Dákové: Porovnání verzí
m řádková verze {{Commonscat}}; kosmetické úpravy |
linky |
||
| Řádek 7: | Řádek 7: | ||
V dnešní [[rumunština|rumunštině]] se zachovala slova, která mají zřejmě dácký původ - není jich však mnoho, řádově desítky, původní význam není vždy zřejmý. Patří k nim i slova jako ''brynza'', ''bača'', ''vatra'', která se v [[16. století]] dostala z rumunštiny do [[slovenština|slovenštiny]] a do valašského nářečí [[čeština|češtiny]]. |
V dnešní [[rumunština|rumunštině]] se zachovala slova, která mají zřejmě dácký původ - není jich však mnoho, řádově desítky, původní význam není vždy zřejmý. Patří k nim i slova jako ''brynza'', ''bača'', ''vatra'', která se v [[16. století]] dostala z rumunštiny do [[slovenština|slovenštiny]] a do valašského nářečí [[čeština|češtiny]]. |
||
Dákové žili v horách, kde stavěli svá hradiště. Největší centrum bylo [[Șureanu|Oraštijských horách]] v |
Dákové žili v horách, kde stavěli svá hradiště. Největší centrum bylo [[Șureanu|Oraštijských horách]] v [[Sarmizegetusa|Sarmizegetuse]] v dnešním [[Rumunsko|Rumunsku]]. Zachovalé zbytky několika hradišť a zajímavé kultovní obřadní místo. Římané založili konkurenční město se stejným názvem, římská Sarmisegetusa se však nachází trochu jinde - v průsmyku mezi městy [[Simeria]] a [[Caransebeš]], zatímco dácká Sarmisegetusa je několik kilometrů horským údolím z města [[Orăștie]] směr [[Gradištea]]. |
||
Nejvíce informací poskytuje známý [[Trajánův sloup]] v [[Řím]]ě, na němž jsou různé výjevy ze života Dáků, jejich vzhled a oblečení. |
Nejvíce informací poskytuje známý [[Trajánův sloup]] v [[Řím]]ě, na němž jsou různé výjevy ze života Dáků, jejich vzhled a oblečení. |
||
Verze z 16. 5. 2015, 07:47
Dákové (rumunsky Daci) byli původní obyvatelé karpatského oblouku, blízce příbuzní Thráků a Ilyrů.
Roku 106 n. l. dobyli říši Dáků Římané. Dákové se postupně pořímštili a zmizeli stejně důkladně jako Keltové z Čech. Zůstalo po nich jen několik málo památek a na rozdíl od českých Keltů nemají žádné žijící příbuzné národy, podle kterých bychom si mohli dotvářet obraz o jejich životě, zvycích a kultuře.
V dnešní rumunštině se zachovala slova, která mají zřejmě dácký původ - není jich však mnoho, řádově desítky, původní význam není vždy zřejmý. Patří k nim i slova jako brynza, bača, vatra, která se v 16. století dostala z rumunštiny do slovenštiny a do valašského nářečí češtiny.
Dákové žili v horách, kde stavěli svá hradiště. Největší centrum bylo Oraštijských horách v Sarmizegetuse v dnešním Rumunsku. Zachovalé zbytky několika hradišť a zajímavé kultovní obřadní místo. Římané založili konkurenční město se stejným názvem, římská Sarmisegetusa se však nachází trochu jinde - v průsmyku mezi městy Simeria a Caransebeš, zatímco dácká Sarmisegetusa je několik kilometrů horským údolím z města Orăștie směr Gradištea.
Nejvíce informací poskytuje známý Trajánův sloup v Římě, na němž jsou různé výjevy ze života Dáků, jejich vzhled a oblečení.
Etymologie
Původně se podle Strabóna označení Dákové (dáoi Δάοι) vztahovalo pouze na jeden z thráckých kmenů v severozápadní Dácii. Později se objevovalo především v balkánském vnitrozemí a Dalmácii. Dákům blízcí Getové obývali břehy Černého moře až k Dněstru. Jméno Dákové se prosazovalo především od dob vlády Burebisty a Decebala kdy byla Dácie politicky a vojensky na vrcholu.
Už Hésychios z Alexandrie jejich jméno spojoval s frýžským dáos “vlk”. Německý lingvista Paul Kretschmer toto slovo odvozoval od indoevropského kořene *dháu “tlačit, tisknout, škrtit”.[1] Ze stejného kořene je odvozeno jméno lýdského krále Kandaula, thráckého boha války Kandaóna nebo ilyrské slovo dhaunos “vlk”. Podle Mircey Eliadeho získali Dákové své jméno podle vlčího válečnického bratrstva a to buď převzetím od skupiny mladých bojovníků, kteří se vyznamenali obzvláštním hrdinstvím, nebo přešlo na porobené obyvatelstvo od vítězných přistěhovalců.[2] Tento způsob pojmenování indoevropských kmenů není ojedinělý.
Reference
- ↑ ELIADE, Mircea. Od Zalmoxida k Čingischánovi. Praha: Argo, 1997. ISBN 80-7203-132-5. S. 15.
- ↑ ELIADE, Mircea. Od Zalmoxida k Čingischánovi. Praha: Argo, 1997. ISBN 80-7203-132-5. S. 23.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dákové na Wikimedia Commons - Getové a Dákové na antice
