Syntax

Syntax neboli skladba (zastarale větosloví) je lingvistická disciplína zabývající se vztahy mezi slovy ve větě (mj. větnými členy), správným tvořením větných konstrukcí a slovosledem. V tradičním pojetí je spolu s morfologií součástí gramatiky; vedle toho je (podle Carnapovy a Morrisovy definice) spolu se sémantikou a pragmatikou součástí sémiotiky.

V informatice syntaxe označuje pravidla pro zápis formálního jazyka (například programovacího). Syntax popisuje tvar a sled jednotlivých znaků a skupin znaků, například jak může vypadat název proměnné nebo funkce (pokud je jazyk má), určuje, kde se může objevit jaký speciální znak či klíčové (rezervované) slovo - tedy slovo se zvláštním významem. Většinou počítačové jazyky používají slova z jazyka přirozeného (zejm. angličtiny) nebo jejich zkratky. Nejčastějším způsobem popisu syntaxe formálního jazyka je formální gramatika. Pravidla gramatiky umožňují sestavit podle lineárního zápisu jazyka stromovou strukturu zvanou syntaktický strom. Zjišťování syntaxe (viz syntaktická analýza) typicky předchází lexikální analýza, která rozdělí vstupní text na (lexikální) části zvané lexémy anebo tokeny. Výsledky syntaktické analýzy využívá sémantická analýza, resp. její části.

Tradiční (složková) syntax představuje popis skladebních vztahů a větných členů, rozdělila věty na jednočlenné a dvojčlenné, rozlišila souvětí souřadné a podřadné.

Valenční syntax se zakládá na valenci, to jest schopnosti slov, hlavně sloves, vázat na sebe významově těsně jiné výrazy. Základové větné struktury jsou nejjednodušší taková spojení dávající smysl a s plnou mluvnickou funkčností, z nichž se dají vytvořit gramatické větné vzorce. Hlavní soustředění valenční skladby spadá na proces tvoření věty.

Textová syntax (hypersyntax, nadvětná syntax, makrosyntax) zkoumá syntaktické prostředky výstavby textu a tím se stýká se stylistikou.

Při zpracování přirozeného jazyka zpracování morfologie předchází zpracování syntaxe.

Syntaxe se vyskytuje i u zvířecích jazyků.

Rozdíly přirozených a formálních jazyků

• Složitost syntaxe: Syntax formálních (počítačových) jazyků byla navržena lidmi i s cílem jednoduché analýzy. Syntax přirozených jazyků popisuje jazyk, který vznikl přirozeným vývojem.
• Jednoznačnost: Formální jazyky jsou typicky jednoznačné, tj. jednu větu lze správně analyzovat pouze jedním způsobem. Přirozený jazyk je typicky (syntakticky) víceznačný. Někdy sémantika pomůže při určení správné možnosti.
• Ostrost hranice jazyka: U formálního jazyka je hranice mezi správnou a nesprávnou větou ostrá. O správnosti rozhoduje počítač podle nějakého popisu (např. programu) a nesprávné věty jsou odmítnuty. U přirozeného jazyka je hranice často neostrá a názor na správnost věty se pro různé lidi liší.

Související články

• Syntaktická analýza formálních jazyků, typicky počítačových
• Závislostní syntax
• Věta (lingvistika)
• Větný člen
• Slovosled

Externí odkazy

• Syntax v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)