Český klub: Porovnání verzí
článek založen |
m typo |
||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
=== Vznik Českého klubu roku 1879 === |
=== Vznik Českého klubu roku 1879 === |
||
6. října 1879, tedy den před zahájením první povolební schůze Říšské rady, byl na poradě ve Vídni oficiálně ustaven Český klub. Šlo o střechovou parlamentní platformu, do které se volně spojily čtyři proudy české politiky: [[Národní strana (1848)|staročeši]] (28 poslanců), [[Národní strana svobodomyslná|mladočeši]] (6 poslanců), [[Strana konzervativního velkostatku]] (10 poslanců) a [[Moravská národní strana (1861)|Moravská národní strana]] (10 poslanců). Předsedou klubu byl [[František Ladislav Rieger]], jeho místopředsedy za konzervativní velkostatkáře [[Jiří Kristián Lobkowicz]] (později [[Jindřich Jaroslav Clam-Martinic]]) a za moravské poslance [[Alois Pražák]] (později [[František Alois Šrom]]). V pětičlenném výboru klubu a jeho dalších orgánech |
6. října 1879, tedy den před zahájením první povolební schůze Říšské rady, byl na poradě ve Vídni oficiálně ustaven Český klub. Šlo o střechovou parlamentní platformu, do které se volně spojily čtyři proudy české politiky: [[Národní strana (1848)|staročeši]] (28 poslanců), [[Národní strana svobodomyslná|mladočeši]] (6 poslanců), [[Strana konzervativního velkostatku]] (10 poslanců) a [[Moravská národní strana (1861)|Moravská národní strana]] (10 poslanců). Předsedou klubu byl [[František Ladislav Rieger]], jeho místopředsedy za konzervativní velkostatkáře [[Jiří Kristián Lobkowicz]] (později [[Jindřich Jaroslav Clam-Martinic]]) a za moravské poslance [[Alois Pražák]] (později [[František Alois Šrom]]). V pětičlenném výboru klubu a jeho dalších orgánech platil personální klíč: dva staročeši, jeden mladočech, jeden konzervativec a jeden Moravan.<ref>{{Citace monografie |
||
| příjmení = URBAN |
| příjmení = URBAN |
||
| jméno = Otto |
| jméno = Otto |
||
| Řádek 23: | Řádek 23: | ||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
V roce 1879 se Český klub stal součástí [[vláda Eduarda Taaffeho|vlády Eduarda Taaffeho]], v níž jeho koaličními partnery byl [[Polský klub]] a [[Hohenwartův klub]] (převážně německorakouští konzervativci). Toto mocenské uspořádání se nakonec ukázalo jako velmi trvanlivé, protože vládní strany spojovaly obavy z návratu německých liberálů, tzv. [[Deutsche Verfassungspartei|Ústavní strany]], k moci.<ref |
V roce 1879 se Český klub stal součástí [[vláda Eduarda Taaffeho|vlády Eduarda Taaffeho]], v níž jeho koaličními partnery byl [[Polský klub]] a [[Hohenwartův klub]] (převážně německorakouští konzervativci). Toto mocenské uspořádání se nakonec ukázalo jako velmi trvanlivé, protože vládní strany spojovaly obavy z návratu německých liberálů, tzv. [[Deutsche Verfassungspartei|Ústavní strany]], k moci.<ref>{{Citace monografie |
||
| příjmení = |
| příjmení = |
||
| jméno = |
| jméno = |
||
Verze z 26. 8. 2015, 20:56
Český klub (německy Czechen-Club) byl poslanecký klub na rakouské Říšské radě, který od roku 1879 sdružoval několik proudů české státoprávní politické reprezentace. V 80. letech patřil mezi hlavní opory vlády Eduarda Taaffeho.
Historie
Česká pasivní rezistence do roku 1879
V 70. letech 19. století praktikovala česká reprezentace politiku pasivní rezistence, tedy neúčasti na práci českého zemského sněmu a Říšské rady. Protestovala tak proti ústavnímu vývoji v Předlitavsku, které se po rakousko-uherském vyrovnání, neúspěchu fundamentálních článků a přijetí tzv. dubnové ústavy vydalo směrem k centralistickému státu, který nenaplnil autonomistické české požadavky.
Politika bojkotu zákonodárných sborů ovšem neplnila svůj účel. Mladočeská strana ji odmítala, zatímco staročeská strana, kterou vedl František Ladislav Rieger, ji stále obhajovala. K částečnému obratu došlo v roce 1878, kdy se česká státoprávní opozice vrátila na český zemský sněm. Po zemských volbách roku 1878 se tak čeští poslanci dostavili na sněm.
Definitivní konec pasivní rezistence nastal po volbách do Říšské rady roku 1879, kdy se Češi rozhodli pro návrat i do vídeňského parlamentu.
Vznik Českého klubu roku 1879
6. října 1879, tedy den před zahájením první povolební schůze Říšské rady, byl na poradě ve Vídni oficiálně ustaven Český klub. Šlo o střechovou parlamentní platformu, do které se volně spojily čtyři proudy české politiky: staročeši (28 poslanců), mladočeši (6 poslanců), Strana konzervativního velkostatku (10 poslanců) a Moravská národní strana (10 poslanců). Předsedou klubu byl František Ladislav Rieger, jeho místopředsedy za konzervativní velkostatkáře Jiří Kristián Lobkowicz (později Jindřich Jaroslav Clam-Martinic) a za moravské poslance Alois Pražák (později František Alois Šrom). V pětičlenném výboru klubu a jeho dalších orgánech platil personální klíč: dva staročeši, jeden mladočech, jeden konzervativec a jeden Moravan.[1]
V roce 1879 se Český klub stal součástí vlády Eduarda Taaffeho, v níž jeho koaličními partnery byl Polský klub a Hohenwartův klub (převážně německorakouští konzervativci). Toto mocenské uspořádání se nakonec ukázalo jako velmi trvanlivé, protože vládní strany spojovaly obavy z návratu německých liberálů, tzv. Ústavní strany, k moci.[2]
Ve volbách do Říšské rady roku 1885 Český klub mírně posílil (zejména díky českým ziskům v kurii obchodních a živnostenských komor) a s 65 poslanci pokračoval v podpoře Taaffeho vlády.[3] Podle jiného zdroje měl 66 členů.[4]
Rozpad Českého klubu na přelomu 80. a 90. let
Koncem 80. let se vyhrotily spory mezi staročechy a mladočechy. Po zemských volbách roku 1889 na Českém zemském sněmu fungovaly samostatné poslanecké kluby staročechů i mladočechů.[5] Obě české konkurenční strany se utkaly i ve volbách do Říšské rady roku 1891, ve kterých mladočeši drtivě vyhráli. Po nich se Český klub rozpadl. Ve vídeňském parlamentu pak existoval samostatný mladočeský poslanecký klub (Klub neodvislých poslanců českých na radě říšské) se 37 členy, moravští poslanci ustavili Moravský klub a konzervativní velkostatkáři se připojili k Hohenwartovu klubu.[6]
V pozdějších letech se už neobjevila mezi českou reprezentací na Říšské radě podobně silná a jednotná platforma, jakou v 80. letech byl Český klub. V roce 1900 vznikla Česká národní rada ovšem jen jako volná nadstavbová organizace českých liberálně-konzervativních stran. Po prvních volbách konaných podle všeobecného a rovného volebního práva (volby roku 1907) vznikl na Říšské radě Český klub, který měl 84 členů a zahrnoval všechny politické strany kromě sociálních demokratů. Šlo ovšem o velmi volnou alianci. Rozpadl se navíc už v listopadu 1907 kvůli sporům okolo vstupu českých politiků do vlády.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 328-329.
- ↑ Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861-2004. 1. díl. Období 1861-1938. Brno: Nakladatelství Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 164-165.
- ↑ URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 342.
- ↑ Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
- ↑ URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 390.
- ↑ URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 410.
- ↑ URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 540-541.