Fridrich II. Lehnický: Porovnání verzí

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
drobné úpravy
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
113 777 editací
m Robot automaticky nahradil text: (-[[Vladislav II. Jagellonský| +[[Vladislav Jagellonský|); kosmetické úpravy
Řádek 15: Řádek 15:
Byl synem lehnicko-břežského knížete [[Fridrich I. Lehnický|Fridricha I.]] a jeho ženy [[Ludmila z Poděbrad|Ludmily z Poděbrad]]. Po otcově smrti roku [[1488]] spravovala knížectví matka. V roce [[1504]] bylo rozděleno mezi bratry a Fridrichovi připadlo [[Lehnicko]]. Otcovu doménu znovu sjednotil roku [[1521]], kdy zemřel jeho bratr [[Jiří I. Břežský|Jiří]] a Fridrich zdědil jeho [[Břežské knížectví|Břežsko]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Žáček | jméno = Rudolf | odkaz na autora = Rudolf Žáček | titul = Dějiny Slezska v datech | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2004 | počet stran = 546 | isbn = 978-80-7277-172-1 | strany = 412-413 | poznámky = Dále jen '''Dějiny Slezska v datech'''}}</ref>
Byl synem lehnicko-břežského knížete [[Fridrich I. Lehnický|Fridricha I.]] a jeho ženy [[Ludmila z Poděbrad|Ludmily z Poděbrad]]. Po otcově smrti roku [[1488]] spravovala knížectví matka. V roce [[1504]] bylo rozděleno mezi bratry a Fridrichovi připadlo [[Lehnicko]]. Otcovu doménu znovu sjednotil roku [[1521]], kdy zemřel jeho bratr [[Jiří I. Břežský|Jiří]] a Fridrich zdědil jeho [[Břežské knížectví|Břežsko]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Žáček | jméno = Rudolf | odkaz na autora = Rudolf Žáček | titul = Dějiny Slezska v datech | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2004 | počet stran = 546 | isbn = 978-80-7277-172-1 | strany = 412-413 | poznámky = Dále jen '''Dějiny Slezska v datech'''}}</ref>


Byl proponentem polské strany, měl blízko k [[Zikmund I. Starý|Zikmundovi I. Starému]], knížeti hlohovskému a nejvyššímu královskému místodržiteli Slezska, bratru českého krále [[Vladislav II. Jagellonský|Vladislava Jagellonského]] a pozdějšímu polskému králi. Roku [[1515]] se dokonce oženil s jeho sestrou [[Alžběta Jagellonská|Alžbětou]], která ale roku [[1517]] zemřela.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Fukala | jméno = Radek | odkaz na autora = Radek Fukala | titul = Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740 | vydavatel = Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2007 | počet stran = 344 | isbn = 978-80-86829-23-4 | stránky = 142 | poznámky = Dále jen '''Neznámá země'''}}</ref> Podruhé se oženil s [[Žofie Braniborsko-Ansbašská|Žofií Braniborsko-Ansbašskou]]. Byl stoupencem [[reformace]] a k [[Luteránství|luterství]] veřejně konvertoval.<ref>Neznámá země, s. 156</ref> Na jeho dvoře v letech [[1523]] až [[1527]] působil také radikální kazatel [[Kašpar Švenkfeld]],<ref>s. 130</ref> který dal základ tzv. švenkfeldským. Po smrti [[Ludvík Jagellonský|Ludvíka Jagellonského]] [[Bitva u Moháče|u Moháče]] v roce [[1526]] odmítl kandidaturu na český trůn (byl vnukem [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]]).<ref>Neznámá země, s. 150</ref> Místo toho podporoval kandidaturu pruského knížete [[Albrecht Braniborsko-Ansbašský|Albrechta Braniborsko-Ansbašského]], bratra krnovského knížete [[Jiří Braniborsko-Ansbašský|Jiřího]].<ref>Neznámá země, s. 242</ref>
Byl proponentem polské strany, měl blízko k [[Zikmund I. Starý|Zikmundovi I. Starému]], knížeti hlohovskému a nejvyššímu královskému místodržiteli Slezska, bratru českého krále [[Vladislav Jagellonský|Vladislava Jagellonského]] a pozdějšímu polskému králi. Roku [[1515]] se dokonce oženil s jeho sestrou [[Alžběta Jagellonská|Alžbětou]], která ale roku [[1517]] zemřela.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Fukala | jméno = Radek | odkaz na autora = Radek Fukala | titul = Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740 | vydavatel = Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2007 | počet stran = 344 | isbn = 978-80-86829-23-4 | stránky = 142 | poznámky = Dále jen '''Neznámá země'''}}</ref> Podruhé se oženil s [[Žofie Braniborsko-Ansbašská|Žofií Braniborsko-Ansbašskou]]. Byl stoupencem [[reformace]] a k [[Luteránství|luterství]] veřejně konvertoval.<ref>Neznámá země, s. 156</ref> Na jeho dvoře v letech [[1523]] až [[1527]] působil také radikální kazatel [[Kašpar Švenkfeld]],<ref>s. 130</ref> který dal základ tzv. švenkfeldským. Po smrti [[Ludvík Jagellonský|Ludvíka Jagellonského]] [[Bitva u Moháče|u Moháče]] v roce [[1526]] odmítl kandidaturu na český trůn (byl vnukem [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]]).<ref>Neznámá země, s. 150</ref> Místo toho podporoval kandidaturu pruského knížete [[Albrecht Braniborsko-Ansbašský|Albrechta Braniborsko-Ansbašského]], bratra krnovského knížete [[Jiří Braniborsko-Ansbašský|Jiřího]].<ref>Neznámá země, s. 242</ref>


Dne 19. října [[1537]] uzavřel v [[Lehnice|Lehnici]] sňatkovou a dědickou smlouvu s braniborským markrabětem [[Jáchym II. Braniborský|Jáchymem II.]] V ní se dohodlo zasnoubení Fridrichova syna [[Jiří II. Zbožný|Jiřího]] s Jáchymovou dcerou [[Barbora Braniborská (1527-1595)|Barborou]] a Fridrichovy dcery [[Žofie Lehnická|Žofie]] s [[Jan Jiří Braniborský|Janem Jiřím]].<ref>Dějiny Slezska v datech, s. 139</ref> V letech [[1540]] až [[1543]] držel zástavně [[Hlohovsko]] a od roku [[1542]] [[Minstrbersko]].<ref>Dějiny Slezska v datech, s. 413</ref> Po jeho smrti si zemi rozdělili jeho synové – Fridrichovi III. připadlo Lehnicko s Minstrberskem a Jiřímu II. Břežsko.<ref>Dějiny Slezska v datech, s. 141</ref>
Dne 19. října [[1537]] uzavřel v [[Lehnice|Lehnici]] sňatkovou a dědickou smlouvu s braniborským markrabětem [[Jáchym II. Braniborský|Jáchymem II.]] V ní se dohodlo zasnoubení Fridrichova syna [[Jiří II. Zbožný|Jiřího]] s Jáchymovou dcerou [[Barbora Braniborská (1527-1595)|Barborou]] a Fridrichovy dcery [[Žofie Lehnická|Žofie]] s [[Jan Jiří Braniborský|Janem Jiřím]].<ref>Dějiny Slezska v datech, s. 139</ref> V letech [[1540]] až [[1543]] držel zástavně [[Hlohovsko]] a od roku [[1542]] [[Minstrbersko]].<ref>Dějiny Slezska v datech, s. 413</ref> Po jeho smrti si zemi rozdělili jeho synové – Fridrichovi III. připadlo Lehnicko s Minstrberskem a Jiřímu II. Břežsko.<ref>Dějiny Slezska v datech, s. 141</ref>
Řádek 25: Řádek 25:


{{Portály|Slezsko}}
{{Portály|Slezsko}}

[[Kategorie:Slezští Piastovci]]
[[Kategorie:Slezští Piastovci]]
[[Kategorie:Lehnická knížata]]
[[Kategorie:Lehnická knížata]]

Verze z 16. 2. 2015, 19:17

Tolar s poprsím knížete Fridricha.

Příbuzenstvo
otec Fridrich I. Lehnický
matka Ludmila z Poděbrad
bratr Jiří I. Břežský
manželka Alžběta Jagellonská
manželka Žofie Braniborsko-Ansbašská
syn Fridrich III. Lehnický
syn Jiří II. Zbožný
dcera Žofie Lehnická

Fridrich II. Lehnický (14. únor 1480 – 18. září 1547) byl lehnický a břežský kníže z dynastie slezských Piastovců.

Život

Byl synem lehnicko-břežského knížete Fridricha I. a jeho ženy Ludmily z Poděbrad. Po otcově smrti roku 1488 spravovala knížectví matka. V roce 1504 bylo rozděleno mezi bratry a Fridrichovi připadlo Lehnicko. Otcovu doménu znovu sjednotil roku 1521, kdy zemřel jeho bratr Jiří a Fridrich zdědil jeho Břežsko.[1]

Byl proponentem polské strany, měl blízko k Zikmundovi I. Starému, knížeti hlohovskému a nejvyššímu královskému místodržiteli Slezska, bratru českého krále Vladislava Jagellonského a pozdějšímu polskému králi. Roku 1515 se dokonce oženil s jeho sestrou Alžbětou, která ale roku 1517 zemřela.[2] Podruhé se oženil s Žofií Braniborsko-Ansbašskou. Byl stoupencem reformace a k luterství veřejně konvertoval.[3] Na jeho dvoře v letech 1523 až 1527 působil také radikální kazatel Kašpar Švenkfeld,[4] který dal základ tzv. švenkfeldským. Po smrti Ludvíka Jagellonského u Moháče v roce 1526 odmítl kandidaturu na český trůn (byl vnukem Jiřího z Poděbrad).[5] Místo toho podporoval kandidaturu pruského knížete Albrechta Braniborsko-Ansbašského, bratra krnovského knížete Jiřího.[6]

Dne 19. října 1537 uzavřel v Lehnici sňatkovou a dědickou smlouvu s braniborským markrabětem Jáchymem II. V ní se dohodlo zasnoubení Fridrichova syna Jiřího s Jáchymovou dcerou Barborou a Fridrichovy dcery Žofie s Janem Jiřím.[7] V letech 1540 až 1543 držel zástavně Hlohovsko a od roku 1542 Minstrbersko.[8] Po jeho smrti si zemi rozdělili jeho synové – Fridrichovi III. připadlo Lehnicko s Minstrberskem a Jiřímu II. Břežsko.[9]

Reference

  1. ↑ ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 978-80-7277-172-1. S. 412-413. Dále jen Dějiny Slezska v datech. 
  2. ↑ FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 142. Dále jen Neznámá země. 
  3. ↑ Neznámá země, s. 156
  4. ↑ s. 130
  5. ↑ Neznámá země, s. 150
  6. ↑ Neznámá země, s. 242
  7. ↑ Dějiny Slezska v datech, s. 139
  8. ↑ Dějiny Slezska v datech, s. 413
  9. ↑ Dějiny Slezska v datech, s. 141
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fridrich_II._Lehnický&oldid=12240782“