Anna Lucemburská: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 456 bajtů ,  před 4 lety
+info
(reference)
(+info)
 
== Zásnuby ==
[[Soubor:Richard2 Anna.jpg|thumb|left|upright|Anna a Richard II. ''(Liber Regalis – London, Westminster Abbey, MS 38, f. 20)'']]
Už jako pětiletou zasnoubil Annu její otec s Albrechtem z Wittelsbachu, synem [[Seznam bavorských vládců|bavorského vévody]]. Brzy poté jí ovšem za manžela vybral syna markraběte míšeňského a lantkraběte durynského Fridricha, který byl potenciálním držitelem [[kurfiřt]]ského hlasu při volbě císaře.
I z tohoto plánu však sešlo. Na další vývoj promyšlené sňatkové politiky císaře Karla IV. měl vliv rozkol v [[katolická církev|katolické církvi]], k němuž došlo v roce [[1378]]. Za nového [[Seznam papežů|papeže]] byl zvolen Ital Bartolomeo di Prignano, který přijal jméno [[Urban VI.]] Francouzští [[kardinál]]ové volbu neuznali, za papeže prohlásili Roberta Ženevského, který si vybral jméno [[Klement VII. (vzdoropapež)|Klement VII.]] a usadil se v [[Avignon]]u. Na stranu Urbana VI. se postavili nejen Italové, ale také císař Karel IV., jeho syn Václav a anglický král. Za této situace považoval Karel IV. sblížení s Anglií za velmi důležité a rozhodl se provdat svou dceru Annu za krále této země. Tímto způsobem chtěl oslabit svého dosavadního spojence, Francii, a přimět jejího krále k tomu, aby se zřekl podpory vzdoropapeže Klementa VII. Spojenectvím s Anglií sledoval ještě jeden cíl, posílení postavení rodových [[Lucemburkové|lucemburských]] držav v Nizozemí. Ještě než ke sňatku došlo, císař Karel IV. zemřel. Jeho syn Václav IV. ale otcův záměr splnil.
 
I z tohoto plánu však sešlo. Na další vývoj promyšlené sňatkové politiky císaře Karla IV. měl vliv rozkol v [[katolická církev|katolické církvi]], k němuž došlo v roce [[1378]]. Za nového [[Seznam papežů|papeže]] byl zvolen Ital Bartolomeo di Prignano, který přijal jméno [[Urban VI.]] Francouzští [[kardinál]]ové volbu neuznali, za papeže prohlásili Roberta Ženevského, který si vybral jméno [[Klement VII. (vzdoropapež)|Klement VII.]] a usadil se v [[Avignon]]u. Na stranu Urbana VI. se postavili nejen Italové, ale také císař Karel IV., jeho syn Václav a anglický král. Za této situace považoval Karel IV. sblížení s Anglií za velmi důležité a rozhodl se provdat svou dceru Annu za krále této země. Tímto způsobem chtěl oslabit svého dosavadního spojence, Francii, a přimět jejího krále k tomu, aby se zřekl podpory vzdoropapeže Klementa VII. Spojenectvím s Anglií sledoval ještě jeden cíl, posílení postavení rodových [[Lucemburkové|lucemburských]] držav v Nizozemí. Ještě než ke sňatku došlo, císař Karel IV. zemřel. Jeho syn Václav IV. ale otcův záměr splnil.
[[Soubor:Richard2 Anna.jpg|thumb|left|upright|Anna a Richard II. ''(Liber Regalis – London, Westminster Abbey, MS 38, f. 20)'']]
{{Citát|Kardinálové protipapežovi spoléhali se byli ve svých nadějích nejvíce na vyjednávání, které královský rod francouzský roku 1380 zavedl k tomu cíli, aby nezletilý ještě král Karel VI. a Václavova mladá a milostná sestra Anna spolu byli zasnoubeni. Kardinál Pileus tím větší práci sobě dával, aby zmařil úmysly takové, a podporoval naproti tomu Richarda II. (1367-1400), krále anglického, jenž tutéž princeznu sobě namlouval.|[[František Palacký]]<ref name="Palacký">{{Citace monografie
| příjmení = Palacký
}}</ref>}}
 
České poselstvo vedené kardinálem [[Pileus de Prata|Pileusem de Pratou]] mělo u anglického dvora úkol provdat Annu a především uzavřít politický svazek mezi Václavem IV. a Richardem II. Jednání probíhala střídavě v Anglii a v Praze. Teprve v říjnu [[1381]] se vydala Anna s početným doprovodem do své nové vlasti. Francouzi ji málem do Anglie nepustili, ale volnou cestu jí zajistil nevlastní strýc [[Václav Lucemburský]]. V prosinci dorazila do [[Calais]], které bylo tehdy anglickým územím. Zde ji přivítal králův polorodý bratr [[John Holland, 1. vévoda z Exeteru|John Holland]], pozdější vévoda z Exeteru. Po příjezdu do Anglie se Anny ujal králův strýc [[Jan z Gentu]], vévoda z Lancasteru. Svého manžela spatřila poprvé 18. ledna [[1382]] v [[Londýn]]ě. O dva dny později se konala svatba a 22. ledna 1382 byla Anna korunována jako anglická královna.
 
{{Citát|… ještě před ukončením roku 1381 dojela <nowiki>[do]</nowiki> Londýna princezna Anna Česká. Její příchod tam oznámil se hned milostmi, kterých domohla se na manželu svém pro některé vězně politické; také pozdější hojné přímluvy takové (a jiných dobrodiní drahně) pojistily jí v Anglii až dodnes památku a název Good Queen Ann.|[[František Palacký]]<ref name="Palacký" />}}
Údajně spokojené manželství trvalo dvanáct let, ale nenarodily se z něj žádné děti. Během této doby zesílily vzájemné kontakty mezi Anglií a Českým královstvím. Spousta osob z doprovodu královny Anny také zůstala v Anglii. [[Zdeněk Brtnický z Valdštejna]] poznamenal, že se anglické dvorní dámy údajně naučily jemným mravům právě od dvorních dam, které přišly s Annou z Čech. Dalším výsledkem vzájemných kontaktů obou zemí bylo zveřejnění učení náboženského reformátora [[John Wycliffe|Johna Wycliffa]] v Českém království.
 
Annina smrt, způsobená [[mor]]em v roce [[1394]], byla pro Richarda II. velkou ranou. Královský zámek Sheen, kde Anna zemřela, nechal zbourat a při pohřbu zuřivě napadl [[Richard FitzAlan, 11. hrabě z Arundelu|hraběte z Arundelu]] za to, že se na obřad dostavil pozdě. Richard se po dvou letech, v roce [[1396]], oženil se sedmiletou [[Izabela Francouzská (1389)|Isabelou z Valois]]. V roce [[1399]] ho z trůnu sesadil jeho bratranec [[Jindřich IV. Anglický|Jindřich]] a zemřel na začátku následujícího roku ve vězení hradu [[Pontefract]]. Až třináct let po své smrti (na začátku vlády [[Jindřich V. Anglický|Jindřicha V.]]) byl pochován po boku své milované manželky Anny ve [[Westminsterské opatství|Westminsterském opatství]], jak sám plánoval.
 
== Odkaz ==
[[File:Schatzkammer Residenz München 06 (cropped).JPG|thumb|left|upright|Tzv. Koruna princezny Blanky]]
Anna nebyla původně v Anglii příliš v oblibě. Richard za její ruku jejímu bratrovi zaplatil 20 000 florinů (v přepočtu zhruba dnešní 4 000 000 liber), aniž by obdržela věno, a sňatek přinášel jenom málo diplomatických výhod oproti těm, které obvykle přinášely sňatky s francouzskými princeznami. Westminsterský kronikář ji nazval "lidským odpadem"<ref>''Westminster Chronicle 1381-1394'', edited by L.C. Hector and B.F. Harvey (Oxford: Clarendon Press, 1982), 25.</ref> a [[Thomas Walsingham]] viděl jako neblahé znamení, že lodě, na kterých přijela, byly roztříštěné, jakmile se Anna vylodila.<ref>Thomas Walsingham, ''The St Albans Chronicle: The Chronica Maiora of Thomas Walsingham'', Vol I: 1376-1394, ed. and trans. by John Taylor, Wendy R. Childs, and Leslie Watkiss (Oxford: Clarendon Press, 2003), 572-575.</ref>
 
Existují však důkazy o tom, že se postupně stávala oblíbenější. Byla známá jako velmi laskavá žena, Angličané ji měli rádi. Zajímala se o prominutí trestů poddaných (například účastníků revolty roku [[1381]]). Několikrát se veřejně přimlouvala u krále. Díky ní král v roce 1384 odsoudil John Northhamptona, dřívějšího londýnského starostu, k doživotnímu želářižaláři místo smrti.<ref>Westminster Chronicle 1381-1394, edited by L.C. Hector and B.F. Harvey (Oxford: Clarendon Press, 1982), 93.</ref> Její nejznámnější přímlouvapřímluva byla ve prospěch Londýňanů během ceremoniálního usmíření Richarda a města Londýna v roce 1392. Královninu roli zaznamenal Richard Maidstone v ''Reconciliation of Richard II with the City of London''.<ref>Richard Maidstone, Concordia (The Reconciliation of Richard II with London), ed. by David R. Carlson and trans. by A.G. Rigg (Kalamazoo: Medieval Institute Publications, 2003). Available online at http://www.lib.rochester.edu/camelot/teams/maidfrm.htm.</ref>
 
Anna také zkoušela u Lordů odvolatelů v roce [[1388]] zasáhnout ve prospěch Simona Burleyho, Richardova učitele v dětství. I přes její prosby však byl Burley popraven.<ref>Někteří kronikáři zaznamenali, že poklekla před hrabětem z Arundelu, jiní zmiňují Thomase z Woodstocku, vévodu z Gloucesteru. K Arundelovi: ''Chronique de la traïson et mort de Richart Deux roy D'Engleterre'', ed. by Benjamin William (London : Aux dépens de la Société, 1846), 133; ''The Kirkstall Abbey Chronicles'', ed. by John Taylor (Leeds: The Thoresby Society, 1952), 71; ''An English Chronicle, 1377-1461: edited from Aberystwyth, National Library of Wales MS 21068 and Oxford, Bodleian Library MS Lyell 34'', ed. by William Marx (Woodbridge: Boydell Press, 2003), 11. K vévodovi z Gloucesteru: ''Eulogium Historiarum (continuation)'', ed. by Frank Scott Haydon, Vol. III (London: Longman, Green, Longman, Roberts, and Green, 1863), 372; ''An English chronicle, 1377-1461'', 16-7 suggests Anne knelt to both men.</ref>
 
Anně se nepodařilo splnit tradiční ženskou povinnost tehdejší doby – nedala Richardovi potomka a dědice. Děti ostatně neměl ani její bratr Václav IV. a mnoho dalších lucemburských příbuzných. Eveshamská kronika tvrdí, že ''"tato královna, ačkoliv neporodila dítě, přesto přispěla ke slávě a bohatství tohoto království tak, jak byla schopna. Šlechtici i poddaní po její smrti velmi trpěli"''.<ref>Historia Vitae et Regni Ricardi II, ed. by G.B. Stow (Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 1977), 134.</ref> Její přezdívka "Good Queen Anne" ostatně naznačuje, že bezdětnost pro její oblibu příliš důležitá nebyla.
 
Hrob ''„dobré královny Anny“'' v londýnském Westminsteru je dodnes poutním místem. Jedná se o společný (dnes poničený) hrob s Richardem II., který kdysi vyobrazoval oba manžele, jak se drží za ruce. Nápis na jejím hrobě Annu popisuje jako "krásnou tělem a její tvář byla jemná a půvabná". Když byl její hrob v roce [[1871]] otevřen, bylo zjištěno, že mnoho jejích kostí bylo ukradeno dírou v rakvi.<ref name="WAORG">[http://www.westminster-abbey.org/our-history/royals/burials/richard-ii-and-anne-of-bohemia Richard II and Anne of Bohemia] na Westminster-Abbey.org. 5.11. 2013.</ref>
 
Předpokládá se, že byla majitelkou tzv. [[Koruna princezny Blanky|koruny princezny Blanky]], která je v současnosti v depozitáři v Mnichově. Do rukou Wittelsbachů se dostala v souvislosti se svatbou [[Blanka Anglická|Blanky Anglické]] s [[Ludvík III. Falcký|Ludvíkem Falckým]].<ref>[http://www.residenz-muenchen.de/englisch/treasury/pic11.htm www.residenz-muenchen.de]</ref>
 
== Vývod z předků ==

Navigační menu