Antonín Pelc: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m odkaz
→‎Dílo: dle encyklopedie
Řádek 1: Řádek 1:
[[Profesor|Prof.]] '''Antonín Pelc''' ([[16. leden|16. ledna]] [[1895]] [[Lišany (okres Rakovník)|Lišany]] u [[Rakovník]]a – [[24. březen|24. března]] [[1967]] [[Praha]]) byl [[Češi|český]] [[Karikatura|karikaturista]], [[malíř]] a [[ilustrátor]].
[[Profesor|Prof.]] '''Antonín Pelc''' ([[16. leden|16. ledna]] [[1895]] [[Lišany (okres Rakovník)|Lišany]] u [[Rakovník]]a – [[24. březen|24. března]] [[1967]] [[Praha]]) byl [[Češi|český]] [[Karikatura|karikaturista]], [[malíř]] a [[ilustrátor]].


== Život ==
Studoval na [[Akademie výtvarných umění v Praze|pražské akademii]]. Ve [[1920–1929|20. letech]] se prosadil jako politický karikaturista, publikoval například v časopisech ''[[Šibeničky]]'', ''[[Právo lidu]]'', ''[[Tvorba]]'', ''[[Rudé právo]]'', ''[[Lidové noviny]]'', ''[[The New York Times]]'', ''[[Kulturní tvorba]]'', ''[[Literární noviny]]'' atp. Na začátku [[druhá světová válka|války]] emigroval a cestoval po světě. V poválečné době se jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie. V pozdních letech se věnoval hlavně malbě, který byla ovlivněna pozdním [[Kubismus|kubismem]]. Namaloval například ''Duo'', ''Atelier II'', ''Venkovské zátiší'' apod. Vedle toho vyučoval na pražské akademii.
V letech 1913 - 1918 vystudoval malbu na [[Akademie výtvarných umění v Praze|pražské akademii]] v ateliéru [[Vlaho Bukovac|Vlaho Bukovace]] a [[Maxmilian Pirner|Maxe Pirnera]]. Věnoval se volné malířské tvorbě a spontánní politick karikatuře, publikoval v časopisech ''[[Šibeničky]]'', ''[[Právo lidu]]'', ''[[Tvorba]]'', ''[[Rudé právo]]'', ''[[Lidové noviny]]'', ''[[Kulturní tvorba]]'', ''[[Literární noviny]]''. Na začátku [[druhá světová válka|války]] oku 1939 emigroval spolu s [[Adolf Hoffmeister|Adolfem Hoffmeisterem]] do Francie, přesto neunikl koncentranímu táboru. Nakonec se přes Maroko a Martinik dostal do USA, kde pokraoval v ilustracích a karikaturách, například pro ''[[The New York Times]]''. Cestoval po světě.


Po 2. světové válce se vrátil do Prahy a vstoupil do KSČ. Jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie. V pozdních letech se věnoval hlavně malbě, který byla ovlivněna pozdním [[Kubismus|kubismem]]. Namaloval například ''Duo'', ''Atelier II'', ''Venkovské zátiší'' apod. Vedle toho vyučoval na pražské akademii.
V roce [[1946]] se stal [[profesor]]em [[Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze|Uměleckoprůmyslové školy v Praze]], roku [[1955]] [[profesor]]em [[Akademie výtvarných umění v Praze]]. V roce [[1963]] obdržel titul [[národní umělec]], byl také [[Státní cena Klementa Gottwalda|laureátem státní ceny]] ([[1951]]) a nositelem [[Řád práce|Řádu práce]].

V roce [[1946]] byl jmenován [[profesor]]em ilustrace na [[Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze|Uměleckoprůmyslové školy v Praze]], roku [[1955]] [[profesor]]em [[Akademie výtvarných umění v Praze]]. V roce [[1963]] obdržel titul [[národní umělec]], byl také [[Státní cena Klementa Gottwalda|laureátem státní ceny]] ([[1951]]) a nositelem [[Řád práce|Řádu práce]].


V letech [[1934]] – [[1949]] byl členem [[Spolek výtvarných umělců Mánes|Spolku výtvarných umělců Mánes]].<ref>[http://svumanes.cz/clenove.html#p Seznam členů SVU Mánes]</ref>
V letech [[1934]] – [[1949]] byl členem [[Spolek výtvarných umělců Mánes|Spolku výtvarných umělců Mánes]].<ref>[http://svumanes.cz/clenove.html#p Seznam členů SVU Mánes]</ref>

== Dílo ==
Ve volné malířské tvorbě vyšel z lyrického [[kubismus|kubismu]], a byl ovlivněn novou věcností. Tato jeho raná díla patří k nejvýše ceněným. Ve [[1920–1929|20.&nbsp;letech]] se prosadil jako politický karikaturista, publikoval například v&nbsp;časopisech ''[[Šibeničky]]'', ''[[Právo lidu]]'', ''[[Tvorba]]'', ''[[Rudé právo]]'', ''[[Lidové noviny]]'', ''[[The New York Times]]'', ''[[Kulturní tvorba]]'', ''[[Literární noviny]]'' atp. Jeho dílo v 50.letech ztratilo spontaneitu a stalo se nositelem komunistické ideologie. Ilustroval mnoho knih, předevím beletrie.
Také v pozdních letech se věnoval olejomalbě, která byla ovlivněna pozdním [[Kubismus|kubismem]].

Obrazy:
*''Duo'',
*''Atelier II'' (1936)
*''Cyklista'' (1937)
*''Venkovské zátiší''
*''Zátiší u okna''


== Reference ==
== Reference ==
<references />
<references />
== Literatura ==

* ''Nová encyklopedie českého výtvarného umění'' II. díl, N-Ž, ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995; s. 1012-1013.
== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==
* {{NK ČR|jk01092418}}
* {{NK ČR|jk01092418}}
* [http://www.rabasgallery.cz/k_v/vystava_info.php?jazyk=cz&what=3&file=xml/1995/19950219antonin_pelc.xml Antonín Pelc] na stránkách Rabasovy galerie Rakovník
* [http://www.rabasgallery.cz/k_v/vystava_info.php?jazyk=cz&what=3&file=xml/1995/19950219antonin_pelc.xml Antonín Pelc] na stránkách Rabasovy galerie Rakovník
* [http://www.vaclavchochola.cz/Osobnosti/Pelc.html Portrét A. Pelce] od [[Václav Chochola|Václava Chocholy]]
* [http://www.vaclavchochola.cz/Osobnosti/Pelc.html Portrét A. Pelce] od [[Václav Chochola|Václava Chocholy]]

{{Pahýl}}


{{DEFAULTSORT:Pelc, Antonín}}
{{DEFAULTSORT:Pelc, Antonín}}

Verze z 7. 8. 2015, 06:02

Prof. Antonín Pelc (16. ledna 1895 LišanyRakovníka24. března 1967 Praha) byl český karikaturista, malíř a ilustrátor.

Život

V letech 1913 - 1918 vystudoval malbu na pražské akademii v ateliéru Vlaho Bukovace a Maxe Pirnera. Věnoval se volné malířské tvorbě a spontánní politick karikatuře, publikoval v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, Kulturní tvorba, Literární noviny. Na začátku války oku 1939 emigroval spolu s Adolfem Hoffmeisterem do Francie, přesto neunikl koncentranímu táboru. Nakonec se přes Maroko a Martinik dostal do USA, kde pokraoval v ilustracích a karikaturách, například pro The New York Times. Cestoval po světě.

Po 2. světové válce se vrátil do Prahy a vstoupil do KSČ. Jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie. V pozdních letech se věnoval hlavně malbě, který byla ovlivněna pozdním kubismem. Namaloval například Duo, Atelier II, Venkovské zátiší apod. Vedle toho vyučoval na pražské akademii.

V roce 1946 byl jmenován profesorem ilustrace na Uměleckoprůmyslové školy v Praze, roku 1955 profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 1963 obdržel titul národní umělec, byl také laureátem státní ceny (1951) a nositelem Řádu práce.

V letech 19341949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.[1]

Dílo

Ve volné malířské tvorbě vyšel z lyrického kubismu, a byl ovlivněn novou věcností. Tato jeho raná díla patří k nejvýše ceněným. Ve 20. letech se prosadil jako politický karikaturista, publikoval například v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, The New York Times, Kulturní tvorba, Literární noviny atp. Jeho dílo v 50.letech ztratilo spontaneitu a stalo se nositelem komunistické ideologie. Ilustroval mnoho knih, předevím beletrie. Také v pozdních letech se věnoval olejomalbě, která byla ovlivněna pozdním kubismem.

Obrazy:

  • Duo,
  • Atelier II (1936)
  • Cyklista (1937)
  • Venkovské zátiší
  • Zátiší u okna

Reference

Literatura

  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění II. díl, N-Ž, ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995; s. 1012-1013.

Externí odkazy