Heinrich Brüning: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 35: Řádek 35:
V roce 1934 utekl před nacisty z Německa, zbytek svého života strávil především v [[Spojené státy americké|USA]], kde přednášel na univerzitě.
V roce 1934 utekl před nacisty z Německa, zbytek svého života strávil především v [[Spojené státy americké|USA]], kde přednášel na univerzitě.


Rozruch vzbudilo posmrtné vydání jeho vzpomínek v roce [[1970]]. V nich se potvrzuje, že v roce 1932 chtěl zřídit parlamentní monarchii po anglickém vzoru a proto chtěl zamezit nacionalismu. Historikové v tomto vidí však pouhý alibismus, jelikož pro to v dobových dokumentech není žádný důkaz.
Rozruch vzbudilo posmrtné vydání jeho vzpomínek v roce [[1970]]. V nich se potvrzuje, že v roce 1932 chtěl zřídit parlamentní monarchii po anglickém vzoru a proto chtěl zamezit nacionalismu. Historikové v tomto vidí však pouhý alibismus, jelikož pro to v dobových dokumentech není žádný důkaz. Nicméně o uvedených úmyslech a snahách Heinricha Brüninga se zmiňuje i Winston S. Churchill v díle Druhá světová válka, I.díl Blížící se bouře, kapitola4.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Churchill|jméno = Winston|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Druhá světová válka|vydání = |vydavatel = |místo = |rok = |počet stran = |strany = |isbn = 978-80-7422-385-3}}</ref>


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 23. 11. 2015, 23:42

Šablona:Infobox Politik

Heinrich Brüning (26. listopadu 1885, Münster, Německo - 30. března 1970, Norwich, Vermont, USA) byl německý politik strany Centrum, v období od 30. března 1930 do 30. května 1932 říšský kancléř.

Politika

V roce 1928, již jako předseda konzervativně-nacionálně-katolické frakce v říšském sněmu, podporoval Müllerovu druhou vládu, která vládla ve formě velké koalice (SPD, DVP, DDP, Centrum a BVP). Ta se však roku 1930 rozpadla

Brüning byl posledním kancléřem Výmarské republiky, jehož vláda měla demokratické základy. Jeho tzv. „Brüningův systém“ se opíral o tzv. „nouzové nařízení“ („Notverordnung“, též „článek 48“) říšského prezidenta Paul von Hindenburga, které tak nahradilo stávající legislativu říšského sněmu, jelikož prezidentu umožňovalo v určitých případech schvalovat některá nařízení bez souhlasu říšského sněmu.

V květnu 1932 Brüning ve funkci kancléře skončil, jelikož jeho vláda byla prakticky neustále odkázána na toleranci opoziční SPD ve sněmu. Ještě krátce předtím se též Brüning úspěšně zasadil o Hindenburgovo znovuzvolení do funkce prezidenta. Jedním z jeho cílů bylo skoncovat s německým závazkem o plnění válečných reparací, ten byl dosažen až krátce po jeho odstoupení.

Brüning nebyl v důsledku úsporných opatření jako kancléř oblíbený. Jeho podpora utrpěla také tím, že svým systémem "nouzových nařízení" přispěl k oslabení parlamentarismu v tehdejším Německu.

Jeho postoje vůči nacionalistům v čele s Adolfem Hitlerem nebyly zcela jasné. Ve své pravicové koalici se pohyboval mezi bojem s nacionalisty a jejich podporou. V březnu 1933 souhlasil se schválením tzv. "Zmocňovacího zákona", díky němuž se dostal k moci Adolf Hitler.

V roce 1934 utekl před nacisty z Německa, zbytek svého života strávil především v USA, kde přednášel na univerzitě.

Rozruch vzbudilo posmrtné vydání jeho vzpomínek v roce 1970. V nich se potvrzuje, že v roce 1932 chtěl zřídit parlamentní monarchii po anglickém vzoru a proto chtěl zamezit nacionalismu. Historikové v tomto vidí však pouhý alibismus, jelikož pro to v dobových dokumentech není žádný důkaz. Nicméně o uvedených úmyslech a snahách Heinricha Brüninga se zmiňuje i Winston S. Churchill v díle Druhá světová válka, I.díl Blížící se bouře, kapitola4.[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heinrich Brüning na německé Wikipedii.

Související články

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinrich Brüning na Wikimedia Commons

  1. CHURCHILL, Winston. Druhá světová válka. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-7422-385-3.