Václav Antonín z Kounic-Rietbergu: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m
(→‎Státnická dráha: Upřesnění a doplnění státnické činnosti)
Od roku [[1735]] byl Václav Antonín z Kounic-Rietbergu v císařských státních službách. Od roku 1737 byl říšským dvorním radou, od roku [[1744]] [[ministr]]em ve vládě [[Habsburské Nizozemí|Habsburského Nizozemí]] a od roku [[1748]] se účastnil vyjednávání [[Cášský mír (1748)|míru v Cáchách]]. V letech [[1750]] až [[1753]] byl činný jako císařský velvyslanec v Paříži.
 
Po 39 let (1753-1792) byl Kounic odpovědný za císařskou zahraniční politiku jako domácí, dvorský a státní kancléř. V této funkci působil za vlády [[Marie Terezie]], [[Josef II.|Josefa II.]], [[Leopold II.|Leopolda II.]] i [[František III. Rakouský|Františka II.]] Zastával vnější politiku zaměřenou proti [[Britské království|Britskému království]], což byla zřetelná změna kurzu oproti jeho předchůdci [[Johann Christof Bartenstein|Johannu von Bartensteinovi]]. Se záměrem znovu nabýt [[Slezsko]] ztracené ve válce s [[Prusko|Pruskem]] realizoval roku [[1756]] požadovaný obranný pakt s Francií (o který usiloval již od roku [[1749]], známý též jako »[[Změna aliancí]]« - ''renversement des alliances''), jakož i spolek s [[Rusko|Ruskem]], čímž se Rakousko po vypuknutí [[Sedmiletá válka|sedmileté války]] roku [[1756]] mohlo o obě tyto mocnosti opřít. Během této války byl Kounic nejbližším poradcem císařovny Marie Terezie a mnoho vojenských rozhodnutí učinil i sám. Poté, co Rusko z paktu vystoupilo, podněcoval hrabě Kounic mírové snahy, které roku [[1763]] vyvrcholily uzavřením [[Hubertusburský mír|míru na zámku Hubertusburg]]. Poté uplatňoval protiruskou politiku, z čehož chtěl vyzískat podporu Pruska. Po neúspěchu této snahy se vrátil znovu ke spojenecké politice s Ruskem.
 
Roku [[1761]] se ve [[Svídnice]] stal [[Svobodné zednářství|svobodným zednářem]] a členem vídeňské lóže "U tří děl" (''Zu den drei Kanonen''). Do [[Ilumináti|řádu iluminátů]] byl přijat pod jménem 'Caesar', přičemž doba přijetí a také řádové jméno nejsou jisté.<!--Zdroj: Hermann Schüttler, „Die Mitglieder des Illuminatenordens“--> Kounic obýval palác na vídeňské Herrengasse a také [[Kounický palác (Vídeň)|Kounický palác]] na dnešní Amerlingstraße č. 6, později využívaný jako škola.
 
Roku 1764 mu byl za zásluhy udělen říšský knížecí titul (''Fürst von Kaunitz-Rietberg''). Dne [[27. leden|27. ledna]] [[1776]] byl jmenován českým knížetem.
Úhrnem sloužil Kounic pod vládou čtyř různých habsburských [[panovník|panovníků:]] [[Marie Terezie|Marii Terezii]], [[Josef II.|Josefu II.]], [[Leopold II.|Leopoldu II.]] a [[František II.|Františku II.]].
 
Kromě zahraniční politiky se Kounic zabýval i vnitřními záležitostmi s cílem přivést monarchii oslabenou válkami zpět mezi evropské mocnosti. Prosadil řadu reforem jimiž postupně reorganizoval státní správu, finanční správu, školství a posléze i správu zemskou.
 
== Osobní život a rodina ==

Navigační menu