Hébé

Hébé francouzského malíře Ch. Duranda (1838–1937)

Hébé (řecky Ἥβη, latinsky Hebe) je v řecké mytologii bohyně věčné mladosti a jara, číšnice olympských bohů.

Byla dcerou nejvyššího boha Dia a jeho manželky Héry, někdy se uvádí, že ji zrodila Héra sama ze sebe podobně jako Zeus Athénu.

Na Olympu měla významnou funkci: nalévala bohům nektar, nápoj věčné mladosti, devětkrát sladší než med, který bohové pili místo vína, a podávala ambrosii, jídlo bohů, které propůjčovalo mládí, krásu i nesmrtelnost a působilo jako balzám.

Když Zeus unesl (nebo nechal unést) později Ganyméda a ustanovil ho novým číšníkem bohů, musela Hébé své místo opustit, což bylo provázeno značnou nelibostí bohyně Héry. Hébé se poté provdala za největšího hrdinu řeckých mýtů Hérakla a měli spolu dva syny jménem Alexiaros a Aníkétos.

Odkaz v umění

Podoba Hébé se zachovala na mnoha reliéfech a vázových malbách. Většinou je zobrazena ve společnosti Hérakla. Nejlepší z novodobých děl:

• socha, kterou vytvořil A. Pajou, dvorní sochař Ludvíka XV. a Ludvíka XVI., který dal hlavu Mme du Barry
• socha A. Canova (asi r. 1800)

„	Nikterak neuctívám Hygieiu, dceru toho starého mastičkáře Asklépia, která je na pomnících zpodobována, jak v jedné ruce drží hada a v druhé pohár, z něhož had občas upíjí; uctívám spíš Hébé, číšnici Diovu, kterou Héra zázračně počala pomocí hlohu, a která měla moc bohům i lidem znovu dávat svěžest mládí. Byla to asi jediná po všech stránkách zdatná, zdravá a statná dáma, jež kdy chodila po této planetě, a kamkoli přišla, nastalo jaro.	“
— Henry David Thoreau, Walden

Hébé se svým manželem, řeckým hrdinou Héraklem. Muzeum v Remeši

Literatura

• Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
• Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
• Publius Ovidius Naso, Proměny
• Rudolf Mertlík, Starověké báje a pověsti
• Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí

Externí odkazy

• Slovníkové heslo Hébé ve Wikislovníku