Emoce: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Odebráno 5 bajtů ,  před 5 lety
bez shrnutí editace
'''Emoce''' (z [[latina|lat.]] ''e-motio'', pohnutí) jsou psychicky a [[Sociální konstruktivismus|sociálně konstruované]] procesy, zahrnující subjektivní zážitky libosti a nelibosti, provázené fyziologickými změnami (změna srdečního tepu, změna rychlosti dýchání atd. ... ), motorickými pojevy ([[mimika]], [[Gesto|gestikulace]]), změnami pohotovosti a zaměřenosti. Hodnotí skutečnosti, události, situace a výsledky činností podle subjektivního stavu a vztahu k hodnocenému, vedou k zaujetí postoje k dané situaci.
 
== Sociologické pojetí emocí ==
Susan Shott emoce rozděluje na rolové (role-taking feelings) a nerolové – [[radost]], [[smutek]], [[Hněv|vztek]] (non-role taking feelings).
 
Přičemž z hlediska konstitutivního pro společenské vazby mají význam emoce rolové. Ty také dále dělí na reflexivní ([[vina]], [[stud]], [[pýcha]], [[hrdost]], [[ješitnost]]) a [[empatie|empatické]], které vznikají tím, že se vcítíme do situace druhého. Rolové emoce mají zásadní [[morálka|morální]] a [[sociální norma|normativní]] význam, který nejen, že zavazuje jedince k určitému jednání, ale zároveň slouží jako [[sankce]] pro jednání, které není v souladu s tím považovaným za správné. Přestože se emoce vytvářejí v přímé či nepřímé interakci s dalšími aktéry, v konečném důsledku je to samotný [[aktér]], který reflektuje emoci a provádí tak sebe-kontrolu.<ref> SHOTT, Susan. 1979. Emotion and Social Life : A Symbolic Interactionist Analysis. The Americal Journal of Sociology. 84 (6): p: 1324-26 </ref> Emoce tedy mohou být jedním ze způsobů výkonu „neviditelné“ moci, jak ji popisuje [[Michel Foucault|Foucault]], když využívá [[Benthem|Benthamův]] popis [[Panoptikon]]u.<ref> FOUCAULT, Michel. Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení. Praha: Dauphin, 2000, 427 s. ISBN 80-86019-96-9. s. 275–314 </ref> Jedinec sleduje sám sebe, jelikož si je vědom neustálé přítomnosti kulturní či [[sociální norma|sociální normy]] a případně publika, které by hodnotilo jeho výkon při podřízení se nebo vzdorování [[sociální norma|normě]].
 
Z hlediska pozitivní [[sociální kontrola|sociální kontroly]], tedy [[motivace]] k určitému činu, jsou významné [[empatie|empatické]] rolové emoce, které často motivují [[altruismus|altruistické]] chování.<ref> SHOTT, Susan. 1979. Emotion and Social Life : A Symbolic Interactionist Analysis. The Americal Journal of Sociology. 84 (6): p: 1328-29 </ref>
Způsob jakým probíhá reflexe vnitřních pocitů se ustavuje během [[socializace]] [[aktér]]a a je ovlivněn [[kultura|kulturním kontextem]]. Některé emoce jsou v určitých [[kultura|kulturách]] defavorizovány a jedinci se je tak snaží potlačit, popřípadě ventilovat v rámci [[rituál]]u či transponovat do jiné emoce. Různé [[kultura|kulturní]] okruhy nejenom, že mají specifické „slovníky“ či „repertoáry“ emocí, ale zároveň se jejich členové učí se svými prožitky manipulovat a určitým způsobem řídit podle daných pravidel a [[sociální norma|sociálních norem]] takzvaných [[feeling rules]].<ref> SHOTT, Susan. 1979. Emotion and Social Life : A Symbolic Interactionist Analysis. The Americal Journal of Sociology. 84 (6): p: 1319 </ref> Lidé se často podvědomě snaží cítit tak, jak by měli, jak je odpovídající situaci. Zároveň se snaží tak cítit i k [[aktér]]u s nimž vstupují do [[Sociální interakce|interakce]], praktikují takzvanou [[emotion work]].<ref> HOCHSCHILD, Arlie Russell. 1979. Emotion Work, Feeling Rules, and Social Structure. Americal Journal of Sociology. 85 (3):p 571 </ref> Manipulace s emocemi je součástí [[management emocí|managementu emocí]], který je [[kultura|kulturně]] specifický. Některé emoce, respektive jejich fyziologicko-biologické stimuly, jsou však [[univerzální]].
 
[[Emotion work]] a [[management emocí]] se ve společnostech euro-atlantického [[kultura|kulturního]] okruhu a potažmo [[kapitalismus|kapitalistických]] [[společnost]]ech projevuje tím, že se z emocí stává [[komodita]] a jsou vyžadovány v rámci výkonu pracovních povinností. Většinou u [[profese|profesí]], kde dochází ke kontaktu s jinými [[aktér]]y například letuška, číšník, ale i během obchodního jednání mezi [[Chief executive officer|CEOs]] [[korporace|obchodních korporací]]. Zvládání emocí tak zahrnuje i [[ekonomie|ekonomickou dimenzi]].<ref> HOCHSCHILD, Arlie Russell. 1979. Emotion Work, Feeling Rules, and Social Structure. Americal Journal of Sociology. 85 (3):p 569–570 </ref> Pro [[Erving Goffman|Goffmana]] představuje [[management emocí]] přeneseně faktor ovlivňující schopnost aktéra být [[sociální mobilita|mobilní]] v rámci [[sociální struktura|sociální struktury]]. Respektive jednat tak, že mu ostatní aktéři budou prokazovat [[úcta|úctu]] ''(v angl. „demeanor“)''.<ref> GOFFMAN, Erving. Interaction Ritual: Essays in Face-to-face Behavior. New York: Pantheon Books, 1982, 270 s. ISBN 0-394-70631-5. s: 77 </ref> Čím lépe zvládnutá schopnost managementu vlastních emocí, tím více rostou jeho šance na větší [[úcta|úctu]] a nepřímo i lepší postavení v rámci [[sociální hierarchie]] společenské či v rámci konkrétní [[organizace]].
 
=== Makroskopická dimenze problematiky emocí ===
Ve [[moderní společnost|společnostech moderních]] a [[pozdně moderní společnost|pozdně moderních]] se ukazuje jako stále významnější schopnost manipulovat s emocemi vlastními nebo s emocemi ostatních lidí. Pro jednotlivce je tato schopnost potenciální příležitostí pro [[sociální mobilita|sociální mobilitu]] ve smyslu kumulace [[úcta|úcty]], [[moc]]i či [[peníze|peněz]]. V souvislosti s „řízeným“ prožíváním emocí lze zmínit [[sport|sportovní události]], [[Populární kultura|popkulturu]] či [[kulturní průmysl]]. V této souvislosti někteří autoři poukazují na něco, co bychom mohli nazvat citovou vyprahlostí, kdy jsou lidské schopnosti konstruovat city a [[komunikace|komunikovat]] o nich omezeny a ohrožovány především [[blazeovanost|blazeovaným]] postojem, přemírou banálních podnětů a jistým [[nihilismus|nihilismem]].<ref>PETRUSEK, Miloslav. Společnosti pozdní doby. Praha. Slon. 2006. ISBN 80-86429-63-6 s: 257–258</ref>
 
Na druhou stranu je možné chápat [[fenomén]] tak, že emoce jsou jen prožívány a [[kontextualizace|kontextualizovány]] odlišně než v minulosti. Jak ukazuje [[Zygmunt Bauman]] v soudobé společnosti jsou i lidské vztahy a emoce předmětem [[spotřeba|spotřeby]].<ref> BAUMAN, Zygmunt. Individualizovaná společnost. Praha: Mladá fronta. 2004. 290 s. ISBN 80-204-1195-X s: 185</ref> Pro ilustraci [[kultura|kulturního]] významu emocí lze připomenout dílo [[Norbert Elias|Norberta Eliase]] nazvané ''O procesu civilizace'', kde je popsána psychogeneze [[civilizace]] a jejích členů v tom smyslu, že v rámci své osobnosti se [[aktér|aktéři]] učí zvládání projevů emocí, spontánních projevů a snadnějšímu akceptování [[disciplinace]].<ref>ELIAS, Norbert. O procesu civilizace : sociogenetické a psychogenetické studie. I., Proměny chování světských horních vrstev na Západě. Praha. Argo. 2006. ISBN 80-7203-838-9.</ref>
 
V konečném důsledku je [[důvěra]] základem pro ekonomické vztahy a i komplexní systém [[finance|finančního]] [[kapitalismus|kapitalismu]] a globální směnu [[kapitál]]u. Jak lze pozorovat na příkladu současné [[dluhová krize|dluhové krize]], je v celé řadě případů ztráta [[důvěra|důvěry]] mnohdy pro [[ekonomický subjekt|ekonomické subjekty]] (v tomto případě [[stát]]y) zničující daleko více než skomírající fundamentální [[ekonomický ukazatel|ekonomické ukazatele]] a výkony reálné [[ekonomika|ekonomiky]]. [[Důvěra]] mnoha aktérů drží v chodu nejen [[trh]]y s [[dluhopis]]y, ale i [[burza|burzy]] s [[Cenný papír|cennými papíry]] a [[finanční produkty|finančními produkty]], a v neposlední řadě systémy [[důchodové pojištění|důchodových pojištění]].<ref> SCHIMANK, UWE. 2011. Against all odds: the „loyalty“ of small investors. Socio-Economic Review. 9. 107–135. </ref><ref>PIXLEY, Jocelyn. 2009. 'The Current Crisis of Capitalism': What Sort of Crisis?. The Economic
Neregistrovaný uživatel

Navigační menu