Alexander Archipenko: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
VHS (diskuse | příspěvky)
m úprava dat
Řádek 1: Řádek 1:
[[File:Carlvonweinberg1.jpg|thumb|Archipenkova busta ve Frankfurtu]]
[[File:Carlvonweinberg1.jpg|thumb|Archipenkova busta ve Frankfurtu]]
'''Alexander Porfirjevič Archipenko''' ([[30. květen]] [[1887]], [[Kyjev]] – [[25. únor]] [[1964]], [[New York]]) byl [[Ukrajina|ukrajinsko]]-[[Spojené státy americké|americký]] [[sochař]] a [[grafik]], představitel [[Avantgarda|avantgardy]], nejčastěji řazený ke [[Kubismus|kubismu]].
'''Alexander Porfirjevič Archipenko''' ([[30. květen|30. května]] [[1887]], [[Kyjev]] – [[25. únor]]a [[1964]], [[New York]]) byl [[Ukrajina|ukrajinsko]]-[[Spojené státy americké|americký]] [[sochař]] a [[grafik]], představitel [[Avantgarda|avantgardy]], nejčastěji řazený ke [[Kubismus|kubismu]].


== Život ==
== Život ==

Verze z 13. 5. 2014, 16:16

Archipenkova busta ve Frankfurtu

Alexander Porfirjevič Archipenko (30. května 1887, Kyjev25. února 1964, New York) byl ukrajinsko-americký sochař a grafik, představitel avantgardy, nejčastěji řazený ke kubismu.

Život

Umění studoval v letech 1902-1905 na umělecké škole v Kyjevě. Roku 1906 odjel do Moskvy, kde začal mít první umělecké úspěchy. Byl tehdy silně ovlivněn tradicí byzantského a ruského umění – zejména pravoslavnými ikonami a chrámovými freskami.

V roce 1909 Rusko opustil a odjel do Paříže. Zde ho ohromilo Picassovo dílo a nastupující kubismus. Rychle kubistické přístupy včlenil do vlastních prací. Velkým inspiračním zdrojem se pro něj stalo rovněž starověké umění vystavené v gelerii Louvre. Roku 1910 již vystavoval v Salon des Indépendants a Salon D’Automne po boku předních pařížských avantgardních umělců (Sonia Delaunay-Terková, Kazimir Malevich, Pablo Picasso, Georges Braque, André Derain).

Roku 1912 si v Paříži otevřel vlastní uměleckou školu, kterou o dva roky později přestěhoval do Nice. Další školu si otevřel v roce 1921, když přesídlil do Berlína, odkud však odešel v roce 1923 před hrozbou fašismu. (Archipenkovy obavy z nacistů nebyly plané, 22 jeho děl, která byla v německých muzeích, byla nacisty zničena jakožto "zvrhlé umění".) Odjel do Spojených států a usadil se již natrvalo v New Yorku. Americkým občanem se stal v roce 1928. I v New Yorku založil uměleckou školu, ovšem také v Los Angeles či Chicagu.

Dílo

Věnoval se především figurálnímu sochařství. V roce 1947 prvně užil ve své tvorbě plexisklo, jako jeden z prvních sochařů vůbec. Kromě klasických soch modeloval tzv. sculpto-peintures, jakési přechodové formy mezi sochou a obrazem, i v tom drží prvenství. Na výstavě Armory Show v New Yorku představil i své grafiky.

Martina Glenn o jeho stylu na webu Artmuseum.cz napsala: "Bývá spojován s hnutím kubismu, který pozměnil a znovu definoval tradiční postupy při popisování lidské formy. Figury v jeho tvorbě byly vytvořeny užitím prostoru a neprostoru a dopadu světla na určité části sochy. Jeho sochy jsou paradoxně tvořeny mezerami a ne materiálem, který je obklopuje. Archipenkovy sochy jsou s největší pravděpodobností prvními sochami, které představily podobné koncepty v konstrukci, a ukázaly tak radikální odklon od klasické tradice sochařství. Užití děr a prostoru vytvořilo nový přístup v náhledu na lidskou formu, což bývá kubisty popsáno jako fragmentování subjektu."

Literatura

  • Michaelsen, Katherine J.; Nehama Guralnik (1986). Alexander Archipenko A Centennial Tribute. National Gallery of Art, The Tel Aviv Museum.
  • Karshan, Donald H. (editor) (1969). Archipenko, International Visionary. Smithsonian Institution Press.

Externí odkazy