Eufrat: Porovnání verzí
m sjednocení infoboxů |
m narovnání přesměrování |
||
Řádek 24: | Řádek 24: | ||
== Průběh toku == |
== Průběh toku == |
||
Řeka vzniká [[soutok]]em zdrojnic [[Karasu (Eufrat)|Karasu]] a [[Murat]], které pramení v [[Arménská vysočina|Arménské vysočině]]. Na horním toku má převážně horský charakter. V úzké [[soutěska|soutěsce]] se prodírá okrajovými hřbety ''Arménské vysočiny'' [[Malatya]] a [[Ergani]]. Poté v hluboké [[říční údolí|dolině]] protíná [[poušť|pouštní]] [[planina|planinu]] [[Sýrie]] a severní [[Mezopotámie]]. Pod městem [[Hit]] vtéká do [[Mezopotámská nížina|Mezopotámské nížiny]], která je tvořena říčními nánosy. Šířka řeky se zde pohybuje od 150 do 500 [[metr|m]] a hloubka dosahuje 10 m. Na dolním toku se dvěma rameny slévá s řekou [[Tigris]] a vytváří řeku [[Šatt al-Arab]], která ústí do [[Perský záliv|Perského zálivu]]. Hlavní přítoky jsou [[Tochma]] a [[Göksu]] v [[Turecko|Turecku]] zprava a [[Belich]] a [[Chabur]] v [[Sýrie|Sýrii]] zleva. Na území [[Irák]]u ústí do ''Eufratu'' jen suchá údolí ([[vádí]]), která se naplňují vodou pouze v [[období dešťů]]. Řeka protéká městy [[Erzincan]], [[Birecik]] (''Turecko''), [[Rakka]], [[Dajr az-Zaur]] (''Sýrie''), [[Ramádí]], [[Falludža]], [[Kufa]], [[Samawa]], [[Díwáníja]], [[Násiríja]]. |
Řeka vzniká [[soutok]]em zdrojnic [[Karasu (Eufrat)|Karasu]] a [[Murat]], které pramení v [[Arménská vysočina|Arménské vysočině]]. Na horním toku má převážně horský charakter. V úzké [[soutěska|soutěsce]] se prodírá okrajovými hřbety ''Arménské vysočiny'' [[Malatya]] a [[Ergani]]. Poté v hluboké [[říční údolí|dolině]] protíná [[poušť|pouštní]] [[planina|planinu]] [[Sýrie]] a severní [[Mezopotámie]]. Pod městem [[šlágr|Hit]] vtéká do [[Mezopotámská nížina|Mezopotámské nížiny]], která je tvořena říčními nánosy. Šířka řeky se zde pohybuje od 150 do 500 [[metr|m]] a hloubka dosahuje 10 m. Na dolním toku se dvěma rameny slévá s řekou [[Tigris]] a vytváří řeku [[Šatt al-Arab]], která ústí do [[Perský záliv|Perského zálivu]]. Hlavní přítoky jsou [[Tochma]] a [[Göksu]] v [[Turecko|Turecku]] zprava a [[Belich]] a [[Chabur]] v [[Sýrie|Sýrii]] zleva. Na území [[Irák]]u ústí do ''Eufratu'' jen suchá údolí ([[vádí]]), která se naplňují vodou pouze v [[období dešťů]]. Řeka protéká městy [[Erzincan]], [[Birecik]] (''Turecko''), [[Rakka]], [[Dajr az-Zaur]] (''Sýrie''), [[Ramádí]], [[Falludža]], [[Kufa]], [[Samawa]], [[Díwáníja]], [[Násiríja]]. |
||
== Vodní režim == |
== Vodní režim == |
||
Převážnou část vody získává díky [[sníh|sněhovým]] a [[déšť|dešťovým]] [[srážky|srážkám]] v horské části povodí. Na rovině je zdrojem převážně déšť. [[Vodnost]] řeky je nejvyšší na jaře (květen a červen), v létě hladina klesá. Při [[povodeň|povodních]] úroveň hladiny stoupá o 3 až 4 m. Za účelem ochrany před těmito povodněmi bylo v oblasti [[Mezopotámská nížina|Mezopotámské nížiny]] vybudováno několik [[hydrotechnika|hydrotechnických]] zařízení a koryto řeky bylo obehnáno [[hráz (stavba)|hrázemi]]. Průměrný roční [[průtok (hydrologie)|průtok]] u města [[Hit]] činí 840 [[metr krychlový za sekundu|m³/s]]. Maximální průtok dosahuje 3000 až 4000 m³/s a minimální na konci léta 180 m³/s. Celkový roční odtok představuje 26,4 [[kilometr krychlový|km³]]. Směrem k ústí se v důsledku [[zavlažování]], [[vypařování]] a [[prosakování]] průtok snižuje na 300 až 400 m³/s. Řeka nese velké množství pevných částic, které dosahuje 13 až 15 [[megatuna|Mt]] za rok na středním toku. Směrem k ústí se jejich množství zmenšuje v důsledku usazování. |
Převážnou část vody získává díky [[sníh|sněhovým]] a [[déšť|dešťovým]] [[srážky|srážkám]] v horské části povodí. Na rovině je zdrojem převážně déšť. [[Vodnost]] řeky je nejvyšší na jaře (květen a červen), v létě hladina klesá. Při [[povodeň|povodních]] úroveň hladiny stoupá o 3 až 4 m. Za účelem ochrany před těmito povodněmi bylo v oblasti [[Mezopotámská nížina|Mezopotámské nížiny]] vybudováno několik [[hydrotechnika|hydrotechnických]] zařízení a koryto řeky bylo obehnáno [[hráz (stavba)|hrázemi]]. Průměrný roční [[průtok (hydrologie)|průtok]] u města [[šlágr|Hit]] činí 840 [[metr krychlový za sekundu|m³/s]]. Maximální průtok dosahuje 3000 až 4000 m³/s a minimální na konci léta 180 m³/s. Celkový roční odtok představuje 26,4 [[kilometr krychlový|km³]]. Směrem k ústí se v důsledku [[zavlažování]], [[vypařování]] a [[prosakování]] průtok snižuje na 300 až 400 m³/s. Řeka nese velké množství pevných částic, které dosahuje 13 až 15 [[megatuna|Mt]] za rok na středním toku. Směrem k ústí se jejich množství zmenšuje v důsledku usazování. |
||
== Využití == |
== Využití == |
||
[[Soubor:Boat on Euphrates.jpg|thumb]] |
[[Soubor:Boat on Euphrates.jpg|thumb]] |
||
Využívá se ve velké míře na [[zavlažování]] už od [[starověk]]u. Řada [[oáza|oáz]] podél koryta řeky se táhne v celé nížinné délce jejího toku. Jen na území [[Irák]]u je zavlažováno přibližně 1 mil. [[hektar|ha]] pomocí [[zavlažovací kanál|zavlažovacích kanálů]]. Dalších 560 000 ha je zavlažováno pomocí [[čerpadlo|čerpadel]] a jiných hydrotechnických zařízení. V [[Turecko|Turecku]] byly vybudovány [[přehradní hráz|přehrady]] s [[vodní elektrárna|vodními elektrárnami]] [[Keban]] a [[Atatürk (přehrada)|Atatürk]] a v [[Sýrie|Sýrii]] [[Tabaqah]]. V [[Irák]]u bylo vybudováno několik [[hydrouzel|hydrouzlů]], které regulují průtok a zavlažování. Na řece je možná lodní doprava od ústí k městu [[Hit]]. |
Využívá se ve velké míře na [[zavlažování]] už od [[starověk]]u. Řada [[oáza|oáz]] podél koryta řeky se táhne v celé nížinné délce jejího toku. Jen na území [[Irák]]u je zavlažováno přibližně 1 mil. [[hektar|ha]] pomocí [[zavlažovací kanál|zavlažovacích kanálů]]. Dalších 560 000 ha je zavlažováno pomocí [[čerpadlo|čerpadel]] a jiných hydrotechnických zařízení. V [[Turecko|Turecku]] byly vybudovány [[přehradní hráz|přehrady]] s [[vodní elektrárna|vodními elektrárnami]] [[Keban]] a [[Atatürk (přehrada)|Atatürk]] a v [[Sýrie|Sýrii]] [[Tabaqah]]. V [[Irák]]u bylo vybudováno několik [[hydrouzel|hydrouzlů]], které regulují průtok a zavlažování. Na řece je možná lodní doprava od ústí k městu [[šlágr|Hit]]. |
||
== Historie == |
== Historie == |
Verze z 10. 2. 2014, 22:32
Šablona:Infobox - řeka Eufrat, (arabsky الفرات [Al-Furāt], turecky Fırat, v aramejštině znamená sladká voda), je největší řeka Blízkého východu. Protéká Tureckem (Elazığská, Adıyamanská, Gaziantepská, Malatyjská, Şanlıurfská provincie), Sýrií a Irákem (Anbár, Babylón, Nadžaf, Kádisíja, Mutanná, Dhíkár, Basra). Její délka od soutoku zdrojnic je 2 760 km (od pramene Muratu 3065 km). Povodí zaujímá plochu 673 000 km²
Průběh toku
Řeka vzniká soutokem zdrojnic Karasu a Murat, které pramení v Arménské vysočině. Na horním toku má převážně horský charakter. V úzké soutěsce se prodírá okrajovými hřbety Arménské vysočiny Malatya a Ergani. Poté v hluboké dolině protíná pouštní planinu Sýrie a severní Mezopotámie. Pod městem Hit vtéká do Mezopotámské nížiny, která je tvořena říčními nánosy. Šířka řeky se zde pohybuje od 150 do 500 m a hloubka dosahuje 10 m. Na dolním toku se dvěma rameny slévá s řekou Tigris a vytváří řeku Šatt al-Arab, která ústí do Perského zálivu. Hlavní přítoky jsou Tochma a Göksu v Turecku zprava a Belich a Chabur v Sýrii zleva. Na území Iráku ústí do Eufratu jen suchá údolí (vádí), která se naplňují vodou pouze v období dešťů. Řeka protéká městy Erzincan, Birecik (Turecko), Rakka, Dajr az-Zaur (Sýrie), Ramádí, Falludža, Kufa, Samawa, Díwáníja, Násiríja.
Vodní režim
Převážnou část vody získává díky sněhovým a dešťovým srážkám v horské části povodí. Na rovině je zdrojem převážně déšť. Vodnost řeky je nejvyšší na jaře (květen a červen), v létě hladina klesá. Při povodních úroveň hladiny stoupá o 3 až 4 m. Za účelem ochrany před těmito povodněmi bylo v oblasti Mezopotámské nížiny vybudováno několik hydrotechnických zařízení a koryto řeky bylo obehnáno hrázemi. Průměrný roční průtok u města Hit činí 840 m³/s. Maximální průtok dosahuje 3000 až 4000 m³/s a minimální na konci léta 180 m³/s. Celkový roční odtok představuje 26,4 km³. Směrem k ústí se v důsledku zavlažování, vypařování a prosakování průtok snižuje na 300 až 400 m³/s. Řeka nese velké množství pevných částic, které dosahuje 13 až 15 Mt za rok na středním toku. Směrem k ústí se jejich množství zmenšuje v důsledku usazování.
Využití
Využívá se ve velké míře na zavlažování už od starověku. Řada oáz podél koryta řeky se táhne v celé nížinné délce jejího toku. Jen na území Iráku je zavlažováno přibližně 1 mil. ha pomocí zavlažovacích kanálů. Dalších 560 000 ha je zavlažováno pomocí čerpadel a jiných hydrotechnických zařízení. V Turecku byly vybudovány přehrady s vodními elektrárnami Keban a Atatürk a v Sýrii Tabaqah. V Iráku bylo vybudováno několik hydrouzlů, které regulují průtok a zavlažování. Na řece je možná lodní doprava od ústí k městu Hit.
Historie
Povodí Eufratu a Tigridu je jednou z nejstarších kulturních oblastí. Zrodili se zde jedny z nejstarších civilizací na Zemi (Sumer, Babylónie, Asýrie). Město Babylón se rozkládalo přímo na březích Eufratu.
Poznámky
Literatura
V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Евфрат“.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eufrat na Wikimedia Commons