Maastrichtská smlouva: Porovnání verzí
struktura článku, schvalování, další obsah smlouvy |
→Obsah: + subsidiarita |
||
| Řádek 8: | Řádek 8: | ||
Přidáním nových oblastí mezivládní spolupráce ke stávajícímu „systému Společenství“ vytvořila Maastrichtská smlouva novou politickou a zároveň hospodářskou strukturu sestávající z tzv. „[[Tři pilíře Evropské unie|tří pilířů]]“ – Evropskou unii (EU). Stávající Evropská společenství tvoří tzv. první pilíř. Jako druhý pilíř byla nově zavedena [[Společná zahraniční a bezpečnostní politika]] a jako třetí pilíř spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věci (od [[Amsterodamská smlouva|Amsterodamské smlouvy]] už jen [[Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech]]). |
Přidáním nových oblastí mezivládní spolupráce ke stávajícímu „systému Společenství“ vytvořila Maastrichtská smlouva novou politickou a zároveň hospodářskou strukturu sestávající z tzv. „[[Tři pilíře Evropské unie|tří pilířů]]“ – Evropskou unii (EU). Stávající Evropská společenství tvoří tzv. první pilíř. Jako druhý pilíř byla nově zavedena [[Společná zahraniční a bezpečnostní politika]] a jako třetí pilíř spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věci (od [[Amsterodamská smlouva|Amsterodamské smlouvy]] už jen [[Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech]]). |
||
Významnou novinkou byl plán zavedení jednotné měny v rámci hospodářské a měnové unie, obsahující kovergenční kritéria pro její přijetí. Dále smlouva navrhovala evropské občanství, rozšířila hlasování kvalifikovanou většinou v [[Rada Evropské unie|Radě]], posílila pravomoci [[Evropský parlament|Evropského parlamentu]] a vytvořila [[Výbor regionů]].<ref name="veber"/> |
Významnou novinkou byl plán zavedení jednotné měny v rámci hospodářské a měnové unie, obsahující kovergenční kritéria pro její přijetí. Dále smlouva navrhovala evropské občanství, rozšířila hlasování kvalifikovanou většinou v [[Rada Evropské unie|Radě]], posílila pravomoci [[Evropský parlament|Evropského parlamentu]] a vytvořila [[Výbor regionů]]. Smlouva také zavedla princip [[subsidiarita|subsidiarity]].<ref name="veber"/> |
||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Verze z 6. 9. 2015, 20:34
Smlouva o Evropské unii, která byla podepsána v Maastrichtu 7. února 1992 a vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Byla významným krokem k federalizaci[1], zavedla nové oblasti spolupráce členských zemí a vytvořila strukturu sestávající z tzv. „tří pilířů“ – Evropskou unii (EU).
Schvalování
Smlouva byla schválena na summitu Evropské rady v Maastrichtu konaném 9.–10. prosince 1991. Dne 7. února 1992 byla podepsána ministry zahraničí, hospodářství a financí 12 členských zemí. Evropský parlament ji schválil 7. dubna 1992, následovala ratifikace v jednotlivých členských zemích. V Irsku a Francii byla smlouva schválena v referendu. V dánském referendu byla odmítnuta, a proto byly dojednány a ke smlouvě doplněny dodatky zohledňující dánské požadavky. Takto doplněná smlouva již byla v opakovaném dánském referendu schválena.[1]
Obsah
Přidáním nových oblastí mezivládní spolupráce ke stávajícímu „systému Společenství“ vytvořila Maastrichtská smlouva novou politickou a zároveň hospodářskou strukturu sestávající z tzv. „tří pilířů“ – Evropskou unii (EU). Stávající Evropská společenství tvoří tzv. první pilíř. Jako druhý pilíř byla nově zavedena Společná zahraniční a bezpečnostní politika a jako třetí pilíř spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věci (od Amsterodamské smlouvy už jen Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech).
Významnou novinkou byl plán zavedení jednotné měny v rámci hospodářské a měnové unie, obsahující kovergenční kritéria pro její přijetí. Dále smlouva navrhovala evropské občanství, rozšířila hlasování kvalifikovanou většinou v Radě, posílila pravomoci Evropského parlamentu a vytvořila Výbor regionů. Smlouva také zavedla princip subsidiarity.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 645 s. ISBN 80-7106-663-X. Kapitola 12. Evropská unie, s. 353–365.