Digitální ekonomika

Digitální ekonomika je označení pro revoluční způsob alokace zdrojů, jenž hojně využívá informačních a komunikačních technologií. Díky nim se mění celá struktura řízení podniků a dokonce vznikají i některá nová odvětví. Jedná se o proces, který prostupuje celou společností a je provázán s koncepcí informační společnosti. Digitální ekonomika představuje výzvu pro země i regiony. Její podpora může zvýšit konkurenceschopnost; státy, které ji nepřijmou, se mohou naopak potýkat s vážnými socioekonomickými problémy.

Původ pojmu

Termín digitální ekonomika poprvé použil Don Tapscott v roce 1995 ve své knize Digitální ekonomika: naděje a hrozby věku informační společnosti. Digitální ekonomika byla jednou z prvních knih, jež dokázala v počátcích internetu odhadnout jeho budoucí význam pro celou ekonomiku. Na toto dílo Tapscott navazuje v roce 2006 knihou Wikinomie, jejímž cílem je ukázat firmám a jednotlivcům cestu nových přístupů a inovací k rozvoji a konkurenceschnopnosti. Podle Tapscotta žijeme v revoluční době, kdy dochází k rozvoji kolaborativní ekonomiky, v níž: ,,(...) firmy mohou existovat vedle sebe s miliony samostatných tvůrců, kteří se mohou propojovat a společně vytvářet hodnoty (prostřednictvím děl, obsahů aj.) ve volně propojených sítích."

Definice

Digitální ekonomika není totéž, co přístup k internetu. V první fázi se digitální ekonomika zaměřovala zejména na digitalizaci obchodních transakcí. Poté, co byla vybudována digitální infrastruktura, přišel na řadu koncept e-business, což je soubor procesů, jež umožňují obchodování na internetu. Jeho důležitou součástí je zabezpečení převodů peněz a opatření proti falšování elektronických podpisů.

Jedním z konkrétních projevů e-businessu je elektronické obchodování (e-komerce): e-shopy a s nimi související e-služby jako možnost platit platební kartou, přes PayPal, Q&A či online reklamace.

V současnosti je digitální ekonomika vnímána spíše jako odstraňování hmotných statků a nahrazování je těmi virtuálními. Hovoříme o ekonomii s nulovými mezními náklady, protože díky automatizaci výroby, decentralizaci energetiky a přechodu na obnovitelné zdroje by i náklady na výrobu věcí, které nelze digitalizovat měly klesnout blízko k nule. Příkladem digitalizovaných odvětví je třeba výroba knih nebo digitální vzdělávání.

Do budoucna je výzvou integrovat digitální ekonomiku s dalšími novými technologiemi a trendy jako je nástup průmyslu 4.0 a masové rozšíření 3D tiskáren.

Odstranění prostředníků směny

Jednou z výhod je odstraňování mezičlánků směny jako jsou agenti nebo velkoobchodníci. Pomocí srovnávacích a aukčních internetových portálů se posiluje role spotřebitele. Pokud je možnost koupit si zboží přímo od výrobce, je pak pravděpodobné, že jeho marže bude nižší, než když mezi ním a zákazníkem bude stát ještě prostředník, což činí pozici zprostředkovatele na trhu nadbytečnou.

Rozvoj digitální ekonomiky

V současnosti by mělo být na světě přes 3.1 miliardy uživatelů internetu. Relativně nejvíce je jich v Severní Americe, a to přes 85%. Nejvíce dynamické trhy jsou naopak ty africké a asijské, kde má přístup k internetu asi pouze 28%, respektive 35% lidí (2014). Mezi ekonomikami, které se nacházejí mimo Evropu a Severní Ameriku, můžeme najít některé z těch, které jsou v oblasti digitálních inovací zažívají nejprudší rozvoj. Jsou to Mexiko, Chile, Thajsko, Malajsie, Jihoafrická republika a Čína.

Evaluace

Od roku 2008 vychází Digital Evolution Index, jenž měří připravenost země na digitalizovanou budoucnost. Součástí indexu je pouze 50 zemí, těch, kde je se digitální infrastruktura dostatečně rozvinutá, na to, aby bylo možné provést měření.

Kritéria, která používá jsou:

Poptávka

Odvíjí se od příjmů obyvatelstva a demografické struktury země. Sleduje se rovněž celkový počet uživatelů internetu, aktivitu na sociálních sítích a spotřebitelské návyky.

Nabídka

Dostupnost technologií a rozvoj digitální infrastruktury, zejména do jaké míry je možné na internetu obchodovat.

Instituce

Podpora digitálního rozvoje ze strany státu, možnosti komunikovat se státní správou a využívat služeb na internetu.

Digital Planet Report rozděluje měřené země do 4 kategorií: Stand Out, Stall Out, Break Out a Watch out. Česká republika spadá podle této kategorizace do „Stall Out“ (pozastavit se), což jsou země, které v minulosti dosáhly jisté míry digitálního pokroku, ale v současnosti nestíhají světové trendy. Na ose pokroku v rámci digitálního ekosystému se podle dat z roku 2013 umístila na předposledním místě.

Inovace

Úroveň digitálního prostředí pro vznik startupů a celkového stavu konkurenčního prostředí na internetu.

Digitální ekonomika v kontextu udržitelného rozvoje

Snižování zátěže pro životní prostředí

Největší předností digitální ekonomiky je, že pomáhá propojovat lidi a třídit informace, což v důsledku vede k efektivnější alokaci zdrojů. Cirkulární ekonomika, jež je pro udržitelnost klíčová, vyžaduje sdílení informací pomocí open sourcových platforem a také se soustřeďuje na omezení odpadů a zplodin, které vznikají při výrobě. Vzhledem k tomu, že některá odvětí lze přenést do digitální sféry, klesá také environmentální zátěž spojená s výrobou a přepravou produktů. Tyto problémy nám digitální ekonomika může pomoci pomůže vyřešit.

Efektivita procesů

Jedním z užití digitální ekonomiky pro potřeby udržitelnosti je distribuce energie poté, co dojde k její decentralizaci. Pokud se nám podaří vynalézt ještě efektivnější metody akumulace a přenosu energie, dalším krokem bude zvýšení efektivity distribuce, která je důležitá zejména u energie z obnovitelných zdrojů, neboť jejich produkce je velmi často závislá na geografické poloze. Na energetice se dá dobře demonstrovat jedna ze základních předností digitální ekonomiky, a to konstantní možnost spojování nabízejících a poptávajících.

Kumulace poptávky po změně

Díky digitálnímu prostoru se může stále více lidí organizovat pod hlavičkou společných zájmů. Boj proti změně klimatu je třeba takovým tématem, které dokázalo vytvořit bezpočet iniciativ a kampaní vytvářejících tlak na politickou reprezentaci, crowdfundingové aplikace mohou do jisté míry suplovat veřejný sektor při podpoře projektu ve veřejném zájmu.