Tupolev Tu-144: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 18 bajtů ,  před 5 lety
m
(Verze 13046149 uživatele 77.237.143.28 (diskuse) zrušena-po "aniž" již není třeba negace)
Prototypový letoun, nestandardně vybavený vystřelovacími sedačkami, se jako první dopravní nadzvukový letoun na světě poprvé vznesl 31. prosince [[1968 v letectví|1968]] (2 měsíce před Concordem),<ref>http://www.bbc.co.uk/dna/h2g2/A2818640 {{en}}</ref> poté, co dva týdny čekal na příznivé počasí. Tehdejší druhý pilot M. V. Kozlov později zahynul na prvním sériovém stroji při nehodě v Paříži a první pilot E. V. Jeljan se zranil při nouzovém přistání v roce 1978. Dne 5. června [[1969 v letectví|1969]] překonal Tu-144 jako první civilní dopravní letoun na světě [[rychlost zvuku]] a 15.&nbsp;července téhož roku překročil rychlost [[Machovo číslo|Ma]]&nbsp;=&nbsp;2. Prototyp víceméně splnil očekávání – kromě nedostatečného doletu měl ale i jisté problémy s přehříváním ocasní části způsobeným horkými plyny z motorů a s příliš vysokou přistávací rychlostí. Přehřívání konstruktéři odstranili u sériového Tu-144S přesunutím dvojic motorů ke kořenům křídla. To si vyžádalo zvětšení plochy křídla a změny v jeho konstrukci. Problémy s přistávací rychlostí vyřešilo doplnění sklopných kachních ploch. Dolet se použitím modernizovaného motoru NK-144A poněkud zvýšil. Když byl na letoun č. 77105 pokusně osazen motor RD-36-51A, bylo ověřeno, že je reálné i dosažení doletu přes 6&nbsp;000&nbsp;km.
Letouny se zvýšeným doletem dostaly označení Tu-144D. Hned při zalétávání prvního kusu však došlo k porušení těsnosti palivového potrubí a letoun byl nucen kvůli výpadku tří motorů kvůli požáru nouzově přistát. Poté byly dokončeny ještě čtyři kusy, jeden zůstal rozpracovaný a celý program byl ukončen. Zároveň byly zastaveny i práce na vylepšené verzi s označením Tu-144DA, která měla mít dolet 7-7,5&nbsp;tis.&nbsp;km, vzletovou hmotnost 235&nbsp;t a poháněna měla být vylepšenými motory RD-36-61, vybavenými [[Obraceč tahu|obraceči tahu]].
 
Jedinou další variantou se tak stala modernizace letounu č. 77114, na které byla ve spolupráci s [[NASA]] a řadou dalších amerických společností z oblasti leteckého průmyslu, prováděna měření v souvislosti se studií možností SST 2. generace. Na stroji byly osazeny motory NK-321 z [[Tupolev Tu-160|Tu-160]], zvětšen úhel sklonu přídě a modernizována avionika. Rusové zajišťovali přestavbu letounu i jeho provoz, za což NASA celkem zaplatila 14&nbsp;mil.&nbsp;USD. Tato varianta byla označena jako Tu-144LL.

Navigační menu