Ivar Giaever: Porovnání verzí
m typ |
m Úprava parametrů infoboxu; kosmetické úpravy |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox |
{{Infobox - vědec |
||
|jméno = Ivar Giaever |
|jméno = Ivar Giaever |
||
|obrázek = Ivar Giaever.jpg |
|obrázek = Ivar Giaever.jpg |
||
|datum narození = {{Datum narození a věk|1929|4|5}} |
|datum narození = {{Datum narození a věk|1929|4|5}} |
||
Verze z 20. 8. 2015, 22:52
| Ivar Giaever | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. dubna 1929 (95 let) Bergen, Norsko |
| Národnost | Norsko, USA (1964) |
| Alma mater | Rensselaerův polytechnický institut Clare Hall Norges tekniske høgskole Hamar Cathedral School |
| Pracoviště | Rensselaerův polytechnický institut |
| Obor | Fyzika |
| Známý díky | Fyzika pevných látek |
| Ocenění | Nobelova cena za fyziku (1973) |
| Web | homepages |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ivar Giaever (Giæver, * 5. dubna 1929, Bergen, Norsko) je fyzik, který spolu s Leem Esakim a Brianem Josephsonem v roce 1973 získal Nobelovu cenu za fyziku „za objevy týkající se tunelování v pevných látkách“.[1] Jeho podíl byl konkrétně za „experimentální objevy týkající se tunelování v polovodičích a supravodičích“.[2] Giaver je emeritním profesorem na Rensselaer Polytechnic Institute, profesorem na Univerzitě v Oslu a předsedou společnosti Applied Biophysics.[3]
V roce 1952 získal inženýrský titul na Norském technickém institutu. O dva roky později odjel z Norska do Kanady, kde pracoval ve společnosti General Electric. O další dva roky později se přestěhoval do Spojených států a v roce 1958 začal pracovat ve výzkumném a vývojovém centru General Electric v Schenectady ve státě New York. V roce 1964 získal titul Ph.D. na Rensselaer Polytechnic Institute a také americké občanství.[4]
Výzkum, který později vedl ke získání Nobelovy ceny, prováděl v roce 1960. Po tom, co Esaki v roce 1958 objevil tunelový jev u elektronů v polovodičích, Giaver prokázal tento jev i u supravodičů.[5] Jeho experimenty podnítily teoretického fyzika Briana Josephsona ke studiu tohoto jevu, při němž v roce 1962 předpověděl Josephsonův jev. Esaki a Giaever získali půlku Nobelovy ceny za rok 1973 a Josephson získal druhou půlku.[1]
Jeho pozdější výzkum se soustředil hlavně na biofyziku. V roce 1969 prováděl výzkum na Univerzitě v Cambridgi v Anglii a pokračoval v něm po návratu do Spojených států.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Tisková zpráva Nobelovy ceny
- ↑ Citace z Nobelprize.org
- ↑ Stránka Ivara Geaevera na Rensselaer Polytechnic Institute
- ↑ a b Biografie na Nobelprize.org
- ↑ Giaever, I. (1960). "Energy Gap in Superconductors Measured by Electron Tunneling". Physical Review Letters 5: 147–148. doi:10.1103/PhysRevLett.5.147.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivan Giaver na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
- (anglicky)Rozhovor s profesorem Ivarem Giaeverem (video)
- (anglicky)Stránka Ivara Giaevera na University of Oslo
- (anglicky)Stránka společnosti Applied BioPhysics