Huroni: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidány 4 bajty ,  před 6 lety
m
typo
m (rozlišovač)
m (typo)
| poznamky =
}}
'''Huroni''' (z [[Francouzský jazyk|francouzského]] ''hure'' – [[hlava (anatomie)|hlava ]] [[divoké prase|divokého prasete]] nebo ''huron'' - surovec, rváč) (též '''Wendati''', '''Wyandoti''' – obyvatelé poloostovapoloostrova, ostrované) vlastním jménem '''Onkvaonvé''' (tedy „Praví muži“) jsou jedni z původních obyvatel Severní Ameriky, připadající do irokézské skupiny jazykově příbuzných kmenů. V jazyce [[Irokézové|Irokézů]] jsou známi jako Wendati, zatímco Wyandoti, tak jak jsou dnes nazýváni, vznikli spojením dvou zbylých kmenů Huronské konfederace s příbuzným kmenem [[Petuni|Petunů]] v 17. století.
 
== Historie ==
 
Před příchodem Evropanů do tohoto regionu dosahoval tento kmen počtu kolem 30.000 lidí. [[Animismus|Animistické náboženství]], spojené s kultem předků a praktikováním okázalých slavností mrtvých, ustupovalo pod vlivem [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitských]] misionářů v průběhu 17. století katolickému křesťanství. Živili se lovem, rybolovem a jednoduchým zemědělstvím - pěstovali kukuřici, dýně, fazole, slunečnici a topinambury.
Jejich oděv a účes byl podobný jako u příbuzných irokézůIrokézů. Muži nosili kožené legíny, mokasíny a bederní zástěrku, v zimě také kožený plášť. Typický byl účes - holili si celou hlavu kromě hřebene delších vlasů na temeni a v týle, který si zdobili peřím, srstí nebo [[Urzon kanadský|urzoními]] ostny. Tělo si často potírali slunečnicovým olejem.
Huroni měli slabost pro hazardní hry a sázky. Byli vynikající válečníci, do boje si někdy oblékali ochranné oěníodění z tenkých dřevěných latěk. Válečné zajatce buďto adoptovali do svého kmene nebo umučili, což bylo běžné i sousedních etnik. V dobrodružných románech (např. [[Poslední Mohykán]] od [[James Fenimore Cooper|J. F. Coopera]]) jsou Huroni často popisování jako suroví, krutí a podlí, ve skutečnosti ale nebyli o nic krutější než jejich věční rivalové Irokézové.
 
S příchodem francouzských obchodníků s kožešinami se orientovali na lov kožešinové zvěře a vyměňovali za své úlovky za potraviny a zbraně. V roce 1649 využili jejich tradiční nepřátelé Irokézové oslabení konfederace epidemií neštovic v první polovině 40. let k útoku, který znamenal fakticky likvidaci kmene.
Část jeho příslušníků Irokézové pobili, velké množství adoptovali do kmenů své Ligy, část nepřežila bez zásob (které jim vítězové ukradli nebo zničili) následující zimu. Několik stovek se zachránilo a migrovalo v oblasti Velkých jezer. Později se spojili s Petuny a začali se nazývat Wyandoti. Část se později přesunula do [[Ohio|Ohia]], [[Kansas]]u, [[Oklahoma|Oklahomy]] a [[Nebraska|Nebrasky]]. Zbytek odvedli jezuité do okolí [[Québec]]u (tzv. Huroni z Lorette). Přestože šlo po této decimaci populačně o malý kmen, těšili se Wyandoti mezi jezerními kmeny značnému vlivu. Z jejich řad pocházel i slavný náčelník [[Kondiaronk]]. V 18. století během imperiálních válek stáli obvykle na straně Francouzů proti Britům. Během [[Pontiacovo povstání|Pontiacova povstání]] bojovali na straně indiánských vzbouřenců a dobyli mj. Fort Sandusky. V 80. letech 18. století bojovali proti [[Kentucky|kentucké]] milici. Ve 40. letech 19. století se v rámci velkých indiánských přesunů odstěhovali do Kansasu. V té době se počet Wyndotů pohyboval jen okolo 700. Ve druhé polovině 20. století žily v [[Spojené státy americké|USA]] a [[Kanada|Kanadě]] necelé dva tisíce Huronů asimilovaných většinou početnějšími kmeny.<ref>Amerika v proměnách staletí</ref>
 
49 218

editací

Navigační menu