Ivan Sergejevič Turgeněv: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 24. 4. 2015, 18:06

{{Infobox Spisovatel | obrázek = Turgenev by Repin.jpg | popisek = Ilja Repin: I. S. Turgeněv, 1874 Jeho literární směr=romanopisec

Ivan Sergejevič Turgeněv (9. listopadu 1818 Spasskoje u Orla – 3. září 1883 Bougival u Paříže) byl ruský spisovatel, prozaik, básník a publicista.

Život

Pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v Moskvě. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833-1834 v Moskvě, 1834-1837 v Petrohradě a v letech 1837-1841 v Berlíně, kde studoval i klasické jazyky a Hegelovu filosofii, a v Heidelbergu. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, jenže tento obor byl v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou francouzskou zpěvačkou Pauline Viardotovou, s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; kniha povídek „Lovcovy zápisky“ založila jeho slávu. V Moskvě se seznámil s významnými slavjanofily (Chomjakov, Kirějevskij, Chomjakov), ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní Evropě a později se nazýval západnický (Bělinskij, Gercen). ^[1]

Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o Gogolovi, Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara Alexandra II., zrušeno a Turgeněv odjel do Paříže. S výjimkou let 1863-1870, kdy byl s manžely Viardotovými v Baden-Badenu, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla.^[2] Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například Gustave Flaubert, Prosper Mérimée, Gustav Freytag a Theodor Storm.

Dílo

Turgeněv začínal jako jemný lyrický básník, tuto svoji ranou tvorbu však později zavrhl a začal psát prózu, silně ovlivněnou Lermontovem. „Lovcovy zápisky“ podávají velmi poetický pohled na prosté venkovské lidi i ruskou přírodu, zároveň však ostře kritizují nevolnictví, k jehož zrušení později významně přispěly. Turgeněv vynikal jemným, citlivým až melancholickým líčením svých témat a schopností stručně charakterizovat i velmi složité postavy.

Básně

Paraša – poema

Romány

Otcové a děti – sociálně-psychologický román; boje za zrušení nevolnictví; názorový střet mezi konzervativními ruskými statkáři (otcové) a radikály (děti)
Rudin – tento román byl pojmenován po hlavním hrdinovi. Rudin je schopný a vzdělaný. Nedaří se mu uplatnit, proto se cítí být zbytečný. Rudin nakonec zcela zbytečně zemřel na barikádě. Toto dílo znovu otevřelo problém tzv. zbytečného člověka.
Šlechtické hnízdo
V předvečer. Dostupné online.
Dým
Novina

Povídky a novely

Lovcovy zápisky – kniha povídek, kde sepsal nejen vlastní zážitky z lovu, ale i příběhy, které se mezi lovci vyprávěly. Nejznámější povídky se jmenují Šafář, Běžin Luh nebo Pěvci.
Jarní vody
Asja
Hodinky
První láska

Drama

Měsíc na vsi
Snídaně u maršálka
Venkovanka

Odkazy

Reference

↑ J. Hrubý, str. 387.
↑ J. Hrubý, str. 389.

Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.

Literatura

J. Hrubý, doslov v I. S. Turgeněv, Lovcovy zápisky. Praha: J. Otto 1891
Ottův slovník naučný, heslo Sv. 1, str. 1

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Sergejevič Turgeněv na Wikimedia Commons
Osoba Ivan Sergejevič Turgeněv ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Sergejevič Turgeněv

[1] J. Hrubý, str. 387.

[2] J. Hrubý, str. 389.

[1]

[2]

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 | obrázek = Turgenev by Repin.jpg
 | popisek = [[Ilja Repin]]: I. S. Turgeněv, 1874
+Jeho literární směr=romanopisec
-}}
 [[Soubor:Russian writers by Levitsky 1856.jpg|thumb|[[Sergej Lvovič Levickij|S. L. Levickij]]: skupinový portrét ruských spisovatelů časopisu ''Современник'' (''Současník'') [[Ivan Alexandrovič Gončarov|I. Gončarov]], I. Turgeněv, [[Lev Nikolajevič Tolstoj|L. N. Tolstoj]], [[Grigorovič Dmitrij Vasiljevič|Dmitrij Grigorovič]], [[Alexander Vasiljevič Družinin]] a [[Alexander Nikolajevič Ostrovskij|Alexander Ostrovskij]] (1856)]]
 [[Soubor:IvanTurgenev.jpeg|thumb|upright=0.9|Fotografie Ivana Sergejeviče Turgeněva]]