Nobunaga Oda

Nobunaga Oda 織田信長
Nobunaga Oda na dobovém vyobrazení
Rodné jméno	吉法師
Narození	23. června 1534 Nagoya, Provincie Owari
Úmrtí	21. června 1582 (ve věku 47 let) Honnō-ji, Kjóto
Příčina úmrtí	seppuku
Místo pohřbení	Honnódži Amidadži Sókenin Sókendži
Povolání	daimjó a vojevůdce
Nábož. vyznání	šintoismus Ničirenova škola
Choť	Nóhime Hidžikataši Džitokuin Akoko no Kata Naoko Harada
Děti	Nobutada Oda Nobukacu Oda Nobutaka Oda Hidekacu Hašiba Kacunaga Oda Tokuhime … více na Wikidatech
Rodiče	Nobuhide Oda a Cučida Gozen
Rod	Klan Oda
Příbuzní	Oiči, Oinu no Kata, Nobuhiro Oda, Nobujuki Oda, Nobukane Oda, Nagamasu Oda, Nobuharu Oda, Nobutoki Oda, Hidetaka Oda, Nobuteru Oda, Nobuoki Oda, Hidenari Oda a Nagatoši Oda (sourozenci) Sako Akamacu (adoptované dítě) Ašikaga (adoptované dítě) Keihóin (adoptované dítě) Saitó (adoptované dítě) Rjúšóin (adoptované dítě) Kóiho (júši) Hidenobu Oda a Hidenori Oda (vnoučata)
Funkce	konoe taišó (1575–1578) udaidžin (1577–1578)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oda Nobunaga portrétovaný italským jezuitou Giovannim Nicolaem

Zástava Ody Nobunagy

Nobunaga Oda (japonsky: 織田 信長, Oda Nobunaga, celým jménem japonsky: 織田上総介三郎信長, Oda Kazusanosuke Saburó Nobunaga, 23. června 1534 – 21. června 1582) byl hlavním daimjó v období Sengoku. Byl synem Nobuhideho Ody, bezvýznamného válečníka s malými pozemky v provincii Owari. Nobunaga žil v neustálých válečných výbojích a předtím než předčasně zemřel v roce 1582, si podrobil téměř celé Japonsko.

Sjednocení provincie Owari

V roce 1551 neočekávaně zemřel Nobuhide Oda a během pohřbu byl Nobunaga nařčen z odporného jednání při kladení obřadní vonné tyčinky na oltář. Tento akt později odsoudilo mnoho vazalů rodiny Oda. Ti, přesvědčeni o Nobunagově nedostatku disciplíny, začali stranit jeho mírněji se vyjadřujícímu a uhlazenějšímu bratrovi Nobujukimu.

Zahanbený Nobunagovým chováním, spáchal Masahide Hirate seppuku. To byla pro Nobunagu obrovská rána, ztratil totiž učitele a cenného vazala. Později vystavěl na jeho počest svatyni.

Ačkoli byl Nobunaga uznán jako Nobuhidův právoplatný následník, byl klan Oda rozdělen do mnoha frakcí, a dokonce byl celý klan technicky poddán šugovi provincie Owari, Jošimunemu Šibovi. Tak se stalo, že Nobutomo Oda, jenž byl šugovým zástupcem a jenž ovládal slabého Šibu jako svou loutku, odmítl Nobunagu jako nového pána provincie Owari. Když Jošimune jasně podpořil a pokusil se pomoci Nobunagovi, byl Nobutomou zavražděn.

Nobunaga úspěšně přesvědčil Nobumicuho Odu, mladšího bratra svého otce Nobuhideho, aby se připojil na jeho stranu, a s jeho pomocí byl Nobutomo zabit na hradě Kijosu, který se později stal Nobunagovým sídlem na více než 10 let. Nobunaga využil situace, kdy právoplatným dědicem funkce šuga provincie Owari se stal Joušimuneho syn, Јоšikane Šiba, a uzavřel spojenectví s rodinou Imagawa z provincie Suruga a s rodinou Kira z provincie Mikawa, jelikož oba klany měly stejného šuga a nemohly odmítnout. To ve skutečnosti mělo zajistit, aby rodina Imagawa přestala útočit na hranice provincie Owari.

Přestože byl Nobujuki a jeho stoupenci stále na svobodě, Nobunaga vedl armádu do provincie Mino na pomoc Dósanu Saitóovi, jehož syn, Jošitacu Saitó, se obrátil proti němu. Tažení selhalo, Dósan byl zabit a Jošitacu se v roce 1556 stal novým pánem provincie Mino.

O pár měsíců později provedl Nobujuki s podporou Каcuieho Šibaty a Hidasady Hajašiho výpad proti svému bratru Nobunagovi. Byli poraženi při bitvě u Ino. Tito tři byli omilostněni jen díky intervenci Nobunagovy a Nobujukiho matky. Nicméně již příští rok plánoval Nobujuki další rebelii. Nobunaga byl informován Kacuiem Šibatou a po té, co předstíral nemoc, aby se dostal do Nobujukiho blízkosti, zavraždil ho na hradě Kijosu.

V roce 1559 Nobunaga zlikvidoval veškerou opozici proti sobě jak v klanu, tak i v celé provincii Owari. Pokračoval ve využívání Jošikaneho Šiby jako výmluvy pro uzavírání míru s ostatními daimjó. Později však objevil Jošikaneho tajnou korespondenci s klany Kira a Imagawa, snažící se dohodnout vypuzení Nobunagy a obnovení moci klanu Šiba. Nobunaga ho vyhnal a aliance vytvořené ve jménu klanu Šiba tak byly neplatné.

Bitva u Okehazamy

V roce 1560 shromáždil Jošimoto Imagawa armádu čítající 25,000 mužů a vyrazil směrem na Kjóto pod záminkou pomoci křehkému šógunátu Ašikaga. Klan Macudaira z provincie Mikawa se připojil k Jošimotovým silám.

Pro porovnání, klan Oda měl armádu pouhé 3 tisíce mužů, a tato síla bylo rozdělena na obranu různých míst na hranicích. Za těchto nepříznivých okolností Nobunaga údajně předvedl svůj oblíbený tanec Acumori, předtím než se on sám a pár společníků odebralo pomodlit se do chrámu. Podpořený náhlou bouří, Nobunaga napadl tábor Imagawů a zabil Jošimota, což mu přineslo překvapivé vítězství. Toto je pak známo jako bitva u Okezahamy, jež přinesla jménu Nobunaga národní povědomí.

Výsledkem bylo rychlé oslabení klanu Imagawa, který tím ztratil vládu nad klanem Macudaira. V roce 1561 bylo vytvořeno spojenectví mezi Nobunagou a Macudairou Motojasuem (později známým jako Iejasu Tokugawa).

Tenka Fubu

V roce 1561 v Minu na nemoc předčasně zemřel Saitó Jošitacu a byl nahrazen synem Saitem Tacuokim. Tacuoki, jakkoliv byl mladý a málo zkušený, jako vladař byl vojenským stratégem rovnajícím se svému dědovi a otci. Cítíc nebezpečnost této situace odjel Nobunaga ze své základny a začal kampaň v Minu.

Při přesvědčování vazalů rodu Saitó, aby se zřekli svého nekompetentního a pošetilého pána, oslabil Nobunaga velmi významně tento klan a připravil si tak podporu pro konečný útok v roce 1567. Nobunaga se zmocnil hradu Inabajama a poslal Saita Tacuokiho do exilu.

Oda Nobunaga odjel do Inabajamy a přejmenoval svůj nový hrad stejně jako město na Gifu, podle legendární hory Gi v Číně, kde vznikla dynastie Čou. Tím Nobunaga odhalil ambice podmanit si celé Japonsko. Začal používat svou novou pečeť, jež se četla jako „Tenka Fubu“, což znamená: „(Rozšiřovat) silou zbraní na celou zemí“, doslova „na vše pod nebesy“.

V roce 1564 si vzala Nobunagova sestra Oiči Azaie Nagamaseho, daimjóa v severní provincii Ómi. To mu později pomohlo připravit cestu do Kjóta.

V roce 1568 cestoval poslední ašikagský šógun Ašikaga Jošiaki do Gifu a požádal Nobunagu, aby začal tažení na Kjóto. Jošiaka byl bratr zavražděného 13. šóguna z rodu Ašikaga Jošiterua. Jošiteruho vrazi dosadili na místo šóguna svou loutku Ašikagu Jošihideho.

Nobunaga vyhodnotil Jošiakiho žádost jako výbornou příležitost začít tažení a podrobit si Kjóto. Překážkou v severní provincii Ómi mu však byl klan Rokkaku. Vůdce klanu Rokkaku Jošikata odmítl podpořit Jošiakiho jako šóguna a tím začala válka. Nobunaga podnikl masivní útok a vyhnal klan Rokkaku z jejich hradů.

Během krátkého času dosáhl Nobunaga Kjóta a vyhnal klan Mijoši pryč z města. Jošiaki byl pak jmenován 15. šógunem z rodu Ašikaga.

Nobunaga odmítl post kanrei a posléze začal s oslabováním moci šóguna s jasným úmyslem využít ho jako loutku pro ospravedlnění svých budoucích výbojů. Jošiaki však neměl v úmyslu stát se něčí loutkou a tak si potají dopisoval s různými daimjó s cílem vytvořit alianci proti Nobunagovi.

Obzvláště klan Asakura s nelibostí nesl vzrůstající mocí klanu Oda. Historicky byl totiž klan Oda podřízen klanu Asakura. Navíc Asakura Jošikage, který též podoporoval Ašikagu Jošiakiho, nebyl ochotný táhnout na Kjóto. Proto klan Asakura nyní pohrdal Nobunagovými úspěchy.

Když Nobunaga namířil tažení na území klanu Asakura, Azai Nagamasa (manžel Nobunagovy sestry Oiči), zrušil spojenectví s klanem Oda kvůli slávě spojenectví rodů Azai a Asakura, která trvala po generace. S pomoci rebelů z Ikka získala aliance proti Nobunagovi plnou sílu.

V bitvě u Anegawy porazil Nobunaga a Tokugawa Iejasu spojené síly klanů Asakura a Azai.

Nobunaga vedl válku i proti buddhistickým mnichům, kteří se mu odmítli podrobit. Enrjakudži, klášter na hoře Hiei, s válečnými mnichy školy Tendai, mu byl zvláště trnem v oku, neboť sídlil velmi blízko jeho rezidence v hlavním městě Kjótu. Proto v roce 1571 Nobunaga napadl Enrjakudži, jenž byl obdivovaným a významným kulturním symbolem té doby a vypálil ho do základů. Při této akci zemřelo mezi 20 a 30 tisíci mužů, žen a dětí.

V průběhu let uměl Nobunaga upevňovat svou pozici a brutálně ničil své nepřátele. Například v Nagašimě: Nobunaga utrpěl děsivé ztráty při potlačení odporu povstalců Ikkó-ikki. Nakonec Nobunaga obklopil nepřátelský komplex a zapálil ho, zemřelo zde desetitisíce civilistů, většinou ženy a děti.

Jeden z nejsilnějších členů aliance proti Nobunagovi, Takeda Šingen, byl konkurentem aliance Oda-Tokugawa (jež byla založena hlavně pro hlídání Takedovy a jeho spojence Imagawy). V roce 1572 pobídl šóguna a rozhodl kdo bude řídit hlavní město. Se svázanýma rukama na západní frontě poslal Nobunaga bezvýznamnou pomoc Tokugawovi Iejasuovi, jenž utrpěl porážku při bitvě u Mikatagahari v roce 1572.

Avšak po bitvě Takedovy síly ustupovaly a Šingen v roce 1573 zemřel. To byla pomoc pro Nobunagu, jenž se mohl zaměřit na Jošiakiho, a vyhlásil mu otevřeně válku navzdory císařskému soudnímu zásahu.

Nobunaga porazil Jošiakiho slabé síly a poslal ho do exilu. Ještě toho roku skončil šógunát Ašikaga.

Ještě v ten samý rok Nobunaga úspěšně zničil klany Asakura a Azai. Azai Nagamasa poslal Oiči zpět Nobunagovi a spáchal sebevraždu. Se zničením rodu Nagašima v roce 1574, byl jediným zbývajícím Nobunagovým protivníkem klan Takeda, vedený nyní Takedou Kacujorim.

Při rozhodující bitvě u Nagašino zničily spojené síly Nobunagy a Tokugawy Iejasua klan Takeda díky strategickému využití arkebuz. Nobunaga překonal nevýhodu pomalého nabíjení arkebuz tím, že postavil střelce do tří řad. Po tom co vystřelili v první řadě, se sehnuli a nabíjeli zatímco střílela následující řada. Kulky byly schopny provrtat brnění Takedových jezdců. To způsobilo zmatek v Takedově kavalérii, jež byla zatlačována zpět a pobíjena přilétávajícími střelami.

Nobunaga pokračoval v expanzi. Poslal Šibatu Kacuieho a Maedu Tošiieho na sever a Akečiho Micuhideho do provincie Tamba.

Obléhání Išijama Hongandži v Ósace klanem Oda přineslo malý pokrok, ale klan Mori z regionu Čúgoku začal posílat posily do silně obleženého města přes moře a prolomil tím námořní blokádu.

V roce 1577 dostal Hašiba Hidejoši rozkaz postoupit na západ a utkat se s klanem Mori.

O rok později byl dostavěn hrad Azuči v provincii Omi a tento působivý a extravagantně vyzdobený hrad šokoval evropské misionáře stejně jako obyčejné dvořany.

Po porážce Takedy Šingena, vytvořil Uesugi Kenšin, význačný generál té doby, druhou alianci proti Nobunagovi. Následovaly výboje na sousední síly, jenž vyvrcholily bitvou u Tedorigawy a vítězstvím Uesugiho. To bylo právě v době kdy se Uesugiho síly připravovaly na cestu na Kjóto.

Po této porážce musel Oda Nobunaga skrývat jasné obavy z Uesugiho. Od posla se pak dozvěděl novinky o generální mobilizaci Uesugiho armády. Pokud by vedl Uesugi svou armádu na Kjóto, tak by Oda Nobunaga neměl žádnou šanci než se vzdát a postoupit východní území s nadějí že dostane milost. Nicméně Uesugi Kenšin zemřel na mrtvici ještě před vyražením jeho armády.

V roce 1580 přinutil Nobunaga Išijamu Hongan-džiho ke kapitulaci a v roce 1582 zničil i klan Takeda. Nobunagova moc byla nyní na vrcholu svých sil, a byl připraven započít invazi do provincií Ečigo a Šikoku.

Incident v Honnódži

V roce 1582 napadl Hidejoši Hašiba (Nobunagův nejvěrnější vazal) provincii Biččú a obléhal hrad Takamacu. Tento hrad byl vitálním bodem Móriho klanu a jeho ztráta by znamenala ponechání domácího panství zranitelným. Vedeny Terumotem Mórim přijely posily z vnějšku hradu Takamacu a ze dvou stran Hidejošiho odřízly. Ten požádal Nobunagu o posily.

Bývá často zmiňováno, že Hidejoši nepotřeboval posily, ale z rozličných důvodů o ně Nobunagu požádal. Někteří věří, že Hidejoši, jemuž ostatní generálové záviděli a nenáviděli ho pro jeho rychlý vzestup z nižšího pěšáka až ke generálovi zodpovídajícímu se pouze Nobunagovi, chtěl mít nějaký profit z dobytí hradu pro Nobunagu a získat navrch před ostatními vazaly rodu Oda. Jiní spekulují o tom, že Hašiba nebo jeho vazalové chtěl vylákat Nobunagu do zranitelné pozice na frontě, kde by ho mohli snadněji zavraždit. Další věří, že byl Hašiba ve skutečnosti vedoucí postavou za zradou Micuhideho Akeči.

V každém případě Nobunaga rozkázal Nagahidemu Niwovi aby se přichystal na invazi na Šikoku a Micuhidemu, aby pomohl Hidejošimu. Na cestě do regionu Čúgoku zastavil Nobunaga v Honnó-ji, v chrámu v Kjótu. Protože Nobunaga neočekával útok uprostřed jím ovládaného území, byl strážen pouze pár desítkami služebníků a osobními strážci.

Přesto však Micuhide náhle obklopil a udeřil na Honnó-ji, a nutil Nobunagu aby spáchal sebevraždu. Ve stejný čas kdy Akečiho síly napadly hrad Nidžó si Nobunaga vzal život. Společně s ním zemřel jeho mladý milenec, Ranmaru Móri, který mu věrně sloužil po mnoho let a byl s ním i v tomto žalostném čase. Jeho loajalita a starostlivost o pána byly známy a časem velmi oceňovány. Pouze jedenáct dní po úderu na Honnó-dži byl Micuhide zabit v bitvě u Jamazaki.

Oda, Tojotomi a Tokugawa

Nobunaga byl proslulý jako pán oblasti Nagoja (jak se říkalo provincii Owari) a neobyčejný příklad pro samuraje období Sengoku. Během pár let položil pro své následovníky cestu pro dokončení sjednocení Japonska pod novou vládu bakufu.

Je důležité že, Hidejoši Tojotomi a Iejasu Tokugawa (jenž založil šógunát Tokugawa) byli věrnými následovníky Nobunagy. Hidejoši se stal z bezejmenného rolníka jedním z nejvýznačnějších Nobunagových generálů. Iejasu sdílel s Nobunagou dětství a vyrůstali jako silní spojenci. Hidejoši porazil Akečiho během měsíce a byl považován za právoplatného Nobunagova nástupce jenž pomstil Micuhideho zradu.

Tito dva byli obdarováni Nobunagovými předešlými úspěchy, kterými vybudoval a sjednotil Japonsko a o nichž říkali: „Sjednocení je jako rýžový koláček: Oda ho udělal, Hašiba ho zformoval a nakonec ho ochutnal pouze Iejasu.“ (Hašiba je rodové jméno Hidejošiho, jež používal dokud následoval Nobunagu)

Hidejoši, jenž se stal hlavním vládcem v roce 1586, sám syn z chudé rolnické rodiny, zavedl právo díky němuž byla samurajská třída kodifikována jako stála a dědičná, a ostatním třídám bylo zakázáno nosit zbraně. Tím byla značně ztížena pohyblivost v rámci Japonské společnosti (kterou nakonec úplně znemožnil šógunát Tokugawa) až do doby kdy byla samurajská třída při reformách Meidži v šógunátu Edo rozpuštěna.

Je důležité si všimnout ,že rozdíl mezi samuraji a ne-samuraji byl během 16. století nejasný. Mnoho mužů z různých sociálních vrstev (většinou malorolníci) příslušelo přinejmenším k jedné vojenské organizaci a sloužili ve válkách před a během Hidejošiho vlády. Tato situace „všichni proti všem“ trvala po staletí.

Oprávněné samurajské rodiny po 17. století si tak vybraly možnosti následovat Nobunagu, Hidejošiho a Iejasua. Během změn režimů nastávaly velké bitvy a mnoho poražených samurajů bylo zničeno nebo se stali róniny, popř. se začlenili do obyčejné populace.

Jeho politika

Nobunagovým snem bylo nejen změnit způsob válčení v Japonsku, ale také udělat jednu z nejmodernějších armád světa. Vylepšoval a rozšiřoval techniku oštěpů, lodí a hradů. Vylepšil systém válečného postavení tím, že se v úvahu brala zkušenost, ne však jméno nebo původ, jak tomu bylo v dřívějších dobách. Vazalům byla také dávána půda na základě výnosů rýže a na velikosti pozemků. Jeho organizační systém byl přesně použit a dále vyvíjen jeho spojencem Tokugawou Iejasuem v vzniklém šógunátu Tokugawa v Edu.

Nobunagova vláda a důvtip nebyl využit pouze na bitevním poli, ale byl také znám jako dobrý obchodních a rozuměl principům mikro- a makroekonomiky. Jako první modernizoval ekonomiku ze zemědělské podstaty na podstatu výrobní a na služby. Hradní města byla vyvíjena jako centra lokálních ekonomik. Byli vytvářeny cesty na jeho panstvích mezi hradními městy nejen pro usnadnění cestování, ale především pro jednodušší pohyb velkých armád na dlouhé vzdálenosti v co nejkratším čase. Mezinárodní obchod byl rozšířen do Číny a na Korejský poloostrov, dokud nezačali přijíždět „jižní barbaři“ z Evropy, Filipín, Siamu a Indonésie.

Zavedl politiku „rakuichi rakuza“ jako cestu pro podporu obchodu a veškeré ekonomiky. Tato politika zrušila a zakazovala veškeré monopoly a otevřela uzavřené a privilegované svazy, společnosti a cechy, které viděla jako překážky obchodu. Také vyvinul různé daňové výjimky.

Stavěl „města-hrady“, místní centra obchodu. Ty spojoval novými cestami, nejen pro ulehčení obchodu, ale také pro rychlejší přesuny armády.

Stavěl také krásné zahrady a hrady. Snad nejkrásnějším z nich, a také prý nejkrásnější v celém Japonsku, je Azuči u jezera Biwa. Tento hrad je pokryt zlatem a zdoben sochami, uvnitř jsou pak interiéry malované malířem Eitoku Kanó.

Byl fascinován evropskou kulturou, sbíral umělecká díla, zbraně a brnění. Je také považován za jednoho z prvních Japonců, kteří nosili evropské oblečení. Byl také patronem křesťanských misionářů v Japonsku, avšak nikdy nekonvertoval ke křesťanství.

Nobunaga je v Japonsku vzpomínám jako jedna z nejbrutálnějších postav období Sengoku. Byl prvním ze tří hlavních postav období Sengoku. Těmi dalšími byli Tojotomi Hidejoši (zvaný také Hašiba Hidejoši) a Tokugawa Iejasu. Oda Nobunaga byl na nejlepší cestě dokončit dobytí a sjednocení Japonska, kdyby ho Akeči Mitsuhide (jeden z jeho generálů) nedonutil spáchat sebevraždu v Honnó-dži v Kjótu. Akeči se pak sám prohlásil za pána Odových území nicméně byl však rychle poražen dalším z Odových generálů Hidejošim.

Literatura

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oda Nobunaga na anglické Wikipedii.

Obrázky, zvuky či videa k tématu Nobunaga Oda na Wikimedia Commons

Portály: Japonsko