Javoříčské jeskyně: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 996 bajtů ,  před 5 lety
kosmetické úpravy a doplňky podle posledních údajů
m (sjednocení souřadnic (likvidace {{Geo_cz}}); kosmetické úpravy)
(kosmetické úpravy a doplňky podle posledních údajů)
[[Soubor:Národní přírodní rezervace Špraněk, okres Olomouc (02).jpg|thumb|Směrovka k jeskyním v obci Javoříčko]]
 
'''Javoříčské jeskyně''' se nacházejí na střední [[Morava|Moravě]] asi 10 [[kilometr]]ů západně od [[Litovel|Litovle]] a jsoupatří mezi jeskyně přístupné [[veřejnost]]i. Podzemní systém Javoříčských jeskyní vytváří komplikovaný komplex chodeb, [[dóm]]ů a [[propast]]í. Tyto [[jeskyně]] vynikají mimo velikosti podzemních prostor zejména překrásnou [[krápník]]ovou výzdobou, jednou z celkově vůbec nejbohatších v České republice. Patří také k zatím největšímu známému zimovišti [[Vrápenec malý|vrápence malého]] na území České republiky.
 
== Lokalizace, vznik a charakter ==
Jeskyně se nacházejí v ostrůvku [[devon (geologie)|devonských]] [[vápenec|vápenců]] v masívu vrchu Špraněk (538 m n.m.) jenž je součástí [[Národní přírodní rezervace]] [[Špraněk]] a nachází se jihozápadně od obce [[Javoříčko (Luká)|Javoříčko]]. Podzemní prostory byly vytvořeny tokem (přesněji řečeno [[paleotok]]em) potoka [[Špraněk (potok)|Špraňku]]. Geneze některých částí nicméně zůstává dodnes mírně nejasná, zatím převládá [[názor]], že východní větev tzv. [[Jeskyně Míru|Jeskyní Míru]] byla patrně vytvořena [[paleotok]]em dnešního [[Březinský potok|Březinského potoka]].
 
Podzemní prostory v délce přestéměř 40006000 metrů a s [[denivelace|denivelacidenivelací]] přes 60100 metrů jsou uspořádány patrně do tří pater se zhruba čtyřicetimetrovýmtřicetimetrovým rozdílem nadmořských výšek. Tento rozdíl výšky jednotlivých pater souvisí se změnami [[erozní báze|erozních bází]] toku Špraňku v jednotlivých obdobích vývoje jeskyní, kdy tok postupně poklesal do nižších úrovní, čímž jeho vody opouštěly výše položená patra a stěhovaly se do pater nižších. Takto vznikly dnednes známá patra jeskyní. '''Horní patro''' je tvořeno největšími prostorami s nejkrásnější [[krápník]]ovou výzdobou, vedou jím návštěvnické trasy o délce 460/788 metrů. Bohatost krápníkové výzdoby vyniká zejména ve dvou mohutných prostorách – ''Suťovém dómu'' a ''Dómu Gigantů'', jakož i v tzv. ''Pohádkových jeskyních''. Kromě nejběžnějších typů krápníkové výzdoby, která místy dosahuje úctyhodných rozměrů (celý starý název Dómu Gigantů byl ''Dóm gigantických krápníků''), je zde bohatý výskyt i tzv. [[heliktit]]ů. Nejznámějším krápníkovým útvarem a symbolem jeskyní je přes 2 metry vysokádlouhá [[sintr]]ová záclona, která je kolem půl metru široká a po celé délce pouze 4 až 5 mm silná. '''Střední patro''' se vyznačuje obecně prostorami menšími, mnohdy značně zahliněnými, praktickyv bezporovnání krápníkovés výzdobypatrem horním s méně bohatou krápníkovou výzdobou. Obě patra jsou spojenyspojena asi 4030 metrů hlubokými [[propast]]mi.
 
Jelikož na středním patře jsou rovněž známy propasti, směřující do hloubky pod střední patro, je zřejmé, že zde existuje ještě '''patro spodní'''. Pro to také svědčí jednak paralela s geologickým vývojem jeskyní [[Moravský kras|Moravského krasu]], především pak existence známého aktivního [[ponor (speleologie)|ponoru]] potoka Špraňku pod tzv. [[Zkamenělý zámek (Javoříčko)|Zkamenělým zámkem]], kde se část vody potoka ztrácí do podzemí a musí někudy odtékat - a to právě oním zatím hypotetickým spodním patrem. U něj se ale předpokládají spíše malé rozměry chodeb, které budou směřovat směrem k ponorům u propastí Pod smrkem v údolí pod obcí [[Javoříčko (Luká)|Javoříčko]] a pak dále ke známým [[vývěr]]ům u [[Mladeč|Mladče]]. Součástí tohoto spodního patra pak jsou patrně i některé prostory ve dnes známé jeskyni ve Zkamenělém zámku.
== Historie výzkumů ==
 
Odnepaměti byly na Špraňku známé a volně z povrchu přístupné prostory tzv. '''Svěcené díry''' a [[propast]] '''Zátvořice'''. Nejstarší písemná zmínka o Svěcené díře pocházív odčasopise anonymního autora[[Světozor]] z roku [[1873]] pochází od anonymního autora. Ještě starší zmínka je v díle Friedricha Antona Kolenatiho z roku 1856, kde se zmiňuje o tom, že mu byli dodáni lesním geometrem Schrodtem netopýři "z vápencové jeskyně u Bouzova", čímž má na mysli nepochybně Svěcenou díru.
 
V roce [[1936]] začalse vdo jeskyníchjavoříčské nahájenky Špraňkunastěhoval působitse místnísvou ženou a třemi syny revírník Vilém Švec. Pocházel z nedaleké vísky Kadeřín a místní kraj velice dobře znal. Ten zahájil na základě informací o podzemních dutinách od svého syna Bedřicha se svou skupinou lesních dělníků nejdříve v Zátvořici a později ve Svěcené díře výkopové práce, které měly vést k objevení velkých jeskyní. Po šesti [[Týden|týdnech]] se jim opravdu pod vrstvou sedimentů a prokopáním sintrové přepážky otevřela 27 metrů hluboká [[propast]], na jejíž dno postupně sestoupili. Narazili na jeskynní chodbu, která pokračovala oběma směry. Po obtížném průniku prostorami tzv. '''Objevné cesty''' (součást středního patra) objevili badatelé dne [[14. duben|14. dubna]] [[1938]] mohutné prostory Dómu gigantů a z něj posléze i další prostory horního patra Javoříčských jeskyní. Brzy po objevu bylo v '''Suťovém dómu''' zaměřeno místo, z nějž byla prokopána [[chodba]] na [[Povrch Země|povrch]]. To umožnilo zahájení zpřístupňovacích prací a jeskyně byly dne [[15. květen|15. května]] [[1939]] otevřeny pro [[veřejnost]].
 
Dalším významným obdobím historie Javoříčských jeskyní je období [[1949]] - [[1958]]. Badatelská skupina brněnského Speleoklubu, později Geografického ústavu ČSAV, složená především z místních nadšenců, pod vedením doc. [[Vladimír Panoš|Vladimíra Panoše]], kdyobjevila byly objeveny jednak další části středního patra -nejdříve '''Hlinité jeskyně''' a dálepozději tzv. [[Jeskyně Míru]] v pokračování Svěcené díry, tvořící součást horního patra. Jeskyně Míru, resp. jejich část, byla také v roce [[1961]] zpřístupněna veřejnosti a nyní tvoří druhou polovinu prohlídky - tzv. dlouhou trasu.
 
Od roku [[1983]] pracuje v Javoříčských jeskyních nově založená [[Speleologie|jeskyňářská]] skupina ZO [[Česká speleologická společnost|ČSS]] 7-09 Estavela, která si za cíl vytyčila prolongaci tzv. Vojtěchovské větve Jeskyní Míru,. Dne [[17. červenec|17. července]] [[1983]] se podařilo proniknout 4 metry dlouhou skulinou v suti v levé části závalu, uzavírajícího cestu vpřed, do nového dómu. Dóm se vyznačoval především výškou až 20 [[metr]]ů a krásnou krápníkovou výzdobou, tvořenou bělostným sintrovým vodopádem na levé stěně dómu. Pokračování vpřed uzavíral další zával, který byl [[odstřel]]en a dne 29.7.1983 se podařilo proniknout do dalšího pokračování tohoto [[dóm]]u, zvaného dnes '''Panošův dóm'''. Dalšímu průniku vpřed pak dlouho bránila [[sintr]]ová bariéra a další závaly. Přes ně se podařilo proniknout až [[4. srpen|4. srpna]] [[1984]] po mnoha odstřelech vpřed, až do největšího dómu jeskyní, vysokého 10m, širokého 15m a přes 130m dlouhého, dnes zvaného '''Olomoucký dóm'''. Pokračování vpřed ovšem uzavírá opět velký [[zával]], přes nějž se dosud nepodařilo proniknout. Další práce na závalu i v dalších částech jeskyní probíhají dosud.
 
== Významné turistické cíle v okolí ==
Neregistrovaný uživatel

Navigační menu