Philippe Pétain: Porovnání verzí

Philippe Benoni Omer Joseph Pétain
Philippe Benoni Omer Joseph Pétain
	Philippe Pétain, maršál
Rodné jméno	Henri Philippe Bénoni Omer Joseph Pétain
Narození	24. dubna 1856; Cauchy-à-la-Tour, Pas-de-Calais
Úmrtí	23. července 1951; Port-Joinville, Vendée
Místo pohřbení	tomb of Philippe Pétain
Alma mater	École spéciale militaire
Povolání	politik, diplomat, důstojník a voják
Ocenění	maršál Francie (1918); velkokříž s řetězem Řádu Karla III. (1919); Kříž svobody; velkokříž Řádu čestné legie; Kříž za chrabrost; … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	katolická církev
Choť	Annie Pétain
Rodiče	Omer-Venant Pétain a Clotilde Legrand
Funkce	viceprezident (Nejvyšší válečná rada; 1920–1931); 18. křeslo Francouzské akademie (1929–1945); ministr války Francie (1934); státní ministr (1935); velvyslanec Francie ve Španělsku (1939–1940); … více na Wikidatech
Podpis
Citát
	Jen mne samotného budou dějiny soudit.
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 20. 11. 2015, 19:14

Henri Philippe Benoni Omer Joseph Pétain (24. dubna 1856 – 23. července 1951) byl francouzský důstojník povýšený na maršála v roce 1918.

Život

Jako veliteli ozbrojených sil je maršálu Pétainovi udělována zásluha v bitvě na Marně a za vítězství v bitvě u Verdunu. Díky svým vojenským schopnostem a velké popularitě se v roce 1917 stal vrchním velitelem armády. V roce 1934 byl ministrem obrany a v následujícím roce státním sekretářem. Už tehdy prosazoval smířlivou politiku vůči nacistickému Německu.

Jako hlava státu bývá spojován s příměřím z června 1940 a vichystickým režimem, který započal tzv. Národní revoluci a aktivně spolupracoval s nacistickým Německem.

Na začátku 2. světové války ho ministerský předseda Paul Reynaud spolu s generálem Maximem Weygandom a plukovníkem de Gaullem prosadili do funkce ve válečné radě. Ta měla za úlohu mimo jiné vnést do francouzské armády novou sílu a patriotismus, avšak sociální a politické roztříštění ve Francii bylo příliš velké než ochota obyvatelstva postavit se Německu na odpor. Mocné útoky německé armády nakonec zmařily všechny snahy o účinnou obranu. Právě tehdy prezident Albert Lebrun vyzval Pétaina, aby po rezignaci Maxima Weyganda vytvořil novou vládu. Pétain pak 22. června 1940 podepsal s Německem ponižující příměří, které předalo nacistům přímou kontrolu na strategickém severu a západě Francie včetně Paříže a celého pobřeží s Atlantikem. Zbytek (asi 2/5 země) zůstal neokupovaný s administrativním centrem v lázeňském městě Vichy (de jure byla hlavním městem stále Paříž). Samostatnost byla formální, prakticky se jednalo o kolaborantský režim.

Po válce byl Pétain odsouzen k smrti za velezradu. Generál de Gaulle (který nastoupil na Pétainovo místo po konci 2. světové války) mu trest zmírnil na doživotní vězení.

Pétain zemřel 23. července 1951 ve věku devadesáti pěti let během internace na ostrově Yeu, kde je také pohřben.

Kontroverze

Pétain byl za své zásluhy v 1. světové válce oslavován jako hrdina. Po kolaboraci s nacisty (spojené s mnoha nevynucenými činy, nezřídka odporujícími lidským právům) však byl zatracen jako velezrádce. Dodnes je nařčení z pétainismu vážnou politickou urážkou.

Literatura

BOROVIČKA, Michael. Kolaboranti : 1939-1945. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2007. 399 s. ISBN 978-80-7185-846-1.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Philippe Pétain na Wikimedia Commons

18. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:	1929–1945 Philippe Pétain	Nástupce:

@@ Řádek 57: / Řádek 57: @@
 [[Kategorie:Muži]]
 [[Kategorie:Kolaboranti za druhé světové války]]
+[[Kategorie:Absolventi École spéciale militaire de Saint-Cyr]]