Marcellin Berthelot: Porovnání verzí
typo |
m Úprava parametrů infoboxu |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox |
{{Infobox - vědec |
||
|jméno = Marcellin Berthelot |
|jméno = Marcellin Berthelot |
||
|šířka boxu = |
|šířka boxu = |
||
|obrázek = Marcellin_Berthelot.jpg |
|obrázek = Marcellin_Berthelot.jpg |
||
| |
|velikost obrázku = 250px |
||
|popisek = Marcellin Pierre Eugène Berthelot |
|popisek = Marcellin Pierre Eugène Berthelot |
||
|rodne jmeno = |
|rodne jmeno = |
||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
|datum úmrtí = [[18. březen|18. března]] [[1907]] |
|datum úmrtí = [[18. březen|18. března]] [[1907]] |
||
|místo úmrtí = [[Paříž]], {{flagicon|Francie}} [[Francie]] |
|místo úmrtí = [[Paříž]], {{flagicon|Francie}} [[Francie]] |
||
| |
|příčina úmrtí = |
||
|pobyt = |
|pobyt = |
||
|občanství = |
|občanství = |
||
Verze z 20. 8. 2015, 22:55
| Marcellin Berthelot | |
|---|---|
 Marcellin Pierre Eugène Berthelot | |
| Narození | 25. října 1827 Paříž,  Francie |
| Úmrtí | 18. března 1907 Paříž, Francie |
| Národnost | francouzská |
| Obory | chemie, termochemie |
| Známý díky | Thomsen-Berthelotův principu |
| Ocenění | Copleyho medaile (1900) |
| Manžel(ka) | Sophie Berthelot |
| Děti | Philippe Berthelot André Berthelot René Berthelot Daniel Berthelot Camille Berthelot |
| Rodiče | Jacques-Martin Berthelot |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marcellin Pierre Eugène Berthelot (25. října 1827 Paříž – 18. března 1907) byl francouzský chemik a politik. Zformuloval tzv. Thomsen-Berthelotův princip v oblasti termochemie. Syntetizoval mnoho organických sloučenin z anorganických látek a vyvrátil teorii vitalismu. Je považován za jednoho z největších chemiků všech dob.
Kariéra
Během roku 1851 Berthelot nastoupil Collège de France jako asistent svého bývalého učitele Antoine Jérôme Balarda, a seznámil se s celoživotním přítelem Ernestem Renanem. O tři roky později si vydobyl uznání svojí doktorskou prací na téma Sur les combinaisons de la glycérine avec les acides (tj. Sloučeniny glycerolu a kyselin), která popisuje sérii obdivuhodných výzkumů navazujících a rozšiřujících klasické dílo Michel Eugène Chevreula. V roce 1859 byl jmenován profesorem organické chemie na École Supérieure de Pharmacie. V roce 1863 se stal členem Académie Nationale de Médecine. O dva roky později přijal vedení katedry organické chemie, které byla vytvořena zvláště za jeho přispění právě na Collège de France. Byl zvolen zahraničním delegátem Královské švédské akademie věd v roce 1870. A o tři roky později vstoupil do Francouzské akademie věd, kde se stal doživotním tajemníkem v roce 1889 po Louisi Pasteurovi.
V roce 1876 byl jmenován všeobecným inspektorem vyššího vzdělání a ani po svém zvolení doživotním senátorem v roce 1881 se nepřestal aktivně zajímat o vzdělávací systém, ovlivněný i všeobecnou brannou povinností. Ve vládě úřadujícího premiéra Gobleta (1886–1887) působil jako ministr národního vzdělávání a ve vládě Bourgeoise (1895–1896) byl ministrem zahraničních věcí.
Objevy
Základní koncepce, která prostupuje celou Berthelotovou prací v oblasti chemie, definovala závislost chemických jevů na působení fyzikálních sil, které je možné určit a měřit. Když Berthelot začínal svou vědeckou dráhu, panoval všeobecný názor, že syntézu organických látek nelze vysvětlit stejnými principy jako vznik anorganických látek a že je nutné uvažovat s projevy vitalismu. Berthelot zaujal nekompromisní odpor vůči takovému názoru a syntetickou výrobou četných uhlovodíků, přírodních tuků, cukrů a dalších složek prokázal, že organické sloučeniny mohou být vytvořeny běžnými chemickými postupy a řídit se stejnými principy jako anorganické látky. Tím poukázal na tvůrčí charakter chemie, na jehož základě si umí sama realizovat abstraktní pojetí svých teorií a svého členění - na rozdíl od přírodních věd.
Publikace
Svá zkoumání výroby organických sloučenin publikoval v četných článcích a knihách, např. Chimie organique fondée sur la synthèse (1860) a Les Carbures d'hydrogène (1901). Deklaroval, že chemické jevy se neřídí svými zvláštními zákony, ale lze je vysvětlovat v termínech obecných zákonů mechaniky, které platí v celém vesmíru. Své prohlášení podložil množstvím experimentů popsaných ve svých publikacích Mécanique chimique (1878) a Thermochimie (1897). Tento obor studia jej přirozeně směřoval ke zkoumání výbušnin, a po teoretické bázi jej dovedl až k závěrům publikovaným v práci Sur la force de la poudre et des matières explosives (1872). To i prakticky využil jako prezident Vědeckého výboru pro obranu během obléhání Paříže v letech 1870–1871 a později jako šéf Francouzského výboru pro výbušniny.
Berthelot prováděl experimenty za účel měření tlaku plynu při explozi vodíku ve speciální nádobě vybavené pístem a snažil se jimi rozlišit spalování směsi vodíku a kyslíku od skutečné exploze.
Během pozdějšího života bádal a psal knihy o rané historii chemie jako je Les Origines de l'alchimie (1885)[1] a Introduction à l'étude de la chimie des anciens et du moyen âge (1889),[2] Také přeložil mnoho starých řeckých, syrských a arabských pojednání o alchymii a chemii, včetně Collection des anciens alchimistes grecs (1887-1888)[3] a La Chimie au moyen âge (1893).[4] Napsal Science et philosophie (1886)[5] a další četné příspěvky do La Grande Encyclopédie, kterou pomáhal založit.
Soukromý život
Narodil se v Paříži, v rodině lékaře. Po vystudování historie a filozofie rozhodl se stát se vědcem. Oženil se Sophií Niaudetovou (1837-1907), s níž měl šest dětí[6] Marcel André (1862-1939), Marie-Hélène (1863-1895), Camille (1864-1928), Daniel (1865-1927), Philippe (1866-1934) a René (1872-1960).
Zemřel náhle 18. března 1907 krátce po smrti své ženy v Paříži a je pochován na pařížském Pantehonu.
Odkazy
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcellin Berthelot na anglické Wikipedii.
Reference
- ↑ Les origines de l'alchemie (Paris, G. Steinheil, 1885)
- ↑ Introduction à l'étude de la chimie, des anciens et du moyen âge (Paris, G. Steinheil, 1889)
- ↑ Collection des anciens alchimistes Grec. Volume 1, Volume 2-3 (Paris : G. Steinheil, 1887).
- ↑ Histoire des sciences: La chimie au moyen âge (Imprimerie nationale, 1893)
- ↑ Science et philosophie (Levy, 1886)
- ↑ – Individus at mapage.noos.fr
- Tento článek čerpá z (anglicky) 11. vydání Encyclopædie Britannicy z roku 1911, nyní již volného díla (public domain).
- DOREMUS, CG. Pierre Eugene Marcellin Berthelot. Science. 1907, s. 592–595. DOI 10.1126/science.25.641.592. PMID 17749176. (anglicky)
Literatura
- GRAEBE, O. Marcelin Berthelot. Berichte der deutschen chemischen Gesellschaft. 1908, s. 4805. DOI 10.1002/cber.190804103193. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Galerie Marcellin Berthelot na Wikimedia Commons- Plné texty děl autora Marcellin Berthelot na projektu Gutenberg (anglicky)
- Berthelot at www.hh.schule.de
- Berthelot, Marcelin (1827-1907), chimiste et homme politique français at isimabomba.free.fr
- "Pierre-Eugène-Marcelin Berthelot" at encarta.msn.com (Archived 2009-11-01)
- AllRefer.com - Pierre EugEne Marcelin Berthelot (Chemistry, Biography) - Encyclopedia at reference.allrefer.com