Krteň: Porovnání verzí
→Historie: dopl. |
doplnění |
||
Řádek 5: | Řádek 5: | ||
Ves byla již v raném středověku součástí zdejší husté sítě osad.<ref name="Dragoun" /> |
Ves byla již v raném středověku součástí zdejší husté sítě osad.<ref name="Dragoun" /> |
||
Ves je zmiňována v roce [[1434]] jako majetek [[český král|českých králů]], kteří byli i patrony zdejšího kostela. V [[husitství|husitských]] dobách se Krteň stala majetkem [[Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze|svatovítské kapituly]], která v roce [[1667]] připojila Krteň k [[Chrášťany|Chrášťanům]] a v té době patrně zanikla i zdejší [[fara]]. V době po třicetileté válce pravděpodobně zanikla i celá ves.<ref name="Dragoun">Zdeněk Dragoun: [http://stop.p13.cz/clanek.php?id=4367 Osamělý kostelík na kopci], STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, leden 2013, rubrika Památky Prahy 13</ref> Z osady zůstal do dnešních dob jen osamělý kostelík s dosud používaným hřbitovem na vyvýšeném místě (záznam v ústředním seznamu památek MonumNet však hřbitov ve výčtu parcel označuje jako bývalý). Prostranství vedle hřbitova je upraveno jako výletní odpočinkové místo, na vršku se nachází též veřejná studna s ruční pumpou. V blízkosti kostela stojí torzo sochy neznámého světce, která je památkově chráněna společně s kostelem a hřbitovem. Na ploše u hřbitova bylo umístěno též novodobé dílo, napodobující kamenný pohanský oltář. |
Ves je zmiňována v roce [[1434]] jako majetek [[český král|českých králů]], kteří byli i patrony zdejšího kostela. V [[husitství|husitských]] dobách se Krteň stala majetkem [[Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze|svatovítské kapituly]], která v roce [[1667]] připojila Krteň k [[Chrášťany|Chrášťanům]] a v té době patrně zanikla i zdejší [[fara]]. V době po třicetileté válce pravděpodobně zanikla i celá ves.<ref name="Dragoun">Zdeněk Dragoun: [http://stop.p13.cz/clanek.php?id=4367 Osamělý kostelík na kopci], STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, leden 2013, rubrika Památky Prahy 13</ref> Z osady zůstal do dnešních dob jen osamělý kostelík s dosud používaným hřbitovem na vyvýšeném místě (záznam v ústředním seznamu památek MonumNet však hřbitov ve výčtu parcel označuje jako bývalý). Na hřbitově jsou pohřbeni obyvatelé z Třebonic, Jinočan, Chrášťan a Chab.<ref name="královnina cesta" /> Prostranství vedle hřbitova je upraveno jako výletní odpočinkové místo, na vršku se nachází též veřejná studna s ruční pumpou. V blízkosti kostela stojí torzo sochy neznámého světce, která je památkově chráněna společně s kostelem a hřbitovem. Na ploše u hřbitova bylo umístěno též novodobé dílo, napodobující kamenný pohanský oltář. |
||
Pozůstatky vsi (případně i knížecího dvora) by se mohly nacházet pod zemí v okolí kostelíka. Archeologický průzkum nebyl dosud proveden.<ref name="Dragoun" /> |
Pozůstatky vsi (případně i knížecího dvora) by se mohly nacházet pod zemí v okolí kostelíka. Archeologický průzkum nebyl dosud proveden.<ref name="Dragoun" /> |
||
Řádek 16: | Řádek 16: | ||
Roku [[1575]] byl rozšířen o [[boční loď]] na severní straně, roku [[1699]] o [[sakristie|sakristii]] na severním boku presbytáře, v letech [[1732]]–[[1734]] byla zvýšena jeho věž. Roku [[1890]] byly přístavby přizpůsobeny do novorománského stylu podle návrhu [[A. Živný|A. Živného]]. Klenba byla nahrazena [[kazetový strop|kazetovým stropem]], severní loď zvýšena a věž přestavěna. |
Roku [[1575]] byl rozšířen o [[boční loď]] na severní straně, roku [[1699]] o [[sakristie|sakristii]] na severním boku presbytáře, v letech [[1732]]–[[1734]] byla zvýšena jeho věž. Roku [[1890]] byly přístavby přizpůsobeny do novorománského stylu podle návrhu [[A. Živný|A. Živného]]. Klenba byla nahrazena [[kazetový strop|kazetovým stropem]], severní loď zvýšena a věž přestavěna. |
||
V [[kněžiště|kněžišti]] se zachovalo [[románské okno]] a na východní stěně uvnitř pozdně románské [[nástěnná malba|nástěnné malby]] z konce 13. století. Představují ''Křest Kristův'', ''Obětování v chrámě'', ''Josefův sen'', ''Církevní učitelku'' a symboly [[evangelista|evangelistů]]. Malby byly restaurovány v roce [[1952]]. Zařízení je převážně pseudorománské, pouze v boční zdi byl ponechán při přestavbě původní [[oltář]] s obrazem od J. Heřmana z roku [[1890]]. |
V [[kněžiště|kněžišti]] se zachovalo [[románské okno]] a na východní stěně uvnitř pozdně románské [[nástěnná malba|nástěnné malby]] z konce 13. století. Představují ''Křest Kristův'', ''Obětování v chrámě'', ''Josefův sen'', ''Církevní učitelku'' a symboly [[evangelista|evangelistů]]. Malby byly restaurovány v roce [[1952]]. Zrestauroval je akademický malíř Miroslav Terš, který také vysvětlil význam vyobrazení.<ref name="královnina cesta" /> Zařízení je převážně pseudorománské, pouze v boční zdi byl ponechán při přestavbě původní [[oltář]] s obrazem od J. Heřmana z roku [[1890]]. |
||
Kostel dodnes tvoří působivou dominantu krajiny. V současné době je v kostelíku jednou ročně, v červnu, sloužena slavnostní poutní mše.<ref name="královnina cesta">Eva Černá: [http://stop.p13.cz/clanek.php?id=2599 Krteň a královnina cesta], STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, říjen 2006, rubrika Výlet do minulosti</ref> |
|||
[[Soubor:Kostel-Krten.jpg|thumb|Kostel svatých Jana a Pavla se hřbitovem]] |
[[Soubor:Kostel-Krten.jpg|thumb|Kostel svatých Jana a Pavla se hřbitovem]] |
||
Řádek 23: | Řádek 25: | ||
[[Popelka Biliánová]] píše, že podle pověstí i zápisů zde bývalo slovanské božiště v posvátném háji. Název vsi podle ní svědčí o tom, že zde byl oslavován [[Krt]] neboli [[Krodo]], slovanský bůh blahobytu a bohatství. Podle Biliánové zde jistě už od pohanských dob bývalo menší hradiště, z nějž se ve středověku stal [[kostelec]]. Lidová etymologie spojuje název místa s [[krtina|krtčí hromádkou]], kterou zdejší kopec může připomínat.<ref>Popelka Biliánová: ''Ořech a Krteň'', Národní listy roč. 73, č. 171, str. 4. {{Wikizdroje|dílo=Ořech a Krteň}}</ref> Podle Zdeňka Dragouna však původ a historie kostelíka nenasvědčují představám o jeho vzniku na pohanském kultovním místě. Archeologické výzkumy v okolí však dokládají, že tato oblast byla osídlená již od pravěku.<ref name="Dragoun" /> |
[[Popelka Biliánová]] píše, že podle pověstí i zápisů zde bývalo slovanské božiště v posvátném háji. Název vsi podle ní svědčí o tom, že zde byl oslavován [[Krt]] neboli [[Krodo]], slovanský bůh blahobytu a bohatství. Podle Biliánové zde jistě už od pohanských dob bývalo menší hradiště, z nějž se ve středověku stal [[kostelec]]. Lidová etymologie spojuje název místa s [[krtina|krtčí hromádkou]], kterou zdejší kopec může připomínat.<ref>Popelka Biliánová: ''Ořech a Krteň'', Národní listy roč. 73, č. 171, str. 4. {{Wikizdroje|dílo=Ořech a Krteň}}</ref> Podle Zdeňka Dragouna však původ a historie kostelíka nenasvědčují představám o jeho vzniku na pohanském kultovním místě. Archeologické výzkumy v okolí však dokládají, že tato oblast byla osídlená již od pravěku.<ref name="Dragoun" /> |
||
Podle |
Podle legendy zde v roce 1371 pobývala královna Eliška, manželka Karla IV., při své pěší pouti z Karlštejna do Prahy, kde u hrobu svatého Zikmunda obětovala zlato za uzdravení svého manžela. Při zpáteční cestě se právě na Krtni měla dozvědět, že se král Karel uzdravil.<ref name="královnina cesta" /> Touto legendou je inspirovaná hypotéza, že zdejší dvorec byl využíván při cestách českých panovníků na Karlštejnsko, a to již dlouho před založením Karlštejna, což by mohlo vysvětlit zvláštní vztah českých panovníků k této osadě a kostelu.<ref name="Dragoun" /> |
||
== Reference == |
== Reference == |
||
Řádek 31: | Řádek 33: | ||
* František Holec: ''Zaniklé vesnice na území hlavního města Prahy'', Pražský sborník historický XXIX (1996), str. 117-148 |
* František Holec: ''Zaniklé vesnice na území hlavního města Prahy'', Pražský sborník historický XXIX (1996), str. 117-148 |
||
* Zdeněk Dragoun: [http://stop.p13.cz/clanek.php?id=4367 Osamělý kostelík na kopci], STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, leden 2013, rubrika Památky Prahy 13 |
* Zdeněk Dragoun: [http://stop.p13.cz/clanek.php?id=4367 Osamělý kostelík na kopci], STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, leden 2013, rubrika Památky Prahy 13 |
||
* Eva Černá: [http://stop.p13.cz/clanek.php?id=2599 Krteň a královnina cesta], STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, říjen 2006, rubrika Výlet do minulosti |
|||
== Fotografie == |
== Fotografie == |
Verze z 23. 3. 2014, 00:56
Krteň je zaniklá ves na katastrálním území Třebonice (městská část Praha 13) v Praze, mezi Stodůlkami a Třebonicemi (jižně od osady Chaby), z níž se zachoval románský kostelík sv. Jana a Pavla.
Historie
Ves byla již v raném středověku součástí zdejší husté sítě osad.[1]
Ves je zmiňována v roce 1434 jako majetek českých králů, kteří byli i patrony zdejšího kostela. V husitských dobách se Krteň stala majetkem svatovítské kapituly, která v roce 1667 připojila Krteň k Chrášťanům a v té době patrně zanikla i zdejší fara. V době po třicetileté válce pravděpodobně zanikla i celá ves.[1] Z osady zůstal do dnešních dob jen osamělý kostelík s dosud používaným hřbitovem na vyvýšeném místě (záznam v ústředním seznamu památek MonumNet však hřbitov ve výčtu parcel označuje jako bývalý). Na hřbitově jsou pohřbeni obyvatelé z Třebonic, Jinočan, Chrášťan a Chab.[2] Prostranství vedle hřbitova je upraveno jako výletní odpočinkové místo, na vršku se nachází též veřejná studna s ruční pumpou. V blízkosti kostela stojí torzo sochy neznámého světce, která je památkově chráněna společně s kostelem a hřbitovem. Na ploše u hřbitova bylo umístěno též novodobé dílo, napodobující kamenný pohanský oltář.
Pozůstatky vsi (případně i knížecího dvora) by se mohly nacházet pod zemí v okolí kostelíka. Archeologický průzkum nebyl dosud proveden.[1]
Kostel sv. Jana a Pavla
Kostel byl postaven v pozdně románském slohu v 2. čtvrtině 13. století s pravoúhlým presbytářem a průčelní čtverhrannou věží.
Kostel je zmiňovaný jako farní kostel v roce 1352 v dokumentu týkajícím se sazby papežského desátku. Z úředních knih pražského arcibiskupství je známa kompletní řada dvanácti zdejších farářů v letech 1358–1422.[1] Není však známo, zda je zasvěcení dvěma světcům původní, nebo zda vzniklo dodatečným rozšířením zasvěcení.[1]
Roku 1575 byl rozšířen o boční loď na severní straně, roku 1699 o sakristii na severním boku presbytáře, v letech 1732–1734 byla zvýšena jeho věž. Roku 1890 byly přístavby přizpůsobeny do novorománského stylu podle návrhu A. Živného. Klenba byla nahrazena kazetovým stropem, severní loď zvýšena a věž přestavěna.
V kněžišti se zachovalo románské okno a na východní stěně uvnitř pozdně románské nástěnné malby z konce 13. století. Představují Křest Kristův, Obětování v chrámě, Josefův sen, Církevní učitelku a symboly evangelistů. Malby byly restaurovány v roce 1952. Zrestauroval je akademický malíř Miroslav Terš, který také vysvětlil význam vyobrazení.[2] Zařízení je převážně pseudorománské, pouze v boční zdi byl ponechán při přestavbě původní oltář s obrazem od J. Heřmana z roku 1890.
Kostel dodnes tvoří působivou dominantu krajiny. V současné době je v kostelíku jednou ročně, v červnu, sloužena slavnostní poutní mše.[2]
Legendy
Popelka Biliánová píše, že podle pověstí i zápisů zde bývalo slovanské božiště v posvátném háji. Název vsi podle ní svědčí o tom, že zde byl oslavován Krt neboli Krodo, slovanský bůh blahobytu a bohatství. Podle Biliánové zde jistě už od pohanských dob bývalo menší hradiště, z nějž se ve středověku stal kostelec. Lidová etymologie spojuje název místa s krtčí hromádkou, kterou zdejší kopec může připomínat.[3] Podle Zdeňka Dragouna však původ a historie kostelíka nenasvědčují představám o jeho vzniku na pohanském kultovním místě. Archeologické výzkumy v okolí však dokládají, že tato oblast byla osídlená již od pravěku.[1]
Podle legendy zde v roce 1371 pobývala královna Eliška, manželka Karla IV., při své pěší pouti z Karlštejna do Prahy, kde u hrobu svatého Zikmunda obětovala zlato za uzdravení svého manžela. Při zpáteční cestě se právě na Krtni měla dozvědět, že se král Karel uzdravil.[2] Touto legendou je inspirovaná hypotéza, že zdejší dvorec byl využíván při cestách českých panovníků na Karlštejnsko, a to již dlouho před založením Karlštejna, což by mohlo vysvětlit zvláštní vztah českých panovníků k této osadě a kostelu.[1]
Reference
- ↑ a b c d e f g Zdeněk Dragoun: Osamělý kostelík na kopci, STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, leden 2013, rubrika Památky Prahy 13
- ↑ a b c d Eva Černá: Krteň a královnina cesta, STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, říjen 2006, rubrika Výlet do minulosti
- ↑ Popelka Biliánová: Ořech a Krteň, Národní listy roč. 73, č. 171, str. 4. Dílo Ořech a Krteň ve Wikizdrojích
Literatura
- František Holec: Zaniklé vesnice na území hlavního města Prahy, Pražský sborník historický XXIX (1996), str. 117-148
- Zdeněk Dragoun: Osamělý kostelík na kopci, STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, leden 2013, rubrika Památky Prahy 13
- Eva Černá: Krteň a královnina cesta, STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, říjen 2006, rubrika Výlet do minulosti
Fotografie
Obrázky, zvuky či videa k tématu Krteň na Wikimedia Commons
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
- Lokální odkaz: Church of Saints John and Paul in Krteň
- Wikidata: Krteň
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat: