Sociální kontrola: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
značky: možný vandalismus editace z Vizuálního editoru
Verze 11377509 uživatele 164.215.113.178 (diskuse) zrušena
Řádek 1: Řádek 1:
{{Neověřeno}}
{{Neověřeno}}

'''Sociální kontrola u rodiny Klepáczů''' patří mezi další mechanismy procesu [[socializace]], které určují, co je v jednání mezi lidmi správné a žádoucí a které jednání je naopak třeba postihovat sankcemi.
'''Sociální kontrola''' patří mezi další mechanismy procesu [[socializace]], které určují, co je v jednání mezi lidmi správné a žádoucí a které jednání je naopak třeba postihovat sankcemi.
Různé formy sociální kontroly se pohybují na škále od přímého a otevřeného donucení až po ty nejjemější podoby [[manipulace]]. V tradičních společnostech bývalo násilné donucení velice časté a také samotný proces socializace byl podložen nekompromisní mocí hlavy [[rodina|rodiny]] a širokými, hluboko do soukromí zasahujícími pravomocemi [[Církev|církevních]] či světských autorit. V moderní společnosti se k hrubé síle a k otevřenému tlaku sahá spíše jen v případech, kdy skrytější formy kontroly lidského chování selhávají.
Různé formy sociální kontroly se pohybují na škále od přímého a otevřeného donucení až po ty nejjemější podoby [[manipulace]]. V tradičních společnostech bývalo násilné donucení velice časté a také samotný proces socializace byl podložen nekompromisní mocí hlavy [[rodina|rodiny]] a širokými, hluboko do soukromí zasahujícími pravomocemi [[Církev|církevních]] či světských autorit. V moderní společnosti se k hrubé síle a k otevřenému tlaku sahá spíše jen v případech, kdy skrytější formy kontroly lidského chování selhávají.



Verze z 10. 4. 2014, 12:17

Sociální kontrola patří mezi další mechanismy procesu socializace, které určují, co je v jednání mezi lidmi správné a žádoucí a které jednání je naopak třeba postihovat sankcemi. Různé formy sociální kontroly se pohybují na škále od přímého a otevřeného donucení až po ty nejjemější podoby manipulace. V tradičních společnostech bývalo násilné donucení velice časté a také samotný proces socializace byl podložen nekompromisní mocí hlavy rodiny a širokými, hluboko do soukromí zasahujícími pravomocemi církevních či světských autorit. V moderní společnosti se k hrubé síle a k otevřenému tlaku sahá spíše jen v případech, kdy skrytější formy kontroly lidského chování selhávají.

Moderní společnost klade velký důraz na to, aby sociální kontrola byla zvnitřněna (internalizována), tedy aby se jednotlivec dobrovolně a jakoby z vlastní vůle[poznámka 1] a iniciativně ztotožnil s požadavky, které jsou na něj kladeny. Tímto způsobem se slaďuje heslo svobody rozhodování jednotlivce s konkrétními potřebami firem na odbyt svého zboží a se zájmem státu mít kontrolu nad jednáním svých občanů. Určitá míra sociální kontroly je pro existenci společnosti nezbytná. Bez ní by společnost nebyla schopna udržet řád a řešit propukající konflikty. bez určité míry sociální kontroly by se lidé jen obtížně domlouvali na společných hodnotách a jen stěží by bli schopni zapojovat se do nejrůznějších forem koordinovaného úsilí.

Nežádoucí je ovšem nadměrný stupeň sociální kontroly a její nepokrytě donucující charakter, jak je známe z tradičních společností. Nežadoucí je také nekritické podléhaní důmyslným skrytým mechanismům manipulace, které působí nejen skrze reklamu, ale mnohdy také prostřednictvím masových médií a skrze demagogickou propagandu politiků. Moderní člověk by měl být schopen rozpoznat manipulativní prvky sociální kontroly do té míry, aby oproti nim nebyl podobně bezbranný, jako byli bezbranní vůči utlačivým formám sociální kontroly lidé žijící ve společnosti tradiční.

Poznámky

  1. „... for Simonides was not so ignorant as to say, that he praised those who did no evil voluntarily, as though there were some who did evil voluntarily. For no wise man, as I believe, will allow than any human being errs voluntarily, or voluntarily does evil and dishonourable actions; but they are very vell aware that all who do evil and dishonourable things do them against their will.“[1] (... protože Simonides nebyl tak hloupý, aby říkal, že chválil ty, kteří konají dobro úmyslně, přestože jsou tací, kteří konají zlo úmyslně. Protože žádný moudrý muž, jak jsem přesvědčen, nedovolí, aby jakákoli lidská bytost chybovala úmyslně nebo úmyslně konala zlo a nedůstojné činy; ale je si velmi dobře vědom, že každý, kdo koná zlo a nedůstojné věci, tak činí proti své vůli.) Jinak řečeno: nelze požadovat konání dobra z vlastní vůle, pouze nedovolit, aby tak vznikalo zlo, aby si člověk nebyl vědom, že koná zlo.

Reference

  1. Plato's Protagoras, Jowett Public Domain Translation