40mm kanón Bofors: Porovnání verzí
NČ o PL kanónu |
rozšíření dle Janouška |
||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
Společnost Bofors je od března 2005 součástí [[BAE Systems|BAE Systems AB]]. |
Společnost Bofors je od března 2005 součástí [[BAE Systems|BAE Systems AB]]. |
||
== Historie == |
|||
V roce 1925 si [[švédské námořnictvo]] objednalo vývoj 20mm automatického protiletadlového kanónu, ale kvůli požadavku na větší účinnost munice byla ráže zvýšena na 40 milimetrů. Společnost Bofors představila prototyp kanónu v roce 1930 a další dva roky pracovala na jeho úpravách a zkouškách. Výsledný model 1932 byl nabízen v námořní i pozemní verzi a na trhu se kanóny Bofors staly velice žádaným artiklem. [[Druhá Polská republika|Polsko]] je licenčně vyrábělo ve zbrojovce ve [[Starachowice|Starachowicích]] a [[polská armáda]] jich do 1. září 1939 zavedla do výzbroje 306 kusů, označovaných jako ''Armata przeciwlotnicza 40 mm wzór 1936 Bofors''. Licenční výroba probíhala také v továrně Mavag v [[Maďarské království|Maďarsku]], kde byly kanóny známy jako ''4 cm-es 36 M. légvédelmi gépágyú (Bofors)''. Mezi další uživatele nebo držitele práv na licenční výrobu patřila [[Belgie]], [[Francie]], [[Kanada]], [[Nizozemsko]], [[Norsko]], [[Rumunsko]], [[Spojené království]] nebo [[Spojené státy americké|Spojené státy]]. [[Nacistické Německo]] získalo zbraně jako kořistní a také díky obsazení Norska, kde byly licenčně vyráběny. [[Wehrmacht]] je používal pod označením ''4 cm FLAK 28''.<ref name="Janoušek">{{Citace monografie | příjmení = Janoušek | jméno = Jiří | titul = Československé dělostřelectvo 1918-1939 | vydavatel = Nakladatelství Corona | místo = Praha | rok = 2007 | počet_stran = 196 | kapitola = Výzbroj protiletadlového dělostřelectva | strany = 90-91 | isbn = 978-80-86116-34-1}}</ref> |
|||
== Kanón Bofors v čs. armádě == |
|||
[[Československo|Československé]] [[Ministerstvo národní obrany Československa|ministerstvo národní obrany]] mělo zájem o kanóny Bofors vyráběné v Polsku, ale tamní zbrojovka je odmítla dodat. Proto bylo v létě 1938 objednáno přímo u švédské firmy Bofors osm děl a zároveň byl zaplacen poplatek za plánovanou licenční výrobu v Československu. Děla však měla být dodána až v roce 1939 a proto byly po [[Mnichovská dohoda|mnichovské dohodě]] tyto smlouvy zrušeny. Českoslovenští vojáci dostali kanóny Bofors až v roce 1942, kdy na [[Střední východ|Středním východě]] vznikl čs. 200. lehký protiletadlový pluk – Východní. Jeho tři prapory byly vyzbrojeny celkem 36 kanóny ''Q.F. 40mm Mk.1 A.A. gun'' z britské licenční produkce. Po přesunu československých jednotek z Afriky do Británie byl protiletadlový pluk rozpuštěn, ale kanóny Bofors zůstaly v počtu šesti kusů ve výzbroji protiletadlové [[Dělostřelecká baterie|baterie]] [[Československé pozemní jednotky na Západě 1939–1945#Československá samostatná obrněná brigáda|čs. samostatné obrněné brigády]]. Tato baterie překročila v sestavě kombinovaného oddílu 30. dubna 1945 hranice osvobozovaného Československa. Po válce bylo všech šest kanónů zařazeno do výzbroje obnovené [[Československá armáda|československé armády]], ale vzhledem k politickým změnám po roce 1948 nebylo možné zakoupit ani další kusy, ani střelivo nebo náhradní díly, a proto byly kanóny Bofors na začátku 50. let vyřazeny.<ref name="Janoušek" /> |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Verze z 13. 3. 2016, 14:49
40mm kanón Bofors je víceúčelový protiletadlový automatický kanón vyvinutý ve 30. letech švédskou zbrojovkou AB Bofors. Kanón Bofors byl jedním z nejrozšířenějších středních protiletadlových děl druhé světové války, kdy jej používali západní spojenci i mocnosti Osy. Menší počet těchto zbraní zůstává ve službě, přičemž byly nasazeny ještě během války v Zálivu.[1]
V poválečném období již nebyla původní verze kanónu L/60 dostatečně účinná proti proudovým letounům a proto Bofors přišel s novým a efektivnějším modelem s označením L/70. Přestože s jeho předchůdcem sdílí prakticky jen ráži 40 mm a charakteristický kónický tlumič plamene, je všeobecně stále známý jako 40mm kanón Bofors. Model L/70 sice nedosáhl takové popularity jako L/60, nicméně je rovněž stále využíván, a to především jako víceúčelová zbraň obrněných vozidel, například bojových vozidel pěchoty CV90.
Společnost Bofors je od března 2005 součástí BAE Systems AB.
Historie
V roce 1925 si švédské námořnictvo objednalo vývoj 20mm automatického protiletadlového kanónu, ale kvůli požadavku na větší účinnost munice byla ráže zvýšena na 40 milimetrů. Společnost Bofors představila prototyp kanónu v roce 1930 a další dva roky pracovala na jeho úpravách a zkouškách. Výsledný model 1932 byl nabízen v námořní i pozemní verzi a na trhu se kanóny Bofors staly velice žádaným artiklem. Polsko je licenčně vyrábělo ve zbrojovce ve Starachowicích a polská armáda jich do 1. září 1939 zavedla do výzbroje 306 kusů, označovaných jako Armata przeciwlotnicza 40 mm wzór 1936 Bofors. Licenční výroba probíhala také v továrně Mavag v Maďarsku, kde byly kanóny známy jako 4 cm-es 36 M. légvédelmi gépágyú (Bofors). Mezi další uživatele nebo držitele práv na licenční výrobu patřila Belgie, Francie, Kanada, Nizozemsko, Norsko, Rumunsko, Spojené království nebo Spojené státy. Nacistické Německo získalo zbraně jako kořistní a také díky obsazení Norska, kde byly licenčně vyráběny. Wehrmacht je používal pod označením 4 cm FLAK 28.[2]
Kanón Bofors v čs. armádě
Československé ministerstvo národní obrany mělo zájem o kanóny Bofors vyráběné v Polsku, ale tamní zbrojovka je odmítla dodat. Proto bylo v létě 1938 objednáno přímo u švédské firmy Bofors osm děl a zároveň byl zaplacen poplatek za plánovanou licenční výrobu v Československu. Děla však měla být dodána až v roce 1939 a proto byly po mnichovské dohodě tyto smlouvy zrušeny. Českoslovenští vojáci dostali kanóny Bofors až v roce 1942, kdy na Středním východě vznikl čs. 200. lehký protiletadlový pluk – Východní. Jeho tři prapory byly vyzbrojeny celkem 36 kanóny Q.F. 40mm Mk.1 A.A. gun z britské licenční produkce. Po přesunu československých jednotek z Afriky do Británie byl protiletadlový pluk rozpuštěn, ale kanóny Bofors zůstaly v počtu šesti kusů ve výzbroji protiletadlové baterie čs. samostatné obrněné brigády. Tato baterie překročila v sestavě kombinovaného oddílu 30. dubna 1945 hranice osvobozovaného Československa. Po válce bylo všech šest kanónů zařazeno do výzbroje obnovené československé armády, ale vzhledem k politickým změnám po roce 1948 nebylo možné zakoupit ani další kusy, ani střelivo nebo náhradní díly, a proto byly kanóny Bofors na začátku 50. let vyřazeny.[2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bofors 40 mm gun na anglické Wikipedii.
- ↑ Sweden Bofors 40 mm/60 (1.57") Model 1936 [online]. NavWeaps.Com, 14 January 2011 [cit. 2011-09-24]. Dostupné online.
- ↑ a b JANOUŠEK, Jiří. Československé dělostřelectvo 1918-1939. Praha: Nakladatelství Corona, 2007. 196 s. ISBN 978-80-86116-34-1. Kapitola Výzbroj protiletadlového dělostřelectva, s. 90-91.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu 40mm kanón Bofors na Wikimedia Commons
