Azyl: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 14. 5. 2014, 13:39

Azyl (z řec. asylon, útočiště) je ochrana uprchlého cizince, který ve státě, jehož je státním občanem (nebo kde bydlel, pokud jde o osobu bez státního občanství), má opodstatněné obavy z pronásledování, z rasových, náboženských nebo národnostních důvodů, kvůli zastávání určitých politických názorů nebo příslušnosti k určité sociální skupině, a vzhledem k těmto obavám se nechce nebo nemůže vrátit zpět do svého domovského státu. Azyl může být udělen jak z humanitárních důvodů, tak za účelem sloučení rozdělené rodiny.

Členské státy Evropské Unie musí zabránit situaci, aby žádosti o azyl byly podány stejnou osobou v několika státech současně, přičemž musí spolupracovat v rámci minimálních záruk, jež mají být poskytnuty žadatelům o azyl v případě vyhoštění a v době přezkumu žádosti o azyl nebo odvolání proti rozhodnutí.

Původ a dějiny

Azyl je prastarý nábožensko-právní institut a původně znamená útočiště, místo, kam se pronásledovaný člověk může uchýlit před pronásledovateli, protože ho tam chrání náboženská autorita. Když se tam člověk uchýlil, přestaly se na něj vztahovat světské zákony a poddal se ochraně Bohů.Tato místa byla přesně definována jako to, kterým osobám je možné azyl poskytnout a kterým ne, případně jaké rituály musí žadatel o azyl předem podstoupit (u křesťanů např. pokání.)^[1] Podle Bible měli mít staří Izraelci „útočištná města“, která však neposkytovala ochranu vrahům (Num 35,11-14; Joz 20,2nn; 1Par 6,42-52). Smysl byl zabránit okamžité pomstě a tak umožnit vyjednávání, případně nenásilné řešení konfliktu.^[2] Povinnost poskytovat azyl chápaly staré kultury jako velmi vážnou a Aischylova tragédie „Prosebnice“ líčí konflikt panovníka mezi povinností chránit uprchlice a nebezpečím válečného konfliktu s jejich pronásledovateli. V křesťanských zemích se za útočiště pokládaly všecky chrámy, proto se vraždy v kostele chápaly i jako porušení asylového práva.

Od 19. století je zřetelná snaha vytvářet mezinárodní systém zacházení s uprchlíky, jenž však byl v širším měřítku uplatněn až v roce 1951 v Úmluvě o právním postavení uprchlíků (neboli Ženevské konvenci o postavení uprchlíků). V souvislosti s uprchlíky má azyl význam práva na ochranu, jež je poskytováno cizímu státnímu příslušníkovi stíhanému z politických nebo rasových důvodů. Azyl takovému člověku zajišťuje, aby nebyl vydán do státu, kde by byl ohrožen.^[3]

Teprve se vznikajícím absolutismem raného novověku byl azyl v Evropě zrušen a myšlenka se obnovila až s potřebou chránit uprchlíky z totalitních států ve 20. století.

V přeneseném smyslu

V širším a přeneseném smyslu může slovo asyl znamenat:

útulek pro ohrožené osoby, uprchlíky a podobně,
útulek pro opuštěná domácí zvířata,
jakékoli místo, kde se člověk může cítit bezpečně a v klidu.

Odkazy

Externí odkazy

Slovníkové heslo azyl ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Asyl v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Reference

↑ MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29
↑ Sokol, Moc, peníze a právo. Plzeň 2007, kap. 14.
↑ MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29

Související články

Literatura

PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří, a kol. Akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha: Academia, 2000. 834 s. ISBN 80-200-0607-9.

Lojek, Antonín: K otázce rakouského azylového práva 16. až 18. století.Právněhistorické studie, č. 41/2012,Praha, s. 199-212. ISSN 0079-4929. Lojek, Antonín, Brezina, Peter: Církevní azyl a intercese, Bibliotheca Strahoviensis, č. 10/2011,Praha, s. 7-26. ISSN 1213-6514

Adamová Karolina, Lojek Antonín: Zamyšlení nad historií diplomacie a diplomatického azylu, Praha, Právník 2/2011, 166-180 s. ISSN 0231-6625
Adamová Karolina, Lojek Antonín: České církevní azylové právo 17. a 18. století (Případ Karla Škréty), Praha, Aplikované právo 1/2010, 39-49 s. ISSN 1214-4878
Lojek, Antonín: Formy azylového práva v raném novověku, Praha, Právník 3/2010, 273-294 s. ISSN 0231-6625
Lojek, Antonín: České azylové právo 16. až 18. století; kořeny pozdější úpravy nebo možné inspirace pro současnost?, Praha: Universita Karlova, Právnická fakulta, 2011, Prameny a nové proudy právní vědy 47, 139 s. ISBN 978-80-87146-43-9
Lojek, Antonín, Tobíšek Jiří: K otázce poskytování azylu a ochrany židům, Praha, Právník 7/2011, 680-696 s. ISSN 0231-6625
Čepelka – Jílek – Šturma, Azyl a uprchlictví v mezinárodním právu. Brno: Masarykova univerzita, 1997 - 262 s. ISBN 80-210-1493-8
L. V. Wellner, Právo azylu. Praha: Argo, 1997 - 591 s. ISBN 80-7203-162-7

[1] MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29

[2] Sokol, Moc, peníze a právo. Plzeň 2007, kap. 14.

[3] MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 == Původ a dějiny ==
-Azyl je prastarý nábožensko-právní institut a původně znamená útočiště, místo, kam se pronásledovaný člověk může uchýlit před pronásledovateli, protože ho tam chrání náboženská autorita. Podle [[Bible]] měli mít staří [[Izrael]]ci „útočištná města“, která však neposkytovala ochranu vrahům (Num 35,11-14; Joz 20,2nn; 1Par 6,42-52). Smysl byl zabránit okamžité pomstě a tak umožnit vyjednávání, případně nenásilné řešení konfliktu.<ref>Sokol, ''Moc, peníze a právo''. Plzeň 2007, kap. 14.</ref> Povinnost poskytovat azyl chápaly staré kultury jako velmi vážnou a [[Aischylos|Aischylova]] tragédie „Prosebnice“ líčí konflikt panovníka mezi povinností chránit uprchlice a nebezpečím válečného konfliktu s jejich pronásledovateli. V křesťanských zemích se za útočiště pokládaly všecky chrámy, proto se vraždy v kostele chápaly i jako porušení asylového práva.
+Azyl je prastarý nábožensko-právní institut a původně znamená útočiště, místo, kam se pronásledovaný člověk může uchýlit před pronásledovateli, protože ho tam chrání náboženská autorita. Když se tam člověk uchýlil, přestaly se na něj vztahovat světské zákony a poddal se ochraně Bohů.Tato místa byla přesně definována jako to, kterým osobám je možné azyl poskytnout a kterým ne, případně jaké rituály musí žadatel o azyl předem podstoupit (u křesťanů např. pokání.)<ref>MATOUŠEK, Oldřich. ''Slovník sociální práce''. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29</ref> Podle [[Bible]] měli mít staří [[Izrael]]ci „útočištná města“, která však neposkytovala ochranu vrahům (Num 35,11-14; Joz 20,2nn; 1Par 6,42-52). Smysl byl zabránit okamžité pomstě a tak umožnit vyjednávání, případně nenásilné řešení konfliktu.<ref>Sokol, ''Moc, peníze a právo''. Plzeň 2007, kap. 14.</ref> Povinnost poskytovat azyl chápaly staré kultury jako velmi vážnou a [[Aischylos|Aischylova]] tragédie „Prosebnice“ líčí konflikt panovníka mezi povinností chránit uprchlice a nebezpečím válečného konfliktu s jejich pronásledovateli. V křesťanských zemích se za útočiště pokládaly všecky chrámy, proto se vraždy v kostele chápaly i jako porušení asylového práva.
+Od 19. století je zřetelná snaha vytvářet mezinárodní systém zacházení s uprchlíky, jenž však byl v širším měřítku uplatněn až v roce 1951 v Úmluvě o právním postavení uprchlíků (neboli Ženevské konvenci o postavení uprchlíků). V souvislosti s uprchlíky má azyl význam práva na ochranu, jež je poskytováno cizímu státnímu příslušníkovi stíhanému z politických nebo rasových důvodů. Azyl takovému člověku zajišťuje, aby nebyl vydán do státu, kde by byl ohrožen.<ref>MATOUŠEK, Oldřich. ''Slovník sociální práce''. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29
+</ref>
 Teprve se vznikajícím [[absolutismus|absolutismem]] raného novověku byl azyl v Evropě zrušen a myšlenka se obnovila až s potřebou chránit uprchlíky z totalitních států ve 20. století.