Ústavní biskup: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
čeština
typo, doplnění, kategorie, portály, úprava wikilinků, doplnění literatury, úprava vzhled a styl dle druhé varianty, seřazení dle doporučení
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:Jean-Baptiste ROYER.jpg|náhled|[[Jean-Baptiste Royer]], [[Seznam pařížských biskupů a arcibiskupů|ústavní pařížský biskup]]]]
'''Ústavní biskup''' ([[francouzština|francouzsky]] ''évêque constitutionel'') byl [[biskup]] [[Francie|francouzské]] [[katolická církev|katolické církve]] reorganizované během [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]].
'''Ústavní biskup''' ([[francouzština|francouzsky]] ''évêque constitutionel'') byl [[biskup]] [[Francie|francouzské]] [[Ústavní církev|Ústavní církve]] ustanovené během [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]] násilným odštěpením od [[katolická církev|katolické církve]].


== Historie ==
== Historie ==
V roce [[1790]] byly zrušeny staré [[diecéze]] a zřízeny nové pro každý [[francouzské departementy|departement]]. V jejich čele stáli biskupové, kteří zastávali ideje [[galikanismus|galikanismu]] a Francouzské revoluce. Biskupové byli voleni jak kněžími tak i laiky své diecéze a nástup do funkce stvrzovali přísahou na ústavu, takže svůj úřad zastávali bez souhlasu [[papež]]e. [[Kurie]] je označila za [[schizma]]tiky a nadále uznávala jako legitimní pouze biskupy jmenované v předchozím období, kteří uprchli během revoluce do zahraničí.
V roce [[1790]] byly zrušeny staré [[diecéze]] a zřízeny nové pro každý [[francouzské departementy|departement]]. V jejich čele stáli biskupové, kteří zastávali ideje [[galikanismus|galikanismu]] a Francouzské revoluce. Biskupové byli voleni jak kněžími tak i laiky své diecéze a nástup do funkce stvrzovali přísahou na ústavu, takže svůj úřad zastávali bez souhlasu [[papež]]e. [[Kurie]] je označila za [[schizma]]tiky a nadále uznávala jako legitimní pouze biskupy jmenované v předchozím období, kteří uprchli během revoluce do zahraničí.


Na konci období [[Jakobínský teror|Hrůzovlády]] v červenci [[1794]] úřadovalo z původních 87 ústavních biskupů ještě 59, na podzim [[1801]] jich bylo ještě 32. Po podpisu [[Konkordát (1801)|konkordátu]] mezi [[Napoleon Bonaparte|Napoleonem]] a kardinálem [[Ercole Consalvi]] jako zástupcem papeže [[Pius VII.|Pia VII.]] v roce 1801 bylo ve Francii vedle ústavních biskupů také 94 stále žijících biskupů [[Ancient régime|starého režimu]]. Všichni měli podat demisi a mělo proběhnout nové jmenování ve všech obnovených diecézích. Z původních biskupů se 58 podrobilo, ale 36 odmítlo přijmout rezignaci. Také část ústavních biskupů se snažila zachovat svůj úřad. V říjnu 1801 odstoupili všichni ústavní biskupové bez popření své biskupské volby a svěcení. Při jmenování do obnovených diecézí v roce [[1802]] jich bylo 12 opět potvrzeno do úřadu, avšak neobdrželi jmenovací papežské listiny. Jejich integrace do „nových“ konkordátních biskupství se v jednotlivých případech lišila, ale obvykle vyžadovala značné diplomatické úsilí.
Na konci období [[Jakobínský teror|Hrůzovlády]] v červenci [[1794]] úřadovalo z původních 87 ústavních biskupů ještě 59, na podzim [[1801]] jich bylo ještě 32. Po podpisu [[Konkordát (1801)|konkordátu]] mezi [[Napoleon Bonaparte|Napoleonem]] a [[kardinál]]em [[Ercole Consalvi|Ercolem Consalvim]] jako zástupcem papeže [[Pius VII.|Pia VII.]] v roce 1801 bylo ve Francii vedle ústavních biskupů také 94 stále žijících biskupů [[Ancient régime|starého režimu]]. Všichni měli podat demisi a mělo proběhnout nové jmenování ve všech obnovených diecézích. Z původních biskupů se 58 podrobilo, ale 36 odmítlo přijmout rezignaci. Také část ústavních biskupů se snažila zachovat svůj úřad. V říjnu 1801 odstoupili všichni ústavní biskupové bez popření své biskupské volby a svěcení. Při jmenování do obnovených diecézí v roce [[1802]] jich bylo 12 opět potvrzeno do úřadu, avšak neobdrželi jmenovací papežské listiny. Jejich integrace do „nových“ konkordátních biskupství se v jednotlivých případech lišila, ale obvykle vyžadovala značné diplomatické úsilí.


== Související články ==
== Odkazy ==
=== Reference ===
* [[Občanská ústava duchovenstva]]

== Reference ==
{{Překlad|de|Konstitutioneller Bischof|94445289}}
{{Překlad|de|Konstitutioneller Bischof|94445289}}


== Externí odkazy ==
=== Literatura ===
* ''Tableau des évêques constitutionnels de France'', od 1791 do 1801, Méquignon-Havard,‎ 1827, 57 s. [http://books.google.fr/books?id=l-1AAAAAYAAJ&printsec=frontcover&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=true dostupné online] (francouzsky)

=== Související články ===
* [[Občanská ústava duchovenstva]]

=== Externí odkazy ===
* {{fr}} [http://books.google.fr/books?id=l-1AAAAAYAAJ&printsec=frontcover&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=true Seznam ústavních biskupů v letech 1791-1801]
* {{fr}} [http://books.google.fr/books?id=l-1AAAAAYAAJ&printsec=frontcover&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=true Seznam ústavních biskupů v letech 1791-1801]

{{Portály|Francie|Křesťanství}}


[[Kategorie:Náboženství za Velké francouzské revoluce]]
[[Kategorie:Náboženství za Velké francouzské revoluce]]
[[Kategorie:Dějiny církve]]
[[Kategorie:Dějiny církve]]
[[Kategorie:Vzniklo 1790]]
[[Kategorie:Zaniklo 1801]]

Verze z 5. 5. 2015, 00:12

Jean-Baptiste Royer, ústavní pařížský biskup

Ústavní biskup (francouzsky évêque constitutionel) byl biskup francouzské Ústavní církve ustanovené během Velké francouzské revoluce násilným odštěpením od katolické církve.

Historie

V roce 1790 byly zrušeny staré diecéze a zřízeny nové pro každý departement. V jejich čele stáli biskupové, kteří zastávali ideje galikanismu a Francouzské revoluce. Biskupové byli voleni jak kněžími tak i laiky své diecéze a nástup do funkce stvrzovali přísahou na ústavu, takže svůj úřad zastávali bez souhlasu papeže. Kurie je označila za schizmatiky a nadále uznávala jako legitimní pouze biskupy jmenované v předchozím období, kteří uprchli během revoluce do zahraničí.

Na konci období Hrůzovlády v červenci 1794 úřadovalo z původních 87 ústavních biskupů ještě 59, na podzim 1801 jich bylo ještě 32. Po podpisu konkordátu mezi Napoleonem a kardinálem Ercolem Consalvim jako zástupcem papeže Pia VII. v roce 1801 bylo ve Francii vedle ústavních biskupů také 94 stále žijících biskupů starého režimu. Všichni měli podat demisi a mělo proběhnout nové jmenování ve všech obnovených diecézích. Z původních biskupů se 58 podrobilo, ale 36 odmítlo přijmout rezignaci. Také část ústavních biskupů se snažila zachovat svůj úřad. V říjnu 1801 odstoupili všichni ústavní biskupové bez popření své biskupské volby a svěcení. Při jmenování do obnovených diecézí v roce 1802 jich bylo 12 opět potvrzeno do úřadu, avšak neobdrželi jmenovací papežské listiny. Jejich integrace do „nových“ konkordátních biskupství se v jednotlivých případech lišila, ale obvykle vyžadovala značné diplomatické úsilí.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Konstitutioneller Bischof na německé Wikipedii.

Literatura

  • Tableau des évêques constitutionnels de France, od 1791 do 1801, Méquignon-Havard,‎ 1827, 57 s. dostupné online (francouzsky)

Související články

Externí odkazy