Alej: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 13 bajtů ,  před 5 lety
(odkazy)
[[Soubor:Lipová alej ve Žlebech1.jpg|thumb|Památná lipová alej ve Žlebech.]]
 
Jindy jsou uznávanými architekty za počátky alejí považovány technické úpravy v lese: ''„Pokud takové budovy byly obklopené stromy, pro pohodlí stínu, nemusela by příležitostná potřeba oběhu vzduchu dát první představu ostrých dlouhých úzkých mýtin v lese, které povolí proudit větru? A je možné, že to byly počátky těch alejí, které často vidíme, směrem k nejúctyhodnějším bydlením dvou posledních staletí?“''(H.Repton) <ref name= "Repton">[http://cs.wikisource.org/wiki/The_Art_of_LANDSCAPE_GARDENING_%28H._Repton%29 The_Art_of_LANDSCAPE_GARDENING]</ref>
 
Skutečné aleje, jako dekorativní prvek tvořený dřevinami, jsou známy už z období starověkého Říma. Římané podél cest vysazovali aleje stromů zcela běžně (viz [[Římská zahrada]]).
V období baroka se také zvyšuje výstavba císařských silnic a v souvislosti s ní je státem podporován rozvoj alejí. Nařízením císařovny [[Marie Terezie]] z roku 1752, kterým se ukládá povinnost sázet stromy podél všech nových silnic. Dnešní stav mnoha těchto alejí je neuspokojivý především z památkářského hlediska a z hlediska bezpečnosti jako výsledek jejich nedostatečné údržby a péče. Nedostatek péče a úpadek alejí je znát během 1. a 2. světové války a v druhé polovině minulého století. Jen zřídka došlo k jejich obnově, a pokud ano, ne vždy úspěšnou dosadbou (např. Jičín – Libosad), nebo celkovou obnovou (např.část aleje ve Veltrusech).<ref name="Borsky" />
 
V následujícím období jsou aleje méně oblíbené než dříve a na některých místech (především v Anglii) jsou aleje a pravidelné zahrady přestavovány v novém stylu. ''„Když zahradnictví bylo vedeno geometrickými principy školy pana Le Notre, za dokonalé výsadby byly považovány přímky stromů, nebo pravidelné tvary vysázených rostlin. Protože efekt tohoto stylu zahradničení značně záležel na rovném povrchu země, často obdivujeme pracovní sílu, která byla použita k tomu, aby odstranila nerovnosti, jenž příroda postavila proti tomuto vkusu, který však byl spíše chorobou úsudku.“''<ref name= "Repton" />
 
''„Ve Wimpole přirozený tvar povrchu zdá se lákal tuto módu pro geometrické formy. Terén byl pokryt v každém směru stromy v přímkách, kruzích, čtvercích, trojúhelnících, v téměř každém geometrickém tvaru. Se změnou století byl zahradnický vkus změněn. Tak jako každá nesmyslná móda je schopna přecházet z jednoho extrému k dalšímu, svět řekl že "Příroda si oškliví přímku". Dokonalost v zahradničení podle nového vkusu sestávala z vlnité linie a bylo nezbytné vymazat každou stopu umělého zásahu. Tak byl nyní nejeden vysoký strom, pýcha a sláva našich starověkých paláců, vykořeněn, protože to stál ve stejné linii se svými kolegy a současníky. Protože tyto řady statných veteránů nemohly, jako regiment vojáků, vpochodovat do nových tvarů, podle nového taktického systému, byly nemilosrdně skáceny. Ne pro zobrazení krásné scenérie za nimi, ale pouze pro rozbití jejich řad. Zatímco několik z nich bylo ušetřeno, aby mohly být vytvořit čety, což bylo nazýváno shluknutím aleje (clumping an avenue). …Původní linie mohou být snadno vysledovány podle stromů, které zůstávaly, a později tvořily shluky. Ty jsou roztroušeny kolem, jako duchové bývalé aleje, nebo obludné tvary, které nemohly být potlačeny.“''<ref name= "Repton" />
 
== Rozdělení ==
V minulosti byly aleje do 18.stol oblíbené, od 18.stol do 19. stol., však vlivem změny vkusu a kulturní revoluce většinou neoblíbené a odsuzované. Od začátku 20.stol jsou pravidelné výsadby znovu oblíbené.
 
Tvar a uspořádání prvků kompozice se jeví divákovi jako systém různých linií a čar, které ohraničují nebo vyznačují formy těles. Tyto čáry jsou v sadovnictví jen pomocným prvkem, který si do svého obrazu přimyslíme nebo vkládáme pro snazší analýzu uměleckého díla a soustavy. Tyto pomyslné linie ovládají podrobnosti celé kompozice a na jejich vzájemném uspořádání závisí především efekt uměleckého díla. Podle toho, jak a kde se tyto pomyslné linie uplatňují, rozlišujeme je na linie osové, obrysové a perspektivní. <ref group="L" name="Kav">{{cs}}{{Citace monografie
| příjmení = Kavka
| jméno = Bohumil
[[Soubor:Jeseniova, za vozovnou, pohled k východu.jpg|thumb|Alej z jehličnanů, kuželovité kultivary v ulici Jeseniova, Praha.]]
 
Perspektivní linie, vyjadřu­jící v prostoru sbíhavost k tzv. styčnému bodu, mohou být buď totožné s obrysem předmětu (linie terénu, domu, okraje cest, břehy potoka a řeky). Linie mohou být také pouhou a pomyslnou spojkou vrcholů stromů, jak je tomu například u alejí. Oko je při posu­zování obrazu (partie) těmito liniemi silně přitahováno a vedeno na ta místa, kde se linie vzájemně vyrovnávají. Proto jsou průsečíky linií body zvláštního zájmu (zaostření) a jako takové musí být umístěny v zajímavé části obrazu. Když není zájmová oblast dosti zajímavá, musí být její zajímavost zvýšena vhodným doplňkem, například. zajímavým stromem, dominantou, nebo solitérou, květinami nebo uměleckým výtvorem. Pokud linie působí příliš jednotvárně, lze přerušit fádní linii probírkou (vytvořit rytmus) nebo linii přerušit předsazením výrazného stromu, jehož vrchol ji převýší. Jinou možností je vysadit nižší dřeviny jako porost pod horizontální linií a dát linii pohyb.<ref namegroup="JL" groupname="LJ">{{Citace monografie
| příjmení = Jansa
| jméno = František
</ref>
 
Opakování , pravidelný rytmus podporuje jednotu. Překročením míry použití může být jednota únavná, vedoucí ke stereotypu. Proto je vhodné pravidelný rytmus aleje ozvláštnit. Jednou z cest jsou rostliny, které se liší ve struktuře. Textura je natolik jemný prvek, že může být použit na řadu zahradních úprav, aniž by zničil jednotu vyjádření. V souladu s kontrastem v dalších vlastnostech použitých rostlin lze rytmus stejných dřevin v pravidelných rozestupech povýšit na plynulý sled. Takto lze například v logickém rytmu použít výsady různě vysokých stromů podobných tvarem, stavbou koruny, ale odlišných například strukturou olistění. V sadovnictví tak lze použít k harmonizaci výsadby sestavu prvků, které mají sice některé vlastnosti viditelně odlišné, ale podobné,nebo příbuzné alespoň v jiných charakteristikách.<ref namegroup="JL" groupname="LJ" />
 
Při vytváření alejí by mělo být dbáno souladu, aby nedocházelo k tomu, že linie, které mají být symetrické, symetrické nejsou, jako například aby nebyly vytvářeny serpentiny procházející alejí, či klikatící se cesta podél přímé zdi nebo stavení. Aleje v zahradě mohou pomoci při vytváření přímé přístupové cesty k domu, která by obvykle působí poněkud násilně. Avšak ''„…cesta lemovaná stromy ve formě aleje může být přímá, aniž by byla hrubá. Vznešenost, ne slušnost, nebo [[elegance]], je výraz, který má být vytvořen.“''<ref name= "Repton" />
 
Pokud jsou skupiny dřevin vysázeny v určité zákonité posloupnosti, vzniká opakování a rytmus. Mění-li se postupně i alespoň jedna charakteristická vlastnost, tak aby změna byla patrná v plynulé radě a v určitém směru, nazýváme efekt, který takto vznikl, sled.
V průběhu rytmu se může měnit tvar, velikost nebo zbarvení, ale většina ostatních vlastností zůstává stejná. Sledem dodáváme obrazu pohyb, z rytmu se stává příběh. Pro toto uspořádanější je nejvhodnější pokud, můžeme změny plynule pozorovat. Jakkoliv mohou být v okolí sledu i jiné zajímavé obrazy nesmějí porušovat souvislost sledu a rytmus pohybu.<ref namegroup="JL" groupname="LJ" /> Limitujícím prvkem který výrazně ovlivní působení aleje je její velikost.
 
U kompozice , jakou je alej jsou linie zcela zřejmé, jednotnost prvku zřetelná a čitelnost díla snadná. Jednoduchá čitelnost úpravného díla vyvolává obvykle v jednoduchém pozorovateli velmi pozitivní emoce. Pozitivní emoce jsou cílem tvorby.
''Jedno ohromné zlo stromořadí je, že to rozděluje park a řeže jej do samostatných součástí, zabíjí jednotu trávníku, nebo lesa, která je nevyhnutelně příjemná, ať už je z jakýchkoliv dřevin. To je tak zřejmé, že tam, kde dlouhá alej probíhá parkem z východu na západ, je stěží možné se vyhnout rozlišování severního a jižního trávníku, nebo severní a jižní části parku.''
 
''Ale největší námitka proti alejím je, že (zvláště ve zvlněné krajině, nebo hornatině) často bude působit jako záclona natažená napříč, která znemožňuje pohled, který je nekonečně zajímavější než jakákoliv řada stromů, ať tak nebo onak úctyhodných, nebo krásných. Je třeba roztáhnout tuto záclonu na vhodných místech. Tato užitečná operace je nazývaná rozbíjení souvislých stromořadí. Protože se marně budeme snažit, odstraněním devíti desetin stromů v řadách, zabránit efektu aleje, který je zřejmý z obou konců.“''<ref name= "Repton" />
[[Soubor:Le tapis vert - IMG 0141.jpg|thumb|Alej kolem široké cesty vnímá pozorovatel jinak, než alej kolem úzké cesty.]]
 
==== Obhajoba ====
''„Je opravdu potěšení krajináře vytvořit dlouhé aleje okázalých stromů. A jak úspěšné takové listnaté aleje byly v uspokojování tužeb mužských srdcí, se lze zeptat dějepisců, romantických spisovatelů a básníků k poučení. …Ulici je možné považovat za geometrický tvar a měl byl by být pravidelně řešen. To vyžaduje tři věci. Nejprve, řady stromů by měly být souběžné se směrem ulice. Za druhé, stromy by měly být vysázeny v jednotné vzdálenosti. Za třetí, jednotlivé stromy by měly být jednotné po všech stránkách tak, jak je to jen možné udělat. První dvě pravidla jsou dostatečně zřejmá. Třetí pravidlo je stále porušováno. Není neobvyklé najít dva, nebo více zřetelně odlišných druhů smísených v stejné řadě. Spisovatel si pamatuje, že viděl devět různých druhů v jediné řadě délky jen poloviny městského bloku. Tato řada byla úmyslně takto upravena nadšeným majitelem majetku. Jako by člověk pravidelně mohl přišít devět zcela rozmanitých knoflíků v řadě za sebou na přední straně svého fraku. Velké úsilí by dále mělo být dáno záměru aby všechny stromy …byly stejné velikosti a formy. …V řadě stromů jednoho druhu jsou-li dobře zapěstovány, vyplyne uspokojivá jednotnost obvykle bez další zvláštní pozornosti. Je, samozřejmě, nežádoucí, aby bylo zkoušeno s jakýmkoliv jilmem tvořit ve stromořadí přesný protějšek,… ale se stromy přesných forem toto úsilí rozhodně stojí za námahu. Jsou jisté druhy stromů jenž mají téměř architektonickou formu, jako například topol černý, a pro čistě ozdobné účely takové stromy mohou být použity se značným úspěchem ve stromořadí. Další stromy, jako túje, mohou být zastřiženy do zřetelně geometrických forem, by mohly nepochybně být používány s uspokojením v určitých případech pro stejné účely.“''<ref group="L" name="Wau">{{cs}}{{Citace monografie
| příjmení = Waugh
| jméno = Frank Albert
 
Povolení není třeba ''„ … ke kácení dřevin se stanovenou velikostí, popřípadě jinou charakteristikou. Stanovenou velikost, popřípadě jinou
charakteristiku určí Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem“. (podle § 8 vyhlášky č. 395/1992 Sb. je stanovenou velikostí obvod kmene do 80 cm ve výšce 130 cm.). Povolení rovněž není třeba „… ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů, nebo při provádění výchovné probírky porostů, při údržbě břehových porostů prováděné při správě vodních toků, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav a z důvodů zdravotních, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Kácení z těchto důvodů musí být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany přírody, který je může pozastavit, omezit nebo zakázat…“''.<ref name="Borsky" />''
 
Kácení bez povolení úřadu je povoleno je-li jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví, nebo hrozí-li škoda značného rozsahu.
Neregistrovaný uživatel

Navigační menu