Karel Albert Sardinský

Karel Albert Sardinský (Carlo Alberto Amedeo di Savoia, 2. října 1798 – 28. července 1849) byl v letech 1831 až 1849 předposlední sardinsko-piemontský král, vévoda savojský, piemontský, aostský a předtím v letech 1800 až 1831 byl knížetem carignanským z savojské dynastie resp. její vedlejší savojsko-carignanské větve.

Karel Albert byl prvním vládnoucím panovníkem z vedlejší carignanské linie savojské dynastie. Stalo se tak poté co zemřel poslední mužský příslušník hlavní linie savojské dynastie král Karel Felix.

Poté co se stal Karel Albert králem, zavedl reformy a v roce 1848 podpořil přijetí ústavy Statuto Albertino, která jako jediná z italských ústav přečkala rok 1849 a později se stala první italskou ústavou. Mimo to se Karel Albert v letech 1848 a 1849 angažoval za sjednocení Itálie což vedlo první italské válce za nezávislost, ve které bylo sardinsko-piemontské království poraženo. Největší porážky sardinskému vojsku uštědřili Rakušané pod vedením maršála Radeckého v bitvě u Custozzy a u Novary, které vedly 23. března 1849 k abdikaci krále Karla Alberta. Na sardinsko-piemontský trůn poté nastoupil jeho prvorozený syn Viktor Emanuel II., který o 11 let později stanul v čele sjednocené Itálie jako její král.

Karel Albert zemřel v Portugalsku čtyři měsíce po své abdikaci. Byl tak posledním z řady čtyř po sobě jdoucích sardinských panovníků, kteří abdikovali.

Rodina

V roce 1817 se tehdejší carignanský kníže Karel Albert oženil se svojí vzdálenou sestřenicí Marií Terezou Toskánskou, která byla mladší dcerou toskánského velkovévody Ferdinanda III. Pár měl 2 syny a dceru, která ale po roce zemřela:

• Viktor Emanuel II. (1820–1878), pozdější sardinský a italský král
• Ferdinand (1822–1855), vévoda z Janova
• Maria Kristína (1826–1827)

1831 – 1849