavský vévoda|vévodou opavským]] a od roku [[1731]] mu bylo v pouhých 17 letech udělen [[řád zlatého rouna]]. V armádě dosáhl hodnosti [[Nejvyšší polní strážmistr|nejvyššího polního strážmistra]]. Jeho manželkou se měla stát vévodkyně [[Marie Tereza z Massy]], kněžna z [[Carrara|Carrary]] (''Maria Teresa vévodkyně di Massa, princezna di Carrara''; [[1725]]-[[1790]]), se kterou byl v zastoupení oddán dne [[10. listopad]]u [[1734]]. K právnímu naplnění, tedy k řádnému obřadu, však nikdy nedošlo, neboť Evžen Jan zemřel na zimnici [[24. listopad]]u [[1734]] u [[Mannheim]]u.


=== Závěr života a smrt ===
Vévodkyně Marie Terezie Anna Savojská z Carignana zemřela dne [[20. únor]]a [[1772]] ve [[Vídeň|Vídni]]. Pohřbena byla po boku svého manžela v [[Savojská kaple (Katedrála svatého Štěpána)|Savojské kapli]] v [[Katedrála svatého Štěpána (Vídeň)|katedrále svatého Štěpána]] ve Vídni. Za svého dědice vybrala knížete [[František Josef I. z Lichtenštejna|Františka Josefa I. z Lichtenštejna]]. V závěti navíc odpustila poddaným nedoplatky, darovala chudým na každém svém panství několik tisíc [[Rakousko-uherský zlatý|zlatých]] a přikázala vyplácet každý rok pět tisíc zlatých na výkup zajatců z [[Turecko|Turecka]]. Různé dary také odkázala kostelům a klášterům v Čechách a ve Vídni.
Vévodkyně Marie Terezie Anna Savojská z Carignana zemřela [[20. únor]]a [[1772]] ve [[Vídeň|Vídni]]. Pohřbena byla po boku svého manžela v [[Savojská kaple (Katedrála svatého Štěpána)|Savojské kapli]] v [[Katedrála svatého Štěpána (Vídeň)|katedrále svatého Štěpána]] ve Vídni. Za svého dědice vybrala knížete [[František Josef I. z Lichtenštejna|Františka Josefa I. z Lichtenštejna]]. V závěti navíc odpustila poddaným nedoplatky, darovala chudým na každém svém panství několik tisíc [[Rakousko-uherský zlatý|zlatých]] a přikázala vyplácet každý rok pět tisíc zlatých na výkup zajatců z [[Turecko|Turecka]]. Různé dary také odkázala kostelům a klášterům v Čechách a ve Vídni.


== Charitativní činnost ==
== Charitativní činnost ==
Po smrti svého jediného potomka se Marie Terezie začala více věnovat charitě. Už v letech [[1726]]-[[1728]], tedy ještě za života svého manžela, nechala nedaleko [[Kostelec nad Černými lesy (zámek)|zámku]] v [[Kostelec nad Černými lesy|Černém Kostelci]] postavit [[Nový špitál (Kostelec nad Černými lesy)|špitál]], v němž mohlo přebývat 12 žen a 12 mužů. Finančně podpořila řadu kostelů, např. v roce [[1759]] daroval peníze kostelům ve [[Škvorec|Škvorci]] a [[Úvaly|Úvalech]]. Postarala se také o založení nových far a kostelů v [[Aldašín|Aldašíně]], [[Bylany|Bylanech]] či [[Poříčany|Poříčanech]], ostatní nechala opravit. Také těmto kostelům darovala přes 13 000 zlatých, faráři pak každé čtvrtletí sloužili mši za spásu její duše. Dne [[15. srpen|15. srpna]] [[1755]] v rámci školské reformy nechala na jednotlivých panstvích zřídit nadaci, z níž byl učitelům vyplácen od vrchnostenského úřadu pevný plat, od lesního úřadu pak dříví na topení. Tímto krokem došlo k osvobození poddaných od školních platů. V roce [[1760]] odkoupila od [[Morzinové|Morzinů]] [[panství Kounice]] a hned o rok později ([[1761]]) nechala v [[Kounice|Kounicích]], [[Vyšehořovice|Vyšehořovicích]] a [[Mochov|Mochově]] zřídit školy. V roce [[1763]] došlo k obnovení špitálu v Kounicích.
Po smrti svého jediného potomka se Marie Terezie začala více věnovat charitě. Už v letech [[1726]]-[[1728]], tedy ještě za života svého manžela, nechala nedaleko [[Kostelec nad Černými lesy (zámek)|zámku]] v [[Kostelec nad Černými lesy|Černém Kostelci]] postavit [[Nový špitál (Kostelec nad Černými lesy)|špitál]], v němž mohlo přebývat 12 žen a 12 mužů. Finančně podpořila řadu kostelů, např. v roce [[1759]] daroval peníze kostelům ve [[Škvorec|Škvorci]] a [[Úvaly|Úvalech]]. Postarala se také o založení nových far a kostelů v [[Aldašín|Aldašíně]], [[Bylany|Bylanech]] či [[Poříčany|Poříčanech]], ostatní nechala opravit. Také těmto kostelům darovala přes 13 000 zlatých, faráři pak každé čtvrtletí sloužili mši za spásu její duše. Dne [[15. srpen|15. srpna]] [[1755]] v rámci školské reformy nechala na jednotlivých panstvích zřídit nadaci, z níž byl učitelům vyplácen od vrchnostenského úřadu pevný plat, od lesního úřadu pak dříví na topení. Tímto krokem došlo k osvobození poddaných od školních platů. V roce [[1760]] odkoupila od [[Morzinové|Morzinů]] [[panství Kounice]] a hned o rok později ([[1761]]) nechala v [[Kounice|Kounicích]], [[Vyšehořovice|Vyšehořovicích]] a [[Mochov|Mochově]] zřídit školy. V roce [[1763]] došlo k obnovení špitálu v Kounicích.


Dne [[14. březen|14. března]] [[1736]] propustila měšťany v Kostelci nad Černými lesy z nevolnictví a jelikož město nemělo dostačující kostel, nechala zde postavit [[Kostel svatých Andělů Strážných (Kostelec nad Černými lesy)|kostel svatých Andělů Strážných]]. V letech [[1752]]-[[1759]] nechala přestavět černokostelecký zámek do [[baroko|barokní]] podoby, stejně jako [[Čechy pod Kosířem (zámek)|zámek]] v [[Čechy pod Kosířem|Čechách pod Kosířem]]. Od [[12. červenec|12. července]] [[1760]] nechala při bouřkách zvonit v kostelech či ve zvoničkách. Pro 30 vsí pak nechala na vlastní náklady odlít zvony. Také nařídila, že se do konce žní mají lidé při odchodu z polí modlit u kapliček a křížů. Dne [[4. leden|4. ledna]] [[1766]] pak zřídila ''Donationsfond'', kterému darovala 22 206 zlatých ve stavovských [[Dlužní úpis|dlužních úpisech]]. Tyto peníze měly být použity v případě požáru, krupobití apod.
Dne [[14. březen|14. března]] [[1736]] propustila měšťany v Kostelci nad Černými lesy z nevolnictví a jelikož město nemělo dostačující kostel, nechala zde postavit [[Kostel svatých Andělů Strážných (Kostelec nad Černými lesy)|kostel svatých Andělů Strážných]]. V letech [[1752]]-[[1759]] nechala přestavět černokostelecký zámek do [[baroko|barokní]] podoby, stejně jako [[Čechy pod Kosířem (zámek)|zámek]] v [[Čechy pod Kosířem|Čechách pod Kosířem]]. Od [[12. červenec|12. července]] [[1760]] nechala při bouřkách zvonit v kostelech či ve zvoničkách. Pro 30 vsí pak nechala na vlastní náklady odlít zvony. Také nařídila, že se do konce žní mají lidé při odchodu z polí modlit u kapliček a křížů. Dne [[4. leden|4. ledna]] [[1766]] pak zřídila ''Donationsfond'', kterému darovala 22 206 zlatých ve stavovských [[Dlužní úpis|dlužních úpisech]]. Tyto peníze měly být použity v případě požáru, krupobití apod.


Jelikož poddaní neuměli německy, rozhodla se vévodkyně v roce [[1764]] vydat nařízení, že se na ni mohou obracet v češtině. Zároveň si také uvědomovala, že se k ní nemusí dostat všechny informace o křivdách, protože někteří panští úředníci mohou chtít svoje chyby zatajit. Proto v roce [[1766]] nechala vyhlásit:
Jelikož poddaní neuměli německy, rozhodla se vévodkyně v roce [[1764]] vydat nařízení, že se na ni mohou obracet v češtině. Zároveň si také uvědomovala, že se k ní nemusí dostat všechny informace o křivdách, protože někteří panští úředníci mohou chtít svoje chyby zatajit. Proto v roce [[1766]] nechala vyhlásit:
{{Citát|Oni poddaní, kteří by od hospodářských úředníků nedovoleným způsobem byli utlačováni a ve svých spravedlivých požadavcích bez úplatků vyřízení od nich obdržeti nemohli a ostýchali se, jak v tomto případě nařízeno, hospodářskému radovi svou stížnost žalobně přednésti. Ti a takoví mají stížnost přímo na nás jakožto nejmilostivější vrchnost buďto písemně nebo sami osbně vznésti, kdež jim vždy dveře otevřeny zůstávají.|}}
{{Citát|Oni poddaní, kteří by od hospodářských úředníků nedovoleným způsobem byli utlačováni a ve svých spravedlivých požadavcích bez úplatků vyřízení od nich obdržeti nemohli a ostýchali se, jak v tomto případě nařízeno, hospodářskému radovi svou stížnost žalobně přednésti. Ti a takoví mají stížnost přímo na nás jakožto nejmilostivější vrchnost buďto písemně nebo sami osbně vznésti, kdež jim vždy dveře otevřeny zůstávají.|}}


V roce [[1764]] pak nechala na svých panstvích vystavět sochy [[Svatý Donát|svatého Donáta]], aby se zabránilo neúrodě. To ovšem nepomohlo a v letech [[1770]]-[[1771]] vypukl hladomor. Vévodkyně proto nechala otevřít panské [[sýpka|sýpky]].
V roce [[1764]] pak nechala na svých panstvích vystavět sochy [[Svatý Donát|svatého Donáta]], aby se zabránilo neúrodě. To ovšem nepomohlo a v letech [[1770]]-[[1771]] vypukl hladomor. Vévodkyně proto nechala otevřít panské [[sýpka|sýpky]].


Charitativní činnosti se věnovala také ve [[Vídeň|Vídni]]. Zde založila [[Šlechtický savojský ženský ústav]] a darovala mu dva domy a zahradu. Jedním z těchto domů byl i palác na [[Johannesgasse (Vídeň)|Johannesgasse]], kde měl ústav sídlo, a jenž po smrti vévodkyně připadl ústavu. Na jeho provoz věnovala ročně 19 180 zlatých. Dědicové navíc měli každé chovance ústavu, která zde stráví tři roky a následně se provdá nebo ústav opustí, vyplatit 2 000 zlatých. Další nadaci, která byla určena na výchovu mladých šlechticů, pak založila pro [[Savojská rytířská akademie|Savojskou rytířskou akademii]] a na provoz ročně určila 16 000 zlatých. Později došlo k jejímu spojení s [[Tereziánská vojenská akademie|vojenskou akademií „Theresianum“]] založenou roku [[1778]] královnou [[Marie Terezie|Marií Terezií]].
Charitativní činnosti se věnovala také ve [[Vídeň|Vídni]]. Zde založila [[Šlechtický savojský ženský ústav]] a darovala mu dva domy a zahradu. Jedním z těchto domů byl i palác na [[Johannesgasse (Vídeň)|Johannesgasse]], kde měl ústav sídlo, a jenž po smrti vévodkyně připadl ústavu. Na jeho provoz věnovala ročně 19 180 zlatých. Dědicové navíc měli každé chovance ústavu, která zde stráví tři roky a následně se provdá nebo ústav opustí, vyplatit 2 000 zlatých. Další nadaci, která byla určena na výchovu mladých šlechticů, pak založila pro [[Savojská rytířská akademie|Savojskou rytířskou akademii]] a na provoz ročně určila 16 000 zlatých. Později došlo k jejímu spojení s [[Tereziánská vojenská akademie|vojenskou akademií „Theresianum“]] založenou roku [[1778]] královnou [[Marie Terezie|Marií Terezií]].


V letech [[1746]]-[[1749]] navíc nechala na [[Favoritenstrasse (Vídeň)|Favoritenstrasse]] postavit budovy [[Rytířská akademie|rytířské akademie]] — [[Akademietrakt]], jezdeckou školu a v roce [[1752]] křídlo [[Pflanzschule]] (dnes [[Sappeurtrakt]]).
V letech [[1746]]-[[1749]] navíc nechala na [[Favoritenstrasse (Vídeň)|Favoritenstrasse]] vystavět budovy [[Rytířská akademie|rytířské akademie]] — [[Akademietrakt]], jezdeckou školu a v roce [[1752]] křídlo [[Pflanzschule]] (dnes [[Sappeurtrakt]]).


=== Sochy svatého Donáta ===
=== Sochy svatého Donáta ===
[[Soubor:MLS Kouřim, socha svatého Donáta ze Svatbína.jpg|thumb|Socha [[Svatý Donát|svatého Donáta]] ze [[Svatbín|Svatbína]], umístěná v [[Muzeum lidových staveb v Kouřimi|Muzeu lidových staveb v Kouřimi]]]]
[[Soubor:MLS Kouřim, socha svatého Donáta ze Svatbína.jpg|thumb|Socha [[Svatý Donát|svatého Donáta]] ze [[Svatbín]]a, umístěná v [[Muzeum lidových staveb v Kouřimi|Muzeu lidových staveb v Kouřimi]]]]
Sochy svatého Donáta jsou typickou památkou pro období Marie Terezie Savojské. [[Svatý Donát]] patřil v&nbsp;[[Itálie|Itálii]] k&nbsp;velmi oblíbeným svatým, a&nbsp;to především u&nbsp;rolníků, kterým měl chránit úrodu a&nbsp;dobytek před bouřkami, krupobitím a&nbsp;morem. V&nbsp;roce [[1765]] vévodkyně objednala pro svá panství jeho sochy. Byly umístěny na různých místech — např. na rozcestí u [[Svatbín]]a (dříve [[Svatbín|Svrabova]]) nedaleko [[Kostelec nad Černými lesy|Kostelce nad Černými lesy]], u&nbsp;hřbitova v&nbsp;[[Kolovraty|Kolovratech]], na rozcestí v zaniklé vsi [[Křimín]] u&nbsp;[[Škvorec|Škvorce]]<ref>http://www.hrady.cz/wnd_show_text.php?tid=12985</ref>, v [[Kounice|Kounicích]] či u&nbsp;[[Vykáň|Vykáně]]. Dne [[31. květen|31. května]] [[1985]] došlo k přemístění poškozené sochy od Svatbína do [[Muzeum lidových staveb v Kouřimi|skanzenu]] v&nbsp;[[Kouřim]]i, kde došlo k&nbsp;jejímu zrestaurování. Dodnes se k ní údajně váže rčení ''Stojíš jako Donát u Svrabova''.
Sochy svatého Donáta jsou typickou památkou pro období Marie Terezie Savojské. [[Svatý Donát]] patřil v&nbsp;[[Itálie|Itálii]] k&nbsp;velmi oblíbeným svatým, a&nbsp;to především u&nbsp;rolníků, kterým měl chránit úrodu a&nbsp;dobytek před bouřkami, krupobitím a&nbsp;morem. V&nbsp;roce [[1765]] vévodkyně objednala pro svá panství jeho sochy. Byly umístěny na různých místech — např. na rozcestí u&nbsp;[[Svatbín]]a (dříve [[Svatbín|Svrabova]]) nedaleko [[Kostelec nad Černými lesy|Kostelce nad Černými lesy]], u&nbsp;hřbitova v&nbsp;[[Kolovraty|Kolovratech]], na rozcestí v&nbsp;zaniklé vsi [[Křimín]] u&nbsp;[[Škvorec|Škvorce]]<ref>http://www.hrady.cz/wnd_show_text.php?tid=12985</ref>, v [[Kounice|Kounicích]] či u&nbsp;[[Vykáň|Vykáně]]. Dne [[31. květen|31. května]] [[1985]] došlo k&nbsp;přemístění poškozené sochy od Svatbína do [[Muzeum lidových staveb v Kouřimi|skanzenu]] v&nbsp;[[Kouřim]]i, kde došlo k&nbsp;jejímu zrestaurování. Dodnes se k&nbsp;ní údajně váže rčení ''Stojíš jako Donát u&nbsp;Svrabova''.


Kolem soch bývala vysázena do čtverce čtveřice lip. Z&nbsp;okolních obcí sem chodívala procesí za odvrácení špatné úrody a&nbsp;počasí. Poslední takové procesí je známo z&nbsp;[[Kolovraty|Kolovrat]] ze dne [[25. květen|25. května]] [[1947]]. Po [[Únor 1948|únoru 1948]] byla taková procesí zakázána. Na svátek sv. Donáta ([[7. srpen|7. srpna]]) bývaly u&nbsp;soch zapalovány ohně.
Kolem soch bývala vysázena do čtverce čtveřice lip. Z&nbsp;okolních obcí sem chodívala procesí za odvrácení špatné úrody a&nbsp;počasí. Poslední takové procesí je známo z&nbsp;[[Kolovraty|Kolovrat]] ze dne [[25. květen|25. května]] [[1947]]. Po [[Únor 1948|únoru 1948]] byla taková procesí zakázána. Na svátek sv. Donáta ([[7. srpen|7. srpna]]) bývaly u&nbsp;soch zapalovány ohně.

Verze z 17. 3. 2016, 12:17

Marie Terezie z Lichtenštejna
Marie Terezie Savojská, hraběnka ze Soissons (portrét od neznámého autora)
Marie Terezie Savojská, hraběnka ze Soissons (portrét od neznámého autora)
Narození11. května 1694, 1694 nebo 7. května 1694
Vídeň
Úmrtí20. února 1772 nebo 10. února 1772
Vídeň
ChoťEmanuel Tomáš Savojsko-Soissonsský
DětiEvžen Jan František Savojský ze Soissons
RodičeJan Adam I. z Lichtenštejna a Erdmunda Tereza z Ditrichštejna
RodLichtenštejnové
PříbuzníGabriela z Lichtenštejna (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Jan Adam I. z Lichtenštejna
matka Edmunda z Ditrichštejna
manžel Tomáš Emanuel Savojsko-Carignanský
syn Evžen Jan František Savojský ze Soissons

Marie Terezie Anna Felicitas vévodkyně Savojská, hraběnka z Carignana, kněžna z Lichtenštejna (Marie Terezie Anna vévodkyně de Savoy-Carignan, kněžna z Lichtenštejna, 11. května 1694 – 20. února 1772, Vídeň) byla česká šlechtična, byla pravnučka knížete Karla I. z Lichtenštejna a majitelka panství Kostelec nad Černými lesy, Škvorec, Uhříněves, Rataje nad Sázavou a Kounice.

Život

Rodina a původ

Narodila se roku 1694 jako čtvrtá dcera a sedmé dítě ze dvanácti potomků knížete Jana Adama I. z Lichtenštejna, sjednotitele Lichtenštejnského knížectví a jeho manželky, hraběnky Edmundy z Ditrichštejna. Po předčasné smrti jejích dvou bratrů se její otec rozhodl svých pět dcer, které se dožily dospělosti, zajistit, neboť se svým synovcem a nástupcem Antonínem Floriánem neměl dobré vztahy. V roce 1712 se tak jako osmnáctiletá ujala panství Černý Kostelec (Kostelec nad Černými lesy), Škvorec, Uhříněves, Plaňany a Čechy pod Kosířem. Antonín Florián se však panství nechtěl vzdát a s Marií se soudil. Nakonec vysoudil alespoň panství Plaňany, které ovšem jeho syn Josef Jan Adam po nějaké době prodal zpět vévodkyni. V roce 1760 Marie Terezie přikoupila Kounice a roku 1764 Rataje nad Sázavou.

Sňatek a manželství

Do organizování jejího sňatku se zapojil její strýc, kníže Josef Václav z Lichtenštejna, rakouský diplomat a reformátor císařského dělostřelectva. Ten měl dobré styky s maršálem Evženem Savojským. Nakonec se Mariíným ženichem stal Evženův synovec, nositel řádu zlatého rouna, vévoda Tomáš Emanuel Savojsko-Carignanský, kníže piemontský, markrabě ze Saluzza, hrabě ze Soissons (Tommaso Emanuele vévoda de Savoy-Carignan, princ z Piemontu, markrabě de Saluzzo, hrabě de Soissons). Do příprav se zapojil také samotný princ Evžen, který jednal s kněžnou Edmundou, matkou Marie Terezie, a také ručil majetkem v Uhrách za vdovský podíl nevěsty. Svatba se odehrála na zámku v Černém Kostelci, kam v září 1713 přitáhl vévodův kyrysnický pluk. Zde již byl očekáván nejen svou snoubenkou, ale také obyvateli města a panství. Obřad se konal dne 24. října 1713 na zámku v kapli svatého Vojtěcha. Manželé střídavě pobývali v Čechách a ve Vídni, a to až do roku 1729, kdy se vévoda během honu v oboře zámku v Kolodějích nakazil neštovicemi a brzy poté zemřel. Pohřben byl v Savojské kapli v dómu svatého Štěpána ve Vídni.

Syn

Se svým manželem měla jediného syna, Evžena Jana (Eugen Jean Francois vévoda de Soissons). Narodil se novomanželům v roce 1714, necelý rok po svatbě. Ten se roku 1729 stal vévodou opavským a od roku 1731 mu bylo v pouhých 17 letech udělen řád zlatého rouna. V armádě dosáhl hodnosti nejvyššího polního strážmistra. Jeho manželkou se měla stát vévodkyně Marie Tereza z Massy, kněžna z Carrary (Maria Teresa vévodkyně di Massa, princezna di Carrara; 1725-1790), se kterou byl v zastoupení oddán dne 10. listopadu 1734. K právnímu naplnění, tedy k řádnému obřadu, však nikdy nedošlo, neboť Evžen Jan zemřel na zimnici 24. listopadu 1734 u Mannheimu.

Závěr života a smrt

Vévodkyně Marie Terezie Anna Savojská z Carignana zemřela 20. února 1772 ve Vídni. Pohřbena byla po boku svého manžela v Savojské kapli v katedrále svatého Štěpána ve Vídni. Za svého dědice vybrala knížete Františka Josefa I. z Lichtenštejna. V závěti navíc odpustila poddaným nedoplatky, darovala chudým na každém svém panství několik tisíc zlatých a přikázala vyplácet každý rok pět tisíc zlatých na výkup zajatců z Turecka. Různé dary také odkázala kostelům a klášterům v Čechách a ve Vídni.

Charitativní činnost

Po smrti svého jediného potomka se Marie Terezie začala více věnovat charitě. Už v letech 1726-1728, tedy ještě za života svého manžela, nechala nedaleko zámku v Černém Kostelci postavit špitál, v němž mohlo přebývat 12 žen a 12 mužů. Finančně podpořila řadu kostelů, např. v roce 1759 daroval peníze kostelům ve Škvorci a Úvalech. Postarala se také o založení nových far a kostelů v Aldašíně, Bylanech či Poříčanech, ostatní nechala opravit. Také těmto kostelům darovala přes 13 000 zlatých, faráři pak každé čtvrtletí sloužili mši za spásu její duše. Dne 15. srpna 1755 v rámci školské reformy nechala na jednotlivých panstvích zřídit nadaci, z níž byl učitelům vyplácen od vrchnostenského úřadu pevný plat, od lesního úřadu pak dříví na topení. Tímto krokem došlo k osvobození poddaných od školních platů. V roce 1760 odkoupila od Morzinů panství Kounice a hned o rok později (1761) nechala v Kounicích, Vyšehořovicích a Mochově zřídit školy. V roce 1763 došlo k obnovení špitálu v Kounicích.

Dne 14. března 1736 propustila měšťany v Kostelci nad Černými lesy z nevolnictví a jelikož město nemělo dostačující kostel, nechala zde postavit kostel svatých Andělů Strážných. V letech 1752-1759 nechala přestavět černokostelecký zámek do barokní podoby, stejně jako zámek v Čechách pod Kosířem. Od 12. července 1760 nechala při bouřkách zvonit v kostelech či ve zvoničkách. Pro 30 vsí pak nechala na vlastní náklady odlít zvony. Také nařídila, že se do konce žní mají lidé při odchodu z polí modlit u kapliček a křížů. Dne 4. ledna 1766 pak zřídila Donationsfond, kterému darovala 22 206 zlatých ve stavovských dlužních úpisech. Tyto peníze měly být použity v případě požáru, krupobití apod.

Jelikož poddaní neuměli německy, rozhodla se vévodkyně v roce 1764 vydat nařízení, že se na ni mohou obracet v češtině. Zároveň si také uvědomovala, že se k ní nemusí dostat všechny informace o křivdách, protože někteří panští úředníci mohou chtít svoje chyby zatajit. Proto v roce 1766 nechala vyhlásit:

„ Oni poddaní, kteří by od hospodářských úředníků nedovoleným způsobem byli utlačováni a ve svých spravedlivých požadavcích bez úplatků vyřízení od nich obdržeti nemohli a ostýchali se, jak v tomto případě nařízeno, hospodářskému radovi svou stížnost žalobně přednésti. Ti a takoví mají stížnost přímo na nás jakožto nejmilostivější vrchnost buďto písemně nebo sami osbně vznésti, kdež jim vždy dveře otevřeny zůstávají. “

V roce 1764 pak nechala na svých panstvích vystavět sochy svatého Donáta, aby se zabránilo neúrodě. To ovšem nepomohlo a v letech 1770-1771 vypukl hladomor. Vévodkyně proto nechala otevřít panské sýpky.

Charitativní činnosti se věnovala také ve Vídni. Zde založila Šlechtický savojský ženský ústav a darovala mu dva domy a zahradu. Jedním z těchto domů byl i palác na Johannesgasse, kde měl ústav sídlo, a jenž po smrti vévodkyně připadl ústavu. Na jeho provoz věnovala ročně 19 180 zlatých. Dědicové navíc měli každé chovance ústavu, která zde stráví tři roky a následně se provdá nebo ústav opustí, vyplatit 2 000 zlatých. Další nadaci, která byla určena na výchovu mladých šlechticů, pak založila pro Savojskou rytířskou akademii a na provoz ročně určila 16 000 zlatých. Později došlo k jejímu spojení s vojenskou akademií „Theresianum“ založenou roku 1778 královnou Marií Terezií.

V letech 1746-1749 navíc nechala na Favoritenstrasse vystavět budovy rytířské akademie — Akademietrakt, jezdeckou školu a v roce 1752 křídlo Pflanzschule (dnes Sappeurtrakt).

Sochy svatého Donáta

Socha svatého Donáta ze Svatbína, umístěná v Muzeu lidových staveb v Kouřimi

Sochy svatého Donáta jsou typickou památkou pro období Marie Terezie Savojské. Svatý Donát patřil v Itálii k velmi oblíbeným svatým, a to především u rolníků, kterým měl chránit úrodu a dobytek před bouřkami, krupobitím a morem. V roce 1765 vévodkyně objednala pro svá panství jeho sochy. Byly umístěny na různých místech — např. na rozcestí u Svatbína (dříve Svrabova) nedaleko Kostelce nad Černými lesy, u hřbitova v Kolovratech, na rozcestí v zaniklé vsi Křimín u Škvorce[1], v Kounicích či u Vykáně. Dne 31. května 1985 došlo k přemístění poškozené sochy od Svatbína do skanzenu v Kouřimi, kde došlo k jejímu zrestaurování. Dodnes se k ní údajně váže rčení Stojíš jako Donát u Svrabova.

Kolem soch bývala vysázena do čtverce čtveřice lip. Z okolních obcí sem chodívala procesí za odvrácení špatné úrody a počasí. Poslední takové procesí je známo z Kolovrat ze dne 25. května 1947. Po únoru 1948 byla taková procesí zakázána. Na svátek sv. Donáta (7. srpna) bývaly u soch zapalovány ohně.

Zajímavosti

Literatura

Reference

  1. ↑ http://www.hrady.cz/wnd_show_text.php?tid=12985
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marie_Terezie_Savojská&oldid=13463352“