Antonín Pelc: Porovnání verzí
m odkaz |
→Dílo: dle encyklopedie |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Profesor|Prof.]] '''Antonín Pelc''' ([[16. leden|16. ledna]] [[1895]] [[Lišany (okres Rakovník)|Lišany]] u [[Rakovník]]a – [[24. březen|24. března]] [[1967]] [[Praha]]) byl [[Češi|český]] [[Karikatura|karikaturista]], [[malíř]] a [[ilustrátor]]. |
[[Profesor|Prof.]] '''Antonín Pelc''' ([[16. leden|16. ledna]] [[1895]] [[Lišany (okres Rakovník)|Lišany]] u [[Rakovník]]a – [[24. březen|24. března]] [[1967]] [[Praha]]) byl [[Češi|český]] [[Karikatura|karikaturista]], [[malíř]] a [[ilustrátor]]. |
||
== Život == |
|||
⚫ | |||
V letech 1913 - 1918 vystudoval malbu na [[Akademie výtvarných umění v Praze|pražské akademii]] v ateliéru [[Vlaho Bukovac|Vlaho Bukovace]] a [[Maxmilian Pirner|Maxe Pirnera]]. Věnoval se volné malířské tvorbě a spontánní politick karikatuře, publikoval v časopisech ''[[Šibeničky]]'', ''[[Právo lidu]]'', ''[[Tvorba]]'', ''[[Rudé právo]]'', ''[[Lidové noviny]]'', ''[[Kulturní tvorba]]'', ''[[Literární noviny]]''. Na začátku [[druhá světová válka|války]] oku 1939 emigroval spolu s [[Adolf Hoffmeister|Adolfem Hoffmeisterem]] do Francie, přesto neunikl koncentranímu táboru. Nakonec se přes Maroko a Martinik dostal do USA, kde pokraoval v ilustracích a karikaturách, například pro ''[[The New York Times]]''. Cestoval po světě. |
|||
Po 2. světové válce se vrátil do Prahy a vstoupil do KSČ. Jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie. V pozdních letech se věnoval hlavně malbě, který byla ovlivněna pozdním [[Kubismus|kubismem]]. Namaloval například ''Duo'', ''Atelier II'', ''Venkovské zátiší'' apod. Vedle toho vyučoval na pražské akademii. |
|||
⚫ | V roce [[1946]] |
||
⚫ | V roce [[1946]] byl jmenován [[profesor]]em ilustrace na [[Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze|Uměleckoprůmyslové školy v Praze]], roku [[1955]] [[profesor]]em [[Akademie výtvarných umění v Praze]]. V roce [[1963]] obdržel titul [[národní umělec]], byl také [[Státní cena Klementa Gottwalda|laureátem státní ceny]] ([[1951]]) a nositelem [[Řád práce|Řádu práce]]. |
||
V letech [[1934]] – [[1949]] byl členem [[Spolek výtvarných umělců Mánes|Spolku výtvarných umělců Mánes]].<ref>[http://svumanes.cz/clenove.html#p Seznam členů SVU Mánes]</ref> |
V letech [[1934]] – [[1949]] byl členem [[Spolek výtvarných umělců Mánes|Spolku výtvarných umělců Mánes]].<ref>[http://svumanes.cz/clenove.html#p Seznam členů SVU Mánes]</ref> |
||
== Dílo == |
|||
⚫ | Ve volné malířské tvorbě vyšel z lyrického [[kubismus|kubismu]], a byl ovlivněn novou věcností. Tato jeho raná díla patří k nejvýše ceněným. Ve [[1920–1929|20. letech]] se prosadil jako politický karikaturista, publikoval například v časopisech ''[[Šibeničky]]'', ''[[Právo lidu]]'', ''[[Tvorba]]'', ''[[Rudé právo]]'', ''[[Lidové noviny]]'', ''[[The New York Times]]'', ''[[Kulturní tvorba]]'', ''[[Literární noviny]]'' atp. Jeho dílo v 50.letech ztratilo spontaneitu a stalo se nositelem komunistické ideologie. Ilustroval mnoho knih, předevím beletrie. |
||
Také v pozdních letech se věnoval olejomalbě, která byla ovlivněna pozdním [[Kubismus|kubismem]]. |
|||
Obrazy: |
|||
*''Duo'', |
|||
*''Atelier II'' (1936) |
|||
*''Cyklista'' (1937) |
|||
*''Venkovské zátiší'' |
|||
*''Zátiší u okna'' |
|||
== Reference == |
== Reference == |
||
<references /> |
<references /> |
||
== Literatura == |
|||
* ''Nová encyklopedie českého výtvarného umění'' II. díl, N-Ž, ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995; s. 1012-1013. |
|||
== Externí odkazy == |
== Externí odkazy == |
||
* {{NK ČR|jk01092418}} |
* {{NK ČR|jk01092418}} |
||
* [http://www.rabasgallery.cz/k_v/vystava_info.php?jazyk=cz&what=3&file=xml/1995/19950219antonin_pelc.xml Antonín Pelc] na stránkách Rabasovy galerie Rakovník |
* [http://www.rabasgallery.cz/k_v/vystava_info.php?jazyk=cz&what=3&file=xml/1995/19950219antonin_pelc.xml Antonín Pelc] na stránkách Rabasovy galerie Rakovník |
||
* [http://www.vaclavchochola.cz/Osobnosti/Pelc.html Portrét A. Pelce] od [[Václav Chochola|Václava Chocholy]] |
* [http://www.vaclavchochola.cz/Osobnosti/Pelc.html Portrét A. Pelce] od [[Václav Chochola|Václava Chocholy]] |
||
{{Pahýl}} |
|||
{{DEFAULTSORT:Pelc, Antonín}} |
{{DEFAULTSORT:Pelc, Antonín}} |
Verze z 7. 8. 2015, 06:02
Prof. Antonín Pelc (16. ledna 1895 Lišany u Rakovníka – 24. března 1967 Praha) byl český karikaturista, malíř a ilustrátor.
Život
V letech 1913 - 1918 vystudoval malbu na pražské akademii v ateliéru Vlaho Bukovace a Maxe Pirnera. Věnoval se volné malířské tvorbě a spontánní politick karikatuře, publikoval v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, Kulturní tvorba, Literární noviny. Na začátku války oku 1939 emigroval spolu s Adolfem Hoffmeisterem do Francie, přesto neunikl koncentranímu táboru. Nakonec se přes Maroko a Martinik dostal do USA, kde pokraoval v ilustracích a karikaturách, například pro The New York Times. Cestoval po světě.
Po 2. světové válce se vrátil do Prahy a vstoupil do KSČ. Jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie. V pozdních letech se věnoval hlavně malbě, který byla ovlivněna pozdním kubismem. Namaloval například Duo, Atelier II, Venkovské zátiší apod. Vedle toho vyučoval na pražské akademii.
V roce 1946 byl jmenován profesorem ilustrace na Uměleckoprůmyslové školy v Praze, roku 1955 profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 1963 obdržel titul národní umělec, byl také laureátem státní ceny (1951) a nositelem Řádu práce.
V letech 1934 – 1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.[1]
Dílo
Ve volné malířské tvorbě vyšel z lyrického kubismu, a byl ovlivněn novou věcností. Tato jeho raná díla patří k nejvýše ceněným. Ve 20. letech se prosadil jako politický karikaturista, publikoval například v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, The New York Times, Kulturní tvorba, Literární noviny atp. Jeho dílo v 50.letech ztratilo spontaneitu a stalo se nositelem komunistické ideologie. Ilustroval mnoho knih, předevím beletrie. Také v pozdních letech se věnoval olejomalbě, která byla ovlivněna pozdním kubismem.
Obrazy:
- Duo,
- Atelier II (1936)
- Cyklista (1937)
- Venkovské zátiší
- Zátiší u okna
Reference
Literatura
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění II. díl, N-Ž, ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995; s. 1012-1013.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Pelc
- Antonín Pelc na stránkách Rabasovy galerie Rakovník
- Portrét A. Pelce od Václava Chocholy