Heinrich Brüning: Porovnání verzí
přidány dva požadavky na zdroj /rozruch, se potvrzuje/ |
+ adata, portály, podnadpis. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 39: | Řádek 39: | ||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
=== Reference === |
=== Reference === |
||
| ⚫ | |||
<references /> |
|||
| ⚫ | |||
=== Související články === |
=== Související články === |
||
* [[První vláda Heinricha Brüninga]] |
* [[První vláda Heinricha Brüninga]] |
||
* [[Druhá vláda Heinricha Brüninga]] |
* [[Druhá vláda Heinricha Brüninga]] |
||
=== Externí odkazy === |
|||
* {{Commonscat}} |
|||
{{Pahýl}} |
{{Pahýl}} |
||
{{ |
{{Autoritní data}} |
||
{{Portály|Lidé|Německo|Politika}} |
|||
{{DEFAULTSORT:Brüning, Heinrich}} |
{{DEFAULTSORT:Brüning, Heinrich}} |
||
Verze z 13. 3. 2016, 11:45
Heinrich Brüning (26. listopadu 1885, Münster, Německo - 30. března 1970, Norwich, Vermont, USA) byl německý politik strany Centrum, v období od 30. března 1930 do 30. května 1932 říšský kancléř.
Politika
V roce 1928, již jako předseda konzervativně-nacionálně-katolické frakce v říšském sněmu, podporoval Müllerovu druhou vládu, která vládla ve formě velké koalice (SPD, DVP, DDP, Centrum a BVP). Ta se však roku 1930 rozpadla
Brüning byl posledním kancléřem Výmarské republiky, jehož vláda měla demokratické základy. Jeho tzv. „Brüningův systém“ se opíral o tzv. „nouzové nařízení“ („Notverordnung“, též „článek 48“) říšského prezidenta Paul von Hindenburga, které tak nahradilo stávající legislativu říšského sněmu, jelikož prezidentu umožňovalo v určitých případech schvalovat některá nařízení bez souhlasu říšského sněmu.
V květnu 1932 Brüning ve funkci kancléře skončil, jelikož jeho vláda byla prakticky neustále odkázána na toleranci opoziční SPD ve sněmu. Ještě krátce předtím se též Brüning úspěšně zasadil o Hindenburgovo znovuzvolení do funkce prezidenta. Jedním z jeho cílů bylo skoncovat s německým závazkem o plnění válečných reparací, ten byl dosažen až krátce po jeho odstoupení.
Brüning nebyl v důsledku úsporných opatření jako kancléř oblíbený. Jeho podpora utrpěla také tím, že svým systémem "nouzových nařízení" přispěl k oslabení parlamentarismu v tehdejším Německu.
Jeho postoje vůči nacionalistům v čele s Adolfem Hitlerem nebyly zcela jasné. Ve své pravicové koalici se pohyboval mezi bojem s nacionalisty a jejich podporou. V březnu 1933 souhlasil se schválením tzv. "Zmocňovacího zákona", díky němuž se dostal k moci Adolf Hitler.
V roce 1934 utekl před nacisty z Německa, zbytek svého života strávil především v USA, kde přednášel na univerzitě.
Rozruch[zdroj?] vzbudilo posmrtné vydání jeho vzpomínek v roce 1970. V nich se potvrzuje[zdroj?], že v roce 1932 chtěl zřídit parlamentní monarchii po anglickém vzoru a proto chtěl zamezit nacionalismu. Historikové v tomto vidí však pouhý alibismus, jelikož pro to v dobových dokumentech není žádný důkaz. Nicméně o uvedených úmyslech a snahách Heinricha Brüninga se zmiňuje i Winston S. Churchill v díle Druhá světová válka, I.díl Blížící se bouře, kapitola4.[1]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heinrich Brüning na německé Wikipedii.
- ↑ CHURCHILL, Winston. Druhá světová válka. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-7422-385-3.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinrich Brüning na Wikimedia Commons
