Občanství: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Editace vzhledu stránky
Doplnění několika hypertextových odkazů
Řádek 1: Řádek 1:
'''Občanství''' je časově relativně trvalý, místně neomezený právní svazek (nebo vztah či status) fyzické osoby a daného státu. Státní občanství je jedním z hlavních znaků moderního státu. Žádný stát nemůže existovat, aniž by měl své občany. Tento právní svazek mezi občanem a státem je zpravidla proti vůli fyzické osoby nezrušitelný a na jeho základě vznikají jeho subjektům vzájemná práva a povinnosti (závazky), které tak určují i obsah státního občanství.<ref>{{Citace monografie|PAVLÍČEK a kol., Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda. Praha: Linde, 1998. ISBN 80-7201-141-3 = PAVLÍČEK a kol., Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda. Praha: Linde, 1998. ISBN 80-7201-141-3|příjmení = PAVLÍČEK a kol.|jméno = |titul = Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda|vydavatel = Linde|místo = Praha|rok = 1998|isbn = ISBN 80-7201-141-3}}</ref>
'''Občanství''' je časově relativně trvalý, místně neomezený právní svazek (nebo vztah či status) [[Fyzická osoba|fyzické osoby]] a daného [[Státní poznávací značka|státu]]. Státní občanství je jedním z hlavních znaků moderního státu. Žádný stát nemůže existovat, aniž by měl své občany. Tento právní svazek mezi občanem a státem je zpravidla proti vůli fyzické osoby nezrušitelný a na jeho základě vznikají jeho subjektům vzájemná práva a povinnosti ([[závazek|závazky]]), které tak určují i obsah státního občanství.<ref>{{Citace monografie|PAVLÍČEK a kol., Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda. Praha: Linde, 1998. ISBN 80-7201-141-3 = PAVLÍČEK a kol., Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda. Praha: Linde, 1998. ISBN 80-7201-141-3|příjmení = PAVLÍČEK a kol.|jméno = |titul = Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda|vydavatel = Linde|místo = Praha|rok = 1998|isbn = ISBN 80-7201-141-3}}</ref>


Tyto vzájemné vztahy jsou zejména právo fyzické osoby na ochranu ze strany státu a povinnosti občana jako věrnost státu, závazek k jeho obraně, výkon určitých funkcí a dodržování právních předpisů státu i mimo jeho území.
Tyto vzájemné vztahy jsou zejména právo fyzické osoby na ochranu ze strany státu a povinnosti občana jako věrnost státu, závazek k jeho obraně, výkon určitých funkcí a dodržování právních předpisů státu i mimo jeho území.
Řádek 6: Řádek 6:


== Historie ==
== Historie ==
Ve starověkém Římě bychom pod slovem občanství nalezli pojem status civitatis<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/status-civitatis-lat|url = }}</ref>, v českých dějinách by to byl inkolát<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/inkolat|url = }}</ref>. Současný pojem občanství vznikl ze 3. stavu (měšťanstva) během Velké Francouzské revoluce. Státní občanství v moderním slova smyslu, obdobně jako konstitucionalismus<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/konstitucionalismus|url = }}</ref>, politické strany či práva a svobody jednotlivce, se zformovalo v době buržoazních revolucí, kdy se formuje i to, co označujeme jako moderní stát. Za dob nevolnictví nebyl umožněn svobodný pohyb osob, a proto se tehdy uplatňovala zásada ius soli<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ius-soli|url = }}</ref>.
Ve starověkém Římě bychom pod slovem občanství nalezli pojem status civitatis<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/status-civitatis-lat|url = }}</ref>, v českých dějinách by to byl [[inkolát]]<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/inkolat|url = }}</ref>. Současný pojem občanství vznikl ze 3. stavu (měšťanstva) během [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]]. Státní občanství v moderním slova smyslu, obdobně jako konstitucionalismus<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/konstitucionalismus|url = }}</ref>, politické strany či práva a svobody jednotlivce, se zformovalo v době buržoazních revolucí, kdy se formuje i to, co označujeme jako moderní stát. Za dob nevolnictví nebyl umožněn svobodný pohyb osob, a proto se tehdy uplatňovala zásada [[ius soli]]<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ius-soli|url = }}</ref>.


Až Ústava Francie z roku 1791 a později Code Napoleon (občanský zákoník) obnovují zásadu ius sanguinis, když zavádí pojem občanství místo poddanství (termín poddanství nebyl vhodný pro vyjádření rovnosti před zákonem, což byl jeden ze základů vytvářející se občanské společnosti a osvícenských myšlenek).<ref>{{Citace monografie|příjmení = FILIP|jméno = Jan|titul = Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva.|vydavatel = Masarykova univerzita|místo = Brno|rok = 2004|isbn = ISBN 80-210-2592-1}}</ref>
Až Ústava Francie z roku 1791 a později Code Napoleon (občanský zákoník) obnovují zásadu [[ius sanguinis]], když zavádí pojem občanství místo [[poddanství]] (termín poddanství nebyl vhodný pro vyjádření rovnosti před zákonem, což byl jeden ze základů vytvářející se [[občanská společnost|občanské společnosti]] a [[Osvícenství|osvícenských myšlenek]]).<ref>{{Citace monografie|příjmení = FILIP|jméno = Jan|titul = Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva.|vydavatel = Masarykova univerzita|místo = Brno|rok = 2004|isbn = ISBN 80-210-2592-1}}</ref>


== Rozměr státního občanství v právu ==
== Rozměr státního občanství v právu ==

Verze z 18. 6. 2014, 21:07

Občanství je časově relativně trvalý, místně neomezený právní svazek (nebo vztah či status) fyzické osoby a daného státu. Státní občanství je jedním z hlavních znaků moderního státu. Žádný stát nemůže existovat, aniž by měl své občany. Tento právní svazek mezi občanem a státem je zpravidla proti vůli fyzické osoby nezrušitelný a na jeho základě vznikají jeho subjektům vzájemná práva a povinnosti (závazky), které tak určují i obsah státního občanství.[1]

Tyto vzájemné vztahy jsou zejména právo fyzické osoby na ochranu ze strany státu a povinnosti občana jako věrnost státu, závazek k jeho obraně, výkon určitých funkcí a dodržování právních předpisů státu i mimo jeho území.

Pojem občanství bývá někdy ztotožňován s pojmem státní příslušnost, ale ten je obsahově širší, neboť do sebe zahrnuje i právnické osoby příslušné k danému státu.[2]

Historie

Ve starověkém Římě bychom pod slovem občanství nalezli pojem status civitatis[3], v českých dějinách by to byl inkolát[4]. Současný pojem občanství vznikl ze 3. stavu (měšťanstva) během Velké francouzské revoluce. Státní občanství v moderním slova smyslu, obdobně jako konstitucionalismus[5], politické strany či práva a svobody jednotlivce, se zformovalo v době buržoazních revolucí, kdy se formuje i to, co označujeme jako moderní stát. Za dob nevolnictví nebyl umožněn svobodný pohyb osob, a proto se tehdy uplatňovala zásada ius soli[6].

Až Ústava Francie z roku 1791 a později Code Napoleon (občanský zákoník) obnovují zásadu ius sanguinis, když zavádí pojem občanství místo poddanství (termín poddanství nebyl vhodný pro vyjádření rovnosti před zákonem, což byl jeden ze základů vytvářející se občanské společnosti a osvícenských myšlenek).[7]

Rozměr státního občanství v právu

Státní občanství má rozměr nejen vnitrostátní, ale i mezinárodní. Z hlediska právního zakotvení lze říci, že patří do práva veřejného, a v jeho rámci zejména do práva:

  • Ústavního - základy vztahu jedince a státu, vztahy navenek
  • Trestního - stíhání za porušení věrnosti státu, vlastizrada, válečná zrada atd.
  • Správního - evidence obyvatel, státoobčanské řízení, doklady
  • Finančního - poplatky při nabývání, pozbývání a osvědčování státního občanství
  • Mezinárodního veřejného - smlouvy s jinými státy o dvojím občanství, právo na diplomatickou ochranu
  • Mezinárodního soukromého – státní občanství funguje jako hraniční ukazatel[8]

Typy fyzických osob ve státě

Dle právního vztahu fyzické osoby ke státu rozlišujeme tři typy fyzických osob ve státě:

1. Státní občan - má specifický státoobčanský poměr ke státu

2. Cizinec - má tentýž poměr jako státní občan, avšak k jinému státu, platí pro něj cizinecký režim, řídí se cizineckým právem

3. Bezdomovec - je bez státoobčanského poměru k jakémukoli státu (apatridé)[9]

Problém bipolitismu a apatrismu

a) Bipolité - osoby s dvojím státním občanstvím

Dítě získá dvojí státní občanství např. proto, že se narodilo rodičům, kteří jsou státními občany státu, jehož právní normy upravující občanství vycházejí z principu ius sanguinis, ale narodí se na území jiného státu, který svoji právní úpravu staví na principu ius soli - narozené dítě tak získává státní občanství státu, jehož občany jsou rodiče, a zároveň občanství státu, na jehož území se narodilo.  

b) Apatridé - osoby bez státního občanství (bezdomovci)

Apatridy se například stávají děti apatridů narozené na území státu, který svojí právní úpravu státního občanství staví výlučně na principu ius sanguinis a děti tak nezískají občanství podle práva žádného státu. Nad apatridy není vykonávána diplomatická ochrana, mohou být vyhoštěni, nebo jim nemusí být povolen vstup na území státu.

Oba tyto jevy se považují za nežádoucí.[10]

Právní úprava občanství v ČR

  • Ústava ČR (Preambule + Hlava I., čl. 12):

”Nabývání a pozbývání státního občanství stanoví zákon.“

”Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.“

  • Ústavní zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR (čl. 1, odstavec 2)
  • Listina základních práv a svobod (Hlava VI., čl. 42):

”Pokud Listina používá pojmu ”občan“, rozumí se tím státní občan České a Slovenské Federativní republiky.“

”Cizinci požívají na území ČSFR lidských práv a základních svobod zaručených LZPS, pokud nejsou přiznána výslovně občanům.“

”Pokud dosavadní právní předpisy používají pojmu ”občan“, rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které LZPS přiznává bez ohledu na státní občanství.“

  • Zákon o nabývání a pozbývání státního občanství ČR č. 40/1993 Sb.
  • Zákon o státním občanství některých bývalých československých státních občanů 193/1999 Sb.

Jak Ústava ČR, tak Listina, oba dokumenty pracují s pojmem občanství jako s pojmem hotovým. Definici pojmu však provedl až Ústavní soud v odůvodnění svého nálezu z 13. září 1994 a charakterizoval jej jako: časově relativně trvalý, místně neomezený právní svazek (nebo vztah či status) fyzické osoby a daného státu. Tím je řečeno zejména, že státní občanství je regulováno právním řádem jednotlivého státu – vzniká, trvá i zaniká na základě práva.[11]

Získání státního občanství

Obecně můžeme nabýt státní občanství následujícími způsoby:

1. Narozením

Právní kultura kontinentální Evropy preferuje zásadu ius sanguinis ("právo krve"), tedy vznik státního občanství podle pokrevní příbuznosti - podle státního občanství rodičů. Právní kultura angloamerická preferuje zásadu ius soli ("právo místa"), tedy vznik státního občanství podle místa narození.

2. Naturalizací

Do tohoto způsobu patří sňatek, osvojení, určení otcovství, legitimace, udělení státního občanství, přijetí do státní služby, nalezení apod. V českém ústavním právu je pojetí naturalizace zúženo jen na nabytí státního občanství udělením.

3. Opcí

Opcí se rozumí právo volby mezi dvěma či více státními občanstvími. Nejčastěji se používá při změně suveréna státního území. V případě okupace či anexe cizího státu, je nutno považovat nové vynucené státní občanství okupujícího státu za neplatné.[12]

Získání státního občanství v ČR

Získání státního občanství je upraveno v Zákoně o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky 40/1993 Sb. Fyzické osoby, které ke dni 31. 12. 1992 byly státními občany ČR a zároveň státními občany ČSFR, jsou od 1. ledna 1993 státními občany České republiky. Díky novele tohoto zákona byl také umožněn institut dvojího státního občanství, pouze ale ve vztahu k Slovenské republice. Primárně se nabývá státní občanství ČR narozením. Státní občanství lze tedy nabýt:

1. Narozením (filiace)

V ČR dítě nabývá občanství, je-li alespoň jeden z rodičů občanem ČR (ius sanguinis) nebo jsou-li rodiče osoby bez státního občanství (apatridé, apolité - bezdomovci), alespoň jeden z nich má trvalý pobyt na území České republiky a dítě se na jejím území narodí (ius soli).

2. Osvojením

Dítě nabývá státního občanství, pokud alespoň jeden jeho osvojitel je státním občanem ČR.

3. Určením otcovství

Dítě narozené mimo manželství, jehož matka je cizí státní občankou nebo bezdomovkyní a otec státním občanem ČR, nabývá státní občanství ČR dnem prohlášení rodičů o určení otcovství nebo dnem právní moci rozsudku o určení otcovství.

4. Nalezením na území ČR

Fyzická osoba se stává státním občanem, neprokáže-li se, že svým narozením nabyla státního občanství jiného státu.

5. Prohlášením

Fyzická osoba, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem ČSFR, ale neměla státní občanství ČR ani státní občanství SR, si může zvolit státní občanství České republiky prohlášením. Prohlášení může samostatně učinit fyzická osoba, která nabyla zletilosti. Rodiče, popř. jeden z nich, mohou do svého prohlášení zahrnout i dítě, popř. učinit pro dítě samostatné prohlášení.

Potomci fyzické osoby, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem České a Slovenské federativní republiky, ale neměla státní občanství České ani Slovenské republiky, v linii přímé, kteří nabyli zletilosti, si mohou zvolit státní občanství České republiky prohlášením pouze za předpokladu, že nemají jiné státní občanství.

6. Udělením (naturalizace)

Státní občanství ČR lze na žádost udělit osobě, která splňuje tyto podmínky:

  • Má na území ČR ke dni podání žádosti po dobu nejméně pěti let povolen trvalý pobyt a po tuto dobu se zde převážně zdržuje
  • Prokáže, že nabytím státního občanství České republiky pozbyde dosavadní státní občanství, nebo prokáže, že pozbyla dosavadní státní občanství, nejde-li o bezdomovce (osoba bez státního občanství) nebo azylanta
  • Nebyla v posledních 5 letech trestána za úmyslně spáchaný trestný čin (prokazuje se výpisem z rejstříku trestů v ČR)
  • Prokáže znalost úředního jazyka (českého)
  • Plní povinnosti vyplývající ze zvláštních předpisů upravujících veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, důchodové pojištění, daně, odvody a poplatky

Státní občanství uděluje Ministerstvo vnitra ČR. Žádost se podává u úřadu příslušného podle místa trvalého pobytu žadatele. Fyzická osoba, které bylo uděleno státní občanství ČR, nabývá tohoto občanství dnem složení státoobčanského slibu.[13]

Zánik občanství

Pozbytí občanství se nazývá expatriace. Ztrati státní občanství tedy můžeme např. nabytím cizího státního občanství i na vlastní žádost, sňatkem, propuštěním ze státního svazku, prohlášením nabytí státního občanství za neplatné apod. Čl. 15 Všeobecné deklarace lidských práv přijatý Valným shromážděním OSN 10. 12. 1948 stanovuje, že nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství. To přináší významnou garanci státoobčanského statusu.[14]

Zánik státního občanství v ČR

1. Prohlášením

Státní občan ČR, který se zdržuje v cizině a současné je státním občanem cizího státu, může nejdříve dnem, kdy dosáhne zletilosti prohlásit před zastupitelským úřadem, že se vzdává státního občanství ČR. Rodiče, popřípadě jeden z nich mohou do svého prohlášení zahrnout i dítě, které je státním občanem ČR a současně občanem cizího státu.

2. Nabytím cizího státního občanství

Státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky okamžikem, kdy na vlastní žádost nabyl cizí státní občanství s výjimkou, kdy cizí státní občanství nabyl v souvislosti s uzavřením manželství nebo narozením. Pozbytí státního občanství ČR okamžikem nabytí cizího státního občanství na vlastní žádost nelze ztotožňovat se zbavením státního občanství, připuštěným zákony československého státu v letech 1949 – 1990; nelze je ztotožňovat s volbou občanství SR ve zvláštním režimu po zániku ČSFR.[15]

Doklady o státním občanství

  • Občanský průkaz
  • Cestovní doklad
  • Osvědčení, popřípadě potvrzení o státním občanství ČR

Mezinárodní smlouvy vztahující se k úpravě státního občanství

  • Evropská úmluva o státním občanství č. 76/2004 Sb. m. s.
  • Úmluva o státním občanství vdaných žen č. 72/1962 Sb.
  • Úmluva o omezení případů bezdomovectví č. 43/2002 Sb.
  • Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen
  • Úmluva o právní postavení osob bez státní příslušnosti

Dle článku 10 Ústavy mají mezinárodní smlouvy v případě rozporu aplikační přednost před vnitrostátním právem.[16]

Odkazy

Reference

  1. PAVLÍČEK A KOL. Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda. Praha: Linde, 1998. ISBN ISBN 80-7201-141-3. 
  2. [s.l.]: [s.n.] PAVLÍČEK a kol. ref. 1. 
  3. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/status-civitatis-lat [online]. 
  4. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/inkolat [online]. 
  5. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/konstitucionalismus [online]. 
  6. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ius-soli [online]. 
  7. FILIP, Jan. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva.. Brno: Masarykova univerzita, 2004. ISBN ISBN 80-210-2592-1. 
  8. [s.l.]: [s.n.] FILIP, Jan. ref. 7. 
  9. [s.l.]: [s.n.] PAVLÍČEK a kol. ref. 1. 
  10. [s.l.]: [s.n.] FILIP, Jan. ref. 7. 
  11. AION. zakonyprolidi.cz [online]. ©2010-2014 [cit. 2014-06-13]. Dostupné z: http://zakonyprolidi.cz [online]. 
  12. [s.l.]: [s.n.] FILIP, Jan. ref. 7. 
  13. [s.l.]: [s.n.] PAVLÍČEK a kol. ref. 1. 
  14. [s.l.]: [s.n.] FILIP, Jan. ref. 7. 
  15. [s.l.]: [s.n.] PAVLÍČEK a kol. ref 1. 
  16. AION. zakonyprolidi.cz [online]. ©2010-2014 [cit. 2014-06-13]. Dostupné z: http://zakonyprolidi.cz [online]. 

Externí odkazy

Související články