Boris Uherský: Porovnání verzí
m →Život |
Kategorie:Levobočci uherských králů – i když tady je to zařazení asi sporné |
||
| Řádek 14: | Řádek 14: | ||
[[Kategorie:Arpádovci]] |
[[Kategorie:Arpádovci]] |
||
[[Kategorie:Úmrtí v bitvě]] |
[[Kategorie:Úmrtí v bitvě]] |
||
[[Kategorie:Levobočci uherských králů]] |
|||
[[Kategorie:Narození 1112]] |
[[Kategorie:Narození 1112]] |
||
[[Kategorie:Úmrtí 1154]] |
[[Kategorie:Úmrtí 1154]] |
||
Verze z 14. 4. 2014, 17:39
Boris Uherský (maďarsky Borisz, rusky Борис Коломанович; 1113/1114 – 1154) byl pretendent uherského trůnu.
Život
Narodil se jako syn uherského krále Kolomana a jeho pro cizoložství zapuzené choti Eufémie, dcery kyjevského knížete Vladimíra Monomacha. Zřejmě roku 1128 se zúčastnil neúspěšné revolty vůči králi Štěpánovi. Poté odešel do Byzance, kde se oženil a snažil se získat podporu císaře Jana II. Komnéna.
Roku 1131 bezdětný Štěpán zemřel a na trůn nastoupil jako jeho dědic oslepený bratranec Béla. Tehdy Boris znovu vystoupil se svými nároky na uherský trůn a získal zastání na polském dvoře Boleslava Křivoústého. Roku 1132 vpadl do Uher a z prohrané bitvy se spasil útěkem. Bélu vojensky podpořil švagr Adalbert Babenberský a Soběslav I. opakovaně vtrhl do Boleslavova Slezska. Až v srpnu 1135 se na říšském sněmu Boleslav vzdal svého chráněnce Borise a uznal Bélu uherským králem.[1] Boris se svého snu o uherské koruně nevzdal, roku 1146 se utkal v marném boji s Bélovým synem Gejzou. O rok později se připojil k druhé křížové výpravě jejíž vůdce, francouzský král Ludvík VII., Borise odmítl Gejzovi vydat. Roku 1150 napadl ve službách císaře Manuela jižní část Uherska. Zemřel v bitvě s Pečeněhy roku 1154.
Reference
- ↑ BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 549-550.