Oligocén: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Odebrán 1 bajt ,  před 4 lety
m
narovnání přesměrování
m (oprava reference)
m (narovnání přesměrování)
Na počátku oligocénu došlo k razantnímu ochlazení klimatu, jež mělo značné důsledky jak na tvar a rozsah pevnin, tak na živé organismy. Kvůli ochlazení totiž došlo k podstatnému poklesu hladiny moří, čímž se vynořily pevninské mosty umožňující migraci živočichů mezi doposud oddělenými pevninami. Na druhou stranu došlo k vymírání v suchozemských i mořských faunách, značných změn doznalo i rostlinstvo. Chladného výkyvu si poprvé všiml již v roce [[1909]] paleontolog [[Hans Georg Stehlin]], jenž ho nazval ''[[Velký přelom|velkým přelomem]]''. V dalším průběhu oligocénu již k žádným tak výrazným změnám klimatu nedošlo a období se z dnešního pohledu jeví jako poměrně klidné.<ref name=chlupac/><ref>[http://www.scotese.com/climate.htm Climate history; Paleomap project]</ref>
 
Dříve se za příčinu tohoto ochlazení jednoznačně pokládalo oddělení [[Antarktis|Antarktidy]] od [[Austrálie]] a [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]], které spadá právě do této doby. Osamostatněný kontinent přímo na [[Jižní pól|jižním pólu]] totiž v důsledku rotace [[Země (planeta)|Země]] obklopily chladné [[cirkumpolární mořské proudy]], ty kontinent klimaticky izolovaly od teplejších oblastí a v důsledku toho se zde začal tvořit pevninský ledovcový štít, jak ho známe dnes. Současné výzkumy ale naznačují, že tento proces by nevedl k ochlazení na severní polokouli, které v [[Paleontologie|paleontologických]] záznamech můžeme dnes vyčíst, naopak by pravděpodobně způsobil oteplení. Příčiny této události měly patrně globálnější charakter, jako např. pokles hladiny [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] v atmosféře, v téže době se též naplno otevřelo spojení mezi vznikajícím [[Atlantik]]em a chladnějším polárním mořem.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Kvaček
| jméno = Zlatko
}}</ref>
 
Klimatický přelom na rozhraní [[eocén]]u a oligocénu měl zásadní vliv na savčí fauny kontinentů zejména na severní polokouli. Živočichové migrovali přes přechodně vynořenou oblast [[Beringie]] mezi Severní Amerikou a Eurasií, ale významné bylo i trvalé vynoření [[Turgajský prolom|turgajského prolomu]] v předpolí vznikajícího [[Ural]]u, což konečně spojilo [[Evropa|Evropu]] s [[Asie|Asií]], čímž byla umožněna další migrace, takže i v Evropě od této doby nalézáme řadu původně východoasijských nebo i severoamerických rodů. Z Evropy naopak zmizela řada tropických druhů, např. primitivní [[primáti]] [[omoyidi]] a [[adapidi]]. V průběhu oligocénu se některým skupinám [[Placentálové|placentálních savců]] podařilo dostat i na izolovaný kontinent [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]] obývaný jinak převážně [[vačnatci]], z této doby jsou zde známá [[Morče|morčata]] a [[Primáti|primát]]i. Savčí fauna se modernizovala a začalo přibývat velkých forem, zejména z [[Řád (biologie)|řádu]] [[Nosorožcovití|nosorožcovitých]] v Eurasii a Africe, v Severní Americe to byla ''[[Titanotheria]]'', což byli též mohutní savci podobní dnešním nosorožcům.<ref name=chlupac/><ref>[https://is.muni.cz/el/1423/jaro2009/ENS202/um/HEnKenozoikum.pdf Biotické krize a globální ekosystémy v historii Země; Rostislav Brzobohatý, Masarykova univerzita; PDF prezentace]</ref>
 
Na všech kontinentech se paralelně rozvíjely podobně vypadající a specializované druhy a na všech kontinentech je znát snaha obsadit nově vznikající otevřené biotopy. Zde žijícím savcům se postupně prodlužovaly nohy a snižoval počet kopyt, s rostoucími rozměry býložravců rostly i rozměry [[predátor]]ů, kteří se jimi živili. Pravé [[šelmy]] ještě neměly mezi masožravci tak dominantní postavení, po celé severní polokouli byla ale rozšířena jejich primitivnější obdoba v podobě tzv. nepravých šelem ze skupiny ''[[Prašelmy|Creodonta]]'', jenž později, zejména v první polovině [[miocén]]u, dosáhly obřích rozměrů.<ref name="zkamenela"/>
201 018

editací

Navigační menu