Elektrifikace: Porovnání verzí
m Editace uživatele 89.24.173.207 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Pavouk |
+ link CMT |
||
| Řádek 20: | Řádek 20: | ||
| titul = Elektrická vozba I. Navrhování |
| titul = Elektrická vozba I. Navrhování |
||
| url = |
| url = |
||
| vydavatel = Česká matice technická |
| vydavatel = [[Česká matice technická]] |
||
| místo = Praha |
| místo = Praha |
||
| rok = 1949 |
| rok = 1949 |
||
Verze z 31. 10. 2015, 11:36
Elektrifikace je proces úpravy nebo změny podstaty systému tak, aby ke své činnosti využíval elektrickou energii, nebo také plošné rozšíření používání elektrického proudu,[1] resp. elektrické sítě.[2] Obdobně utvořeným slovem je např. plynofikace.
Tímto pojmem se označuje zejména budování potřebné infrastruktury pro zásobování domů a továren elektrickou energií. Pro zavádění elektrické trakce na železnici[3] se v české praxi často používá slovo elektrizace.
K elektrifikaci měst a obcí v Česku docházelo především koncem 19. století a v první polovině 20. století.
Poslední elektrifikovanou obcí na území České republiky byla Hrčava (okres Frýdek-Místek)[4] v roce 1955.
Elektrifikace železničních tratí
Elektrifikace železničních tratí[5] je proces, kdy je železniční trať vybavována pevnými trakčními zařízeními, která slouží pro napájení hnacích vozidel elektrickou energií. Trať, která je těmito prvky vybavena, se nazývá elektrifikovaná trať.
Elektrifikace (elektrizace) železničních tratí v ČR
V české technické praxi se pro elektrifikaci železničních tratí často používá specifický výraz elektrizace (používal jej zakladatel české technické normalizace Vladimír List[6], je přítomen v názvu národního podniku Elektrizace železnic, založeného v roce 1954, užívá se v některých dokumentech SŽDC[7]).
Na železnici v České republice se používají následující proudové soustavy:[8]
- stejnosměrná 3 kV
- střídavá 25 kV, 50 Hz,
okrajově se zde používá též
- stejnosměrná 1,5 kV (Tábor – Bechyně, první elektrifikovaná trať na území dnešní ČR[9][10])
- střídavá 15 kV, 16,7 Hz (Znojmo – Šatov – Retz, jedna z posledních elektrifikovaných tratí, elektrifikace proběhla v letech 2008–2009,[11] navazuje na rakouskou proudovou soustavu 15 kV, 16,7 Hz, dříve 16 2/3 Hz).[12]
Z celkem 9 487 km železničních tratí, které v roce 2013 provozoval český státní provozovatel Správa železniční dopravní cesty, bylo 1 907 km dvoukolejných nebo vícekolejných, 7557 km jednokolejných, elektrizovaných bylo 3078 km (tj. necelá třetina), z toho 1774 km stejnosměrnou soustavou (3 kV a 1,5 kV) a 1305 km soustavou 25 kV 50 Hz.[7]
Mezi pevná trakční zařízení patří:
- napájecí stanice, které jsou vybaveny elektrickým zařízením odpovídajícím příslušné napájecí soustavě
- u stejnosměrného napájení typicky – třífázový transformátor a můstkový usměrňovač
- u střídavého napájení typicky transformátor ve speciálním jednofázovém zapojení
- spínací stanice
- trakční (trolejové) vedení nebo napájecí (třetí) kolejnice.
Reference
- ↑ http://elektrika.cz/data/clanky/stejnosmerny-nebo-stridavy-proud-pocatky-elektrifikace
- ↑ http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/elektrifikace
- ↑ Příruční slovník naučný, díl I., Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1962
- ↑ http://www.duha.cz/duhove-cesty/11-kolo
- ↑ http://www.odbornecasopisy.cz/index.php?id_document=44573 (časopis Elektro 10/2011)
- ↑ LIST, Vladimír. Elektrická vozba I. Navrhování. Praha: Česká matice technická, 1949. 341 s. ISBN není. Kapitola Předmluva, s. 5.
- ↑ a b Prohlášení o dráze celostátní a regionální platné pro přípravu jízdního řádu 2013 a pro jízdní řád 2013 ve znění změny č. 1/2012 účinné od 1.7.2012 a změny č.2/2012 účinné od 1.7.2013
- ↑ Mapa SŽDC: Počty traťových kolejí, systémy trakčních proudových soustav a označení podle knižního jízdního řádu
- ↑ http://www.zelpage.cz/zpravy/7908
- ↑ http://www.zlate-mince.cz/CRS_2003_Bechyne.htm
- ↑ http://www.zelpage.cz/zpravy/5299 Elektrifikace traťového úseku Šatov - Znojmo
- ↑ Elektrizace traťového úseku vč. PEÚ Šatov – Znojmo, údaje o stavbě na stránkách SŽDC
