Antonín Pelc: Porovnání verzí
m narovnání přesměrování |
m odkaz |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
Studoval na [[Akademie výtvarných umění v Praze|pražské akademii]]. Ve [[1920–1929|20. letech]] se prosadil jako politický karikaturista, publikoval například v časopisech ''[[Šibeničky]]'', ''[[Právo lidu]]'', ''[[Tvorba]]'', ''[[Rudé právo]]'', ''[[Lidové noviny]]'', ''[[The New York Times]]'', ''[[Kulturní tvorba]]'', ''[[Literární noviny]]'' atp. Na začátku [[druhá světová válka|války]] emigroval a cestoval po světě. V poválečné době se jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie. V pozdních letech se věnoval hlavně malbě, který byla ovlivněna pozdním [[Kubismus|kubismem]]. Namaloval například ''Duo'', ''Atelier II'', ''Venkovské zátiší'' apod. Vedle toho vyučoval na pražské akademii. |
Studoval na [[Akademie výtvarných umění v Praze|pražské akademii]]. Ve [[1920–1929|20. letech]] se prosadil jako politický karikaturista, publikoval například v časopisech ''[[Šibeničky]]'', ''[[Právo lidu]]'', ''[[Tvorba]]'', ''[[Rudé právo]]'', ''[[Lidové noviny]]'', ''[[The New York Times]]'', ''[[Kulturní tvorba]]'', ''[[Literární noviny]]'' atp. Na začátku [[druhá světová válka|války]] emigroval a cestoval po světě. V poválečné době se jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie. V pozdních letech se věnoval hlavně malbě, který byla ovlivněna pozdním [[Kubismus|kubismem]]. Namaloval například ''Duo'', ''Atelier II'', ''Venkovské zátiší'' apod. Vedle toho vyučoval na pražské akademii. |
||
V roce [[1946]] se stal [[profesor]]em [[Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze|Uměleckoprůmyslové školy v Praze]], roku [[1955]] [[profesor]]em [[Akademie výtvarných umění v Praze]]. V roce [[1963]] obdržel titul [[národní umělec]], byl také [[Státní |
V roce [[1946]] se stal [[profesor]]em [[Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze|Uměleckoprůmyslové školy v Praze]], roku [[1955]] [[profesor]]em [[Akademie výtvarných umění v Praze]]. V roce [[1963]] obdržel titul [[národní umělec]], byl také [[Státní cena Klementa Gottwalda|laureátem státní ceny]] ([[1951]]) a nositelem [[Řád práce|Řádu práce]]. |
||
V letech [[1934]] – [[1949]] byl členem [[Spolek výtvarných umělců Mánes|Spolku výtvarných umělců Mánes]].<ref>[http://svumanes.cz/clenove.html#p Seznam členů SVU Mánes]</ref> |
V letech [[1934]] – [[1949]] byl členem [[Spolek výtvarných umělců Mánes|Spolku výtvarných umělců Mánes]].<ref>[http://svumanes.cz/clenove.html#p Seznam členů SVU Mánes]</ref> |
Verze z 17. 2. 2015, 10:36
Prof. Antonín Pelc (16. ledna 1895 Lišany u Rakovníka – 24. března 1967 Praha) byl český karikaturista, malíř a ilustrátor.
Studoval na pražské akademii. Ve 20. letech se prosadil jako politický karikaturista, publikoval například v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, The New York Times, Kulturní tvorba, Literární noviny atp. Na začátku války emigroval a cestoval po světě. V poválečné době se jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie. V pozdních letech se věnoval hlavně malbě, který byla ovlivněna pozdním kubismem. Namaloval například Duo, Atelier II, Venkovské zátiší apod. Vedle toho vyučoval na pražské akademii.
V roce 1946 se stal profesorem Uměleckoprůmyslové školy v Praze, roku 1955 profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 1963 obdržel titul národní umělec, byl také laureátem státní ceny (1951) a nositelem Řádu práce.
V letech 1934 – 1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.[1]
Reference
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Pelc
- Antonín Pelc na stránkách Rabasovy galerie Rakovník
- Portrét A. Pelce od Václava Chocholy