Rastislav Váhala: Porovnání verzí
Doplnil jsem údaje o otci s upřesněním data popravy
http://www.vets.estranky.cz/clanky/seznamy-osob---brno-mesto/brno-kounicovy-koleje.html značky: možný spam editace z Vizuálního editoru |
opravy, −nedoložené datum narození a již linkované články, rekat |
||
Řádek 8: | Řádek 8: | ||
| citát = <!--(nepovinný)--> |
| citát = <!--(nepovinný)--> |
||
| datum narození = [[9. červen|9. června]] |
| datum narození = [[9. červen|9. června]] |
||
| rok narození = 1910 |
| rok narození = [[1910]] |
||
| místo narození = {{flagicon|Rakousko-Uhersko}} [[Vídeň]] |
| místo narození = {{flagicon|Rakousko-Uhersko}} [[Vídeň]] |
||
| datum úmrtí = [[2. prosinec|2. prosince]] |
| datum úmrtí = [[2. prosinec|2. prosince]] |
||
| rok úmrtí = 1988 |
| rok úmrtí = [[1988]] |
||
| místo úmrtí = {{flagicon|Československo}} [[Praha]] |
| místo úmrtí = {{flagicon|Československo}} [[Praha]] |
||
| wikicitáty = <!-- nepovinný; projeví se jen hodnota ano--> |
| wikicitáty = <!-- nepovinný; projeví se jen hodnota ano--> |
||
}} |
}} |
||
{{požadavek na obrázek}} |
{{požadavek na obrázek}} |
||
[[Doktor práv|JUDr.]] '''Rastislav Váhala''' ( |
[[Doktor práv|JUDr.]] '''Rastislav Váhala''' ({{Datum narození|1910|6|9}} [[Vídeň]] – {{Datum úmrtí|1988|12|2}} [[Praha]]) byl [[Češi|český]] [[právník]], účastník [[Československý odboj (1939–1945)|československého protinacistického odboje]]. |
||
== Život == |
== Život == |
||
Rastislav Váhala se narodil |
Rastislav Váhala se narodil ve Vídni, studoval však ve [[Valašské Meziříčí|Valašském Meziříčí]] [[Gymnázium Františka Palackého Valašské Meziříčí|gymnázium]]. Vysokoškolský diplom získal na [[Právnická fakulta Univerzity Karlovy|Právnické fakultě UK]] v Praze. Během [[Základní vojenská služba|povinného vojenského výcviku]] absolvoval důstojnickou školu v [[Opava|Opavě]], ze které byl vyřazen jako [[poručík]] [[dělostřelectvo|dělostřelectva]] v záloze. V roce [[1939]] byl zapsán do seznamu [[advokát]]ů, kancelář spolu s otcem měl na [[Národní (Praha)|Národní třídě]], žil v Praze na [[Spořilov]]ě.<ref name="glezlova">Helena Glezgová: [http://ctyrka-noviny.cz/archiv/Ctyrka06_08.pdf ''S nejvyšším trestem nikdo nepočítal''], in Čtyřka, 2. roč., červen 2008, formát [[Portable Document Format|PDF]]</ref> |
||
Za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] se zapojil do odbojové činnosti. Jeho otec JUDr. František Váhala byl popraven 3.7.1942 v [[Kounicovy koleje|Kounicových kolejích]] v [[Brno|Brně]]-[http://www.vets.estranky.cz/clanky/seznamy-osob---brno-mesto/brno-kounicovy-koleje.html |
Za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] se zapojil do odbojové činnosti. Jeho otec JUDr. František Váhala byl popraven 3. 7. 1942 v [[Kounicovy koleje|Kounicových kolejích]] v [[Brno|Brně]]-[[Brno-Žabovřesky|Žabovřeskách]].<ref>[http://www.vets.estranky.cz/clanky/seznamy-osob---brno-mesto/brno-kounicovy-koleje.html Brno-Kounicovy koleje]</ref> Od léta roku [[1944]] byl styčným důstojníkem [[Vojtěch Luža|Vojtěcha Luži]], vojenského velitele [[Rada tří|Rady tří]], pro styk s komunistickým odbojem a ilegálním odborovým hnutím, na které měl kontakty. V Radě tří používal krycí jméno ''Kozák''. Luža však po zatýkání klíčových pražských osobností [[Gestapo|gestapem]] odešel v říjnu [[1944]] zpět na [[Morava|Moravu]]. Váhala díky statečnosti zatčeného [[František Jiříkovský|Františka Jiříkovského]] nebyl prozrazen a stal se posledním velitelem odbojové skupiny [[Avala-Modrý kruh]], která sdružovala odbojové pracovníky z hasičských sborů na území [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátu]]. Avala-Modrý kruh byl do prosince [[1944]] začleněn do [[Rada tří|Radí tří]], když došlo z důvodu dalšího zatýkání gestapem ke ztrátě kontaktů.<ref>Valašské Athény o.s.: [http://www.divadloschod.cz/val.atheny/?id=osobnosti&what=V#null Slovník osobností východní Moravy: „V“] cit. 2009-05-24</ref><ref name="luza">{{Citace monografie | příjmení = Luža | jméno = Radomír |
||
| titul = V Hitlerově objetí: Kapitoly z českého odboje | vydání = 1. | vydavatel = Torst | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 536 (viz 218, 368, 378, 410) | isbn = 80-7215-286-6 }}</ref> |
| titul = V Hitlerově objetí: Kapitoly z českého odboje | vydání = 1. | vydavatel = Torst | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 536 (viz 218, 368, 378, 410) | isbn = 80-7215-286-6 }}</ref> |
||
Řádek 28: | Řádek 28: | ||
== Po osvobození 1945 == |
== Po osvobození 1945 == |
||
Po osvobození v roce 1945 vstoupil do [[Komunistická strana Československa|komunistické strany]], z níž byl zakrátko vyloučen<ref name="luza" />. Po [[Únor 1948|komunistickém puči]] byl v letech [[1948]] až [[1949]] jedním z obhájců generála [[Heliodor Píka|Heliodora Píky]] v prvním vykonstruovaném soudním procesu komunistického totalitního režimu, který skončil justiční vraždou. Podle vlastních slov ho gen. Píkovi doporučil spoluvězeň a bývalý odbojář [[Jan Pliczka]]. Po rozsudku smrti pro gen. Píku podal odvolání v podobě Zmatečné stížnosti a po zamítnutí pak žádost o milost u prezidenta republiky [[Klement Gottwald|Klementa Gottwalda]], taktéž zamítnutou. Po tragické popravě uzavřel svou advokátní kancelář, protože pro něj měla advokacie smysl pouze jako obhajoba obviněného a nemohl se smířit s praktikami komunistického soudnictví. Do r.1952 pracoval v administrativě, ale po prověrkách a vyloučení z KSČ byl nucen sehnat si manuální práci. Dojížděl na Vřesovou, kde se tehdy stavěl hutní kombinát a pracoval tam jako sklobetonář. |
Po osvobození v roce 1945 vstoupil do [[Komunistická strana Československa|komunistické strany]], z níž byl zakrátko vyloučen<ref name="luza" />. Po [[Únor 1948|komunistickém puči]] byl v letech [[1948]] až [[1949]] jedním z obhájců generála [[Heliodor Píka|Heliodora Píky]] v prvním vykonstruovaném soudním procesu komunistického totalitního režimu, který skončil justiční vraždou. Podle vlastních slov ho gen. Píkovi doporučil spoluvězeň a bývalý odbojář [[Jan Pliczka]]. Po rozsudku smrti pro gen. Píku podal odvolání v podobě Zmatečné stížnosti a po zamítnutí pak žádost o milost u prezidenta republiky [[Klement Gottwald|Klementa Gottwalda]], taktéž zamítnutou. Po tragické popravě uzavřel svou advokátní kancelář, protože pro něj měla advokacie smysl pouze jako obhajoba obviněného a nemohl se smířit s praktikami komunistického soudnictví. Do r.1952 pracoval v administrativě, ale po prověrkách a vyloučení z KSČ byl nucen sehnat si manuální práci. Dojížděl na Vřesovou, kde se tehdy stavěl hutní kombinát a pracoval tam jako sklobetonář. |
||
Byl [[perzekuce|perzekvován]] a později se zapojil do [[Československý protikomunistický odboj|protikomunistického odboje]]. Začal pracovat na revizi procesu a usilovat o posmrtnou [[rehabilitace (právo)|rehabilitaci]] generála Píky, která byla umožněna až v roce [[1968]], kdy byl rozsudek zrušen. Napsal o procesu s |
Byl [[perzekuce|perzekvován]] a později se zapojil do [[Československý protikomunistický odboj|protikomunistického odboje]]. Začal pracovat na revizi procesu a usilovat o posmrtnou [[rehabilitace (právo)|rehabilitaci]] generála Píky, která byla umožněna až v roce [[1968]], kdy byl rozsudek zrušen. Napsal o procesu s [[Heliodor Píka|generálem Píkou]] knihu ''Smrt generála'', která mohla vyjít až po roce [[1989]]. Do konce života byl monitorován [[Státní bezpečnost|StB]].<ref name="glezlova" /> V [[1970–1979|70.]] a [[1980–1989|80. letech]] získal výjezdní doložku do [[Jugoslávie]], kde se scházel s [[Radomír Luža|Radomírem Lužou]] (v [[Lublaň|Lublani]], později ve Vídni), kterému předal mimo jiné spisy o procesu s gen. Píkou pro Hooverův archiv při [[Stanfordova univerzita|Stanfordově univerzitě]].<ref name="luza" /><ref>[http://searchworks.stanford.edu/vufind/Search/Home?lookfor=heliodor+p%C3%ADka&type=all&submit=Search Život a smrt generála Heliodora Píky], Hoover Library, Stanforad University, cit. 2009-05-24</ref> |
||
== Dílo == |
== Dílo == |
||
Řádek 34: | Řádek 34: | ||
* ''Smrt generála'', Melantrich, Praha 1992, str. 189 |
* ''Smrt generála'', Melantrich, Praha 1992, str. 189 |
||
== |
== Reference == |
||
=== Související články === |
|||
* [[Heliodor Píka]] |
|||
* [[Rada tří]] |
|||
=== Reference === |
|||
<references /> |
<references /> |
||
{{Portály|Druhá světová válka|Komunistický režim v Československu}} |
{{Portály|Druhá světová válka|Komunistický režim v Československu}} |
||
{{DEFAULTSORT:Váhala, Rastislav}} |
{{DEFAULTSORT:Váhala, Rastislav}} |
||
[[Kategorie:Osobnosti československého odboje během druhé světové války]] |
[[Kategorie:Osobnosti československého odboje během druhé světové války]] |
||
[[Kategorie: |
[[Kategorie:Osobnosti československého protikomunistického odboje]] |
||
[[Kategorie:Čeští advokáti]] |
[[Kategorie:Čeští advokáti]] |
||
[[Kategorie:Absolventi Univerzity Karlovy]] |
|||
[[Kategorie:Narození 1910]] |
[[Kategorie:Narození 1910]] |
||
[[Kategorie:Úmrtí 1988]] |
[[Kategorie:Úmrtí 1988]] |
Verze z 25. 2. 2014, 16:39
Rastislav | |
---|---|
Narození | 9. června Vídeň |
Úmrtí | 2. prosince Praha |
Alma mater | Univerzita Karlova Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | advokát |
Ocenění | Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2010) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
JUDr. Rastislav Váhala (9. června 1910 Vídeň – 2. prosince 1988 Praha) byl český právník, účastník československého protinacistického odboje.
Život
Rastislav Váhala se narodil ve Vídni, studoval však ve Valašském Meziříčí gymnázium. Vysokoškolský diplom získal na Právnické fakultě UK v Praze. Během povinného vojenského výcviku absolvoval důstojnickou školu v Opavě, ze které byl vyřazen jako poručík dělostřelectva v záloze. V roce 1939 byl zapsán do seznamu advokátů, kancelář spolu s otcem měl na Národní třídě, žil v Praze na Spořilově.[1]
Za druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti. Jeho otec JUDr. František Váhala byl popraven 3. 7. 1942 v Kounicových kolejích v Brně-Žabovřeskách.[2] Od léta roku 1944 byl styčným důstojníkem Vojtěcha Luži, vojenského velitele Rady tří, pro styk s komunistickým odbojem a ilegálním odborovým hnutím, na které měl kontakty. V Radě tří používal krycí jméno Kozák. Luža však po zatýkání klíčových pražských osobností gestapem odešel v říjnu 1944 zpět na Moravu. Váhala díky statečnosti zatčeného Františka Jiříkovského nebyl prozrazen a stal se posledním velitelem odbojové skupiny Avala-Modrý kruh, která sdružovala odbojové pracovníky z hasičských sborů na území protektorátu. Avala-Modrý kruh byl do prosince 1944 začleněn do Radí tří, když došlo z důvodu dalšího zatýkání gestapem ke ztrátě kontaktů.[3][4]
Od ledna 1945 se skrýval nedaleko Mánesa v Praze, neboť ho hledalo gestapo. V dubnu 1945 se stal vojenským poradcem Zpravodajské brigády. Získal díky přesunu vysílačky Anna výsadku Platinum-Pewter přímý kontakt s londýnskou exilovou vládou[5][6]. Dne 5. května 1945 byl pověřen Českou národní radou funkcí vojenského zmocněnce v kasárnách Jiřího z Poděbrad.[6]
Po osvobození 1945
Po osvobození v roce 1945 vstoupil do komunistické strany, z níž byl zakrátko vyloučen[4]. Po komunistickém puči byl v letech 1948 až 1949 jedním z obhájců generála Heliodora Píky v prvním vykonstruovaném soudním procesu komunistického totalitního režimu, který skončil justiční vraždou. Podle vlastních slov ho gen. Píkovi doporučil spoluvězeň a bývalý odbojář Jan Pliczka. Po rozsudku smrti pro gen. Píku podal odvolání v podobě Zmatečné stížnosti a po zamítnutí pak žádost o milost u prezidenta republiky Klementa Gottwalda, taktéž zamítnutou. Po tragické popravě uzavřel svou advokátní kancelář, protože pro něj měla advokacie smysl pouze jako obhajoba obviněného a nemohl se smířit s praktikami komunistického soudnictví. Do r.1952 pracoval v administrativě, ale po prověrkách a vyloučení z KSČ byl nucen sehnat si manuální práci. Dojížděl na Vřesovou, kde se tehdy stavěl hutní kombinát a pracoval tam jako sklobetonář. Byl perzekvován a později se zapojil do protikomunistického odboje. Začal pracovat na revizi procesu a usilovat o posmrtnou rehabilitaci generála Píky, která byla umožněna až v roce 1968, kdy byl rozsudek zrušen. Napsal o procesu s generálem Píkou knihu Smrt generála, která mohla vyjít až po roce 1989. Do konce života byl monitorován StB.[1] V 70. a 80. letech získal výjezdní doložku do Jugoslávie, kde se scházel s Radomírem Lužou (v Lublani, později ve Vídni), kterému předal mimo jiné spisy o procesu s gen. Píkou pro Hooverův archiv při Stanfordově univerzitě.[4][7]
Dílo
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rastislav Váhala
- Smrt generála, Melantrich, Praha 1992, str. 189
Reference
- ↑ a b Helena Glezgová: S nejvyšším trestem nikdo nepočítal, in Čtyřka, 2. roč., červen 2008, formát PDF
- ↑ Brno-Kounicovy koleje
- ↑ Valašské Athény o.s.: Slovník osobností východní Moravy: „V“ cit. 2009-05-24
- ↑ a b c LUŽA, Radomír. V Hitlerově objetí: Kapitoly z českého odboje. 1.. vyd. Praha: Torst, 2006. 536 (viz 218, 368, 378, 410) s. ISBN 80-7215-286-6.
- ↑ Magdaléna Hromková: Podíl českých skautů v 2. odboji s důrazem na činnost Zpravodajské brigády, Arcibiskupské gymnázium, Praha 2005
- ↑ a b Jidnřich Marek: Četnické rekviem, str. 3–4, příloha časopisu Policista 4/2007, formát PDF
- ↑ Život a smrt generála Heliodora Píky, Hoover Library, Stanforad University, cit. 2009-05-24