It Would Be So Nice: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
G3robot (diskuse | příspěvky)
138 738 editací
m sjednocení infoboxů
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
113 777 editací
m Robot automaticky nahradil text: (- | vydavatel + | vydavatelství , - | label + | vydavatelství)
Řádek 22: Řádek 22:
| titul = Echoes: Úplná historie Pink Floyd
| titul = Echoes: Úplná historie Pink Floyd
| překladatelé = Ondřej Skoupý
| překladatelé = Ondřej Skoupý
| vydavatel = Volvox Globator
| vydavatelství = Volvox Globator
| místo = Praha
| místo = Praha
| stránky = 93
| stránky = 93
Řádek 31: Řádek 31:
| titul = Pink Floyd 1964–1974
| titul = Pink Floyd 1964–1974
| překladatelé = Michal Bystrov
| překladatelé = Michal Bystrov
| vydavatel = Volvox Globator
| vydavatelství = Volvox Globator
| místo = Praha
| místo = Praha
| stránky = 131
| stránky = 131

Verze z 18. 6. 2014, 14:40

It Would Be So Nice
Strana B„Julia Dream“
Nahránobřezen 1968
Žánrpsychedelický rock, psychedelický pop
Délka3:47
ProducentNorman Smith
AutorRick Wright
Singly {{{interpret}}} chronologicky
„Apples and Oranges“
(1967)		 „It Would Be So Nice“
(1968)

„It Would Be So Nice“ je skladba britské rockové skupiny Pink Floyd, kterou napsal její klávesista Rick Wright, jenž ji také nazpíval. Byla vydána v dubnu 1968 jako čtvrtý singl kapely.

Píseň byla nahrávána ve dnech 5., 12., 13., 21. a 23. března 1968 v EMI Studios pod dohledem producenta Normana Smithe.[1] Vydána byla jako singl s B stranou „Julia Dream“ ve Spojeném království (katalogové číslo: Columbia EMI DB 8410) dne 19. dubna 1968, v USA vyšel tento singl s katalogovým číslem Tower 428 dne 3. června téhož roku.[2] V hudebních žebříčcích se ale neumístil (Nick Mason se o skladbě později vyjádřil jako o „sračce“,[3] Roger Waters jako o „bídné nahrávce“[4]), částečně i kvůli fakt, že v textu písně jsou zmíněny skutečné britské noviny Evening Standard. Rádio BBC One totiž kvůli této skutečnosti odmítlo skladbu hrát, urychleně byly vylisovány náhradní acetátové disky, kde byl text pozměněn na fiktivní Daily Standard, ale prodleva mezi vydáním a hraním v rádiích byla příliš velká.[4] Jedná se o první oficiální nahrávku Pink Floyd, kde hraje David Gilmour, který počátkem roku 1968 nahradil ve skupině Syda Barretta.

Upravená verze s Daily Standard byla následně vydána na kompilaci The Best of the Pink Floyd (1970) a na bonusovém CD The Early Singles box setu Shine On (1992).

Je doložen jediný koncert, kde Pink Floyd zahráli píseň „It Would Be So Nice“; ten se konal 11. května 1968 v anglickém Brightonu.[5]

Původní sestava

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku It Would Be So Nice na anglické Wikipedii.

  1. ↑ POVEY, Glenn. Echoes: Úplná historie Pink Floyd. Překlad Ondřej Skoupý. Praha: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-7207-730-4. S. 93. [Dále jen Povey.]
  2. ↑ Povey, s. 343.
  3. ↑ MILES, Barry. Pink Floyd 1964–1974. Překlad Michal Bystrov. Praha: [s.n.], 2007. ISBN 978-80-7207-656-7. S. 131. 
  4. ↑ a b Povey, s. 80.
  5. ↑ Povey, s. 95.

Externí odkazy

Pink Floyd
Syd Barrett • David Gilmour • Bob Klose • Nick Mason • Roger Waters • Rick Wright
Studiová alba
Koncertní alba
Kompilace a box sety
EP
Singly
„Arnold Layne“ • „See Emily Play“ • „Flaming“ • „Apples and Oranges“ • „It Would Be So Nice“ • „Let There Be More Light“ • „Point Me at the Sky“ • „One of These Days“ • „Free Four“ • „Money“ • „Time“/„Us and Them“ • „Another Brick in the Wall Part 2“ • „Run Like Hell“ • „Comfortably Numb“ • „Money“ • „When the Tigers Broke Free“ • „Not Now John“ • „Learning to Fly“ • „On the Turning Away“ • „One Slip“ • „Take It Back“ • „High Hopes“ • „Louder than Words“
Hudební videozáznamy
Další soundtracky
Turné
Související články
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=It_Would_Be_So_Nice&oldid=11590054“