Václav Weinzettl: Porovnání verzí
m Řádková podoba |
m doplnění značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 12: | Řádek 12: | ||
'''Václav Weinzettl''' ([[4. leden|4.ledna]] [[1862]] [[Stráž nad Nežárkou]]<ref name="matrika">[http://digi.ceskearchivy.cz/cs/7482/102 Matriční záznam o narození a křtu]</ref> – [[24. duben|24. dubna]] [[1930]] [[Praha]]) byl [[architekt]] a technický ředitel státní průmyslové školy sochařské a keramické v Hořicích. |
'''Václav Weinzettl''' ([[4. leden|4.ledna]] [[1862]] [[Stráž nad Nežárkou]]<ref name="matrika">[http://digi.ceskearchivy.cz/cs/7482/102 Matriční záznam o narození a křtu]</ref> – [[24. duben|24. dubna]] [[1930]] [[Praha]]) byl [[architekt]] a technický ředitel státní průmyslové školy sochařské a keramické v Hořicích. |
||
Po maturitě studoval |
Po maturitě v letech 1882–1887 studoval pozemní stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze<ref name=":0">{{Citace periodika|příjmení = Blažek|jméno = Viktor|titul = Meziválečná pomníková tvorba na Jičínsku a odkaz architekta Václava Weinzettla|periodikum = Zprávy památkové péče|datum = 2015|ročník = 74|číslo = 4|strany = 321, 322|url = |issn = 1210-5538}}</ref> (ČVUT). Svou praxi vykonával u rakouského architekta [[Achille Wolf|Achilleho Wolfa]]. |
||
Pracovní činností byl zaměřen na sochařství a kamenictví. |
V letech 1895–1897 byl pověřen řízením rodinných císařských statků ve Vídni. Na velkostatku v Orthu, zejména vv Esslingenrídil výstavbu hospodářských budov. Pracovní činností byl zaměřen na sochařství a kamenictví. Od 1. března 1897 vyučoval ve škole pro kameníky v Hořicích v Podkrkonoší, kde od roku 1904 se stal druhým (v pořadí) ředitelem a školu vedl až do roku 1929, kdy odešel do penze.<ref name=":0" /> |
||
Od roku 1905 byl také technický poradce pro uchování válečných pomníků postavených v roce 1866 v Čechách (Ústřední spolek za udržování vojenských Pomníku z Roku 1866 v Čechách). V roce 1908 vznikla pobočka muzea galerie soch se sbírkou moderního sochařství. Později se z této budovy stal pavlačový dům. |
Od roku 1905 byl také technický poradce<ref group="p.">technický referent Komitétu pro udržování vojenských pomníků na královéhradeckém bojišti v roce 1866</ref> pro uchování válečných pomníků postavených v roce 1866 v Čechách (Ústřední spolek za udržování vojenských Pomníku z Roku 1866 v Čechách). V roce 1908 vznikla pobočka muzea galerie soch se sbírkou moderního sochařství. Později se z této budovy stal pavlačový dům. |
||
=== Tvorba === |
|||
Památník Ossaria ve Kbelnici u Jičína |
|||
Baterie mrtvých na Chlumu u Hradce Králové |
|||
Riegrův obelisk v Hořicích |
|||
Mauzoleum rodiny Šliků ve Veliši u Jičína |
|||
Pod jeho vedením a jeho plánu byla postavena nová synagoga v Hradci Králové (1904–1905) |
|||
Krkonošský pavilon sochařství a kamenictví v Hořicích (1903) |
|||
funerální plastiky, návrhy vojenských pomníků ap. |
|||
=== Literární činnost === |
|||
Víra v nové době (1924) |
|||
=== Vyznamenání === |
|||
Zlatý záslužný kříž s korunou, |
|||
rytíř carského ruského řádu sv. Stanislava III. tř. |
|||
Knížecí řád Schaumburg-Lippeovský III. tř. |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
<references /> |
<references /> |
||
=== Poznámka === |
|||
<references group="p." /> |
|||
== Externí odkazy == |
== Externí odkazy == |
||
Verze z 10. 8. 2015, 17:32
| Václav Weinzettl | |
|---|---|
 Václav Weinzettl | |
| Narození | 4. ledna 1862 Stráž nad Nežárkou  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 24. dubna 1930 (ve věku 68 let) Praha  Československo |
| Alma mater | České vysoké učení technické v Praze |
| Povolání | architekt, vysokoškolský učitel, filozof a učitel |
| Příbuzní | Valentin Weinzettl (sourozenec) |
| Funkce | ředitel školy |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Václav Weinzettl (4.ledna 1862 Stráž nad Nežárkou[1] – 24. dubna 1930 Praha) byl architekt a technický ředitel státní průmyslové školy sochařské a keramické v Hořicích.
Po maturitě v letech 1882–1887 studoval pozemní stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze[2] (ČVUT). Svou praxi vykonával u rakouského architekta Achilleho Wolfa.
V letech 1895–1897 byl pověřen řízením rodinných císařských statků ve Vídni. Na velkostatku v Orthu, zejména vv Esslingenrídil výstavbu hospodářských budov. Pracovní činností byl zaměřen na sochařství a kamenictví. Od 1. března 1897 vyučoval ve škole pro kameníky v Hořicích v Podkrkonoší, kde od roku 1904 se stal druhým (v pořadí) ředitelem a školu vedl až do roku 1929, kdy odešel do penze.[2]
Od roku 1905 byl také technický poradce[p. 1] pro uchování válečných pomníků postavených v roce 1866 v Čechách (Ústřední spolek za udržování vojenských Pomníku z Roku 1866 v Čechách). V roce 1908 vznikla pobočka muzea galerie soch se sbírkou moderního sochařství. Později se z této budovy stal pavlačový dům.
Tvorba
Památník Ossaria ve Kbelnici u Jičína
Baterie mrtvých na Chlumu u Hradce Králové
Riegrův obelisk v Hořicích
Mauzoleum rodiny Šliků ve Veliši u Jičína
Pod jeho vedením a jeho plánu byla postavena nová synagoga v Hradci Králové (1904–1905)
Krkonošský pavilon sochařství a kamenictví v Hořicích (1903)
funerální plastiky, návrhy vojenských pomníků ap.
Literární činnost
Víra v nové době (1924)
Vyznamenání
Zlatý záslužný kříž s korunou,
rytíř carského ruského řádu sv. Stanislava III. tř.
Knížecí řád Schaumburg-Lippeovský III. tř.
Odkazy
Poznámka
- ↑ technický referent Komitétu pro udržování vojenských pomníků na královéhradeckém bojišti v roce 1866
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Weinzettl na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Weinzettl
- http://www.horice.org/cz/kultura/dalsi-pametihodnosti/smetanovy-sady/
- http://www.horice.org/cz/kultura/dalsi-pametihodnosti/socharsko-kamenicka-skola/
