Lokálie: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m WPCleaner v1.30 - Opraveno pomocí WP:WCW - Odkaz shodný se svým popisem / Zbývající odkazy - Expozitura, Filiálka
m alespoň nějaká literatura, latinsky
Řádek 1: Řádek 1:
'''Lokálie''' (na [[Morava|Moravě]] a ve [[Slezsko|Slezsku]] zpravidla nazývaná '''lokální kaplanství''' nebo '''lokální kuracie''') byla v minulosti duchovní správa s vlastním [[kněz|knězem]] mimo sídlo [[farnost|farnosti]]. [[Kněz]] ustanovený k výkonu duchovní správy v dotyčným místě se označoval jako '''lokalista''' (na [[Morava|Moravě]] a ve [[Slezsko|Slezsku]] '''lokální kaplan''', popřípadě '''lokální kurát'''), eventuálně se používalo označení '''[[expozitura]]''', a pro kněze se používalo označení '''expozita'''. Oproti [[farnost]]em se lokálie lišily tím, že nebyly samostatné, ale patřily pod určitou [[farnost]] v jiné [[obec|obci]]. Na rozdíl od [[filiálka|filiálek]] (s [[Filiální kostel|filiálním kostelem]]) měly lokálie vlastního kněze.
'''Lokálie''' (na [[Morava|Moravě]] a ve [[Slezsko|Slezsku]] zpravidla nazývaná '''lokální kaplanství''' nebo '''lokální kuracie''') byla v minulosti duchovní správa s vlastním [[kněz|knězem]] mimo sídlo [[farnost|farnosti]]. [[Kněz]] ustanovený k výkonu duchovní správy v dotyčným místě se označoval jako '''lokalista''' (latinsky ''capellanus localis'', na [[Morava|Moravě]] a ve [[Slezsko|Slezsku]] '''lokální kaplan''', popřípadě '''lokální kurát'''), eventuálně se používalo označení '''expozitura''', a pro kněze se používalo označení '''expozita'''. Oproti [[farnost]]em se lokálie lišily tím, že nebyly samostatné, ale patřily pod určitou [[farnost]] v jiné [[obec|obci]]. Na rozdíl od filiálek (s [[Filiální kostel|filiálním kostelem]]) měly lokálie vlastního kněze.


Lokálie vznikaly za vlády [[Josef II.|Josefa II.]] v rámci politiky zahušťování duchovní správy. Jejich zřízení bylo administrativně jednodušší a finančně méně nákladné než zřízení farnosti; financování pocházelo většinou z [[Náboženská matice|náboženského fondu]]. V naprosté většině byly později (v průběhu [[19. století]] a počátku [[20. století]], hromadně zejména v 50. letech [[19. století]]) povýšeny na samostatnou farnost.
Lokálie vznikaly za vlády [[Josef II.|Josefa II.]] v rámci politiky zahušťování duchovní správy. Jejich zřízení bylo administrativně jednodušší a finančně méně nákladné než zřízení farnosti; financování pocházelo většinou z [[Náboženská matice|náboženského fondu]]. V naprosté většině byly později (v průběhu [[19. století]] a počátku [[20. století]], hromadně zejména v 50. letech [[19. století]]) povýšeny na samostatnou farnost.


== Literatura ==
* HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, JANÁK, Jan a DOBEŠ, Jan. ''Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost''. [2. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007, s. 192. ISBN 978-80-7106-906-5.
{{pahýl}}
{{pahýl}}



Verze z 3. 2. 2016, 15:02

Lokálie (na Moravě a ve Slezsku zpravidla nazývaná lokální kaplanství nebo lokální kuracie) byla v minulosti duchovní správa s vlastním knězem mimo sídlo farnosti. Kněz ustanovený k výkonu duchovní správy v dotyčným místě se označoval jako lokalista (latinsky capellanus localis, na Moravě a ve Slezsku lokální kaplan, popřípadě lokální kurát), eventuálně se používalo označení expozitura, a pro kněze se používalo označení expozita. Oproti farnostem se lokálie lišily tím, že nebyly samostatné, ale patřily pod určitou farnost v jiné obci. Na rozdíl od filiálek (s filiálním kostelem) měly lokálie vlastního kněze.

Lokálie vznikaly za vlády Josefa II. v rámci politiky zahušťování duchovní správy. Jejich zřízení bylo administrativně jednodušší a finančně méně nákladné než zřízení farnosti; financování pocházelo většinou z náboženského fondu. V naprosté většině byly později (v průběhu 19. století a počátku 20. století, hromadně zejména v 50. letech 19. století) povýšeny na samostatnou farnost.

Literatura

  • HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, JANÁK, Jan a DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost. [2. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007, s. 192. ISBN 978-80-7106-906-5.