Programovací paradigma: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Velikost nezměněna ,  před 6 lety
m
m (oprava odkazu F#)
m (→‎Historie: typo)
Původně byly počítače pevně zapojeny, tj. konstrukčně předurčeny k určitému úkonu, později programovány [[binární kód|binárním kódem]], který reprezentoval ovládací sekvence předávané [[Procesor|procesoru]]. Tento způsob byl obtížný a náchylný k chybám. Přechod od pevného zapojení ke strojovému kódu představuje realizaci [[Von Neumannova architektura|Von Neumannova stroje]]. Pevně zapojený systém odpovídá stroji s přenosovou funkcí pro data mezi vstupem a výstupem. Funkce je tvořena propojením komponent mezi oběma rozhraními. Pozdější stroje využívají koncepce s uloženým programem. Příkladem je Von Neumannův stroj, ve kterém jsou uloženy program i data. Ve Von Neumannově stroji každý program reprezentuje jiný, pevně zapojený stroj. Program definuje přenosovou funkci pro data.
 
Binární kód je též nazýván [[Strojový kód|strojovým kódem]]. Programování ve strojovém kódu je [[Nižší programovací jazyk|programovací paradigma nejnižší úrovně]]. Kvůli usnadnění programování byly vyvinuty [[Jazyk symbolických adres|jazyky symbolických instrukcí]], někdy souhrnně nazývané jako assembler. Ty nahradily funkce strojového kódu zkratkami jejich názvů a [[Adresa (programování)|adresy v paměti]] symbolickými popisky. Programování v jazyce symbolických instrukcí je považováno za paradigma nejnižší úrovně, ač je o generaci dál než strojový kód. Dokonce i jazyky symbolických instrukcí ze [[1960–1969|60. let 20. století]] podporovaly knihovní funkci COPY a relativně sofistikované generování podmíněných maker a předzpracování. Mimoto podporovaly i funkce modulárního programování jako např. instrukci CALL ([[Funkce (programování)|volání podprogramů]]), externí proměnné a společné (globální) části kódu, čímž umožnily značné znovupoužití kódu a nezávislost na vlastnostech hardwaru použitím logických operátorů jakými jsou instrukce READ, WRITE, GET nebo PUT. Assemblery se dodnes používají v časově kririckýchkritických a [[Vestavěný systém|vestavěných systémech]].
 
Dalším pokrokem byl rozvoj [[Procedurální programování|procedurálních jazyků]]. Tyto jazyky třetí generace (první generace [[Vyšší programovací jazyk|vyšších programovacích jazyků]]) používají slovní zásobu související s řešeným problémem. Jsou jimi například jazyky:
13

editací

Navigační menu