Jsoucno: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 3 264 bajtů ,  před 15 lety
Téměř nové heslo, odstraněn Pahýl
m (upresneni pahylu na {{Filosofický pahýl}})
(Téměř nové heslo, odstraněn Pahýl)
'''Jsoucno''' je obecné filosofické označení pro cokoliv, co jest, nejčastěji pro jednotlivé věci, které se kolem nás vyskytují. ZkoumánímJsoucna jednotlivýchse atributůtedy jsoucnavyznačují (vlastností)tím, seže zabývajíjsou, speciálníže vědyse (např.účastní [[fyzikabytí]]; nicméně nelze říci, že by bytí bylo jejich vlastností (atributem): bez něho by totiž vůbec nebyla. Naopak s bytím dělá člověk zkušenost zpravidla na různých jsoucnech či [[chemieEntita|entitách]]).
 
Počínaje [[Parmenidés|Parmenidem]] filosofové hledali, co je pro všechna jsoucna charakteristické. Parmenidés ostře rozlišil jsoucí a nejsoucí a domníval se, že v pravém slova smyslu jest jen to, co je vždycky a stále stejné, takže věci pomíjivé a proměnlivé pokládal za nejsoucí, klamné. Tento názor ovlivnil i Platóna a vedl k zavedení pojmu [[Idea|ideje]]. [[Aristotelés]] tuto nesnáz řeší tak, že rozlišuje možnost (''dynamis'') a uskutečnění (''energeia''): věc vzniká jen proto, že už předtím byla možná. Od Aristotela pochází i důležité rozlišení mezi [[Podstata|podstatou]] a [[Atribut|atributy]]: podstata je to, co věc činí tím, čím je (například psa psem nebo nůž nožem), kdežto atributy se mohou měnit. Pes může vyrůst, nůž třeba zrezivět, aniž by přestal být nožem. Toto rozlišení souvisí se strukturou výpovědi: podstatnému jménu se přisuzují různé vlastnosti (atributy, případky).
Jsoucno je dle filozofie atributem bytí. Jeho jediným a adekvátním projevem je právě existence věci samé o sobě, tedy její bytí. Jsoucno a bytí je styčným bodem v [[ontologie|ontologii]] nauce, jež se zabývá jeho poznáním.
 
Další důležitá otázka se týkala toho, zda „jsou“ v pravém slova smyslu předměty ([[denotát]]y) obecných pojmů, jako je „pes“ nebo „člověk“, což je stanovisko [[Platón]]ovo i středověkého [[Realismus|realismu]], anebo zda skutečně jsou jen jednotlivé předměty či „výskyty“ (případně individua), kdežto obecné pojmy jsou jen označení čili jména. Tento názor se nazývá [[nominalismus]]. Spor těchto dvou názorů trvá pod různými jmény dodnes. Tak se dnes většinou domníváme, že skutečné jsou jen „konkrétní“ či jednotlivé věci a také [[existencialismus]] 20. století představu obecného silně zpochybnil. Na druhé straně ale předmětem empirické vědy mohou být jen celé třídy „stejných“ věcí – bakterií, psů nebo mlhovin. Také současná [[genetika]] se svým důrazem na dědičnou informaci ([[genom]]) stojí spíš na stanovisku realistickém: jednotlivý organismus je jen „vehikl“ pro „sobecký gen“ (Dawkins).
Zkoumáním jsoucna jako celku se zabývá [[filosofie]] – co to znamená, že ta věc ''„je“'', co je původem jejího ''„bytí“'', jaké je ''„sama o sobě“'', co je podstata tohoto jsoucna a jak lze bytí ''„jsoucna“'' popsat.
 
Logický [[positivismus]] a [[filosofie jazyka]] 20. století, vycházející z nominalistické tradice, poukazují na to, že problém je spíše jazykový: zdánlivé „obecniny“ jsou ve skutečnosti souhrnné pojmy pro třídy předmětů a samy žádná jsoucna nepředstavují. Jenže i tam, kde jazyk zdánlivě označuje jednotlivé – například označení „paní X. Y, narozená 1. 1. 2000“ – ve skutečnosti shrnuje široké pole jednotlivých a často velmi rozmanitých zkušeností. Znamená někdejší novorozeně, současné dítě, bude znamenat studentku, možná významnou zpěvačku, matku, stařenku a další a další. Je to ještě „jednotlivina“? Na druhé straně rostliny i živočichové se reprodukují tak, že ze žaludů vyrostou duby a z pulců se vylíhnou žáby téhož druhu, jako byli jejich rodiče. Co je potom spíše jsoucí: jednotlivá jepice, nebo její více méně trvalý druh?
<!--kdo se vyzná ve filosofii dobře: doplnit prosím interwiki buďto dle německého [[de:Seiendes]] nebo [[de:Sein (Philosophie)]] ; já si nejsem jistej-->
 
Spor realismu s nominalismem má významné důsledky i pro chápání společnosti a politiky. Zatímco realisté trvají například na tom, že společnost potřebuje obecné zákony a člověku jako takovému patří jistá práva, nominalisté zdůrazňují spíš volnou hru jednotlivých zájmů, jejichž konflikty se řeší trhem a smlouvou. Realisté zdůrazňují obecné zájmy bezpečí, spravedlnosti a práva, kdežto pro krajní nominalisty existují jen dílčí, partikulární zájmy svobodných jednotlivců a skupin.
{{Filosofický pahýl}}
 
Moderní společnosti naštěstí chápou, že jedno nemůže být bez druhého a řídí se Aristotelovým „ničeho příliš“: obě krajnosti vedou ke špatným koncům a společnost si musí hledat zlatý střed, který je ovšem věcí neustálého vyjednávání a opravování.
[[Kategorie:Filosofie]]
 
==Podívejte se také na==
[[zh-min-nan:Chûn-chāi]]
*[[da:VæsenAristotelés]]
*[[Bytí]]
[[de:Sein (Philosophie)]]
*[[en:BeingFilosofie]]
*[[fr:ÊtreMetafyzika]]
*[[Ontologie]]
[[it:Essere (filosofia)]]
 
[[pl:Byt]]
[[Kategorie:FilosofieFilosofické pojmy]]
[[ru:Бытие (философия)]]
 
[[simple:Being]]
[[fide:OlemassaoloSeiendes]]
[[nl:Zijnde]]

Navigační menu