Jan Václav Prchal: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
vložení obrázků
→‎Dílo: - čárka 2x
Řádek 5: Řádek 5:
== Dílo ==
== Dílo ==
[[File:Jan-Václav-Prchal,Neptunova-kašna,-Jihlava.jpg|thumb|Jan Václav Prchal, Neptunova kašna, ]]
[[File:Jan-Václav-Prchal,Neptunova-kašna,-Jihlava.jpg|thumb|Jan Václav Prchal, Neptunova kašna]]
[[File:Jan-Václav-Prchal,kašna-Amfitrité,-Jihlava.jpg|thumb|left|Jan Václav Prchal, kašna Amfitrité, ]]
[[File:Jan-Václav-Prchal,kašna-Amfitrité,-Jihlava.jpg|thumb|left|Jan Václav Prchal, kašna Amfitrité]]
Jeho soubor [[Alegorie|alegorických]] soch Jara, Léta, Podzimu, Zimy, Hudby a Tance stál od roku 1775 původně v lipové aleji zámečku [[Karlův les]] u [[Pávov]]a. Po zničení zámku v bojích francouzských, bavorských a rakouských vojsk roku 1806 byly sochy odvezeny. Roku 1895 patřily jihlavskému výrobci kachlů A. Niemetzovi. Dalším vlastníkem byl Vinzenz Inderka, který sochu Tance věnoval doktoru K. Löwovi z [[Helenín]]a a pět alegorických soch zapůjčil městu k výzdobě městských sadů a posléze roku 1922 prodal Památkovému ústavu. V současné době sochy stojí na nově upraveném prostranství za budovou magistrátu města Jihlavy.
Jeho soubor [[Alegorie|alegorických]] soch Jara, Léta, Podzimu, Zimy, Hudby a Tance stál od roku 1775 původně v lipové aleji zámečku [[Karlův les]] u [[Pávov]]a. Po zničení zámku v bojích francouzských, bavorských a rakouských vojsk roku 1806 byly sochy odvezeny. Roku 1895 patřily jihlavskému výrobci kachlů A. Niemetzovi. Dalším vlastníkem byl Vinzenz Inderka, který sochu Tance věnoval doktoru K. Löwovi z [[Helenín]]a a pět alegorických soch zapůjčil městu k výzdobě městských sadů a posléze roku 1922 prodal Památkovému ústavu. V současné době sochy stojí na nově upraveném prostranství za budovou magistrátu města Jihlavy.


Řádek 22: Řádek 22:
Jan-Václav-Prchal,Kalvárie-(R).jpg|Jan Václav Prchal, Kalvárie
Jan-Václav-Prchal,Kalvárie-(R).jpg|Jan Václav Prchal, Kalvárie
</gallery>
</gallery>

== Odkazy ==
== Odkazy ==
=== Reference ===
=== Reference ===

Verze z 15. 9. 2014, 13:33

Jan Václav Prchal (* 17. dubna 1744, Kroměříž, Habsburská monarchie16. října 1811, Jihlava, Rakouské císařství) byl český pozdně barokní sochař působící v Jihlavě.

Život

Byl synem kroměřížského dvorního sochaře a řezbáře, u něhož se vyučil řemeslu. Poté pokračoval ve studiu na vídeňské císařské akademii. Do Jihlavy se přistěhoval v roce 1773 a o rok později se zde oženil s Kateřinou Ueberwasserovou.[1] Je autorem pozdně barokních sochařských děl v Jihlavě a na dalších místech Vysočiny.

Dílo

Jan Václav Prchal, Neptunova kašna
Jan Václav Prchal, kašna Amfitrité

Jeho soubor alegorických soch Jara, Léta, Podzimu, Zimy, Hudby a Tance stál od roku 1775 původně v lipové aleji zámečku Karlův les u Pávova. Po zničení zámku v bojích francouzských, bavorských a rakouských vojsk roku 1806 byly sochy odvezeny. Roku 1895 patřily jihlavskému výrobci kachlů A. Niemetzovi. Dalším vlastníkem byl Vinzenz Inderka, který sochu Tance věnoval doktoru K. Löwovi z Helenína a pět alegorických soch zapůjčil městu k výzdobě městských sadů a posléze roku 1922 prodal Památkovému ústavu. V současné době sochy stojí na nově upraveném prostranství za budovou magistrátu města Jihlavy.

Roku 1791 vytvořil soubor pašijových soch s Kalvárií, které byly původně součástí křížové cesty ke hřbitovu Na Kalvárii. Sochy byly přemístěny roku 1924 a Kalvárie nyní stojí na Jánském kopečku poblíž kostela svatého Jana Křtitele. Zbylé čtyři sochy, představující Krista na Hoře Olivetské, Bičování Krista, Krista Trpitele a Krista nesoucího kříž, jsou umístěny v zahradě minoritského kláštera. Nejvýznamnějšími Prchalovými díly jsou obě kašny na jihlavském Masarykově náměstí s postavami Poseidona, (Neptuna) a Amfitrité, vytvořené v letech 1795-1797. Je rovněž autorem klasicistních náhrobků Emanuela Zeba a Františka Z. Rindsmaula (dnes v hřbitovním kostele sv. Ducha) [2]

Kromě Jihlavy se Prchalovy sochy nacházejí také v Dačicích, Třešti a Telči. Je patrně i autorem kamenné kašny se sochou Tritóna držícího na hlavě velkou kamennou mísu s delfínem v Havlíčkově Brodě a dřevořezeb podle předlohy malíře Jana Lukáše Krakera v klášterním kostele v Nové Říši.[3]

Odkazy

Reference

  1. Jihlavská archivní ročenka, svazek IV/2002, Jihlava, 2004, s. 223. Převzato: Cristia d’Elvert, Einige Iglauer Kűnstler, Nortizen-Bllatt, 1888, s. 54-55
  2. Pisková R a kol., Jihlava, 2009, str. 408
  3. Hrubá K, bakalářská práce, MUNI Brno, 2010, 4.1.

Literatura

Externí odkazy