Michal Černigovský: Porovnání verzí
oprava jmen |
m →Smrt a prohlášení za svatého: fix odkazu na rozcestník: světec |
||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
== Smrt a prohlášení za svatého == |
== Smrt a prohlášení za svatého == |
||
Zemřel v [[Saraj Bátú|Saraj]]i, hlavním městě mongolské [[Zlatá horda|Zlaté hordy]], spolu s jedním ze svých šlechticů [[Fjodor Černigovský|Fjodorem]]. Protože se zde odmítli zříci křesťanské víry, oba velmoži zde byli vystaveni mučení a nakonec jim byla setnuta hlava.<ref name='Butler’s'/> Oba byli z toho důvodu prohlášeni za [[ |
Zemřel v [[Saraj Bátú|Saraj]]i, hlavním městě mongolské [[Zlatá horda|Zlaté hordy]], spolu s jedním ze svých šlechticů [[Fjodor Černigovský|Fjodorem]]. Protože se zde odmítli zříci křesťanské víry, oba velmoži zde byli vystaveni mučení a nakonec jim byla setnuta hlava.<ref name='Butler’s'/> Oba byli z toho důvodu prohlášeni za [[Svatý|světce]] a [[mučedník]]y.<ref name='Dimnik'/> |
||
{{Citát|Bátú mu řekl: „Skloň se před vírou našich předků.“ Michail odpověděl: „Jelikož nás Bůh za naše hříchy vydal do vašich rukou, klaníme se ti a ctíme tě. Ale před vírou tvých předků a před tvým rouhačským příkazem se neskloníme.“ Bátú se rozběsnil jako líté zvíře, poručil Michaila zabít a hanebný bezbožník Doman Putivlec to učinil. Spolu s Michailem byl zabit i jeho bojar Fjodor. Zemřeli jako mučedníci a přijali mučednickou korunu od Krista.|[[Haličsko-volyňský letopis]]<ref>{{Citace monografie | titul = Haličsko-volyňský letopis | editoři = Jitka Komendová | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 180 | isbn =978-80-257-0187-4 | strany = 78}}</ref>}} |
{{Citát|Bátú mu řekl: „Skloň se před vírou našich předků.“ Michail odpověděl: „Jelikož nás Bůh za naše hříchy vydal do vašich rukou, klaníme se ti a ctíme tě. Ale před vírou tvých předků a před tvým rouhačským příkazem se neskloníme.“ Bátú se rozběsnil jako líté zvíře, poručil Michaila zabít a hanebný bezbožník Doman Putivlec to učinil. Spolu s Michailem byl zabit i jeho bojar Fjodor. Zemřeli jako mučedníci a přijali mučednickou korunu od Krista.|[[Haličsko-volyňský letopis]]<ref>{{Citace monografie | titul = Haličsko-volyňský letopis | editoři = Jitka Komendová | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 180 | isbn =978-80-257-0187-4 | strany = 78}}</ref>}} |
||
Verze z 10. 12. 2014, 03:45
Svatý Michael Černihovský[1] nebo též Michael Vsevolodovič[2] (asi 1185 – 20. září 1246) byl ruský kníže z rodu Rurikovců.[3]
Vláda
Během svého života vládl jako veliký kníže kyjevský (1236–1240, 1240, 1241–1243), perejaslavský (1206), novhorodsko-severský (1219–1226), černihovský (1223–1235, 1242–1246), novgorodský (1225–1226, 1229-1230) a haličský (1235–1236).[2]
Dle archeologických nálezů procházel za jeho období Černihov obdobím předtím nepoznané prosperity, což naznačuje, že jednou z oblastí, na něž se Michaelova pozornost zaměřovala, byl obchod.[2] Částečně i zájmy v obchodní sféře jej vedly k získání Haliče a Kyjeva, dvou významných center ležících na obchodní cestě mířící z rýnské oblasti a Uher do Černihova.[2] Vyjednal též obchodní dohody a politická spojenectví s Poláky a Uhry.[2] Snížil daňové zatížení Novgorodu a povolil jeho obyvatelům větší politickou svobodu.[2] Byl posledním autonomním starším knížetem Kyjeva, a to až do chvíle, kdy byl svržen mongolskou armádou.[2]
V době na počátku mongolské invaze byl jedním z nejmocnějších ruských knížat.[2] Byl obviněn, že díky jeho neschopnému vedení se nepodařilo spojit ruská knížata v boji proti mongolským nájezdníkům. Ovšem v daných podmínkách to byl téměř neproveditelný čin.[2]
Smrt a prohlášení za svatého
Zemřel v Saraji, hlavním městě mongolské Zlaté hordy, spolu s jedním ze svých šlechticů Fjodorem. Protože se zde odmítli zříci křesťanské víry, oba velmoži zde byli vystaveni mučení a nakonec jim byla setnuta hlava.[1] Oba byli z toho důvodu prohlášeni za světce a mučedníky.[2]
| „ | Bátú mu řekl: „Skloň se před vírou našich předků.“ Michail odpověděl: „Jelikož nás Bůh za naše hříchy vydal do vašich rukou, klaníme se ti a ctíme tě. Ale před vírou tvých předků a před tvým rouhačským příkazem se neskloníme.“ Bátú se rozběsnil jako líté zvíře, poručil Michaila zabít a hanebný bezbožník Doman Putivlec to učinil. Spolu s Michailem byl zabit i jeho bojar Fjodor. Zemřeli jako mučedníci a přijali mučednickou korunu od Krista. | “ |
| — Haličsko-volyňský letopis[4] | ||
Později se stali známými jako Černihovští mučedníci nebo též Černihovští divotvůrci.[2]
Potomci
1. manželství ∞ Maria Romanovna[2]
- Feodula Michajlovna (1212 – 1250)
- Rostislav Haličský (asi 1225 – 1262) [3]
- Marie Michajlovna (? – 7./9. prosinec 1271)
- Roman Michajlovič (asi 1218 – po 1288 / po 1305)[3]
- Mstislav Michajlovič (1220 – 1280)[3]
- Simeon Michajlovič, kníže glukovský a novosilský
- Jurij Michajlovič, kníže toruský a brijanský
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michael of Chernigov na anglické Wikipedii.
- ↑ a b THURSTON, Herbert (Editor). Butler’s Lives of the Saints - September. [s.l.]: [s.n.]
- ↑ a b c d e f g h i j k l DIMNIK, Martin. The Dynasty of Chernigov - 1146-1246. [s.l.]: [s.n.]
- ↑ a b c d Charles Cawley. Russia, Rurikids - Grand Princes of Kiev, Princes of Chernigov, descendants of Sviatoslav II, Grand Prince of Kiev (fourth son of Iaroslav I) [online]. Foundation of Medieval Genealogy, 2009-03-14 [cit. 2009-04-05]. (Medieval Lands). Dostupné online.
- ↑ Haličsko-volyňský letopis. Příprava vydání Jitka Komendová. Praha: Argo, 2010. 180 s. ISBN 978-80-257-0187-4. S. 78.
Literatura
- ŠVANKMAJER, Milan, a kol. Dějiny Ruska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-658-3.