Marie Terezie Savojská: Porovnání verzí
m →Sochy sv. Donáta: Přidán obrázek svatého Donáta. |
redukce wikiodkazů |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Upravit}} |
|||
[[Soubor:Herzogin Savoja.JPG|thumb|Marie Terezie Savojská]] |
[[Soubor:Herzogin Savoja.JPG|thumb|Marie Terezie Savojská]] |
||
{{Příbuzenstvo| příbuzenstvo = |
{{Příbuzenstvo| příbuzenstvo = |
||
| Řádek 10: | Řádek 9: | ||
== Život == |
== Život == |
||
Narodila se roku [[1694]] jako čtvrtá dcera a sedmé dítě ze dvanácti |
Narodila se roku [[1694]] jako čtvrtá dcera a sedmé dítě ze dvanácti potomků knížete [[Jan Adam I. z Lichtenštejna|Jana Adama I. z Lichtenštejna]] a kněžny [[Edmunda z Ditrichštejna|Edmundy z Ditrichštejna]]. Po předčasné smrti jejích dvou bratrů se její otec rozhodl svých pět dcer, které se dožily dospělosti, zajistit, protože se nesnášel se svým synovcem a nástupcem [[Antonín Florián z Lichtenštejna|Antonínem Floriánem]]. V roce [[1712]] se tak v osmnácti letech ujala [[panství Černý Kostelec]] ([[Kostelec nad Černými lesy]]), [[Škvorec]], [[Uhříněves]], [[Plaňany]] a [[Čechy pod Kosířem]]. Antonín Florián se však panství nechtěl vzdát a podařilo se mu vysoudit Plaňany, které ovšem jeho syn [[Josef Johann Adam z Lichtenštejna|Josef Jan Adam]] po nějaké době prodal vévodkyni zpět. V roce [[1760]] Marie Terezie přikoupila [[Kounice]] a roku [[1764]] [[Rataje nad Sázavou]]. |
||
Do organizace jejího |
Do organizace jejího sňatku se zapojil její strýc [[Josef Václav z Lichtenštejna]], který byl diplomatem a reformátorem dělostřelectva [[Rakouská armáda|rakouské armády]]. Ten měl dobré styky s maršálem [[Evžen Savojský|Evženem Savojským]]. Nakonec se Mariíným ženichem stal Evženův synovec a nositel [[Řád zlatého rouna|řádu Zlatého rouna]] vévoda [[Tomasso Emanuel de Savoy-Carignan]], princ z [[Piemont]]u, markrabě de [[Saluzzo]], hrabě de [[Soissons]]. Do příprav se zapojil také princ Evžen, který jednal s kněžnou Edmundou, matkou Marie Terezie, a také ručil majetkem v [[Uhersko|Uhrách]] za [[vdovský podíl]] nevěsty. Svatba se odehrála na [[Kostelec nad Černými lesy (zámek)|zámku]] v [[Černý Kostelec|Černém Kostelci]], kam v září [[1713]] přitáhl vévodův [[Kyrysníci|kyrysnický]] pluk. Zde již byl očekáván nejen svou snoubenkou, ale také obyvateli města a panství. Obřad proběhl dne [[24. říjen|24. října]] [[1713]] na zámku v [[Zámecká kaple svatého Vojtěcha (Kostelec nad Černými lesy)|kapli sv. Vojtěcha]]. Necelý rok po svatbě se jim narodil syn vévoda [[Eugen Jean Francois de Soissons]]. Manželé střídavě pobývali v Čechách a ve Vídni a to až do roku [[1729]], kdy se vévoda během hon]u v oboře [[Koloděje (zámek)|zámku]] v [[Koloděje|Kolodějích]] nakazil neštovicemi a brzy poté zemřel. Pohřben byl v [[Savojská kaple (Katedrála svatého Štěpána)|Savojské kapli]] v [[Katedrála svatého Štěpána (Vídeň)|chrámu sv. Štěpána]] ve Vídni. |
||
Se svým manželem měla jediného syna, Eugena Jeana, jenž se narodil v roce [[1714]], od roku [[1729]] byl [[Opavský vévoda|vévodou opavským]] a od roku [[1731]], kdy mu bylo pouhých 17 let, nositelem |
Se svým manželem měla jediného syna, Eugena Jeana, jenž se narodil v roce [[1714]], od roku [[1729]] byl [[Opavský vévoda|vévodou opavským]] a od roku [[1731]], kdy mu bylo pouhých 17 let, nositelem řádu Zlatého rouna. V armádě to dotáhl na hodnost [[Nejvyšší polní strážmistr|nejvyššího polního strážmistra]]. Jeho manželkou se měla stát vévodkyně [[Marie Teresa di Massa]], princezna di [[Carrara]] ([[1725]]-[[1790]]), se kterou byl v zastoupení oddán dne [[10. listopad]]u [[1734]]. K právnímu naplnění, tedy k proběhnutí řádného obřadu, však nikdy nedošlo. Dne [[24. listopad]]u [[1734]] totiž Eugen Jean u [[Mannheim]]u zemřel na zimnici. |
||
Vévodkyně Marie Terezie Anna de Savoy-Carignan zemřela dne [[20. únor]]a [[1772]] ve [[Vídeň|Vídni]]. Pohřbena byla po boku svého manžela v [[Savojská kaple (Katedrála svatého Štěpána)|Savojské kapli]] v [[Katedrála svatého Štěpána (Vídeň)|katedrále sv. Štěpána]] ve Vídni. Za svého dědice vybrala |
Vévodkyně Marie Terezie Anna de Savoy-Carignan zemřela dne [[20. únor]]a [[1772]] ve [[Vídeň|Vídni]]. Pohřbena byla po boku svého manžela v [[Savojská kaple (Katedrála svatého Štěpána)|Savojské kapli]] v [[Katedrála svatého Štěpána (Vídeň)|katedrále sv. Štěpána]] ve Vídni. Za svého dědice vybrala knížete [[František Josef I. z Lichtenštejna|Františka Josefa I. z Lichtenštejna]]. V závěti navíc odpustila poddaným nedoplatky, darovala chudým na každém svém panství několik tisíc [[zlatý]]ch a přikázala vyplácet každý rok pět tisíc zlatých na výkup zajatců z [[Turecko|Turecka]]. Různé dary také odkázala kostelům a klášterům v Čechách a ve Vídni. |
||
== Charitativní činnost == |
== Charitativní činnost == |
||
Po smrti svého jediného |
Po smrti svého jediného potomka se Marie Terezie začala více věnovat charitě. Už v letech [[1726]]-[[1728]], tedy ještě za života svého manžela, nechala nedaleko [[Kostelec nad Černými lesy (zámek)|zámku]] v [[Kostelec nad Černými Lesy|Černém Kostelci]] postavit [[Nový špitál (Kostelec nad Černými lesy)|špitál]], v němž mohlo přebývat 12 žen a 12 mužů. Finančně podpořila řadu kostelů, např. v roce [[1759]] daroval peníze kostelům ve [[Škvorec|Škvorci]] a [[Úvaly|Úvalech]]. Postarala se také o založení nových far a kostelů v [[Aldašín|Aldašíně]], [[Bylany|Bylanech]] či [[Poříčany|Poříčanech]], ostatní nechala opravit. Také těmto kostelům darovala přes 13 000 zlatých, faráři pak každé čtvrtletí sloužili mši za spásu její duše. Dne [[15. srpen|15. srpna]] [[1755]] v rámci školské reformy nechala na jednotlivých panstvích zřídit nadaci, z níž byl učitelům vyplácen od vrchnostenského úřadu pevný plat, od lesního úřadu pak dříví na topení. Tímto krokem došlo k osvobození poddaných od školních platů. V roce [[1760]] odkoupila od [[Morzinové|Morzinů]] [[panství Kounice]] a hned o rok později ([[1761]]) nechala v [[Kounice|Kounicích]], [[Vyšehořovice|Vyšehořovicích]] a [[Mochov|Mochově]] zřídit školy. V roce [[1763]] došlo k obnovení špitálu v Kounicích. |
||
Dne [[14. březen|14. března]] [[1736]] propustila |
Dne [[14. březen|14. března]] [[1736]] propustila měšťany v Kostelci nad Černými lesy z nevolnictví a jelikož město nemělo dostačující kostel, nechala zde postavit [[Kostel svatých Andělů Strážných (Kostelec nad Černými lesy)|kostel svatých Andělů Strážných]]. V letech [[1752]]-[[1759]] nechala přestavět černokostelecký zámek do [[baroko|barokní]] podoby, stejně jako [[Čechy pod Kosířem (zámek)|zámek]] v [[Čechy pod Kosířem|Čechách pod Kosířem]]. Od [[12. červenec|12. července]] [[1760]] nechala při bouřkách zvonit v kostelech či ve zvoničkách. Pro 30 vsí pak nechala na vlastní náklady odlít zvony. Také nařídila, že se do konce žní mají lidé při odchodu z polí modlit u kapliček a křížů. Dne [[4. leden|4. ledna]] [[1766]] pak zřídila ''Donationsfond'', kterému darovala 22 206 zlatých ve stavovských [[Dlužní úpis|dlužních úpisech]]. Tyto peníze měly být použity v případě požáru, krupobití apod. |
||
Jelikož poddaní neuměli |
Jelikož poddaní neuměli německy, rozhodla se vévodkyně v roce [[1764]] vydat nařízení, že se na ni mohou obracet v češtině. Zároveň si také uvědomovala, že se k ní nemusí dostat všechny informace o křivdách, protože někteří [[Panský úředník|panští úředníci]] mohou chtít svoje chyby zatajit. Proto v roce [[1766]] nechala vyhlásit: |
||
{{Citát|Oni poddaní, kteří by od hospodářských úředníků nedovoleným způsobem byli utlačováni a ve svých spravedlivých požadavcích bez úplatků vyřízení od nich obdržeti nemohli a ostýchali se, jak v tomto případě nařízeno, hospodářskému radovi svou stížnost žalobně přednésti. Ti a takoví mají stížnost přímo na nás jakožto nejmilostivější vrchnost buďto písemně nebo sami osbně vznésti, kdež jim vždy dveře otevřeny zůstávají.|}} |
{{Citát|Oni poddaní, kteří by od hospodářských úředníků nedovoleným způsobem byli utlačováni a ve svých spravedlivých požadavcích bez úplatků vyřízení od nich obdržeti nemohli a ostýchali se, jak v tomto případě nařízeno, hospodářskému radovi svou stížnost žalobně přednésti. Ti a takoví mají stížnost přímo na nás jakožto nejmilostivější vrchnost buďto písemně nebo sami osbně vznésti, kdež jim vždy dveře otevřeny zůstávají.|}} |
||
V roce [[1764]] pak nechala na svých panstvích vystavět |
V roce [[1764]] pak nechala na svých panstvích vystavět sochy [[Svatý Donát|sv. Donáta]], aby se zabránilo neúrodě. To ovšem nepomohlo a v letech [[1770]]-[[1771]] vypukl hladomor. Vévodkyně proto nechala otevřít panské [[sýpka|sýpky]]. |
||
Charitativní činnosti se věnovala také ve [[Vídeň|Vídni]]. Zde založila [[Šlechtický savojský ženský ústav]] a darovala mu dva |
Charitativní činnosti se věnovala také ve [[Vídeň|Vídni]]. Zde založila [[Šlechtický savojský ženský ústav]] a darovala mu dva domy a zahradu. Jedním z těchto domů byl i palác na [[Johannesgasse (Vídeň)|Johannesgasse]], kde měl ústav sídlo a jenž po vévodkynině smrti připadl ústavu. Na jeho provoz věnovala ročně 19 180 zlatých. Dědicové navíc měli každé chovance ústavu, která zde stráví tři roky a následně se provdá nebo ústav opustí, vyplatit 2 000 zlatých. Další nadaci, která byla určena na výchovu mladých šlechticů, pak založila pro [[Savojská rytířská akademie|Savojskou rytířskou akademii]] a na provoz ročně určila 16 000 zlatých. Později došlo k jejímu spojení s vojenskou akademií založenou roku [[1778]] královnou [[Marie Terezie|Marií Terezií]]. |
||
V letech [[1746]]-[[1749]] navíc nechala na [[Favoritenstrasse (Vídeň)|Favoritenstrasse]] postavit budovy [[Rytířská akademie|rytířské akademie]] — [[Akademietrakt]], |
V letech [[1746]]-[[1749]] navíc nechala na [[Favoritenstrasse (Vídeň)|Favoritenstrasse]] postavit budovy [[Rytířská akademie|rytířské akademie]] — [[Akademietrakt]], jezdeckou školu a v roce [[1752]] křídlo [[Pflanzschule]] (dnes [[Sappeurtrakt]]). |
||
=== Sochy sv. Donáta === |
=== Sochy sv. Donáta === |
||
[[Soubor:MLS Kouřim, socha svatého Donáta ze Svatbína.jpg|thumb|Socha [[Svatý Donát|svatého Donáta]] ze [[Svatbín|Svatbína]], umístěná v [[Muzeum lidových staveb v Kouřimi|Muzeu lidových staveb |
[[Soubor:MLS Kouřim, socha svatého Donáta ze Svatbína.jpg|thumb|Socha [[Svatý Donát|svatého Donáta]] ze [[Svatbín|Svatbína]], umístěná v [[Muzeum lidových staveb v Kouřimi|Muzeu lidových staveb v Kouřimi]]]] |
||
Sochy sv. Donáta jsou typickou památkou pro období Marie Terezie Savojské. [[Svatý Donát]] patřil v [[Itálie|Itálii]] k velmi oblíbeným svatým a to především u rolníků, kterým měl chránit úrodu a dobytek před bouřkami, krupobitím a morem. V roce [[1765]] vévodkyně objednala pro svá panství jeho sochy. Byly umístěny na různých místech — např. na rozcestí u [[Svatbín]]a (dříve [[Svatbín|Svrabova]]) nedaleko [[Kostelec nad Černými lesy|Kostelce nad Černými lesy]], u hřbitova v [[Kolovraty|Kolovratech]], na rozcestí v zaniklé vsi [[Křimín]] u [[Škvorec|Škvorce]]<ref>http://www.hrady.cz/wnd_show_text.php?tid=12985</ref>, v [[Kounice|Kounicích]] či u [[Vykáň|Vykáně]]. Dne [[31. květen|31. května]] [[1985]] došlo k přemístění poškozené sochy od Svatbína do [[Muzeum lidových staveb v Kouřimi|skanzenu]] v [[Kouřim]]i, kde došlo k jejímu zrestaurování. Dodnes se k ní údajně váže rčení ''Stojíš jako Donát u Svrabova''. |
|||
Kolem soch bývala vysázena do |
Kolem soch bývala vysázena do čtverce čtveřice lip. Z okolních obcí sem chodívala procesí za odvrácení špatné úrody a počasí. Poslední takové procesí je známo z [[Kolovraty|Kolovrat]] ze dne [[25. květen|25. května]] [[1947]]. Po [[Únor 1948|únoru 1948]] byla taková procesí zakázána. Na svátek sv. Donáta ([[7. srpen|7. srpna]]) bývaly u soch zapalovány ohně. |
||
== Zajímavosti == |
== Zajímavosti == |
||
* Na její památku je pojmenována ''Savojská'' ulice na Pražském předměstí v Kostelci nad Černými lesy.{{Doplňte zdroj}} |
* Na její památku je pojmenována ''Savojská'' ulice na Pražském předměstí v Kostelci nad Černými lesy.{{Doplňte zdroj}} |
||
* Na její počest vydalo roku [[1980]] [[Lichtenštejnské knížectví]] poštovní známku s jejím |
* Na její počest vydalo roku [[1980]] [[Lichtenštejnské knížectví]] poštovní známku s jejím portrétem.{{Doplňte zdroj}} |
||
== Literatura == |
== Literatura == |
||
| Řádek 63: | Řádek 62: | ||
== Reference == |
== Reference == |
||
<references /> |
<references /> |
||
{{Pahýl}} |
{{Pahýl}} |
||
Verze z 4. 7. 2014, 19:24
| otec | Jan Adam I. z Lichtenštejna |
|---|---|
| matka | Edmunda z Ditrichštejna |
| manžel | Tomasso Emanuel de Savoy-Carignan |
| syn | Eugen Jean Francois de Soissons |
Marie Terezie Anna Felicitas de Savoy-Carignan vévodkyně z Lichtenštejna (* 1694 – 20. února 1772, Vídeň) byla česká šlechtična, majitelka panství Kostelec nad Černými lesy, Škvorec, Uhříněves, Rataje a Kounice v Čechách a pravnučka knížete Karla z Lichtenštejna.
Život
Narodila se roku 1694 jako čtvrtá dcera a sedmé dítě ze dvanácti potomků knížete Jana Adama I. z Lichtenštejna a kněžny Edmundy z Ditrichštejna. Po předčasné smrti jejích dvou bratrů se její otec rozhodl svých pět dcer, které se dožily dospělosti, zajistit, protože se nesnášel se svým synovcem a nástupcem Antonínem Floriánem. V roce 1712 se tak v osmnácti letech ujala panství Černý Kostelec (Kostelec nad Černými lesy), Škvorec, Uhříněves, Plaňany a Čechy pod Kosířem. Antonín Florián se však panství nechtěl vzdát a podařilo se mu vysoudit Plaňany, které ovšem jeho syn Josef Jan Adam po nějaké době prodal vévodkyni zpět. V roce 1760 Marie Terezie přikoupila Kounice a roku 1764 Rataje nad Sázavou.
Do organizace jejího sňatku se zapojil její strýc Josef Václav z Lichtenštejna, který byl diplomatem a reformátorem dělostřelectva rakouské armády. Ten měl dobré styky s maršálem Evženem Savojským. Nakonec se Mariíným ženichem stal Evženův synovec a nositel řádu Zlatého rouna vévoda Tomasso Emanuel de Savoy-Carignan, princ z Piemontu, markrabě de Saluzzo, hrabě de Soissons. Do příprav se zapojil také princ Evžen, který jednal s kněžnou Edmundou, matkou Marie Terezie, a také ručil majetkem v Uhrách za vdovský podíl nevěsty. Svatba se odehrála na zámku v Černém Kostelci, kam v září 1713 přitáhl vévodův kyrysnický pluk. Zde již byl očekáván nejen svou snoubenkou, ale také obyvateli města a panství. Obřad proběhl dne 24. října 1713 na zámku v kapli sv. Vojtěcha. Necelý rok po svatbě se jim narodil syn vévoda Eugen Jean Francois de Soissons. Manželé střídavě pobývali v Čechách a ve Vídni a to až do roku 1729, kdy se vévoda během hon]u v oboře zámku v Kolodějích nakazil neštovicemi a brzy poté zemřel. Pohřben byl v Savojské kapli v chrámu sv. Štěpána ve Vídni.
Se svým manželem měla jediného syna, Eugena Jeana, jenž se narodil v roce 1714, od roku 1729 byl vévodou opavským a od roku 1731, kdy mu bylo pouhých 17 let, nositelem řádu Zlatého rouna. V armádě to dotáhl na hodnost nejvyššího polního strážmistra. Jeho manželkou se měla stát vévodkyně Marie Teresa di Massa, princezna di Carrara (1725-1790), se kterou byl v zastoupení oddán dne 10. listopadu 1734. K právnímu naplnění, tedy k proběhnutí řádného obřadu, však nikdy nedošlo. Dne 24. listopadu 1734 totiž Eugen Jean u Mannheimu zemřel na zimnici.
Vévodkyně Marie Terezie Anna de Savoy-Carignan zemřela dne 20. února 1772 ve Vídni. Pohřbena byla po boku svého manžela v Savojské kapli v katedrále sv. Štěpána ve Vídni. Za svého dědice vybrala knížete Františka Josefa I. z Lichtenštejna. V závěti navíc odpustila poddaným nedoplatky, darovala chudým na každém svém panství několik tisíc zlatých a přikázala vyplácet každý rok pět tisíc zlatých na výkup zajatců z Turecka. Různé dary také odkázala kostelům a klášterům v Čechách a ve Vídni.
Charitativní činnost
Po smrti svého jediného potomka se Marie Terezie začala více věnovat charitě. Už v letech 1726-1728, tedy ještě za života svého manžela, nechala nedaleko zámku v Černém Kostelci postavit špitál, v němž mohlo přebývat 12 žen a 12 mužů. Finančně podpořila řadu kostelů, např. v roce 1759 daroval peníze kostelům ve Škvorci a Úvalech. Postarala se také o založení nových far a kostelů v Aldašíně, Bylanech či Poříčanech, ostatní nechala opravit. Také těmto kostelům darovala přes 13 000 zlatých, faráři pak každé čtvrtletí sloužili mši za spásu její duše. Dne 15. srpna 1755 v rámci školské reformy nechala na jednotlivých panstvích zřídit nadaci, z níž byl učitelům vyplácen od vrchnostenského úřadu pevný plat, od lesního úřadu pak dříví na topení. Tímto krokem došlo k osvobození poddaných od školních platů. V roce 1760 odkoupila od Morzinů panství Kounice a hned o rok později (1761) nechala v Kounicích, Vyšehořovicích a Mochově zřídit školy. V roce 1763 došlo k obnovení špitálu v Kounicích.
Dne 14. března 1736 propustila měšťany v Kostelci nad Černými lesy z nevolnictví a jelikož město nemělo dostačující kostel, nechala zde postavit kostel svatých Andělů Strážných. V letech 1752-1759 nechala přestavět černokostelecký zámek do barokní podoby, stejně jako zámek v Čechách pod Kosířem. Od 12. července 1760 nechala při bouřkách zvonit v kostelech či ve zvoničkách. Pro 30 vsí pak nechala na vlastní náklady odlít zvony. Také nařídila, že se do konce žní mají lidé při odchodu z polí modlit u kapliček a křížů. Dne 4. ledna 1766 pak zřídila Donationsfond, kterému darovala 22 206 zlatých ve stavovských dlužních úpisech. Tyto peníze měly být použity v případě požáru, krupobití apod.
Jelikož poddaní neuměli německy, rozhodla se vévodkyně v roce 1764 vydat nařízení, že se na ni mohou obracet v češtině. Zároveň si také uvědomovala, že se k ní nemusí dostat všechny informace o křivdách, protože někteří panští úředníci mohou chtít svoje chyby zatajit. Proto v roce 1766 nechala vyhlásit:
| „ | Oni poddaní, kteří by od hospodářských úředníků nedovoleným způsobem byli utlačováni a ve svých spravedlivých požadavcích bez úplatků vyřízení od nich obdržeti nemohli a ostýchali se, jak v tomto případě nařízeno, hospodářskému radovi svou stížnost žalobně přednésti. Ti a takoví mají stížnost přímo na nás jakožto nejmilostivější vrchnost buďto písemně nebo sami osbně vznésti, kdež jim vždy dveře otevřeny zůstávají. | “ |
V roce 1764 pak nechala na svých panstvích vystavět sochy sv. Donáta, aby se zabránilo neúrodě. To ovšem nepomohlo a v letech 1770-1771 vypukl hladomor. Vévodkyně proto nechala otevřít panské sýpky.
Charitativní činnosti se věnovala také ve Vídni. Zde založila Šlechtický savojský ženský ústav a darovala mu dva domy a zahradu. Jedním z těchto domů byl i palác na Johannesgasse, kde měl ústav sídlo a jenž po vévodkynině smrti připadl ústavu. Na jeho provoz věnovala ročně 19 180 zlatých. Dědicové navíc měli každé chovance ústavu, která zde stráví tři roky a následně se provdá nebo ústav opustí, vyplatit 2 000 zlatých. Další nadaci, která byla určena na výchovu mladých šlechticů, pak založila pro Savojskou rytířskou akademii a na provoz ročně určila 16 000 zlatých. Později došlo k jejímu spojení s vojenskou akademií založenou roku 1778 královnou Marií Terezií.
V letech 1746-1749 navíc nechala na Favoritenstrasse postavit budovy rytířské akademie — Akademietrakt, jezdeckou školu a v roce 1752 křídlo Pflanzschule (dnes Sappeurtrakt).
Sochy sv. Donáta
Sochy sv. Donáta jsou typickou památkou pro období Marie Terezie Savojské. Svatý Donát patřil v Itálii k velmi oblíbeným svatým a to především u rolníků, kterým měl chránit úrodu a dobytek před bouřkami, krupobitím a morem. V roce 1765 vévodkyně objednala pro svá panství jeho sochy. Byly umístěny na různých místech — např. na rozcestí u Svatbína (dříve Svrabova) nedaleko Kostelce nad Černými lesy, u hřbitova v Kolovratech, na rozcestí v zaniklé vsi Křimín u Škvorce[1], v Kounicích či u Vykáně. Dne 31. května 1985 došlo k přemístění poškozené sochy od Svatbína do skanzenu v Kouřimi, kde došlo k jejímu zrestaurování. Dodnes se k ní údajně váže rčení Stojíš jako Donát u Svrabova.
Kolem soch bývala vysázena do čtverce čtveřice lip. Z okolních obcí sem chodívala procesí za odvrácení špatné úrody a počasí. Poslední takové procesí je známo z Kolovrat ze dne 25. května 1947. Po únoru 1948 byla taková procesí zakázána. Na svátek sv. Donáta (7. srpna) bývaly u soch zapalovány ohně.
Zajímavosti
- Na její památku je pojmenována Savojská ulice na Pražském předměstí v Kostelci nad Černými lesy.[zdroj?]
- Na její počest vydalo roku 1980 Lichtenštejnské knížectví poštovní známku s jejím portrétem.[zdroj?]
Literatura
- Pavel Juřík. Vévodkyně zvaná Savojka. Tajemství české minulosti. 2011, čís. 10, s. 30-33.
