Rudolf Kříženecký: Porovnání verzí

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
citace - komise pro soupis památek
doplnění odkaz ovlivnění A Wiehl
Řádek 4: Řádek 4:
}}
}}


[[Profesor|Prof.]] [[Inženýr|Ing.]] '''Rudolf Kříženecký''' [[Doctor honoris causa|dr. h. c.]] ([[28. říjen|28. října]] [[1861]] [[Zadar]], [[Dalmácie]] – [[12. březen|12. března]] [[1939]] [[Praha]]) byl český [[architekt]] a profesor na [[České vysoké učení technické v Praze|Českém vysokém učení technickém v Praze]]. Pro rok 1925–1926 byl zvolen [[Seznam rektorů Českého vysokého učení technického|rektorem ČVUT]].
[[Profesor|Prof.]] [[Inženýr|Ing.]] '''Rudolf Kříženecký''' [[Doctor honoris causa|dr.&nbsp;h.&nbsp;c.]] ([[28. říjen|28.&nbsp;října]] [[1861]] [[Zadar]], [[Dalmácie]] – [[12. březen|12.&nbsp;března]] [[1939]] [[Praha]]) byl český [[novorenesance|novorenesanční]] [[architekt]] a profesor na [[České vysoké učení technické v Praze|Českém vysokém učení technickém v&nbsp;Praze]]. Pro rok 1925–1926 byl zvolen [[Seznam rektorů Českého vysokého učení technického|rektorem ČVUT]]. Náleží ke [[generace Národního divadla|generaci Národního divadla]] a byl ovlivněn [[architekt]]em [[Antonín Wiehl|Antonínem Wiehlem]], vůdčí osobností české [[novorenesance]] navazujícího na [[tradice|tradici]] české [[renesance]] 16. století.<ref name="Wirth">{{Citace monografie
| příjmení = Wirth
| jméno = Zdeněk
| titul = Antonín Wiehl a česká renesance
| vydavatel = Jan Štenc
| místo = Praha
| rok = 1921
| počet_stran = 27
| strany =
| isbn =
| jazyk = česky
| vydání = první
| rok_tisku = 1921
| poznámka = Zvláštní otisk ze sborníku Umění
}}</ref>


== Život ==
== Život ==

Verze z 13. 11. 2015, 17:47

Rudolf Kříženecký
Narození28. října 1861
Zadar
Úmrtí12. března 1939 (ve věku 77 let)
Vinohrady
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánívysokoškolský učitel, architekt, profesor, stavitel, učitel a historik architektury
OceněníŘád Františka Josefa
PříbuzníJan Kříženecký (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
syn Jaroslav Kříženecký

Prof. Ing. Rudolf Kříženecký dr. h. c. (28. října 1861 Zadar, Dalmácie – 12. března 1939 Praha) byl český novorenesanční architekt a profesor na Českém vysokém učení technickém v Praze. Pro rok 1925–1926 byl zvolen rektorem ČVUT. Náleží ke generaci Národního divadla a byl ovlivněn architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností české novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století.[1]

Život

V letech 1871–1878 vystudoval c. k. vyšší českou reálnou školu v Praze. Poté studoval v letech 1878–1883 stavitelství na císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. První státní zkoušku z pozemního staitelství složil v roce 1880, druhou pak v roce 1887. Poté se stal asistentem. V roce 1888 obdržel stipendium a v roce 1888–1889 podnikl studijní cestu do Itálie. Po studiích pracoval jako architekt v několika projekčních kancelářích (například Fellner a Helmer). V letech 1883–1888 a 1890–1893 pracoval v ateliéru Josefa Schulze, kde se podílel také na projektu budovy Národního muzea v Praze nebo na rekonstrukci zámku Stránov. V srpnu 1892 získal samostatnou stavitelskou licenci. Jako stavitel realizoval například dům čp. 1073, Praha-Staré Město, Pařížská 1, podle projektu Jana Kouly. Od roku 1893 působil opět jako asistent na pražské technice (ČVUT). V roce 1899 se habilitoval jako soukromý docent pro architektonickou kompozici, od následujícího roku byl honorovaným docentem technického kreslení na odboru stavebního inženýrství.

V roce 1904 byl jmenován mimořádným a v roce 1910 řádným profesorem pro obor stavby budov ke zvláštním účelům a v roce 1921 profesorem starověké architektoniky na pražské technice. V letech 1914–1915, 1918–1919 a 1922–1923 vykonával funkci děkana Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství. Na rok 1925–1926 byl zvolen rektorem ČVUT. V roce 1931 odešel na odpočinek.

V letech 1900–1921 přednášel rovněž nauku o slohu na Akademii výtvarných umění v Praze.

Působil v Komisi pro soupis památek Prahy[2]od jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách.

Členství v organizacích

Dílo

  • 1895 – byl členem stavebního výboru Národopisné výstavy českoslovanské v Praze 1895, projektoval Horácký statek a pavilon Smíchovského pivovaru.
  • 1896–1897 – Schierův dům - novobarokní nájemní dům s restaurací, čp. 934, Praha 1 – Staré Město, Staroměstské náměstí 5, Pařížská 2, spoluautor Otakar Materna, Kříženecký byl autorem průčelí, vstupního vestibulu a dekorace schodišť. Podle pokynů městské rady měla průčelí obsahovat motivy původního zbořeného domu čp. 934.[3] Na sochařské výzdobě se podíleli Vilém Amort (Atlanti nesoucí nárožní arkýř, alegorické sochy Stará doba a Nová doba nad vstupem ze Staroměstského náměstí) a Jindřich Říha. [4]
  • 1898–1904 – západní průčelí kostela sv. Mikuláše po demolici bývalého benediktinského kláštera[5]
  • 1899–1900 – budova Občanské záložny v Přelouči. V původní soutěži v roce 1894 obsadil 2. místo
  • 1901–1910 – První česká akciová parní mlékárna, Praha 4 – Nusle, čp. 1419, Nuselská 53, dostavba Karel Pokorný 1929[6]
  • 1902–1905 – evangelický chrám v Přelouči
  • 1902 - Vila JUDr. Augusta Vodičky, Chrudim, ul. Čs. armády, č.p. 367/IV.- vila advokáta, pedagoga a významného představitele regionálního veřejného života
  • 1905–1907 – Divišova vila, Přelouč, Nádražní ul. čp. 192 – vila ředitele cukrovaru a starosty města Přelouče Jana Vincence Diviše. Z této rodiny pocházel i chirurg Jiří Diviš. Ve vile bylo od roku 1974 do počátku devadesátých let umístěno přeloučské městské muzeum. Poté zde od roku 1993 fungoval vícegenerační pečovatelský dům Českobratrské církve evangelické. V roce 2010 město Přelouč objekt prodalo soukromému majiteli.
  • 1906 – kašna s delfíny u kostela svatého Mikuláše na Starém Městě v Praze, roh Pařížské ulice a Staroměstského náměstí, kolem kašny je kubistická mříž, připisovaná Josefu Chocholovi.[7]
  • 1907–1908 – rekonstrukce letohrádku Amerika – dnes Muzeum Antonína Dvořáka
  • 1907–1916 – Tuberkulózní sanatorium Na Pleši – dnes Institut onkologie a rehabilitace Na Pleši, Nová Ves pod Pleší
  • 1910 – Pražské sanatorium MUDr. Rudolfa Jedličky v Praze-Podolí, Podolské nábřeží 157 – dnes Ústav pro péči o matku a dítě
  • 1912–1914 – II. c. a k. česká reálka v Plzni, spoluautor Ferdinand Havlíček, sochařská výzdoba František Hergesell mladší a Josef Pekárek[8]
  • 1924–1930 – úprava Rudolfina pro potřeby Poslanecké sněmovny Národního shromáždění ČSR (1924–1930)
  • 1927 – úprava Lobkovického paláce pro ministerstvo školství

Nerealizované návrhy

  • soutěžní návrh Národního domu v Moravské Ostravě, spoluautor J. Vyskočil
  • soutěžní návrh Pražské městské spořitelny
  • 1893 návrh pražské plodinové burzy
  • 1893 gymnázium, Dvůr Králové nad Labem
  • soutěžní návrh na pomník Jana Husa, sochaři: Antonín Procházka a František Hergesell mladší – projekt obdržel v soutěži 2. cenu
  • soutěžní návrh na budovu Živnostenské banky v Praze, spoluautor J. Hrádek – obdržel polovinu spojené 1. a 2. ceny
  • soutěžní návrh na hlavní nádraží v Praze
  • 1920 – soutěžní návrh na budovy ministerstev v Peterské čtvrti v Praze
  • 1923 – soutěžní návrh na budovu ministerstva obchodu
  • 1924, 1926 – soutěžní návrh na přestavbu Černínského paláce pro ministerstvo zahraničí
  • 1927 – soutěžní projekt na palác Společnosti národů v Ženevě
  • 1929 – soutěžní projekt pro novou budovu československého parlamentu

Galerie

  • Stavby Rudolfa Kříženeckého
  • Evangelický kostel v Přelouči
    Evangelický kostel v Přelouči
  • Občanská záložna v Přelouči
    Občanská záložna v Přelouči
  • Plzeňské gymnázium
    Plzeňské gymnázium
  • Pražské sanatorium Dr. Jedličky
    Pražské sanatorium Dr. Jedličky
  • Interiér Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí
    Interiér Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí

Ocenění díla

Spisy

  • K. I. Dienzenhofer a článkování architektonické letohrádku hraběte Michny a prelatury u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském (1899)
  • Vývoj forem estetických na základě forem konstruktivních (rukopis)

Publikoval v časopisech Architekt a Architektonický obzor.

Odkazy

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Literatura

Reference

  1. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  2. ↑ WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In:Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha: Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné online. ISBN null. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249-265. 
  3. ↑ VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov. Praha : Academia, 1996: s. 505–506. ISBN 80-200-0563-3
  4. ↑ ŠÁMAL, Petr; RYMAREV, Alexandr. Schierův dům a tajemství jeho sochařské výzdoby jako překvapivé poselství z doby pražské asanace. Za starou Prahu. 2005, roč. XXXV. (VI.), čís. 1. Dostupné online. ISSN 1213-4228. 
  5. ↑ VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov. Praha : Academia, 1996: s. 98. ISBN 80-200-0563-3
  6. ↑ BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava. Pražský industriál. Praha: ČVUT, Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2007. ISBN 80-01-03586-7. S. 195. 
  7. ↑ EDERER, Antonín. Pražské kašny a fontány. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-234-1. 
  8. ↑ ČEPELÁK, Václav a kol.: Dějiny Plzně II : Od roku 1788 do roku 1918. Plzeň : Západočeské nakladatelství, 1967, str. 196.
  9. ↑ Významné osobnosti, jimž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze

Poznámky

  1. ↑ V části hesla je Rudolf Kříženecký zaměněn s Janem Kříženeckým. Tuto chybu přejal i nekrolog v Národní politice.

Externí odkazy

rektor ČVUT
Předchůdce:
 1925–1926
Rudolf Kříženecký 		Nástupce:
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudolf_Kříženecký&oldid=13041669“